Všichni se nyní můžeme ocitnout v situacích, kdy prožíváme strach o sebe a své blízké, bezmoc, frustraci z přetrvávající rutiny. Celkově můžeme říct, že prožíváme velkou míru stresu, která nás dokáže zcela paralyzovat. Někdy naše tělo velí útok, napínáme zbytky sil na to, abychom se s hrozbou vypořádali, jindy se jako nejlepší strategie jeví schovat se do bezpečí a přečkat hrozbu. 

Nacházíme se v období, kdy jedna změna střídá druhou a může být těžké vyznat se v tom, co se děje, ale také vyznat se sám v sobě.

Nemůžeme mít pod kontrolou vývoj epidemie, kroky vlády a často ani ekonomickou situaci. Také nemáme pod kontrolou své emoce, protože úzkost a strach mohou být velmi silné. Nemůžeme mít pod kontrolou dokonce ani všechny své myšlenky, a máme zkušenost s tím, že zabývání se věcmi, které nás frustrují a přivádí do zoufalství, nám vůbec nepomáhá. Proto má větší smysl zaměřit se na to, co máme pod kontrolou – a to je naše reakce, náš konkrétní způsob chování. 

Pokud v náročných situacích trénujeme dovednost zastavit se a dokážeme zaměřit pozornost kromě myšlenek, které se nám víří hlavou, také na pocity, smysly a tělesné vjemy, jsme lépe připraveni rozhodnout se pro další krok a dělat to, na čem nám záleží.

Můžeme trénovat dovednost uvědomit si, kde se nacházíme. Můžeme zkusit pojmenovat to, co se v nás děje. Můžeme přesměrovat plnou pozornost k tomu, co děláme.

Není dobré vyhýbat nepříjemným pocitům a odvádět pozornost od všeho, co se odehrává v našich myšlenkách a v našem těle. Potlačování všeho nepříjemného obvykle nepřináší dlouhodobou úlevu.

Krátké cvičení pro ukotvení při akutním stresu

1. Zkoumejte své myšlenky a pocity

• zaujměte přístup jako zvědavý vědec, který pouze pozoruje, co se děje
• pojmenujte to, čeho si všimnete “Prožívám pocit smutku…”, “Pozoruji úzkost…”, “Moje mysl se zabývá obavami…”

2.  Vraťte se zpět ke svému tělu

• položte chodidla na zem
• napřimte záda, nebo se opřete o opěradlo
• pomalu dýchejte

3. Ponořte se plně do toho, co děláte – zapojte všechny smysly

• zaměřte svou pozornost na to, co můžete vidět, slyšet, cítit, nahmatat
• pozorujte okolí

Další tipy na relaxační techniky najdete v našem článku Dechová cvičení.

Konkrétní postup při práci s úzkostí jsme rozepsali v článku První pomoc proti úzkosti v nouzovém stavu.

Pokud cítíte, že se nacházíte v situaci, která je nad vaše síly, obraťte se na odborníky. 

• Linka první psychické pomoci 116 123, anonymně, zdarma, nonstop (dospělí)

• Linka bezpečí 116 111, anonymně, zdarma, nonstop (děti a studenti do 26 let)

Zdroj:

Harris, R. (2020) FACE COVID [ebook].

Pokud studujete v době pandemie, možná dobře víte, jak může být stresující:

• nedostatek motivace k učení

• izolace a nedostatek sociálních vazeb s vrstevníky, nemožnost se potkávat

• nejistota ohledně otevření škol

• neustále se měnící termíny, nemožnost cokoliv plánovat

• strach o vlastní zdraví a zdraví svých blízkých

• udržet pozornost na online výuce

• řešení častých konfliktů s rodiči nebo sourozenci

• nedostatečný prostor k soustředění a klidné systematické práci

• řešení technických potíží s připojením, kamerou, mikrofonem

• nechuť věnovat se zálibám, koníčkům a ztráta zájmu o aktivity, které vás dříve těšily

• přemýšlení o tom, že to snad nikdy neskončí a že věci nedávají takový smysl jako předtím

Ať se potýkáte pouze s některými situacemi, nebo jste se našli ve všech, může být nesmírně náročné dlouhodobě udržet určitou strukturu, řád, či dokonce pozitivní myšlení. Jak můžeme vidět všude kolem sebe, koronavirová krize s sebou přinesla řadu změn a omezení v každodenním životě, na které jsme se všichni museli rychle adaptovat. V současné době spojené s pandemií zažívame větší míru stresu a mohou se tak u nás objevit pocity úzkosti, neklidu, či strachu, se kterými jsme se do té doby nesetkali. Je to přirozená reakce našeho těla na situaci, která je úplně nová a nemáme s ní zkušenosti.

U těch, kteří se duševními obtížemi setkávali dříve, může lockdown vést ke zhoršení psychického stavu a k větší náchylnosti k syndromu vyhoření, ale potíže se mohou vyskytovat i u těch z nás, kteří na takovou reakci svého těla a psychiky dosud nebyli zvyklí. Je to přirozená reakce na stresovou situaci.

Výzkumy ukazují, že zvýšený čas trávený před obrazovkami představuje velký stresor, který se syndromem vyhoření úzce souvisí. Dopad může být na fyziologické, kognitivní a emoční úrovni, což zasáhne kvalitu života a každodenní fungování. Z fyzického hlediska je spojen zejména s bolestmi krku, zad a očí.

Pokud u sebe pozorujete větší chybovost, obtížně se soustředíte, prožíváte vyšší míru úzkosti, smutku, jste podráždění a citlivě reagujete na kritiku, zbystřete pozornost.

Můžete si také všímat zvýšenou únavu, častější přejídání, kousání nehtů, svalové napětí, či jiné projevy duševní a fyzické nepohody. Oblast vzdělávání a přechod na distanční výuku, která může být pro mnohé žáky, studenty, učitele a rodiče více stresující, než je výuka prezenční. Je to velmi náročné pro všechny, kteří se připravují na důležité zkoušky, přijímačky, ale i pro ty, kteří doma nemají vytvořený dostatečný prostor pro soustředění a klidnou práci. Psaní testů na dálku, hlídání termínů, přihlašování a příprava ke zkouškám, přijímačkám, maturitám, nejistota, mohou způsobovat úzkost, strach a spoustu dalších nepříjemných myšlenek a pocitů.

V následujícím článku jsme pro studenty připravili spoustu nápadů a praktických tipů z oblasti životosprávy, studijních návyků a volnočasových aktivit, které mohou pomoci předejít syndromu vyhoření a zvládat distanční výuku.

10 tipů pro zdravé distanční studium

1. Vytvořte si klidné, příjemné a uspořádané účební místo

Najděte si místo, kde budete mít možnost soustředit se a nebudete vyrušováni. Můžete mít speciální koutek či stůl, ke kterému usedáte pouze při učení a studiu. Pokud nemáte tolik místa, vyberte si nějakou věc, která, pokud bude na stole, znamená, že je čas studia. Může to být speciální studijní hrníček, knihy, květina apod.

2.  Vytvořte si dokument, kde budete mít pohromadě všechny odkazy na výuku.

Člověk ve všech těch odkazech lehce ztratí. Pokud si připravíte dokument se všemi odkazy, ušetříte si stres před hodinou.

3. Sepište si seznam všech povinností a úkolů spolu s termíny, do kdy je máte splnit.

Vybírejte podle priorit, odhadujte realisticky vlastní možnosti. Využívejte aplikace a zajímejte se o techniky plánování cílů, využívejte budík. Není potřeba dělat všechno najednou, začněte menšími kroky, změňte pro začátek pouze jednu věc.

4. Zapojujte se v hodinách – snažte se pokládat otázky a účastnit se diskusí.

Výuka vám bude dávat větší smysl a při zapamatování poznatků nebude potřeba vynaložit tolik energie. Málokdo z nás se v pasivní poloze těla vydrží soustředit více než několik minut. Přepínání mezi jednotlivými okny naši pozornost velmi vyčerpává a unavuje, proto je lepší nedělat deset věcí najednou.

5. O přestávkách změňte prostředí, polohu těla a typ aktivity.

Protáhněte se, meditujte, praktikujte mindfulness nebo jděte na procházku. Myslete na pohyb – cvičte nebo choďte na procházky.

6.  Učte se s ostatními – uspořádejte si online učební skupinky.

Vyměňte si navzájem tipy, co vám pomáhá se soustředit, motivujte se, sdílejte.

7. Starejte se o své oči – dopřejte jim čas bez obrazovek.

Ideálně vyrazte ven do přírody a dívejte se do zelena. Počítač nemějte blízko u sebe, neusínejte u něj a dávejte pozor na výšku jasu.

8. Vymezte si jasně čas pro školu a odpočinek.

Ve chvílích pro odpočinek neodpovídejte na maily, nepracujte na věcech do školy. Věnujte si čas jenom pro sebe. Dejte si koupel, poslouchejte hudbu, čtěte, meditujte, pište si deník. Jednoduše cokoliv, co vám pomůže zrelaxovat. Udělejte si čas na to, co vás baví, nejen o víkendu! Snažte se takovým aktivitám věnovat alespoň chvíli, každý den, v průběhu celého týdne.

