Supervize a intervize ve škole

Co je supervize?

Principem supervize je hledání řešení problémů z praxe s nezaujatým odborníkem. Může se týkat práce s problémovým žákem, spolupráce s kolegy, důvěrnosti prostředí ve škole, komunikace s rodiči žáků. Probíhá v bezpečném prostředí, formou rozhovoru – individuálně, nebo ve skupině. Předpokladem k supervizi je ochota k vzájemné důvěře a ochota o problému mluvit a hledat řešení. Nejčastěji se využívá u pomáhajících profesí (zdravotnictví, školství, sociální služby), kde se pracuje se vztahem, který je náročný z hlediska prožívání emocí. Supervize má uplatnění i v dalších oborech. Například pro všechny lektory kurzů a workshopů Nevypusť duši je supervize povinnou součástí jejich práce a nemohou si ji vynachválit.

Kdo je supervizor a jak pracuje?

Supervizorem může být pouze zkušený odborník s VŠ vzděláním humanitního směru/medicíny, který by měl mít minimálně 15 let praxe v pomáhajících profesích a dokončený psychoterapeutický a supervizní výcvik. Je odborníkem zvenčí a není zaměstnancem školy, může proto nabízet nový pohled na situaci. Dodržuje mlčenlivost a řídí se etickým kodexem. Vztah mezi supervizorem a pedagogem je rovnocenný – jde o setkání dvou odborníků z jiných profesí. Nejedná se o “dohled”, jak by to na první pohled mohlo vypadat, podle anglického slova “supervise”, které ve slově “supervize” určitě slyšíte. Na začátku supervize se uzavírá kontrakt mezi supervizorem a zadavatelem (ve školním prostředí je to ředitel školy), ve kterém by měl být zachycen důvod supervize nebo problém k řešení. Kontrakt je možné v průběhu supervize rozšířit, zúžit nebo i změnit. Frekvence setkání by měla plnit svůj účel, optimálně by měla být pravidelná, aby se postupně mohla vytvářet důvěra mezi supervizorem a supervidovaným. Stálost členů ve skupině je klíčovým prvkem v supervizním pokroku. Jde-li o týmovou supervizi, která má být pravidelná a udržující, nejobvyklejší variantou je 1 supervizní setkání za měsíc v rozsahu 1,5 až 3 hodiny. V období nastartování nové změny může být frekvence 1 setkání za 2 týdny a v případě, kdy supervizor není v místě dostupný, to může být 1 setkání za 3 měsíce.

Zkušenosti učitelů se supervizí⁵:

„Mladé kolegyně si uvědomily, že to, čím prochází, postihlo každou z nás.“

„Víte, tak mě napadlo, že to, co se v té třídě děje, nějak souvisí se mnou.“

„Nebýt s tím sama.”

Co je intervize a jak probíhá

Představuje formu supervize, kdy není přítomný supervizor. Intervize je vykonávána v rámci školy někým z pedagogů (může se jednat o jednoho stálého anebo se v roli intervizora střídají). Může být alternativou „klasické“ supervize v případě nedostatku financí či nedostatku podpory pro supervizi ze strany vedení. Důvodem zřízení intervize mohou být například různé problémy na pracovišti (organizační neshody, problémoví žáci, …), ale i prevence syndromu vyhoření. Aby byla intervize efektivní, tým musí postupovat dle určitých zásad.

Protože základem dobré péče o druhé je dobrá péče o sebe sama, supervize a intervize mohou být skvělou možností, jak v bezpečném prostředí reflektovat svou práci, získat nový pohled na situaci a zpětnou vazbu. Jsou také vhodným způsobem, jak systematicky posilovat své profesní kompetence a jak pečovat o své duševní zdraví v pracovním prostředí. Pokud vás téma prevence syndromu vyhoření zajímá, další způsoby jak o sebe pečovat naleznete v článku ZDE.

Užitečné kontakty:

• Pedagogicko-psychologická poradna pro Prahu 1, 2 a 4 – supervize pro učitele, školní psychology & asistenty pedagoga (zdarma)
• Centrum Hladina – supervize pro školní psychology (Praha)
• Asociace supervizorů v pomáhajících profesích (ASuPP) 
• Český institut pro supervizi (ČIS) 
• Českomoravský institut pro supervizi a koučing (ČMISK)
• REMEDIUM Praha, o.p.s. 

Aktualizace článku s ohledem na probíhající distanční výuku v ČR (od 11. 3. 2020)

Literatura:

1. Baštecká, B. (2009). Psychologická encyklopedie: Aplikovaná psychologie. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-470-0.
2. Baštecká,B., Kinkor,M. (2011). Pohled vzdělavatele v oblasti supervize: To zrcadlo je ve skutečnosti okno aneb Na co se díváme a co vidíme, když supervidujeme. Příspěvek prezentovaný na konferenci Moravskoslezského kraje Podpora vzdělávání a supervize, duben 2011, Ostrava.
3. Braun,R., Marková,D., Nováčková,J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0176-2.
4. Jeklová, M., Reitmayerová, E. (2007). Interní supervize. Praha: Vzdělávací Institut ochrany dětí.
5. Svobodová, R. Supervize pro učitele jako cesta k řešení náročných situací. Metodický portál: Články [online]. 19. 11. 2013, [cit. 2019-04-14]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/SS/17755/SUPERVIZE-PRO-UCITELE-JAKO-CESTA-K-RESENI-NAROCNYCH-SITUACI.html>. ISSN 1802-4785.
6. Švancar, R. (2007). Supervize není totéž co inspekce. Učitelské noviny [online]. č. 46 [citováno 5. 9. 2019]. Dostupné z WWW: <http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=2417&PHPSESSID=0f25f5ca14 0cecb2f5e2a53fa17d088d>.
7. https://asupp.cz/co-je-supervize/
8. http://www.inkluzevpraxi.cz/kategorie-reditel/1118-supervize-ve-skolach-a-jeji-vztah-ke-spolecnemu-vzdelavani
9. https://www.supervize.eu/supervizori/kdo-je-supervizor/
10. https://www.supervize.eu/wp-content/uploads/prirucka_supervize.pdf