Šikana ve škole – nenechte to být

Lidé, kteří trpí v dospělosti psychickými obtížemi, často nemyslí na to, že by mohla existovat určitá spojitost jejich aktuálních problémů s dětskou šikanou. Zpravidla je obtížné říci, do jaké míry šikana souvisí se současnými problémy, nicméně podle typického uvažování, prožívání a chování člověka v určitých situacích lze na tuto souvislost usuzovat. Ti, kteří si v minulosti prošli šikanou například na základní nebo střední škole, obvykle předpokládají, že druzí mají tendenci je vyčleňovat, vysmívat se jim, ponižovat je a využívat5

Psychologické následky šikany se mohou v dětství i dospělosti projevit nejen v oblasti sociálního fungování jako potíže s přizpůsobením se a vysokou mírou prožívání úzkosti v mezilidském kontaktu, ale i na psychosomatické úrovni. U obětí dlouhodobé šikany, která trvala několik let, je zároveň vyšší pravděpodobnost rozvoje deprese a úzkosti během vysokoškolských let.6 Prostředím, ve kterém k šikaně dochází, je často právě škola.

V odborné literatuře se uvádí, že většina učitelů nevidí šikanování jako problém, a když ano, tak jsou ochotni pouze přiznat, že se to děje na jiné škole než je ta jejich. Je to ale velký omyl1. Šikana je skutečně problémem na většině škol, protože šikanování se v různé míře závažnosti vyskytuje všude. Pravdou je, že zmapování situace je obvykle těžké, protože šikana může být velice dlouho skrytá.

Kde to všechno začíná?

Šikana obvykle začíná tím, že se okrajový člen skupiny necítí dobře, protože je neoblíbený a není uznáván. Ostatní ho můžou pomlouvat, dělat si na jeho účet “drobné” legrácky, nebo se s ním nebaví. V zátěžových situacích si žáci ve třídě odreagovávají nepříjemné pocity na vyčleňovaném spolužákovi, což může začít mít projevy fyzické agrese. V určitém období se vytváří úderné jádro - skupina agresorů, kteří začínají spolupracovat a systematicky šikanovat své oběti, hierarchicky slabé spolužáky. V další fázi se šikanování stává normou i pro zbytek skupiny a vzniká tlak, kterému se málokdo dokáže postavit. Ubližování se aktivně zúčastňují i dříve umírnění žáci. V posledním stádiu se kolektiv dělí na dvě podskupiny, kdy jedna skupina vykořisťuje druhou.

Kdy se škádlení mění v šikanu?

Měli bychom myslet na to, že hranice mezi škádlením a šikanovaním je velmi tenká. Pokud žák není schopný škádlení opětovat a bránit se mu, cítí se bezmocně, škádlení stále pokračuje, pak toto chování přerůstá v šikanu a je potřeba ji začít řešit.

   

Věděli jste, že…

...verbální forma šikany je na našich školách častější než fyzická? 

Neznamená to ale, že je méně závažná, právě naopak. Nemusí být dobře viditelná a je často těžké ji odhalit.

Věděli jste, že…

...obětí šikany se může stát i učitel?

V takovém případě musí škola okamžitě zasáhnout, zamezit dalšímu pokračování a zajistit bezpečí pro pedagoga. Postup je stejný jako u řešení šikany v kolektivu žáků, probíhá získávání informací od svědků, shromážďují se důkazy, až poté se přistupuje k rozhovoru s agresory. Do řešení se musí zapojit vedení školy a spolu s dalšími pedagogy poskytnout pomoc a podporu svému kolegovi. Nelze očekávat, že se šikanou si učitel poradí sám. Obětí šikany se může stát kdokoli, bez ohledu na věk a odborné zkušenosti.

Věděli jste, že…

...nejčastější důvody, proč k šikaně dochází, jsou vzhled, špatné výsledky ve škole, vada řeči? Šikanované může být i dítě, které je velmi chytré.

   

Jaké jsou přímé varovné signály šikany?

  • posměšné poznámky na adresu žáka - přezdívky, nadávky, ponižování, hrubé žerty na jeho účet
  • kritika žáka, výtky na jeho adresu, nátlak, aby dával věcné nebo peněžní dary agresorovi, nebo za něj platil
  • honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí
  • rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout

Jaké jsou nepřímé varovné signály šikany?

  • žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády, při týmových sportech bývá volen do družstva mezi posledními
  • žák o přestávkách vyhledává blízkost učitelů
  • žák působí smutně, nešťastně, uzavřeně, mívá blízko k pláči, má-li promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený
  • žákovi věci jsou poškozené, znečištěné, neustále něco postrádá, používá nepravděpodobné výmluvy
  • žák mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy
  • žák má odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit
 

Z výsledků dotazníkového šetření NNTB vychází, že realita ve školách je bohužel taková, že jak učitelé, tak vedení školy často o problému ví a neřeší ho. Toto téma je tabuizované, ale pravdou je, že riziko šikany hrozí ve všech institucionalizovaných systémech a větších kolektivech. Zapírání problému nebo jeho zlehčování mívá negativní dopad na celkové klima školy.

Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se školy dopouští při řešení šikany?

  • přehlížení a celkové zlehčování situace
  • bagatelizace agresivního chování
  • odkazování na to, aby si celou situaci oběť vyřešila sama

Jak může každá škola předcházet vzniku šikany?

V první řadě je potřeba nezapomínat na prevenci. K tomu patří transparentní komunikace školy vůči žákům, rodičům a dalším institucím, které se školou spolupracují. Nastavení konkrétních a srozumitelných pravidel chování a vytvoření sankčního řádu může škole pomoci dát najevo, že agresivní chování nebude nikdy tolerováno. Je také velmi vhodné do preventivních opatření zapojit všechny pracovníky školy.  Pedagogové by měli být proškoleni v tom, jakých signálů si mají u dětí všímat, aby šikana byla ve třídě včas odhalena a zastavena. Díky zapojení nepedagogických pracovníků školy je často možné zabezpečit místa, kde by se šikana teoreticky mohla odehrávat (toalety, odlehlé chodby, šatny, jídelna).

Jak postupovat, pokud máme ve třídě podezření na šikanu?

  • Na začátku je vhodné zmapovat celou situaci, vyslechnout si informátory, sbírat informace od svědků a od obětí a odhadnout rozsah a závažnost šikany na škole. 
  • Je důležité mít shromážděné podrobné záznamy, důkazy a informace, včetně informací od svědků. U kyberšikany je potřeba zprávy archivovat a nemazat. 
  • Je vhodné myslet na to, že komunikace s obětí a agresory má svá speficika. U obětí získáváme citlivým způsobem co nejpodrobnější informace, oceňujeme jejich odvahu, uvedeme na pravou míru, že se nejedná o žalování. Není vhodné na oběť tlačit a naléhat, aby hned uváděla detaily a jména. V žádném případě se nehodí vést tento typ rozhovoru před celou třídou. U obětí je potřeba všímat si varovných signálů a v případě potřeby vyhledat odbornou psychologickou pomoc.
  • Účastníky šikany nikdy vzájemně nekonfrontujeme. Rozhovor s obětí a agresorem musí probíhat odděleně (to platí také pokud je agresorů více - hromadný rozhovor obvykle přináší jen žádoucí odpovědi ze strachu z vůdce skupiny). 
  • K rozhovoru s agresorem může dojít, až když máme shromážděné dostatečné informace a důkazy. 
  • V dalším kroku obvykle probíhají schůzky s rodiči obou účastníků. Doporučuje se vést z každého setkání písemný záznam. 
  • Pokud se šikana ve třídě vyskytuje, je vhodné o tom věcně a stručně informovat všechny rodiče na obvyklé třídní schůzce, nebo na mimořádné schůzce, ale není vhodné jmenovat žáky, kterých se to týká. 
  • O šikaně v kolektivu musí být vždy informováno vedení školy, dále je do řešení šikany obvykle zapojen třídní učitel, metodik prevence a školní psycholog, pokud se na škole vyskytuje.
  • Velmi specifická situace nastává, pokud je agresorem samotný pedagog. Řešení probíhá podle základního postupu pro řešení šikany a udělení sankcí se řídí pracovně-právním vztahem mezi ředitelem školy a pedagogem.

A co dál?