9. Neberte toho na sebe příliš a plánujte s rozvahou.

Pokud máte ke škole ještě práci nebo jiné povinnosti, přemýšlejte, jestli jste všechno schopni zvládnout. Nezapomeňte mít čas pro sebe a na to, co vás baví. Pokud je to možné, komunikujte s učiteli, s rodinou a s nadřízenými o tom, jaké máte kapacity.

10. Pravidelně odpočívejte a dopřejte si kvalitní spánek.

Myslete na pravidelný režim, nepracujte dlouho v kuse a dodržujte spánkovou hygienu. Pomůže vám to s pozorností i pamětí.

Nezapomeňte na zásady psychohygieny

• Dopřejte si dostatek spánku.
• Jezte zdravě a pravidelně a dostatečně pijte.
• Myslete na pohyb – cvičte nebo choďte na procházky.
• Zůstaňte v kontaktu také s přáteli a rodinou. Sledujte společně na dálku filmy, seriály a divadelní hry. Hrajte spolu hry (na internetu najdete i deskovky). Jděte společně do „muzeí a galerií“ (spoustu z nich nabízí online prohlídky). Popovídejte si. Možnosti, jak trávit čas s ostatními tady stále jsou, zkuste si se svými blízkými něco naplánovat.
• Vyplňte si svůj Osobní krizový plán, kde si sepíšete vlastní tipy na psychohygienu, seznam blízkých osob i užitečné kontakty.

5 kroků proti syndromu vyhoření

1. Informujte se o projevech, rozvoji a řešení syndromu vyhoření.

2. Pokud zaznamenáte varovné signály, berte je vážně.

3. Zamyslete se nad tím, jak trávíte dny a upravte svůj časový harmonogram.

4. Dejte si více času na volnočasové aktivity a psychohygienu.

5. Pokud to nepomůže, nebojte se vyhledat pomoc.

Kdy se obrátit o pomoc a kde ji hledat?

Syndrom vyhoření se rozvíjí postupně, a dá se řešit v jakékoliv fázi. 

Pokud máte obavy, pociťujete na sobě některé z příznaků anebo máte pocit, že se u vás syndrom vyhoření rozvíjí či již rozvinul, nemusíte čekat do stádia úplného vyčerpání. Najděte si chvilku a uvažujte, zda není správný čas to řešit právě teď. 

Můžete se obrátit na někoho, kterému důvěřujete (kamaráda, sourozence, spolužáka, rodiče, učitele, nebo jakoukoliv další blízkou osobu) a svěřit se mu s tím, co vás trápí. Můžete také sami, nebo s pomocí blízké osoby vyhledat odborníka.  Pokud je vám méně než 18 let, budete potřebovat informovaný souhlas zákonného zástupce (kromě kontaktování Linky bezpečí).

Ve chvílích, kdy cítíte, že je toho na vás moc, nezvládáte všechny povinnosti, a narušuje vám to běžné fungování, je vyhledání odborné pomoci zcela na místě. Obavy jsou zcela pochopitelné, ale není žádný důvod se bát, tento problém se týká spousty lidí, starších i mladších, studentů i pracujících, v pomáhajících profesích, ale nejen v nich.

Zdroje:

https://bdhs-theroar.org/4141/campus-life/how-to-prevent-burnout-in-online-learning/

https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpubh.2020.574969/full

https://www.fnu.edu/tips-preventing-student-burnout/

https://collegeinfogeek.com/student-burnout/

https://www.uopeople.edu/blog/what-is-academic-burnout/

https://www.msn.com/en-us/health/wellness/tips-to-help-avoid-remote-learning-burnout-for-parents-and-students/ar-BB1dUypM

Co byste měli vědět o syndromu vyhoření?

• Syndrom vyhoření není samostatná diagnóza, je to soubor příznaků, které se vyvíjejí postupně v čase a mohou se podobat některým projevům deprese a úzkostných onemocnění.

• Syndrom vyhoření se projevuje jak na fyzické, tak psychické úrovni a může zasahovat i do našich vztahů.

• Postupný rozvoj obtíží často vede k tomu, že si jich zprvu dotyčný nevšimne a začne jim věnovat pozornost až v době, kdy výrazně omezují jeho fungování.

• Syndrom vyhoření je nejčastěji spojován s tzv. pomáhajícími profesemi (profesemi pracujícími s lidmi), neznamená to však, že by syndrom vyhoření nemohl postihnout i člověka vykonávajícího jiné povolání nebo činnost. Vzhledem k tomu, že syndrom vyhoření je důsledkem dlouhodobého stresu, může se objevit u kohokoli, kdo je mu vystaven, tedy nejen u lékařů nebo vrcholových manažerů, ale také u matek na mateřské dovolené nebo u studentů.

• Mezi obecné projevy patří celkové fyzické i psychické vyčerpání, pocity méněcennosti, ztráta zájmu a cynismus

• Ukazuje se, že dlouhodobá práce z domu (“home office”), ke které se množství zaměstnavatelů uchýlilo v době pandemie, může k syndromu vyhoření vést častěji než pravidelná práce z kanceláře.

Jak syndrom vyhoření vzniká a kdo je více ohrožen?

Nejasné hranice

Syndrom vyhoření, který nastává během dlouhodobé práce z domova, postihuje nejčastěji osoby, které nemají jasnou hranici mezi pracovním a domácím životem.

Místo, které bylo dříve spojeno s domovem a odpočinkem se stává zároveň pracovnou a ztrácí se hranice mezi tím, kdy končí pracovní doba a začíná osobní život. 

Tento problém spojený s místem se však netýká pouze práce, naše domovy se během pandemie stávají nejen domovy a kancelářemi, ale také tělocvičnami a místem pro relaxaci a socializaci. Často je ještě k tomu sdílíme s ostatními členy rodiny.

Neustálá dostupnost a propojenost

Dalším jevem, který k nejasnosti hranic přispívá, je neustálá dostupnost a propojenost – kdykoli se objeví notifikace o nové zprávě či e-mailu na telefonu, vyvolává to pocit nutnosti okamžitě odpovědět, i když už je večer a pracovní doba skončila. Člověk je neustále ve střehu, připraven, a to dlouhodobě vyvolává pocit vyčerpání psychického i fyzického. Postupně se pak dostane do „začarovaného kruhu“, kdy většinu jeho času zabírá práce či myšlenky na ni a přestane dělat a užívat si činnosti, které ho dříve bavily. 

Narušení vztahů a nedostatek sociální podpory

Velkou roli v rozvoji syndromu vyhoření spojeným s prací z domova hraje i celková politická situace, omezení a nejistota doby, která je často v rámci domácností probírána. Také znemožnění sociálních kontaktů, návštěv kulturních akcí a nemožnost vykonávání koníčků a odpočinkových činností mimo domov zvyšují riziko rozvoje. Zužují se tím možnosti na odbourání stresu (ať už by šlo o setkání se s přáteli a „postěžování si“ nebo zacvičení si ve fitness centru).

Kontakt s kolegy, který probíhá pouze on-line, také může vést k mnohým nedorozuměním a komunikace, která by běžně trvala pár minut, může být zdlouhavá. Zároveň se vytrácí důležitý aspekt pracovního života, socializace se spolupracovníky.

Jak se projevuje syndrom vyhoření (nejen) při práci z domu?

Na fyzické úrovni se syndrom vyhoření projevuje příznaky jako jsou: problémy se spánkem, bolesti hlavy, bolesti zad, bolesti svalů, bušení srdce, bolesti v oblasti břicha, častější nemocnost, pocit malátnosti apod.

Na psychické úrovni se projevuje jednak v oblasti emocí, tedy např. zvýšenou podrážděností, pocity apatie a beznaděje, pesimismem, ztrátou radosti, úzkostmi, ale také zasahuje do pozornosti, výkonnosti v práci, může se objevit častější zapomínání a pomalejší pracovní tempo či ztráta motivace. To pak vede k pocitům méněcennosti či neschopnosti, protože dotyčný již nezvládá tolik, co dříve. 

Často také zasahuje oblast vztahů – dotyčný nemá chuť se s ostatními socializovat a postupně se může izolovat, roli hraje také větší podrážděnost a zmiňovaný cynismus, které mohou vyvolávat častější konflikty s blízkými, ale také s kolegy nebo zákazníky, žáky či klienty.

Rozeznat syndrom vyhoření během pandemie může být obtížné, protože prožíváme obecně mnohem větší množství stresu a emoční zátěže. Hlavní projev syndromu vyhoření spojeného s prací z domova je hluboké vyčerpání, které nemizí.

Vhodné je zkusit se zaměřit na signály našeho těla – vyhoření se zprvu může projevit na fyzické stránce a až později ho rozeznáme racionálně.

Jak na home office nevypustit duši?

Práce z domova, obzvlášť v období pandemie, není jednoduchá a přináší s sebou různé komplikace a těžkosti. Pokud je pro vás složité najít motivaci a rovnováhu mezi prací a odpočinkem, máme pro vás pár tipů, které vám mohou pomoci: 

1. Pokud je to možné, nastavte si pracovní dobu na čas, kdy jste nejvíce produktivní.

Zamyslete se nad vaší hladinou energie v průběhu dne a využijte chvíle, kdy jste nejvíce produktivní. Mimo toto pracovní okno byste neměli kontrolovat e-maily a věnovat se pracovním záležitostem. Nastavte si také čas na oběd a nepracujte během něj.

