28. 2. 2022

Psychiatrické služby

Psychiatrická péče v ČR je opředena spoustou mýtů. Lidé často z filmů a médií získávají zkreslené informace a v důsledku toho se bojí nebo stydí vyhledat odbornou pomoc. Nevědí, co je při návštěvě psychiatra nebo v psychiatrické nemocnici čeká, bojí se odsouzení ze strany nejbližšího okolí a i se závažnými obtížemi na to zůstávají sami, protože nechtějí být považováni za blázny. Mnoho lidí tak v případě duševních obtíží pomoc nevyhledá. Stigma spojené s těmito stavy znamená, že lidé trpící duševními potížemi zažívají sociální vyloučení, odmítání a přehlížení ze strany společnosti, a to dokonce i tehdy, když se odhodlají odbornou pomoc vyhledat.

Psychiatrie je lékařský obor a hospitalizace na psychiatrickém oddělení, klinice či přímo v psychiatrické nemocnici může mnohdy zachránit život.

Zkušenosti s hospitalizací mohou být různé, někdy proběhne v pořádku a bez komplikací a jindy se bohužel stává, že může být zkušenost s hospitalizací méně příjemná. V některých případech i proto, že při některých pobytech v nemocnici stále ještě dochází k porušování lidských práv pacientů. Tato špatná zkušenost pak bohužel může být později hlavní motivací k udržení psychické kondice – pacienti dělají vše proto, aby se do nemocnice už znovu nevrátili (tato motivace ale není nejlepším a nejfunkčnějším “motorem” k zotavení a věříme, že snahy o změnu systému péče o duševní zdraví přispějí k tomu, aby se týkala stále méně a méně pacientů).

Za uplynulá desetiletí se péče o duševní zdraví v mnohém posunula dopředu. Zejména co se týče zlepšování kvality péče má ale v našich podmínkách ještě velký kus cesty před sebou. V článku proto zmiňujeme i Reformu péče o duševní zdraví, která si klade za cíl systémovou změnu v oblasti poskytování péče o duševní zdraví, zlepšovat kvalitu života lidí s duševním onemocněním a podpořit je co nejlépe v jejich zotavení.

Kdy je vhodné obrátit se na psychiatra?

Určitá míra stresu a psychické nepohody k životu patří. Někdy však potíže přerostou do závažných problémů, které znemožňují běžné fungování ve vztazích a v práci. V takových chvílích je užitečné začít řešit psychické obtíže s odborníkem.

Duševními obtížemi se zabývají psychologové a psychiatři. Jejich metody se liší – zatímco psychologové léčí rozhovorem, psychiatři mohou předepisovat léky. Psychologové, psychiatři a další odborníci z oblasti zdravotnictví a sociálních služeb mohou absolvovat také sebezkušenostní terapeutický výcvik, který je opravňuje k tomu, aby vedli psychoterapii.

Lidé vyhledávají psychiatra nejčastěji s těmito obtížemi:

dlouhodobé narušení spánkového režimu
úzkosti, které někdy mohou vyústit do panických atak
neklid, výbušnost, výkyvy nálad
depresivní myšlenky a myšlenky na sebevraždu
různé fyzické symptomy nemocí, kdy je vyloučeno jiné onemocnění
sebepoškozování a ohrožení života

PSYCHIATR je vystudovaný lékař s atestací z psychiatrie. Zaměřuje se na diagnostiku a léčbu psychických onemocnění a předepisuje medikaci. Pro objednání k psychiatrovi nepotřebujete žádanku od praktického lékaře. Pokud vám přístup odborníka nevyhovuje, máte právo najít si jiného. Je ale potřeba zvážit dostupnost a vzdálenost jiné ambulance a kapacitu zařízení – služby jsou bohužel často přetížené a objednací lhůta může být delší.

Kde probíhá psychiatrická léčba?

1.Psychiatrické ambulance

Jedná se o ordinace, kam pacienti docházejí. Převážná většina se zaměřuje na dospělé pacienty, vyskytují se i specializované na dětskou psychiatrii (pedopsychiatrii), sexuologii nebo psychiatrii pro seniory (gerontopsychiatrii).

Léky na spaní, proti úzkosti i antidepresiva mohou předepisovat také praktičtí lékaři a další specialisté, např. neurologové a sexuologové. Užívání léků na spaní nebo některých léků proti úzkosti s sebou ale nese riziko vzniku závislosti. Pokud potíže dlouhodobě přetrvávají, je vhodné nespoléhat jenom na léky a začít situaci řešit s pomocí dlouhodobé systematické psychoterapie, zkoumat příčinu vzniku a přetrvávání problému a podpořit léčbu změnou životního stylu.