Aby šikana ve třídě nepokračovala, je potřeba vhodnou formou dlouhodobě pracovat s celým kolektivem. To se týká nejen realizace programů na stmelování kolektivu, ale také zabezpečení dozorů ve třídě během přestávek. Škola nemusí zapojit jen metodika prevence, může se také obrátit na jiné odborné organizace zabývající se problematikou primární, selektivní či indikované prevence, které poskytují kvalitní program (měl by být ověřený v rámci procesu certifikace MŠMT). Kompletní seznam pro celou ČR naleznete ZDE.  Obvykle tyto organizace pracují spádově a ne všechny poskytují komplexní nabídku služeb a programů, některé se věnují pouze primární prevenci, atd.  Aktuální informace je potřeba ověřit přímo u nich.

 

Co dělat, pokud se šikana odehrává mimo školu?

Pokud k šikaně dochází mimo území školy, jsou možnosti školy omezené, protože není možné udělovat kázeňská opatření. Platí to také pro kyberšikanu - pokud se děje během vyučování, může škola udělit kázeňská opatření, pokud se děje mimo vyučování, nemá škola prostředky k jejímu řešení.

To ovšem neznamená, že by škola neměla takové situace řešit alespoň v základních mezích. Obvykle je kyberšikana pouze doplňkem šikany tváří v tvář, je proto vždy potřeba prověřit, jaká je situace mezi žáky. Pokud se podezření potvrdí, škola postupuje podle základních kroků řešení šikany. Ve sporných případech, nebo v situacích, kdy k šikaně dochází mimo areál školy, může škola celou situaci dál pečlivě sledovat, ale také rodičům doporučit, aby se obrátili na Policii ČR, na pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nebo podali žalobu k soudu.

 

Nenechat to být

Šikana je na našich školách pomeřně častým javem, o kterém se ale ve většině případů nemluví. Přitom existují způsoby, jak ji efektivně řešit, i když je to mnohdy náročný úkol. V počátečních stádiích je škola většinou schopná situaci řešit samostatně, není na to ale úplně sama. Může se o vhodném postupu poradit s odborným pracovištěm a obrátit se na pedagogicko-psychologickou poradnu, středisko výchovné péče, či jinou odbornou zkušenou organizací. Další možností, jak podpořit své žáky v boji proti šikaně nebo vylučování z kolektivu, je přihlásit školu do projektu Nenech to být, za kterým stojí sami studenti. Společně se Scio a za podpory MŠMT bojují se šikanou, sexuálním obtěžováním, vylučováním z kolektivu a dalšími sociálními problémy na školách. Webová a mobilní aplikace funguje na principu online anonymní schránky důvěry. Pomáhá promluvit mlčící většině a podporuje žáky, ale i samotné učitele, aby ke svému okolí nebyli lhostejní.  Aktuálně je do projektu zapojeno přes 1500 základních a středních škol. Více informací o tom, jak se zapojit, jak napsat upozornění a jak celý projekt funguje, naleznete ZDE.

Obecně platí, že velkému množství situací se dá efektivně předcházet, pokud se ve škole klade důraz na zdravé klima a pěstují se dobré mezilidské vztahy. To umožňuje vytvářet ve třídách tzv. zdravé jádro, díky kterému se daří počáteční projevy šikany zachytit včas a zabránit jejímu propuknutí. Více preventivních tipů, jak mohou samotní učitelé podpořit a rozvíjet pozitivní klima třídy a duševní zdraví svých žáků, přineseme v dalších článcích ze série Duševní zdraví ve škole.

 

Zdroje: 

  1. Blahutková, M., Charvát, M. (2008). Šikana ve škole. School and Health 21, 3/2008, Sociální a zdravotní aspekty výchovy ke zdraví.
  2. Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních (č.j. MSMT-21149/2016).
  3. Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (č.j. MSMT-21291/2010-28)
  4. Miovský, M. a kol. (2010). Primární prevence rizikového chování ve školství. Praha: Togga.
  5. Sandoval, A., Praško, J., Ocisková, M., Kamarádová, D., Jelenová, D., Látalová,K.  (2014). Šikana v dětství jako predisponující faktor pro psychické problémy v dospělosti. Česká a slovenská psychiatrie; 110(6): 317 -325
  6. Smokowski PR, Holland K. (2005). Bullying in school: correlates, consequences, and intervention strategies for school social workers. Children & Schools. 27(2): 101-110
  7. https://www.nntb.cz/
Za poskytnutí materiálů k článku děkujeme týmu NNTB a speciálně Tereze Barnatové za zpracování podkladů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*