2.  Vymezte si pracovní místo.

Můžete mít speciální koutek či stůl, ke kterému usedáte pouze při práci. Pokud nemáte tolik místa, vyberte si nějakou věc, která, pokud bude na stole, znamená, že je čas práce. Může to být speciální pracovní hrníček, knihy, květina apod.

3. Oblékněte se tak, jak jste zvyklí oblékat se do práce.

Domácí oblečení se nám spíše spojuje s odpočinkem, ne s prací. Zkuste se tedy oblékat do práce tak, jak jste zvyklí. Možná se to nezdá, ale i samotné převlečení může pomoci s přepnutím do pracovního módu.

4. Pracujte s někým, volejte si přes videohovor, nebo si domluvte čas, kdy budete každý zvlášť pracovat.

Pokud vám zdravá dávka „peer pressure“ pomáhá, domluvte se s někým na společné produktivní chvilce. Videotelefonujte s daným člověkem a každý dělejte to svoje. Když jste s někým, cítíte zodpovědnost, zároveň se ale podporujete. Pokud by vám videohovor nevyhovoval, můžete druhému člověku říct, že budete pracovat od X do Y. Váš parťák se vás pak zeptá, zda jste splnili, co jste chtěli. Opět to tedy posiluje pocit zodpovědnosti a sdílíte spolu své pocity. Navzájem si můžete pomoci a popovídat si.

5. O přestávkách si protáhněte tělo, nebo se uvolněte relaxační technikou.

Zacvičte si. Jděte na procházku. Zkuste mindfulness. Protáhněte se. Sedíme teď všichni hodně za počítačem a omezit to můžeme jen do jisté míry, myslete tedy na své tělo. Zamyslete se nad ergonomií vašeho pracovního místa a zahrnujte pravidelné přestávky. Buď aktivní, na protažení těla, nebo pasivní, které slouží ke kognitivnímu uvolnění (např. kreslení, zhlédnutí videa). Snažte se trávit alespoň část dne mimo dosah obrazovky. 

6.  Pokud máte potíže s uvolněním času pro sebe, naplánujte si 5 minutovky.

Můžete začít i s dvakrát pěti minutami během vaší pracovní doby. Plánujte si přestávky pravidelně, pakliže na ně zapomínáte, nebojte si nastavit budík.

7. Zaveďte aktivizační rituál před prací a relaxační po práci.

Rituály vím pomohou ohraničit části vašeho dne. Ráno to mohou být aktivity, které vás naplní energií (rychlá procházka, cvičení) a na závěr ty, u kterých se zrelaxujete (vana, relaxační technika, hrnek kakaa). 

8. Po práci se odměňte.

Může se jednat i o váš i popracovní rituál, či cokoliv jiného, co vás těší a uvolní vás.

9. Komunikujte s rodinou a s kolegy či nadřízenými o vašem pracovním rozvrhu.

I když možná nebudete stoprocentně možné mít doma místo, kde máte naprostý klid, probírejte to s ostatními členy domácnosti. Seznamte se navzájem s vašimi pracovními povinnostmi, rozvrhem a vaším pracovním místem. Promluvit si taky můžete s vašimi nadřízenými a kolegy, a to o časech, kdy pracujete, o množství práce, které při práci z domu zvládáte apod.

10. Buďte na sebe hodní a jděte na to pomalu.

Zaměřte se pouze na jednu nebo pár oblastí. Postupně přidávejte více. Je v pořádku, že to hned nepůjde – chce to čas a malé krůčky. Nezapomeňte se pochválit za své úspěchy.

Jak řešit syndrom vyhoření ve chvílích, kdy už prevence nestačí?

Pokud na sobě pociťujete, že vám hrozí vysoké riziko syndromu vyhoření, nacházíte se aktuálně v některé z počátečních fázích jeho rozvinutí, nebo u vás syndrom vyhoření již propukl, máte několik možností, jak situaci řešit. Vyhledání odborné pomoci je v takovém případě zcela na místě, a není důvod se ho obávat. 

Pomoc při rozklíčování celé situace, ve které se nacházíte, vám může zlepšit kvalitu života i v dalších oblastech, nejen té profesní. Syndrom vyhoření je postupný proces a nemusí být po delší dobu zaznamenán, není však nezvratným procesem. Pokud máte pocit, že jste se s ním vy, nebo někdo ve vašem okolí setkal, je nutné dopřát si dostatek odpočinku a času k načerpání nové energie, abyste mohli budovat potřebnou odolnost. Velmi důležité je myslet také na to, že několik sezení u psychologa většinou nestačí, pokud člověk neudělá změnu v životním stylu. Myslet na prevenci se vyplácí.

Kam se obrátit o pomoc?

Ideální je vyhledat služby psychoterapeuta, při vážnějších úzkostných a depresivních stavech může být vhodné obrátit se i na psychiatrickou pomoc. Nacházíte-li se v akutní krizi, která může být se syndromem vyhoření také spojena, radu, pomoc a podporu vám poskytnou Linky důvěry.

Další zdroje:

https://www.zzmv.cz/syndrom-vyhoreni

Máme pro vás poslední ze série čtyř článků o duševním zdraví učitelů během pandemie (ten první najdete zde, druhý tady a třetí tu). Zeptali jsme se několika pedagogů z celé republiky, kteří učí na různých typech škol na to, jak prožívají poslední rok. Dnes se dozvíte odpověď na naši čtvrtou otázku…

Nikdo z nás nebyl připraven na to, jak dlouho budou nakonec školy zavřené a jak to ovlivní životy mnoha z nás. Někteří se upínají k myšlence, že všechno nebude trvat věčně a dřív nebo později se učitelé i žáci vrátí zpátky do škol, někomu pomáhá čerpat sílu v dřívějších zkušenostech. Přinášíme několik inspirativních myšlenek učitelů, které vám mohou pomoci načerpat sílu a dodat naději ve zvládání náročných výzev.

Všem, kteří byli ochotni s námi sdílet své osobní zkušenosti, děkujeme a věříme, že díky jejich otevřenosti mohou nejen jejich kolegové čerpat další inspiraci.

Co vám ve chvílích, kdy vypouštíte duši, dává naději? Jaká myšlenka vás drží nad vodou?

Lenka (55 let, gymnázium): Pomáhají mi studenti, kteří bojují se stejnými překážkami jako já. Vím, že mají na starosti mladší sourozence, někoho nemocného v rodině, problémy s láskou a kupu dalších problémů. Jsem vděčná vedení školy, že nám dává dostatečnou svobodu pracovat podle svého a nezatěžuje nás byrokracií a nesmyslnými požadavky. Nad vodou mě také drží rodina, která si nestěžuje, když někdy nefunguji.

Lucie (30 let, gymnázium): Těším se konečně na osobní kontakt se žáky a kolegy. 

Lenka (SSUŠ): Byla bych ráda, aby se děti do škol vrátily a nemusely zůstávat každou chvíli doma. Moc se budoucností nezabývám, naučila jsem se řešit jen přítomnost. Zprávy o covidové situaci sleduji ve zprávách, abych byla, jak se říká “v obraze”.

Ilona (57 let, SZŠ a VOŠ): Hodně čerpám z dějin a rodinné historie. Věřím, že když moji předci ustáli hrozné věci, také tuto situaci ustojím. Jsem na sebe hrdá, že jsem zvládla ty chvíle paniky, beznaděje, sebelítosti a strachu. Nad vodou mne drží myšlenka, že pokud budu dodržovat pravidla a mít veselou a realistickou mysl, mám naději přežít.

Dan (29 Let, ZŠ): Těším se, že se zase uvidíme ve třídách.

Radka (51 let, gymnázium): Jsem si jistá, že z této těžké životní zkušenosti s pandemií vyjdeme posíleni a možná budeme soucitnější a laskavější než dosud, a také třeba trpělivější a pokornější.

Hanka (42 let, ZUŠ):

Distanční výuka je časově i “energeticky” náročnější než výuka prezenční, ale jsem ráda, že můžu přispět ke kultivování dětí a mladých lidí, kteří kvůli situaci přicházejí o sociální vazby, pevný řád a smysluplnost trávení svého času.

Ondřej (soukromé gymnázium): Pomáhá mi moje rodina, dále zpětná vazba od studentů, ať už formou odevzdané práce nebo soukromých komentářů, a také myšlenka na to, že všechno má svůj konec. 

Kateřina (52 let, SPŠCH): Nejhůř zvládám momenty, kdy se nedá plánovat, protože se pravidla mění ze dne na den, ale i z toho jsem se naučila udělat výhodu – budu řešit jen to, co můžu.

Studenti se na mě obracejí i s osobními problémy, proto vidím celou situaci často i z druhé strany, odkud taky nevypadá nijak jednoduše – takže jsme v tom společně.

Dává mi naději, že se třeba konečně české školství posune od učiva ke kompetencím a že je hezké zažít chvíle, kdy se na sebe se studenty těšíte. 

Pomáhá mi myšlenka, že mám vlastně jako vždycky všechno v rukou já, takže kdybych nemohla, tak holt uberu – ono se to nezblázní!

