Požadavky související s distanční výukou, změny ve způsobu výuky, napjaté vztahy v rodinách, které přišly o běžné možnosti trávení volného času, izolace od kolektivu a další stresory… to vše klade na dětskou psychiku velké nároky, aby se s tím vypořádala. Jak jim můžeme být jako dospělí oporou, ať rodič, příbuzný/á, nebo učitel/ka?
V článku jsme se zaměřili na několik tipů, jak podpořit psychickou odolnost dětí, aby si dokázaly lépe poradit v náročných situacích. Neměli bychom zapomínat na to, že k tomu, abychom u dětí mohli posilovat psychickou odolnost, je potřeba rozvíjet také tu svoji.
Plánujte blízkou budoucnost, zaměřte se na to, co máte pod kontrolou.
Pokud máte doma dítě, u kterého vidíte rozpad denní struktury času, pasivitu, nechuť cokoliv dělat nebo ztrátu zájmu o koníčky, může být velmi těžké ho motivovat k jakékoliv aktivitě. Soustřeďte se na to, co bude dnes, zítra, o víkendu. Neplánujte daleko dopředu, opakované zklamání přináší další bezmoc a frustraci. Samotné těšení se na to, co má přijít, přináší spoustu pozitivních emocí a myšlenka na příjemný plán nám může překonávat překážky.
Umožněte dítěti dělat chyby.
Dovolte dítěti, aby samo přicházelo na řešení situací. Přehrávejte role, ptejte se, jak by reagovalo na místě svého kamaráda / pohádkového hrdiny / oblíbené postavy. Přijímejte chyby, cesta vývoje není nikdy přímá. Když se věci nedaří podle plánu, jsme frustrovaní a demotivovaní, někdy nevíme, jak pokračovat dál a potřebujeme usměrnění. Je důležité dětem ukazovat, že i dospělí dělají chyby a s chybou se dá pracovat jako s příležitosti k růstu a učení. Nemusí to být náš strašák. Vhodné věty jsou například:
“Všechno potřebuje čas.”
“Dělat chyby je v pořádku, pomáhají nám v učení.”
“Když se mi něco nedaří, budu zhluboka dýchat.”
“Udělám, co je v mých silách.”
Povídejte si spolu o tom, co dítěti pomáhá zvládat náročné situace.
Můžete si spolu sednout na klidné bezpečné místo, kde se budete cítit příjemně. Hovořte spolu o tom, jak na sobě i na svých blízkých poznáte, že je toho na ně moc. Členové rodiny mohou společně sdílet tipy, co komu funguje v náročných situacích. Proběhnout se? Psát deník, malovat, uklízet? Vzít pejska na procházku? Přitulit se pod dekou k někomu blízkému? Jaká jsou oblíbená místa, kde se jednotliví členové rodiny cítí v bezpečí? Má dítě svůj prostor, kde může být nikým nerušeno a věnovat se tomu, co potřebuje, nebo třeba i nic nedělat? Co je možné udělat pro sebe navzájem, pokud cítíme, že je toho na nás moc? Co nám pomáhá?
Inspirací vám může být Osobní krizový plán, ke stažení ZDE. Pokud jste učitel, můžete krizový plán rozdat ve třídě a ve skupině sdílet pouze to, co je pro děti bezpečné. Dejte dohromady ve skupině tipy, co komu pomáhá při zvládání stresu a náročných situací.
Najděte si pravidelný čas v týdnu, kdy spolu proberete vše, o čem dítě potřebuje hovořit
Tím, že si tento čas pevně stanovíme, ukazujeme, že je důležité spolu hovořit o náročných věcech a situacích. Také si tím projevujeme vzájemný respekt, prohlubujeme vřelý vztah a učíme se komunikovat o emocích. Je důležité, aby dítě cítilo, že může za svým rodičem nebo blízkou osobou přijít kdykoliv potřebuje, nejen v tomto vyhrazeném čase, ale odložit řešení situace na později, kdy se to více uleží, nás učí nezůstávat v negativistických myšlenkách a neomílat to, co se stalo, co mohlo být jinak, v čem jsme udělali chybu. V rodině by měl být dostatek prostoru i pro různé starosti a trápení.