2.Psychiatrická oddělení běžných nemocnic

Slouží k řešení akutních i chronických problémů a disponují především akutními lůžky.

3.Psychiatrické nemocnice (dříve se jim říkalo léčebny)

Primárně léčí pacienty, kteří vyžadují dlouhodobější péči. Mají převahu lůžek následné péče, v rámci reformy péče o duševní zdraví ale přibývají i akutní lůžka.

V psychiatrických nemocnicích jsou hospitalizováni pacienti s celým spektrem duševních onemocnění – pacienti s depresí, úzkostmi, bipolární poruchou, obsedantně-kompulzivní poruchou, ale také s poruchami spánku, psychotickými onemocněními, se závislostmi, s poruchami příjmu potravy, s poruchami osobnosti, s Alzheimerovou chorobou nebo s demencí.

poznámka: Kromě výše zmíněných služeb psychiatři působí i v multidisciplinárních týmech v rámci Center duševního zdraví, které detailně představíme v dalším z článků ze série o službách.

Jak probíhá příjem při hospitalizaci?

Pacient se do psychiatrické nemocnice může dostat několika způsoby. První možností je, že přijde sám bez doporučení. Ideální je, když je pacient už před přijetím v péči ambulantního psychiatra, který usoudí, že lůžkové zařízení poskytuje větší možnosti a svému klientovi tak vypíše doporučení.

Z hlediska spádovosti je psychiatrická nemocnice zdravotnické zařízení s nadregionální působností většinou zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví ČR (některé jsou zřizované krajem). V ČR máme možnost svobodné volby lékaře a místa, kde chceme být léčeni. V praxi ale může dojít k tomu, že vámi vybrané psychiatrické zařízení bude právě plně obsazené, nebo v něm bude omezený provoz (např. při rekonstrukci). V takovém případě se doporučuje obrátit se na místo nejblíže bydlišti pacienta.

K přijetí na lůžko do psychiatrické nemocnice musí existovat závažný zdravotní důvod.

poznámka: Nezletilí pacienti a pacienti omezení ve svéprávnosti jsou k hospitalizaci přijímáni se souhlasem jejich opatrovníků či zákonných zástupců. Jejich práva upravuje Doporučení veřejného ochrance práv – Účast dítěte na rozhodování o záležitostech souvisejících s jeho hospitalizací na psychiatrii

Příjem k plánovaným hospitalizacím je lepší domluvit předem.

Během pohotovostní služby nemocnice neodkladně přijímá pacienty s akutními projevy duševní nemoci, zejména pokud jsou ve stavu, který vyžaduje okamžitou intervenci a pomoc lékařů a zdravotních sester. Obvykle jde o zhoršení onemocnění, ohrožení zdraví nebo života dotyčného, nebo jiné osoby a o situace, kdy pacient nemá zázemí vhodné pro léčbu, nebo nejsou podmínky na to, aby se o něj nejbližší okolí postaralo.

Pacienti se přijímají přes centrální příjem, který funguje 24 hodin denně, během noci je zajištěn službu konajícím lékařem. Ambulance centrálního příjmu neposkytuje klasické ambulantní psychiatrické služby, pro tento typ dlouhodobé péče je vhodné využít služeb lokálních ambulantních psychiatrů.

Během příjmu lékař provede stručné vyšetření a zváží, zda je hospitalizace indikována. Před přijetím do léčby může doporučit ještě interní, neurologické nebo i jiné odborné vyšetření. V případech s poruchami chování vzniklými akutní intoxikací alkoholem nebo jinými návykovými látkami je doporučeno umístění na regionálních záchytných stanicích.

Paní doktorka si nás posadila ke stolu a začala mi pokládat otázky, na které jsem pravdivě odpovídala. Nakonec jsem jí popsala i své myšlenky na sebevraždu. Nakonec jsem podepsala papír o tom, že se nechávám hospitalizovat ze své vlastní vůle. Bylo to to nejtěžší, ale zároveň to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. (studentka, 22 let)

Pokud je klient nebezpečný sám sobě nebo svému okolí, může se přijetí k hospitalizaci konat i proti vůli klienta.

Jak probíhá nedobrovolná hospitalizace?

Nedobrovolná hospitalizace představuje závažný zásah do práv pacienta, a je proto možné realizovat ji pouze, pokud nelze hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí odvrátit jiným způsobem.
Zdravotnické zařízení má povinnost oznámit nedobrovolné převzetí pacienta do 24 hodin soudu. Soud pak musí do 7 dní od začátku hospitalizace rozhodnout o tom, zda k nedobrovolnému převzetí došlo v souladu se zákonem a posuzuje setrvání pacienta ve zdravotnickém zařízení.
Máte právo znát veškeré informace obsažené ve vašem soudním spisu a případně udělit osobě (kamarádovi, rodinnému příslušníkovi) plnou moc k nahlížení do spisu a vytváření kopií.
Máte právo nahlížet do své zdravotnické dokumentace a také zplnomocnit kohokoli k tomu, aby nahlížel do vaší zdravotnické dokumentace či si dělal kopie.