Užitečné kontakty na pomoc a další informace

Pro učitele jsme v Nevypusť duši připravili nové webináře zaměřené na podporu duševního zdraví samotných pedagogů, ale také jejich žáků a studentů. Celou nabídku si prohlédněte TADY.

Zdroje: 

• • • • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Supporting Teachers in Times of Change: The Job Demands- Resources Model and Teacher Burnout During the COVID-19 Pandemic. International Journal of Contemporary Education, [S.l.], v. 3, n. 2, p. 67-74, aug. 2020. ISSN 2575-3185. Available at: <http://redfame.com/journal/index.php/ijce/article/view/4931>. Date accessed: 26 jan. 2021. doi:http://dx.doi.org/10.11114/ijce.v3i2.4931.
      • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Canadian teachers’ attitudes toward change, efficacy, and burnout during the COVID-19 pandemic. International Journal of Educational Research Open, Volume 1, 2020, 100016, ISSN 2666-3740, https://doi.org/10.1016/j.ijedro.2020.100016.
      • https://www.waldenu.edu/online-masters-programs/ms-in-education/resource/five-ideas-for-preventing-teacher-burnout
      • https://www.edutopia.org/article/curbing-teacher-burnout-during-pandemic
      • https://www.teachforamerica.org/stories/tackling-covid-19-fatigue-as-a-teacher
      • https://www.edweek.org/teaching-learning/opinion-teacher-demoralization-isnt-the-same-as-teacher-burnout/2020/11

Předposlední ze série čtyř článků o duševním zdraví učitelů během pandemie je tu (ten první najdete zde a druhý tady). Zeptali jsme se několika pedagogů z celé republiky, kteří učí na různých typech škol na to, jak prožívají poslední rok. Dnes se dozvíte odpověď na třetí ze čtyř otázek…

Řešení třídnických hodin pozdě večer, obavy o znalosti končících ročníků, starosti s technikou, motivace neprospívajících žáků, nejistota z neustálých změn, pocity vyčerpání a rezignace, stírání hranic mezi prací a odpočinkem… Zdá se vám to povědomé? To vše se stalo součástí života učitelů za poslední rok. Učitelské povolání patří mezi pomáhající profese, kde snaha a touha pomáhat druhým často může způsobit, že člověk zapomíná sám na sebe. 

Práce z domu představuje velké nároky na koordinaci aktivit a celkovou strukturu a plánování času. Může to být ale jeden ze způsobů, jak posílit hranici mezi prací a odpočinkem a jak předcházet úplnému zahlcení. Učitelů jsme se zeptali, jak se s tím poprali. V článku vám nabízíme bohatou inspiraci a konkrétní tipy, co učitelům pomáhá udržet balanc. Možná si tam najdete také něco pro sebe. Nezbytnou součástí učitelské profese je sebepéče, získali jsme proto také množství tipů, co osloveným pedagogům nejvíce pomáhá. Nezapomněli jsme ani na seznam užitečných kontaktů, pro každý případ – ten najdete úplně na konci článku.

Všem, kteří byli ochotni s námi sdílet své osobní zkušenosti, děkujeme a věříme, že díky jejich otevřenosti mohou nejen jejich kolegové čerpat další inspiraci.

Daří se vám udržet hranice mezi rolí učitele a vlastním soukromým životem? Jak si udržujete balanc?

Daniela (50 let, SZŠ): Já jsem to asi neměla oddělené nikdy a nevadí mi to. Pracuju o víkendech a po večerech, vlastně mi to vyhovuje, že si práci můžu takhle rozložit. Studenti také mohou psát, případně volat, jak je potřeba, a nezneužívají toho.

Radka (51 let, gymnázium): Vytratila se zřetelná hranice mezi prací a volným časem (někteří žáci a leckdy i jejich rodiče bohužel mají dojem, že jim my učitelé máme být k dispozici 24 h denně). Bylo nutné se vůči tomuto průvodnímu jevu distanční výuky důrazně vymezit. 

Být online neznamená pracovat nepřetržitě. Můj rodinný a soukromý život si zachoval svůj ráz – stanovila jsem si nepřekročitelné hranice a nedovolila, aby byly narušeny vpádem distanční výuky z domova.

Ondřej (soukromé gymnázium): Snažím se pracovat ráno a poté večer, když už moje děti doma spí.

Lucie (30 let, gymnázium): Osobní a pracovní život jsou 2 odlišné věci. Rozhodně se snažím “nenosit” si své starosti do práce/do školy, snažím se je nechat “doma” a vždy překročit práh školy s úsměvem.

Lenka (SSUŠ): Soukromý život a práci odděluji jen těžko, ale bylo to tak i před pandemií. Jakožto praktikující hudebníci prolínáme práci se soukromím stále. Snažím se ale “držet” víkendy, volné dny jen s rodinou, kdy se práce neřeší. Podaří se to tak 1-2 dny v týdnu.

Lenka (55 let, gymnázium): 

Nemohu mluvit o udržování hranice ani balancu. Prostě pracuji, když to je potřeba a jak dlouho je potřeba. Někdy jsem tak unavená, že nejsem schopná ničeho, proto aspoň důsledně dodržuji prázdniny.

Klára (42 let, SŠ obchodu a řemesel): Mám zavedený režim dne, který dodržuji. Dopoledne se učím s dětmi a přitom vařím nebo jinak pracuji doma, po obědě nastupuji já se svou online výukou. Poté se snažím jít s dětmi ven nebo jim vymyslet nějakou zábavu. Téměř denně si také musím dělat přípravy na svou výuku. Večer se snažím mít chvilku pro sebe.

Dan (29 let, ZŠ): Cíleně si odděluji čas, zároveň také proto chodím občas učit do školy – abych měl předěl. 

Kateřina (52 let, SPŠCH): Manžel po více než 30 letech ví, že žije s učitelkou, takže je zvyklý, že po večerech pracuji. Teď prostě pracuji doma i ve dne. Snažíme se chodit na procházky, ale chybí mi pravidelná cesta do školy a několik kilometrů, které běžně při vyučování nachodím.

Na počátku distanční výuky jsem na sebe kladla dost maximalistické požadavky. Velmi rychle se mi tak zahlcovaly moje e-mailové schránky, jak se mi práce vracely, a volný čas přestal existovat, protože jsem chtěla všem dávat zpětnou vazbu.

Navíc jsem se čím dál víc zlobila na sebe, že neumím práci rozumně zorganizovat, abych nepracovala 7 dní v týdnu. Skončilo to ve chvíli, kdy jsem začala mít potíže s pohybovým aparátem – páteří a pravou rukou. Několik dní jsem spala vsedě – ruka při každém pohybu bolela. Jakmile jsem „slevila“ ze svých nároků, došlo i k nárůstu dobrých pocitů proti těm negativním. Naučila jsem se navíc řadu „fíglů“ a začala používat funkční aplikace, které minimálně komunikaci s žáky zjednodušily. Problém nastal s prací v prvních ročnících, tedy u žáků, které jsem viděla jen několikrát a měla jsem s nimi najednou komunikovat jen na dálku. 

Už jsem věděla, jak střídat úkoly více / méně náročné na kontrolu, ale odpovídala jsem tvářím z fotografií, jejichž jména jsem se teprve učila.

Ilona (57 let, SZŠ a VOŠ): Na začátku to bylo náročné, pracovala jsem spíše v noci (kromě synchronní výuky) – opravování, přípravy. Držet hranice se mi již daří, ráno provedu stejný rituál, jako kdybych šla do školy, včetně líčení a pěkného oblečení. Nezanedbávám snídani, po vyučování jdu ven do přírody. Pracuji na sebevzdělávání a účastním se webinářů.

Užitečné kontakty na pomoc a další informace

V posledním dílu seriálu Jak učitelé (ne)vypouští duši během distanční výuky se budeme věnovat tomu, co pedagogům dává naději a jaké myšlenky je drží nad vodou.

Zdroje: 

• • • • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Supporting Teachers in Times of Change: The Job Demands- Resources Model and Teacher Burnout During the COVID-19 Pandemic. International Journal of Contemporary Education, [S.l.], v. 3, n. 2, p. 67-74, aug. 2020. ISSN 2575-3185. Available at: <http://redfame.com/journal/index.php/ijce/article/view/4931>. Date accessed: 26 jan. 2021. doi:http://dx.doi.org/10.11114/ijce.v3i2.4931.
      • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Canadian teachers’ attitudes toward change, efficacy, and burnout during the COVID-19 pandemic. International Journal of Educational Research Open, Volume 1, 2020, 100016, ISSN 2666-3740, https://doi.org/10.1016/j.ijedro.2020.100016.
      • https://www.waldenu.edu/online-masters-programs/ms-in-education/resource/five-ideas-for-preventing-teacher-burnout
      • https://www.edutopia.org/article/curbing-teacher-burnout-during-pandemic
      • https://www.teachforamerica.org/stories/tackling-covid-19-fatigue-as-a-teacher
      • https://www.edweek.org/teaching-learning/opinion-teacher-demoralization-isnt-the-same-as-teacher-burnout/2020/11

Druhý ze série čtyř článků o duševním zdraví učitelů během pandemie je tu (ten první najdete zde). Zeptali jsme se hned několika pedagogů z celé republiky, z různých typů škol a různého věku na to, jak prožívají poslední rok. Položili jsme jim 4 otázky, dnes se dozvíte odpovědi na tu druhou…

Mezi učiteli se nacházejí takoví, kteří jsou na počátku své pedagogické kariéry a aktuální situace je přiměla získávat první zkušenosti a vést třídnické hodiny ihned na dálku. Najdou se mezi nimi i ti, kteří mají nespočet zkušeností po mnohaleté praxi, ale technika je pro ně velkou výzvou, se kterou se museli mnohdy v nereálně krátkém čase poprat. Jsou předměty, které lze na dálku zvládat poměrně dobře, ale i takové, kde osobní kontakt je zcela nezbytný a distanční výuka jej zdaleka nemůže nahradit. Nejnovější výzkumy přitom ukazují, že otevřenost vůči změnám jako takovým, ale i schopnost přizpůsobit se technologiím, sehrává zcela zásadní roli v prevenci syndromu vyhoření. Většina učitelů má vlastní rodinu a kromě žáků ve třídě pečuje také o své děti, které se rovněž musí vzdělávat na dálku. Mnozí z nich se nacházejí v oblastech a lokalitách, kde se jim o podpoře ve formě supervize či psychologické podpory pro žáky může jenom zdát. A někteří pedagogové dokonce chodí se studenty na praxi do nemocnice.