Třídní učitelé mohou také pravidelně věnovat čas věcem, které se netýkají jen výuky, ale věnovat se tomu, co se děje ve třídě, ať už ve formě třídnických hodin, nebo společně se žáky najít jiný způsob. Míra otevřenosti ke sdílení je v každé třídě jiná. Někde může zafungovat komunitní kruh, jinde schránka důvěry, či pouhé povídání o tom, s čím žáci přicházejí do školy po víkendu. Hovořte spolu se žáky o tom, co potřebují a dejte prostor těm, kteří potřebují sdílet. Čas, který věnujete klimatu ve třídě, se mnohonásobně vyplatí. Zejména po návratu do škol z distanční výuky je táto fáze vytváření bezpečného prostředí nezbytná.
Může být osvěžující podívat se na svět očima dítěte a uvažovat, jak by nám v takové situaci asi bylo, co bychom potřebovali, jakou dovednost bychom se potřebovali naučit, abychom to příště zvládli jinak a lépe.
Mějte realistická očekávání od toho, co by dítě mělo zvládnout.
Je potřeba brát ohled na to, v jakém věku a stádiu vývoje se dítě nachází. Každé dítě je jedinečné. V některých věcech může být hodně napřed ve srovnání s jinými dětmi, v jiných možná potřebuje více času, aby určitou dovednost zvládlo. Vhodné je mít taková očekávání, která je možné naplnit a nejsou příliš nedosažitelná.
Pro dítě může být bolestnou zkušeností, pokud cítí, že je srovnávané se sourozencem, sousedem, nebo se spolužákem ve třídě.
Důležitější než to, aby byla věc udělaná správně (dle našeho mínění), je zachovat s dítětem vztah a zůstat ve spojení. Konstruktivní zpětná vazba je to, co dětem umožní růst.
Nejste na to sami – vytvářejte síť podpory pro dítě (a také pro sebe).
V minulosti bylo zcela běžné, že se na výchově dítěte podílela široká rodina a také okolí – místní komunita. Zapojení do širších vztahů je důležité zejména pro děti, které vyrůstají v menších rodinách. Děti i dospělí v okolí mohou také sloužit jako vzor pro chování v určitých situacích. Podporujte dítě v tom, aby se zapojovalo nejen do vrstevnických kolektivů a umožněte mu rozvíjet sociální dovednosti s lidmi různého věku. Osoby v blízkém okolí mohou sloužit jako zdroje psychické opory i pro vás.
Vytvářejte prostor pro emoce.
Pomáhejte dítěti rozeznávat základní emoce a jejich projevy u sebe i u druhých. Umožněte dětem, aby emoce nepotlačovali a hledejte společně strategie k jejich ventilování. Učme je tím, že budeme společně pojmenovávat emoce a používat popisný jazyk “Vidím, že tě to velmi rozzlobilo.” “Z toho jsi možná velmi smutná.”
Někdy pomáhá vysvětlit dítěti, že neneseme odpovědnost za určitou emoci, ale za své chování.
Můžeme dítěti říct: “Je v pořádku, že prožíváš vztek, ale místo ubližování druhým spolu můžeme najít něco jiného, co ti pomůže to zvládnout.” Společně můžete přicházet na to, zda to bude pohybová aktivita, křik, bouchání do polštáře, nebo čmárání po papíře. Dalšími možnosti, jak se učit pracovat s emocemi, mohou být různé pomůcky, jako hračky, knížky, kartičky zaměřené na rozeznávání základních emocí a příběhy, ve kterých hlavní hrdinové řeší nejrůznější potíže například ve vztazích.