Jak probíhá léčba na psychiatrickém oddělení?

Léčba na psychiatrickém oddělení obvykle zahrnuje užívání léků a další terapie. Možnosti péče se v jednotlivých zařízeních liší.

Po příjmu je klient odeslán na oddělení – které může být otevřené nebo uzavřené, záleží na okolnostech přijetí a závažnosti potíží.
O umístění pacienta na konkrétní oddělení psychiatrické nemocnice rozhoduje přijímající lékař. Jednotlivá oddělení se zaměřují na odlišné okruhy diagnóz, liší se v možnostech pohybu mimo oddělení a v režimových opatřeních. Personál oddělení (většinou sestry), pacienta seznámí s fungováním oddělení a nechají si od něj podepsat potřebné dokumenty, např. informace o právech a povinnostech. Jsou provedena základní vyšetření, která mohou zahrnovat i otázky ohledně požadavků klienta na stravu, alergie apod.

Následně je pacient vyšetřen lékařem oddělení.
Vyšetření zahrnuje zjištění okolností přijetí, aktuální potíže (psychické i tělesné) a také dotazování se na život klienta před přijetím do léčebny. Lékař se potřebuje doptat na informace o rodině, osobním životě, nemocech, vzdělání, sociální situaci, zaměstnání, závislostech, předcházející léčbě apod.

Po lékařském vyšetření následuje léčba na oddělení, která se liší mezi odděleními a i jednotlivými zařízeními
Léčba obvykle zahrnuje kombinaci psychoterapie a užívání léků, někdy i léčebnou terapii v různých dílnách, např. arteterapie (využití výtvarných technik, pracovní a činnostní terapie nebo výroba dekorativních předmětů).

Součástí psychiatrické hospitalizace jsou tzv. režimová opatření.
Jedná se o pravidla a zvyklosti, které významným způsobem regulují pobyt na oddělení, určují, co je komu a za jakých podmínek dovoleno a co zakázáno (kontakt s blízkými, používání elektronických zařízení, kouření). Více informací o režimových opatřeních a právním rámci nedobrovolné hospitalizace najdete v dokumentu Analýza režimových opatření.

Co znamená pojem zotavení?

Duševní zdraví je spektrum a neexistují pouze 2 póly – nemoc, nebo zdraví. Proto se v souvislosti s léčbou duševních onemocnění používá pojem zotavení. Každý z nás se zotavuje z různých věcí různě a nezáleží to pouze na aktuálním zdravotním stavu, ale na řadě dalších okolností: zkušenostech, temperamentu, charakterových rysech, rodině, přátelích, práci, prostředí, kde žijeme, včetně toho, že na léčbu každý reaguje jinak.

Zotavení je proces, díky kterému může člověk s duševním onemocněním žít spokojený, přínosný život přes všechna omezení způsobená nemocí.

Lidé s duševním onemocněním se s pomocí odborné péče a svých každodenních zkušeností učí porozumět vlastnímu onemocnění, díky čemuž mohou zmírnit jeho příznaky. S pomocí zdrojů, které mají (odborná péče, sociální opora, práce, koníčky a záliby), pak mohou i přes omezení způsobená nemocí žít spokojený a přínosný život.

První kroky po hospitalizaci

Délka hospitalizace závisí na konkrétní diagnóze, zdravotním stavu pacienta a na sociálně ekonomických podmínkách domácí léčby, do kterých se pacient vrací.

Před koncem hospitalizace by měl odpovědný pracovník v nemocnici projít pacientovu momentální situaci a zmapovat, do jakého prostředí se bude vracet. Provede psychoedukaci ohledně diagnostikovaného onemocnění a léčby, v které má pacient pokračovat po propuštění z nemocnice.

Personál nemocnice by měl být schopen alespoň částečně asistovat v návaznosti služeb po propuštění (pomoc při hledání ambulantního psychiatra, pokud ho pacient ještě nemá, zprostředkování kontaktu se sociálními službami a/nebo spádovým CDZ, pomoc se zařízením invalidního důchodu apod.)

Je v zájmu pacienta, aby byla léčba efektivní a neprodlužovala se. Celková doba hospitalizace by neměla přesáhnout několik měsíců. Součástí nové reformy je snaha přesunout těžiště psychiatrické léčby dlouhodobě hospitalizovaných pacientů z nemocnic do komunitní léčby a do péče Center duševního zdraví (CDZ), výjimkou jsou akutní lůžka, která jsou vyhrazená pro pacienty, jejichž zdravotní stav vyžaduje intenzivní péči.