Všichni učitelé jsou zvyklí se často potkávat a sdílet náročné i veselejší okamžiky na chodbách, ve sborovně, na poradách, v kuchyňce na kafi. Nyní o tuto možnost přišli a jsou nuceni kontakt nahradit přes virtuální technologie. Pro někoho může být přínosem zachovat si určitou nezávislost a záležitosti související s prací si do života pouštět jen v určité míře, někteří učitelé se snaží zůstat v kontaktu téměř 24 hodin denně a být žákům i kolegům k dispozici nad rámec svých obvyklých povinností.

Je zřejmé, že ztráta profesního sociálního kontaktu může prohlubovat izolaci a pocity osamělosti. S tím v pedagogické profesi souvisí také otázka osobních hranic.

Všem, kteří byli ochotni s námi sdílet své osobní zkušenosti, děkujeme a věříme, že díky jejich otevřenosti mohou nejen jejich kolegové čerpat další inspiraci.

Jak udržujete kontakt se svými kolegy a kolegyněmi?

Ilona (57 let, SZŠ a VOŠ): S kolegy udržuji kontakt přes telefon, e-mail a při meetových poradách. Většinou mluvíme o svých pocitech ze situace a o dětech, které jsou méně úspěšné v distanční výuce (nechodí na meety, odesílají pozdě nebo vůbec zadanou práci apod.).

Hanka (42 let, ZUŠ): S kolegy jsme průběžně v kontaktu, máme dobrý kolektiv, vídáme se i soukromě.

Ondřej (soukromé gymnázium): Na Google Classroom máme společnou skupinu, kde můžeme sdílet své nápady, inspirace a a “své slepé uličky”, tedy věci, které naopak tolik nefungovaly. Jinak máme ještě skupinu na WhatsUpu, kde se spíše objevují věci odlehčenější. Myslím, že je to dobrá psychohygiena.

Klára (42 let, SŠ obchodu a řemesel): Musím říct, že žádný bližší kontakt neudržuji. Samozřejmě jsme s vedením a třídními učiteli v kontaktu e-mailem, ale jedná se o pracovní záležitosti, kdy řešíme jednotlivé studenty, pokud je to třeba. Své duševní zdraví si hýčkám mimo tento prostor.

Radka (51 let, gymnázium): S kolegy jsme se od března pravidelně setkávali prostřednictvím tzv. relaxační skupiny v MS Teams, zde jsme si vyměňovali zkušenosti, poskytovali si oporu (mj. také technickou, učili jsme se učit online za běhu). Také jsem začala s kolegyní vyrážet do přírody – turistika, běh, kolo.

Ztráta sociálních kontaktů devastovala i nás, nejen naše žáky. Ve škole jsme se udržovali jsme se v dobré náladě, vzájemně si dodávali energii. Často stačilo pouhé popovídání si.

Kateřina (52, SPŠCH): Na jaře jsme se ve škole střídali ve skupinách, proto jsem o kontakt s kolegy „stejné krevní skupiny“ nepřišla – vzájemně jsme sdíleli své ne/úspěchy i odreagování. Od mladších kolegů jsem čerpala ICT rady a doporučení. Společně jsme připravovali nástěnku pro žáky vracející se do školy po distanční výuce zaměřenou na seberozvoj a psychickou rovnováhu.
Zajímavé je, že se často spojujeme i s kolegy z jiných typů škol (VŠ, ZUŠ), abychom si sdělili, jak to zvládáme, co by se dalo dělat jinak.

Lenka (55 let, gymnázium): Někteří z nás docházejí do školy, ale jsme zpravidla v kabinetech nebo učebnách, odkud vedeme online výuku. Nedá se říct, že by naše kontakty byly četné. Spíš mám obavy, že k sobě budeme muset zase trochu hledat cestu.

Užitečné kontakty na pomoc a další informace

V příštím díle seriálu Jak učitelé (ne)vypouští duši během distanční výuky se budeme věnovat hranicím, oddělení práce a odpočinku a udržování balancu.

Zdroje: 

• • • • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Supporting Teachers in Times of Change: The Job Demands- Resources Model and Teacher Burnout During the COVID-19 Pandemic. International Journal of Contemporary Education, [S.l.], v. 3, n. 2, p. 67-74, aug. 2020. ISSN 2575-3185. Available at: <http://redfame.com/journal/index.php/ijce/article/view/4931>. Date accessed: 26 jan. 2021. doi:http://dx.doi.org/10.11114/ijce.v3i2.4931.
      • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Canadian teachers’ attitudes toward change, efficacy, and burnout during the COVID-19 pandemic. International Journal of Educational Research Open, Volume 1, 2020, 100016, ISSN 2666-3740, https://doi.org/10.1016/j.ijedro.2020.100016.
      • https://www.waldenu.edu/online-masters-programs/ms-in-education/resource/five-ideas-for-preventing-teacher-burnout
      • https://www.edutopia.org/article/curbing-teacher-burnout-during-pandemic
      • https://www.teachforamerica.org/stories/tackling-covid-19-fatigue-as-a-teacher
      • https://www.edweek.org/teaching-learning/opinion-teacher-demoralization-isnt-the-same-as-teacher-burnout/2020/11

Představujeme vám první ze série čtyř článků o duševním zdraví učitelů během pandemie. Zeptali jsme se hned několika pedagogů z celé republiky, různých typů škol a různého věku na to, jak prožívají poslední rok. Položili jsme jim 4 otázky, dnes přinášíme odpovědi na tu první…

Prožívat celou škálu emocí od naděje až po naprostou rezignaci či zoufalství je v současné situaci, kdy celý svět řeší pandemii, přirozené. V některých zdrojích se uvádí, že subjektivní prožívání učitelů se může přibližovat tomu, čím si procházejí zdravotníci nasazení v první linii. Objevují se názory expertů na to, že více než o syndromu vyhoření je zde namístě hovořit o jisté demoralizaci, o ztrátě hodnot a pocitech nedostatečného ocenění.

Jak budeme učit? Jak stihnu probrat všechno, co potřebuji? Jak mám zadávat práci, hodnotit ji, komunikovat s rodiči a studenty, dělat přípravy a zároveň se učit ovládat nové programy a přístroje?

Vykonávat učitelskou profesi v roce 2020 plném otevírání a zavírání škol a měnících se pravidel, byl výkon obzvlášť hodný obdivu (to neznamená, že jindy není). Je dost pravděpodobné, že když před několika lety čerství absolventi pedagogických fakult opouštěli brány univerzit a vstupovali do profesního života s touhou vzdělávat děti a mládež, o takových výzvách se jim ani nesnilo. Máme za sebou (včetně kratších nebo delších přestávek) téměř celý jeden rok distanční výuky a duševní zdraví učitelů dostává pořádně zabrat. Situace trvá mnohem déle, než jsme na jaře 2020 předpokládali, a s každou další vlnou se mění, proto nás zajímalo, jak učitelé prožívají celou situaci. 

Všem, kteří byli ochotni s námi sdílet své osobní zkušenosti, děkujeme a věříme, že díky jejich otevřenosti mohou nejen jejich kolegové čerpat další inspiraci.

Jak se měnily vaše pocity během distanční výuky od začátku pandemie (tzn. od března 2020) dosud?

Dan (29 let, ZŠ): Na začátku nadšení a odhodlání, ze kterého se postupně během jara stala únava, zmatení, frustrace a smutek. Podzim a zimu asi nejlépe charakterizuje zoufalství a návaly rezignovanosti.

Jako učitel beru energii z kontaktu ve třídě, to teď úplně opadlo a je to velmi těžké.

Lucie (30 let, gymnázium): Je to takový pocit prázdna, bez osobního kontaktu s dětmi. Jednoduše se mi po nich už stýská.

Ilona (57 let, SZŠ a VOŠ): Moje pocity v březnu byly strach, nejistota, tlak, pocit nedostatečnosti v ICT technologiích, následoval pocit beznaděje a nechuti k práci ze ztráty řádu a osobních sociálních kontaktů. Naučila jsem se pracovat s různými možnostmi distanční výuky, jen mám obavy o znalosti a praktické dovednosti končících ročníků, přes veškerou snahu jim nemohu poskytnout stejnou úroveň výuky, jako když je mám ve třídě „pod dohledem“ a můžu více pracovat s motivací a osobním vlivem a příkladem.