TIP: Nebojme se i v náročných situacích hovořit o svých emocích, pro dítě jsme v takových chvílích více čitelní. Nejenom, že mu tím pomáháme rozšiřovat slovní zásobu a pojmenovávat emoční prožitky, ale ukazujeme mu také, že je přirozené prožívat všechny emoce, nejen radost. Pojmenovávání emocí pomůže i nám samotným být více v kontaktu se sebou a získat přehled o tom, co se v nás děje.
Zaměřte se na silné stránky dítěte a ty rozvíjejte.
Z pocitu kompetence v určité dovednosti se odvíjí naše zdravé sebevědomí. Pokud bude mít dítě dostatečnou sebedůvěru ve své vlastní schopnosti, lépe se popasuje s jakoukoliv výzvou a překážkou. Jaké silné stránky je potřeba rozvíjet, aby dítě mohlo naplňovat své potřeby? Je užitečné, pokud se dítě může věnovat svým koníčkům a zájmům i v rámci mimoškolních aktivit. Nelze přitom ale zapomínat na dostatečný čas pro odpočinek a regeneraci.
Pozorně vnímejte i jiné vlivy, které dítě formují.
Vzory z okolí jsou pro dítě nesmírně důležité. Mohou inspirovat v dosahování cílů, naplnění vlastní identity a ovlivňovat je při formování postojů. Na druhou stranu mohou být také zdrojem toho, že dítě prožívá vnitřní nespokojenost se sebou samým, svým vzhledem. Vliv médií a sociálních sítí je stěžejní zejména v adolescentním věku. Zajímejte se o to, koho dítě uznává.
Péče o domácí mazlíčky
Z různých studií vyplývá, že pečování o domácí zvíře umožňuje dětem rozvíjet různé dovednosti a posilující je to pro ně právě v okamžicích, které jsou pro děti těžké ke zvládnutí. Ať se jedná o pejska, kočku, křečka, činčilu, nebo jakékoliv jiné zvíře, může být pro dítě důležitou součástí psychické odolnosti zejména ve chvílích, kdy prožívá smutek, je zmatené z toho, co se mu děje, a potřebuje se přitulit a vypovídat.
Oslavujte úspěchy a to, co se povedlo.
Pokud se zaměříme na to, co se děje právě teď, co máme za sebou, a přesměrujeme pozornost od “to do listu”, začneme si všímat toho, co se daří. Tím můžeme v dětech pěstovat vděčnost. Negativistické myšlení nám bere hodně síly, zejména proto, že pokud jsme ve stresu, máme “tunelové vidění” a jsme celou situací zahlceni. Dovednost přesměrovat pozornost k přítomnému okamžiku může být pro dítě zdrojem odpočinku a vnitřní síly.
TIP: Zapojte dítě do plánování odměn, pokud ho čeká náročná situace. Může to sloužit jako velká motivace, ale i jako uzavření jisté zkušenosti. Odměny nemusí být materiální, můžete se spolu věnovat oblíbeným činnostem, plánovat výlet do okolí, nebo zkusit něco nového (jídlo, sport, deskovou hru, atd.).
Pokud se ocitáte v těžké situaci a hledáte oporu v tom, jak dál postupovat ve výchově, při výuce žáků, máte starost o dítě nebo je toho na vás moc a nevíte, kde nabrat síly, neváhejte se obrátit na některou z následujících linek:
Linka pro rodinu a školu: 116 000
Rodičovská linka: 606 021 021
Linka první psychické pomoci: 116 123
Zdroje:
https://www.ijhssnet.com/journals/Vol_7_No_3_March_2017/27.pdf
Thompson K, Every D, Rainbird S, Cornell V, Smith B, Trigg J. No Pet or Their Person Left Behind: Increasing the Disaster Resilience of Vulnerable Groups through Animal Attachment, Activities and Networks. Animals. 2014; 4(2):214-240. https://doi.org/10.3390/
Pošlete ho dál