Jak fungují Centra duševního zdraví?

vytváří potřebné terapeutické a návazné programy (kluby, svépomocné skupiny)
zajišťují v rámci své spádové oblasti funkční propojení ambulantní a lůžkové péče
činnost konkrétního CDZ je vázaná na jeho personální obsazení (multidisciplinární tým) a na vzniklé aktivity v daném regionu

Jak fungují multidisciplinární týmy?

jsou tvořeny profesionály různých odborností, kteří spolu úzce spolupracují – lékař (psychiatr), psychiatrická sestra, psycholog, sociální pracovník, peer konzultant
vytváří plán komplexní psycho-sociální péče, který je ideálním základem pro zotavení
pracují formou case managementu – poskytují individualizovanou službu všem potřebným klientům/pacientům ze spádové oblasti bez čekací doby

Co přinese reforma psychiatrické péče?

V psychiatrické péči v ČR se od začátku 90. let 20. století neudála žádná zásadní systémová změna a její fungování je založeno na materiálně i technicky zastaralých psychiatrických nemocnicích.

Cílem reformy psychiatrické péče je zlepšení kvality života lidí s duševním onemocněním, rozšiřování sítě dostupných služeb v komunitě a zlepšení podmínek v nemocnicích.

Reforma psychiatrické péče je dlouhodobý proces, který se týká celého systému péče o lidi s duševním onemocněním. Její strategie byla schválena ministrem zdravotnictví v roce 2013 a dle zkušeností jiných zemí se její průběh odhaduje na 15-20 let.

O jaké změny reforma usiluje?

Smyslem reformy je přesunout velkou část dlouhodobé psychiatrické léčby z nemocnic do komunity a přirozeného prostředí pacienta. Reforma usiluje o to, aby péče byla více dostupná v terénu, např. v místě bydliště klienta a v komunitě, kde pacient žije, nikoli pouze ve vzdálených nemocnicích. Za tímto účelem vznikají Centra duševního zdraví (CDZ).

Omezovat se budou lůžka pro dlouhodobě hospitalizované. Naopak akutních lůžka by se měla navyšovat, aby ti, kdo mají závažné potíže a potřebují urgentní léčbu (vzplanutí nemoci, první epizoda, nebo zvládnutí relapsů, zhoršení psychického stavu), měli na léčbu vytvořené optimální podmínky.

Nemocnice v ČR mohou při léčbě rozhodovat o použití různých omezovací prostředků, např. kurtování, nebo tzv. terapeutickou izolaci. Cílem probíhající reformy je, aby tyto prostředky nebyly nadužívány.

Nové služby v oblasti péče o duševní zdraví a reforma těch stávajících by měly pomoci částečně zabránit opakovaným a dlouhým hospitalizacím a snížit riziko sebevraždy těsně po propuštění z nemocniční léčby, které je u některých pacientů se závažnějšími duševními onemocněními velmi vysoké.

Reforma pracuje také na tom, aby byla v zařízeních dodržována Úmluva o právech osob se zdravotním postižením.

Práva pacientů

Odmítnutí léčby

V případě, že pacient nesouhlasí s léčbou nebo hospitalizací, může ji odmítnout.
V případě odmítnutí léčby se jedná o tzv. informovaný nesouhlas a lékař je povinen poučit pacienta o možných následcích jeho rozhodnutí, svým negativním reversem pacient všechny tyto následky přijímá.

Podání stížnosti

Podle zákona o zdravotních službách mohou oprávněné osoby podat stížnost proti postupu poskytovatele zdravotních služeb při poskytování zdravotních služeb (tj. na vlastní odborný postup) a/nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami.

Stížnost může podat pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta, osoba blízká v případě, že pacient tak nemůže učinit s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel a osoba zmocněná pacientem (plná moc).

Stížnost se podává nejprve poskytovateli, proti kterému směřuje (ředitel nemocnice, praktický lékař, zubní lékař nebo jiný specialista) a musí být vyřízena do 30 dnů, v odůvodněných případech do 60 dnů.

Se stížností se lze obrátit na Českou lékařskou komoru, Česká stomatologickou komoru a Českou lékárnickou komoru, která je oprávněna vykonávat disciplinární pravomoc vůči svým členům. Členství v těchto komorách je pro lékaře, zubní lékaře a farmaceuty povinné. Podrobnosti výkonu disciplinární pravomoci komory stanoví disciplinární řád.

poznámka: V článku uvádíme pouze stručný výběr práv pacientů. Další informace a znění celého Zákonu o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování najdete na tomto odkazu.

KONTAKTY