Radka (51 let, gymnázium): Izolace, ztráta kontaktu s běžným životním režimem, absence kulturních a sportovních příležitostí a akcí, obavy o blízké, negativní emoce, to vše postupně nabíralo na síle a rozhodně nepřidávalo na optimismu.

Daniela (50 let, SZŠ): V současné době jsem ráda, že můžu chodit se žákyněmi na praxi do nemocnice a alespoň trochu tam pomáhat. Jsem ráda, že dva dny v týdnu nemusím sedět u počítače a můžu dělat prospěšnou práci. To na jaře nebylo možné, studenti do nemocnice z důvodu protiepidemických opatření nesměli. Takže z tohoto pohledu to na jaře bylo vlastně horší.

Klára (42 let, SŠ obchodu a řemesel): Studenti jsou unavení, nevnímají výuku, ani nevím, jestli za tou obrazovkou jsou opravdu oni, je mi jasné, že u mého výkladu dělají všechno možné, jen se nesoustředí. Snažím se mluvit o tématech, která jsou jim blízká ze života, abych s nimi alespoň takto navázala.

Ondřej (soukromé gymnázium): Domnívám se, že na jaře bylo hlavním mottem “předat informace ke studentům nějakým způsobem”. Byla to doba určitého nadšení, kde byl prostor experimentovat a zkoušet nové věci.  Co se týká podzimu, řekl bych, že do popředí se dostal důraz na kvalitu výuky.

Za sebe mohu říct, že jsem se do distanční výuky hodně ponořil. Vadí mi totiž řeči o “ztracené generaci” a o “studentech, kteří nebudou nic umět a vědět”.

Po Vánocích jsem na sobě i na studentech pociťoval únavu a trochu rezignaci. Ale musím dodat, že se vše opět rozběhlo a našel jsem novou chuť a sílu motivovat své studenty k práci.

Kateřina (52, SPŠCH): V souvislosti s mou prací zažívám na jedné straně pocit naplnění z toho, jak věci zvládám a na straně druhé zahlcení a stres, jak to nemůžu stihnout. S prací mých žáků vznikají na jedné straně pocity radosti z obrazotvornosti, kreativity a hravosti žáků a na straně druhé zklamání, že místo přemýšlení volí cesty k plagiátorství.

Lenka (55 let, gymnázium): V prvním okamžiku to byl šok, potom chvíle radostného pocitu – tak si prostě týden všichni ulevíme, a pak to doženeme, ale pak přišlo rozčarování. Zavření škol se prodlužovalo. Po několika týdnech se projevovala únava a zoufalství. Následovala frustrace.

Pracovala jsem i 12 hodin denně a stejně jsem nestíhala a netušila, kolik toho studenti opravdu umí a kolik toho nějak opíší.

A nepomáhalo si říkat, že za svůj přístup zodpovídají oni. Já jsem nakonec podepsaná pod klasifikací. Na konci školního roku přišel vztek. V září jsem byla napjatá, jak se se studenty znovu sehrajeme. Měla jsem radost, že i z jejich strany cítím vděčnost za to, že mohou být ve škole. V říjnu už jsme na distanční výuku najeli mnohem snadněji. Uklidňovalo mě, že systém je nastavený a práce může pokračovat. Projevila se také rezignace na klasifikaci – pořád nejsem schopná zajistit, že opravdu nikdo nebude podvádět. Tak si připomínám boží mlýny. Zmatek a nejistota vrcholí, když pokyny o změnách v opatření přicházejí chaoticky a nikdo netuší, jak budeme učit – které ročníky distančně, které prezenčně a jak se (ne)budou střídat. V současné době stále pracuji výrazně víc než před pandemií, ale dokážu se již radovat ze všeho nového, co jsem se naučila a z pokroku svých studentů.

Užitečné kontakty na pomoc a další informace

V příštím díle seriálu Jak učitelé (ne)vypouští duši během distanční výuky se budeme věnovat otázce izolace a ztráty sociálního kontaktu.

Zdroje: 

• • • • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Supporting Teachers in Times of Change: The Job Demands- Resources Model and Teacher Burnout During the COVID-19 Pandemic. International Journal of Contemporary Education, [S.l.], v. 3, n. 2, p. 67-74, aug. 2020. ISSN 2575-3185. Available at: <http://redfame.com/journal/index.php/ijce/article/view/4931>. Date accessed: 26 jan. 2021. doi:http://dx.doi.org/10.11114/ijce.v3i2.4931.
      • SOKAL, Laura J.; TRUDEL, Lesley G. Eblie; BABB, Jeff C.. Canadian teachers’ attitudes toward change, efficacy, and burnout during the COVID-19 pandemic. International Journal of Educational Research Open, Volume 1, 2020, 100016, ISSN 2666-3740, https://doi.org/10.1016/j.ijedro.2020.100016.
      • https://www.waldenu.edu/online-masters-programs/ms-in-education/resource/five-ideas-for-preventing-teacher-burnout
      • https://www.edutopia.org/article/curbing-teacher-burnout-during-pandemic
      • https://www.teachforamerica.org/stories/tackling-covid-19-fatigue-as-a-teacher
      • https://www.edweek.org/teaching-learning/opinion-teacher-demoralization-isnt-the-same-as-teacher-burnout/2020/11

Aby rodiče nevypustili duši

Rodiče, obdivujeme vás! A to proto, že se dokážete přizpůsobit aktuální situaci a děláte to nejlépe, jak umíte. Být současně rodičem, zaměstnancem, psychologem, učitelem – a to často vše u sebe doma v obýváku – je skutečně náročné. Zvládat pracovní povinnosti, distanční nebo rotační výuku, připravovat se na Vánoce a zůstat v kontaktu s blízkými, se kterými není možné se potkávat, bývá často až nadlidský výkon. Víme, že s karanténou a blížícími se Vánocemi není jednoduché se zastavit a bere to spoustu sil. Stejně vyčerpávající musí být, když se naopak kvůli práci téměř nepotkáte svou rodinu. 

V současné době, kdy jsme neustále zavaleni množstvím informací, kdy se podmínky našeho společenského života každým dnem mění, je ještě více potřeba zastavit se a najít si chvíli pro sebe. Proto vám přinášíme několik praktických tipů, jak si na chvíli vydechnout a uvědomit si, že když budete v duševní pohodě hlavně vy, všechno ostatní půjde snáz. 

Každá rodina má jiné možnosti, co se v jedné daří, v jiné vůbec není realizovatelné. Je dobré stavět na tom, co se daří, ale nikdy není pozdě na to zavést do rodiny nový společný rituál, zálibu nebo výzvu. Nevadí, pokud se vám něco nepovede. Máte šanci zkoušet to znova, nebo hledat jinou cestu. Buďte k sobě laskaví, již nyní děláte dost.

1. Najděte pevné body, které se nemění

Při neustálých změnách a aktualizovaných nařízeních je potřeba zaměřit se na věci, které jsou stálé a nemění se. Rituály mají v rodině svůj význam a pomáhají udržet pocit bezpečí a stability. Může to být společné jídlo, ale i procházka nebo jiná pohybová aktivita o víkendu.

Tip: Když se s dětmi kvůli práci celý den nevidíte, dejte si pevný čas ráno nebo večer, kdy se jako rodina na chvíli sejdete u čaje a povíte si o svém dnu.

2. “Nevím” je také odpověď

Je přirozené, že vy sami můžete prožívat různé obavy a nejistotu v souvislosti s tím, co se děje. Je v pořádku, že nemůžete dětem slíbit, kdy půjdou do školy. Možná sami nevíte, jak budou vypadat Vánoce. Je potřeba podávat informace s ohledem na věk dítěte, ale pokud nedokážete odpovědět, děti upřímnost ocení.

3. Nejste na to sami – zkuste delegovat

Pokud je to alespoň trochu možné, delegujte povinnosti. Už nevíte, co vymyslet?  Starší děti mohou na každý den připravit jiný program. Když jsou doma i větší děti, mohou si rozvrhnout, že v pondělí bude vymýšlet program pro rodinu máma, v úterý dítě, ve středu druhé dítě (děti se zapojí, navrhnou hry, procházku, vaření oblíbeného jídla) – celá odpovědnost není jen na rodiči.

Tip: Vytvořte pro svou rodinu výzvu – např. s uklízením, dekorací nebo vyráběním. Zapojte děti do vymýšlení, aby se do jednotlivých výzev rády zapojily, např. každý si po jídle umyje svůj talíř nebo 1 den v týdnu bude probíhat “úklidová dopolední soutěž”. Každý den si na společnou nástěnku/lednici napište, co se vám povedlo.

4. Zůstaňte s rodinou v kontaktu

Co dělat, pokud nestíháte své děti budit nebo uložit do postele kvůli práci? Vyměňte si s nimi každý den vzkaz, který potěší a zahřeje u srdce.

Tip: Můžete si doma vytvořit nástěnku. Děti mohou napsat milý vzkaz před spaním, abyste ho našli, když přijdete z práce, vy můžete napsat milý vzkaz dětem, než odejdete do práce. Můžete také zavést SMSky na dobré ráno/dobrou noc.

