Učitelé během distanční výuky – 2. Izolace & ztráta sociálního kontaktu

Druhý ze série čtyř článků o duševním zdraví učitelů během pandemie je tu (ten první najdete zde). Zeptali jsme se hned několika pedagogů z celé republiky, z různých typů škol a různého věku na to, jak prožívají poslední rok. Položili jsme jim 4 otázky, dnes se dozvíte odpovědi na tu druhou…

Mezi učiteli se nacházejí takoví, kteří jsou na počátku své pedagogické kariéry a aktuální situace je přiměla získávat první zkušenosti a vést třídnické hodiny ihned na dálku. Najdou se mezi nimi i ti, kteří mají nespočet zkušeností po mnohaleté praxi, ale technika je pro ně velkou výzvou, se kterou se museli mnohdy v nereálně krátkém čase poprat. Jsou předměty, které lze na dálku zvládat poměrně dobře, ale i takové, kde osobní kontakt je zcela nezbytný a distanční výuka jej zdaleka nemůže nahradit. Nejnovější výzkumy přitom ukazují, že otevřenost vůči změnám jako takovým, ale i schopnost přizpůsobit se technologiím, sehrává zcela zásadní roli v prevenci syndromu vyhoření. Většina učitelů má vlastní rodinu a kromě žáků ve třídě pečuje také o své děti, které se rovněž musí vzdělávat na dálku. Mnozí z nich se nacházejí v oblastech a lokalitách, kde se jim o podpoře ve formě supervize či psychologické podpory pro žáky může jenom zdát. A někteří pedagogové dokonce chodí se studenty na praxi do nemocnice.

Všichni učitelé jsou zvyklí se často potkávat a sdílet náročné i veselejší okamžiky na chodbách, ve sborovně, na poradách, v kuchyňce na kafi. Nyní o tuto možnost přišli a jsou nuceni kontakt nahradit přes virtuální technologie. Pro někoho může být přínosem zachovat si určitou nezávislost a záležitosti související s prací si do života pouštět jen v určité míře, někteří učitelé se snaží zůstat v kontaktu téměř 24 hodin denně a být žákům i kolegům k dispozici nad rámec svých obvyklých povinností.

Je zřejmé, že ztráta profesního sociálního kontaktu může prohlubovat izolaci a pocity osamělosti. S tím v pedagogické profesi souvisí také otázka osobních hranic.

Všem, kteří byli ochotni s námi sdílet své osobní zkušenosti, děkujeme a věříme, že díky jejich otevřenosti mohou nejen jejich kolegové čerpat další inspiraci.

Jak udržujete kontakt se svými kolegy a kolegyněmi?

Ilona (57 let, SZŠ a VOŠ): S kolegy udržuji kontakt přes telefon, e-mail a při meetových poradách. Většinou mluvíme o svých pocitech ze situace a o dětech, které jsou méně úspěšné v distanční výuce (nechodí na meety, odesílají pozdě nebo vůbec zadanou práci apod.).

Hanka (42 let, ZUŠ): S kolegy jsme průběžně v kontaktu, máme dobrý kolektiv, vídáme se i soukromě.

Ondřej (soukromé gymnázium): Na Google Classroom máme společnou skupinu, kde můžeme sdílet své nápady, inspirace a a „své slepé uličky“, tedy věci, které naopak tolik nefungovaly. Jinak máme ještě skupinu na WhatsUpu, kde se spíše objevují věci odlehčenější. Myslím, že je to dobrá psychohygiena.

Klára (42 let, SŠ obchodu a řemesel): Musím říct, že žádný bližší kontakt neudržuji. Samozřejmě jsme s vedením a třídními učiteli v kontaktu e-mailem, ale jedná se o pracovní záležitosti, kdy řešíme jednotlivé studenty, pokud je to třeba. Své duševní zdraví si hýčkám mimo tento prostor.

Radka (51 let, gymnázium): S kolegy jsme se od března pravidelně setkávali prostřednictvím tzv. relaxační skupiny v MS Teams, zde jsme si vyměňovali zkušenosti, poskytovali si oporu (mj. také technickou, učili jsme se učit online za běhu). Také jsem začala s kolegyní vyrážet do přírody – turistika, běh, kolo.

Ztráta sociálních kontaktů devastovala i nás, nejen naše žáky. Ve škole jsme se udržovali jsme se v dobré náladě, vzájemně si dodávali energii. Často stačilo pouhé popovídání si.

Kateřina (52, SPŠCH): Na jaře jsme se ve škole střídali ve skupinách, proto jsem o kontakt s kolegy „stejné krevní skupiny“ nepřišla – vzájemně jsme sdíleli své ne/úspěchy i odreagování. Od mladších kolegů jsem čerpala ICT rady a doporučení. Společně jsme připravovali nástěnku pro žáky vracející se do školy po distanční výuce zaměřenou na seberozvoj a psychickou rovnováhu.
Zajímavé je, že se často spojujeme i s kolegy z jiných typů škol (VŠ, ZUŠ), abychom si sdělili, jak to zvládáme, co by se dalo dělat jinak.

Lenka (55 let, gymnázium): Někteří z nás docházejí do školy, ale jsme zpravidla v kabinetech nebo učebnách, odkud vedeme online výuku. Nedá se říct, že by naše kontakty byly četné. Spíš mám obavy, že k sobě budeme muset zase trochu hledat cestu.

Užitečné kontakty na pomoc a další informace

V příštím díle seriálu Jak učitelé (ne)vypouští duši během distanční výuky se budeme věnovat hranicím, oddělení práce a odpočinku a udržování balancu.

Zdroje: 

• • • • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Supporting Teachers in Times of Change: The Job Demands- Resources Model and Teacher Burnout During the COVID-19 Pandemic. International Journal of Contemporary Education, [S.l.], v. 3, n. 2, p. 67-74, aug. 2020. ISSN 2575-3185. Available at: <http://redfame.com/journal/index.php/ijce/article/view/4931>. Date accessed: 26 jan. 2021. doi:http://dx.doi.org/10.11114/ijce.v3i2.4931.
      • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Canadian teachers’ attitudes toward change, efficacy, and burnout during the COVID-19 pandemic. International Journal of Educational Research Open, Volume 1, 2020, 100016, ISSN 2666-3740, https://doi.org/10.1016/j.ijedro.2020.100016.
      • https://www.waldenu.edu/online-masters-programs/ms-in-education/resource/five-ideas-for-preventing-teacher-burnout
      • https://www.edutopia.org/article/curbing-teacher-burnout-during-pandemic
      • https://www.teachforamerica.org/stories/tackling-covid-19-fatigue-as-a-teacher
      • https://www.edweek.org/teaching-learning/opinion-teacher-demoralization-isnt-the-same-as-teacher-burnout/2020/11