5. Zastavte se

Přestaňte na chvíli dělat to, co děláte, a zamyslete se nad tím, co je pro vás v tuto chvíli prioritou. Může něco počkat? Dá se něco odložit na zítra? Nádobí počká a pračka neuteče.

Tip: Zastavte se, zhluboka se nadechněte. Uvědomte si kontakt chodidel s podložkou. Protáhněte se a uvědomujte si své tělo, vnímejte, kde je napjaté a jak povoluje.

6. Každý den si najděte čas pouze pro sebe

Domluvte si s rodinou, že 15 minut po večeři budete věnovat jen a pouze sobě a potřebujete, aby vás nikdo nerušil. Je v pořádku říct dětem, že teď rodič potřebuje svůj prostor, děti tuto informaci dokážou pochopit.

Tip: Mladším dětem můžete říct konkrétní čas, např. “dokud budu mít před sebou tento hrnek s kávou, tak mám čas pro sebe a potom se ti zase budu věnovat”.

7. Zaveďte do života ranní a večerní rituál

Při ranní nebo večerní hygieně vnímejte, že smýváte nejen nečistoty z pleti, ale také stres a starosti. Užijte a vylepšujte si svůj rituál. Dopřejte si dnes o 5 minut delší teplou sprchu nebo pořádnou horkou koupel. Dejte si do mlýnku novou, voňavou kávu.

Tip: Pěstujte v sobě vděčnost, zopakujte si pro sebe na konci dne 3 věci, které se vám dnes podařily nebo vás potěšily, mohou to být i maličkosti. Můžete si vytvořit deník vděčnosti, do kterého si zapíšete střípky každodenních vděčností.

8. Vychutnejte si alespoň 1 jídlo denně

Všímavost můžete začít rozvíjet tím, že se zaměříte například na jezení.

Tip: Pokuste se vychutnat si 1 jídlo denně, vnímejte, jak voní, jak chutná a nedělejte u toho nic jiného (zavřete knihu, odložte mobil, vypněte televizi).

9. Vystupte na chvíli z role rodiče

Dejte si na pauzu a věnujte se svým koníčkům. Pokud vás baví pohyb, můžete si zaběhat, vyzkoušet novou aplikaci na cvičení, nebo udělat pár kliků. Můžete si pustit oblíbenou hudbu, kterou jste měli rádi v minulosti, od srdce si zazpívat, nebo 10 minut tančit po pokoji. Vytáhněte kytaru, podívejte se na oblíbený seriál či film, začtěte se do nové knížky. Pokud nemáte možnost zůstat bez dětí, nemáte možnost dát je partnerovi nebo blízkým na hlídání, nevzdávejte se svých koníčků a aktivit, běžte si zaběhat a dítě tentokrát vezměte s sebou.

Tip: I když jste celý den doma, pěkně se oblečte a upravte. Můžete si dát rtěnku a usmát se na sebe do zrcadla.

10. Děláte dost – už teď jste superhrdinové

Žádná věc, kterou děláte pro svou rodinu, partnera, děti nebo pro sebe, není samozřejmostí. Děláte, co je ve vašich silách. I tak ale můžete zažívat pocity nedostatečnosti, selhání, přetížení, nebo bezmoci. Pěstujte laskavost vůči sobě, a když se něco nepovede, nevěšte hlavu. A nezapomeňte, že požádat o pomoc není známkou slabosti.

Tip: Pokud se vám něco nepodaří, řekněte sami sobě to, co byste řekli svému nejlepšímu příteli.

Seznam užitečných kontaktů

Cítíte, že na vás dopadá tíha povinností, dlouhodobě se potýkáte s pocity bezmoci, doma se neustále hádáte a nevíte si rady? Zde najdete pochopení, vyslechnutí a možnosti podpory. 

Pokud hledáte okamžitou pomoc, obraťte se na služby krizové intervence – linky důvěry a krizová centra. 

• Rodičovská linka
  • pro dospělé, kteří mají starost o dítě
  • ☎ 606 021 021
  • každý pracovní den, po-čt 13-21, pá 9-17, je zcela anonymní
  • mail: pomoc@rodicovskalinka.cz
  • chat: vstupte ZDE, každou neděli 18-22
• Linka první psychické pomoci
  • pro dospělé v krizi / tíživé psychické situaci
  • ☎  116 123 (nonstop, zdarma)
  • non-stop, je zcela anonymní
  • chat: vstupte ZDE, každý den 12-17
• Linka pro rodinu a školu
  • pro dospělé, kteří mají starost o dítě
  • ☎ 116 00
  • nonstop, je zcela anonymní
  • mail: 116000@cestazkrize.net
  • chat: vstupte ZDE

Pokud byste raději uvítali dlouhodobou podporu, využijte poradenských a terapeutických služeb.

• Terapeutická linka Sluchátko
  • telefonní linka pro ty, kteří hledají cestu k psychoterapii
  • ☎ 212 812 540
  • je zcela anonymní, zdarma
  • provozní doba uvedena zde
• Terap.io
  • online psychoterapie
  • hrazená dle aktuálního ceníku
• Dům Tří přání (Praha)
• Modré dveře (Praha, Říčany)
• Diakonie ČCE-SKP v Praze – Služba pro rodinu a dítě (Praha)
• Centrum pro rodinu a sociální péči (Brno)
• Krizové centrum pro děti a rodinu (Ostrava)
• Rodinné centrum U Mloka a mediační centrum (Olomouc)

Podobné služby se nacházejí i v dalších městech. Pro více kontaktů se můžete podívat na mapu pomoci ZDE.

Začátek školního roku představuje období, kdy dochází k velkému množství změn. Žáci se po prázdninách vrací zpátky do školy ke svým studijním povinnostem. Zvládnout zahájení školního roku je také výzvou pro pedagogy, protože důležitost role učitele spočívá kromě výuky také ve vedení žáku, v kultivování jejich osobnosti, v rozvoji sociálních dovedností a mezilidských vztahů. 

Po dlouhém období prázdnin, kterému předcházelo uzavření škol v souvislosti s opatřeními ohledně COVID-19, lze předpokládat, že adaptace na běžný školní režim potrvá o něco déle než tomu bývá obvykle. Rozhodli jsme se proto zaměřit především na tipy, jak pracovat se školní třídou i s jednotlivými žáky tak, aby přechod z domácí výuky zpátky do školního prostředí proběhl hladce, a to vše při respektování individuality žáků. Všechno, co laskavý a trpělivý pedagog investuje od začátku tohoto období do vytváření bezpečného prostředí, se následně může odrazit nejen na klimatu třídy a na vztazích, které se ve třídě obnoví, ale také na efektivitě výuky.

Učitelé, kteří se se třídou potkávají, znají své žáky nejlépe a mohou posoudit, jaké aktivity jsou pro daný kolektiv vhodné z hlediska věku a problematiky. Lze využít například aktivity zaměřené na mapování emočního zázemí nebo aktivity zaměřené na komunikaci. Obzvlášť obohacující může být sdílení různých úhlů pohledu na probíhající situaci.

Několik zásad, které se mohou učiteli hodit při práci se třídou 

1. Každé dítě má jedinečnou zkušenost

Schopnost zvládat náročné situace a poradit si se stresem se u jednotlivých dětí může velmi lišit. U žáků proto lze očekávat různorodé emoční reakce (radost z návratu do školy, zvýšená úzkost a obavy, zda to dobře zvládnou, výbuchy vzteku, apatii a rezignaci), proto je důležité být vůči tomu otevřený. Zároveň má každé dítě za sebou jinou zkušenost z období uzavření škol (jiné zázemí apod.).

2. Žáci budou od vás potřebovat podporu

Pro některé žáky mohlo být období spojené s Covid-19 mimořádně náročné. Může se jednat např. o děti, které vyrůstají v nepříznivém domácím prostředí a nyní trávily doma mnohem více času než obvykle. Tyto děti budou potřebovat mnohem více přijetí, aktivního naslouchání a pochopení, než jejich spolužáci, zejména v případech kdy byly vystaveny traumatickým událostem. Abyste mohli být oporou svým žákům, potřebujete pečovat také sami o sebe. Inspirací vám může být náš Kalendář sebepéče pro učitele.

3. Vztahy jsou důležité

Role učitele je mimořádně důležitá ve formování vztahů ve školních kolektivech. Kromě zaměření na výuku má velký smysl podpořit zdravé klima ve třídě a týmovou spolupráci i o přestávkách, nebo při různých volnočasových aktivitách v rámci školy i mimo ni.

4. Učení může chvíli počkat

Nejen žáci, ale i učitelé mohou prožívat zvýšený stres a vnímat tlak na to, aby se zameškaná látka probrala co nejdříve, aby se žáci řádně připravili na důležité testy, zkoušky, přijímačky, maturitu. I když je potřeba mnoho věcí dohnat, proces adaptace probíhá postupně. Vyplatí se věnovat víc času vytvoření bezpečného prostředí pro žáky a psychické přípravě, aby mohl vzdělávací proces probíhat plnohodnotně.

5. Můžete být první, kdo zachytí varovné signály

Pečlivé sledování toho, co se děje ve třídě může žákům ulehčit nalezení odborné pomoci. Mezi varovné signály toho, že žák prochází krizí a potýká se s vážnými problémy patří například: výrazná změna v náladách trvající déle než pár dní, nízká energie, sociální izolace, problémy se soustředěním, plačtivost, výrazná změna ve váze dolů i nahoru, únava trvající déle než několik dní, výbuchy vzteku vymykající se charakteru dítěte, vyhýbavé chování (např. tělocvik, „aby nebyl vidět“ nebo obědy), jakékoliv znaky sebepoškozování nebo sebepoškozujícího chování (řezné rány nebo škrábance na kůži). Učitel také může být první dospělou osobou, které se dítě se svými potížemi svěří. Jak reagovat a jak vést podpůrný rozhovor jsme pro vás sepsali zde.

6. Jste součástí týmu – můžete se poradit.

Buďte v pravidelném kontaktu se školním psychologem, výchovným poradcem a/nebo metodikem prevence, scházejte se s kolegy, plánujte intervizní schůzky, domluvte se na týmové supervizi. Společně můžete projít celým procesem adaptace snáz.

7. Pomoc můžete najít i mimo školu.

Pro podporu učitelů a jejich žáků existují různé odborné služby, kde lze najít pomoc. 

Jak na to?

Pokud si nejste jistí, jaký postup zvolit od prvních okamžiku, kdy se žáci ocitnou zpátky v lavicích, můžete se inspirovat následujícími kroky. 

1. Uznejte, co se stalo

Otevřete témata související s probíhající situací, mluvte o tom, čím jsme si všichni prošli. Může se stát, že někteří žáci nebudou od svých rodičů dobře informovaní o tom, co se přesně dělo. Můžete si připravit krátké shrnutí aktuální situace a stručně popsat informace a opatření nezbytné pro běžnou docházku do školního prostředí. 

2. Nechte žáky mluvit

Návrat do škol může být první kontakt s ostatními dětmi ze třídy. Vaši žáci také mohou mít mnoho otázek a myšlenek, podnětů. U mladších ročníků lze zapojit jednoduché seznamovací aktivity, aby žáci mezi sebou mohli opětovně navázat bližší kontakt.

3. Pomozte žákům vidět pozitiva

Můžete zkusit ve třídě např. rozpoutat diskuzi o tom, co bylo na této mimořádné situaci pozitivní. Žáci mohou pracovat v menších skupinách, psát odpovědi na flipcharty, prezentovat nápady. U mladších žáků lze využít umělecké ztvárnění toho, co se jim povedlo, co nového se naučili, co jim v období uzavření škol přinášelo radost.

4. Umožněte žákům vyjádřit emoce

Lze využít např. umění – spojení s hudbou, vizuálním, nebo dramatickým uměním může být užitečné pro začátek diskuze.

5. Budujte kontakty

Pro podporu návratu žáků do kolektivu lze plánovat např. různé školní i mimoškolní aktivity v rámci možností konkrétní školy a aktuálních hygienických opatření (týmové aktivity, různé kreativní aktivity, …).

6. Umožněte žákům mluvit s vámi individuálně

Žáci mohou přijít s tématy, o kterých nechtějí mluvit před třídou. Pokud máte osobní a časovou kapacitu a možnosti postupně si domluvit individuální schůzky s každým žákem, který potřebuje individuální přístup, vaši žáci to určitě ocení, pokud se to vzhledem ke vztahům ve třídě hodí. Můžete si vyhradit ze začátku školního roku speciální prostor na individuální rozhovory. Tuto možnost lze opakovaně nabízet i v průběhu školního roku. Pokud se pro tuto možnost rozhodnete, nezapomínejte na péči o vlastní duševní zdraví. Náročné situace a rozhovory, které mohou otevřít hluboká témata, můžete konzultovat na supervizi, nebo na linkách určených pro podporu pedagogů (seznam na konci článku).

7. Zařaďte do života třídy pravidelnou péči o duševní zdraví

Lze využít relaxační techniky – krátké imaginace, dechová cvičení, nebo cvičení na podporu všímavosti či koncentrace. Pokud vás zajímá, jaké techniky zaměřené na péči o duševní zdraví lze využít při práci se třídou, můžete se přihlásit také na naše otevřené kurzy Duševní zdravovědy pro učitele, nebo si nás můžete pozvat do sborovny.

Nemusíte být na všechno sami

Pokud procházíte náročným obdobím, nebo potřebujete konzultovat situaci ohledně svého žáka, můžete využít těchto služeb.

Zavolejte:

Linka bezpečí

☎ 116 123 zdarma, nonstop

• určena dětem a mladým lidem do 26 let

Linka pro rodinu a školu 

☎ 116 000 zdarma, nonstop

• můžete zde sdílet obavy, konzultovat postup ohledně žáka, ale také najít metodickou podporu v náročných situacích

Rodičovská linka

☎ 606 021 021 můžete volat opakovaně, anonymně, každé pondělí až čtvrtek od 13:00 do 21:00, pátek od 9:00 do 17:00

• pro všechny dospělé, kteří mají starost o dítě

Linka první psychické pomoci 

☎ 116 123 zdarma, nonstop

• pro dospělé, kteří procházejí náročným obdobím

Inspirováno Mental health foundation UK

Další zdroje, kde lze čerpat inspiraci:

Až se sejdeme ve škole – množství inspirace a metodických tipů v podrobně rozpracovaném materiálu. Publikace je určena pro mateřské, základní a střední školy a věnuje se návratu dětí do škol po izolaci, spojené s pandemií onemocnění COVID-19. Text vznikl ve spolupráci mateřské školy a jeslí Bambíno a základní školy Square, za podpory Poradny Vigvam. Záštitu nad dokumentem převzaly Odborná společnost pro prevenci rizikového chování, OSPRCH, z.s., Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, ČOSIV, z.s., Asociace Montessori ČR, Asociace malých inovativních škol a Férová škola.

The Anna Freud Centre video (v angličtině) – popisuje, že každý dospělý ve škole si může všimnout, že dítě prožívá duševní obtíže a může ho vyslechnout a pomoci. Ve videu se dozvíte o základních principech podpůrného rozhovoru, tzv. CARE.

V současné mimořádné situaci spojené s COVID-19 mohou mnozí z nás zažívat nejistotu, obavy, strach a různé jiné nepříjemné emoce a pocity. Pro všechny je to úplně nová zkušenost, se kterou se ve svém životě dosud nesetkali a neví si s ní rady. Zažívat krize v životě je ale přirozené. Pokud cítíme, že jakákoliv situace je nad naše síly, nemusíme na to být sami. Ve chvílích, kdy mohou nepříjemné pocity překračovat pomyslnou hranici únosnosti, jsou zde krizové služby, na které je možné se obrátit. Sepsali jsme pro vás článek, ve kterém najdete vše podstatné, co se týče krizové intervence. Je určen pro ty, kteří hledají pomoc a nevědí, co od toho čekat, ale také pro všechny, které problematika krizové intervence zajímá a chtěli by se o ní dozvědět více.

Co je krize?

Krize je vždy individuální, subjektivně vnímaná zátěžová situace. Krize není nemoc ani patologický stav. Nevzniká jen tak, a jejímu vzniku předchází obvykle spouštěč, jeden nebo i vícero. Situací, která může spouštět krizi, je například ztráta (zaměstnání, blízké osoby, nebo bydliště), ale i jakákoliv změna nebo volba v životě. To, jak každý z nás krizi vyřeší, závisí nejen na tom, jaké máme osobnostní predispozice, ale odvíjí se to také od našich předešlých životních zkušeností.

Krize je přirozená součást života každého člověka a bývá často 

zároveň i příležitostí k růstu a pozitivní změně.

Zvládnutí krize může být ovlivněno vztahy, které kolem sebe člověk má a jinými zdroji opory v životě. Pokud člověk cítí, že je toho na něj moc, a rozhodne se pro vyhledání odborné pomoci, jsou mu k dispozici služby krizové intervence.

Kvůli čemu lidé nejčastěji vyhledají pomoc?

Mezi typické krize patří ztráta někoho blízkého, rozchod, partnerská krize, ztráta zaměstnání, majetku, ale i odchod do důchodu. Jedná se o velmi subjektivní záležitosti, kterých může být celá řada. Lidé také často řeší psychické potíže, vyhoření, deprese, úzkosti, panické ataky, nutkavé myšlenky, pocity ohrožení, nebo myšlenky na sebevraždu. Každý z nás je jiný a to, co jeden vnímá jako krizi, tak jiný vnímat nemusí.

Je v pořádku, pokud zhodnotíte, že určitá situace je pro vás krizová, 

a rozhodnete se vyhledat pomoc.

Nemusí se jednat o to, že vám zemřel někdo blízký, nebo jste byli svědky autonehody. Lidé často mylně předpokládají, že jejich problém není dost velký na to, aby měli “nárok” zavolat na linku, nebo dokonce, že jiní jsou na tom mnohem hůř.

“Můj problém není dost velký na to, abych…” 

“Nejsem na tom až tak zle…”

Přitom platí, že se na krizovou pomoc můžete obrátit ve všech situacích, které vnímáte jako zátěžové, jakkoliv banální by mohli někomu jinému připadat. Mít strach a obavy je přirozené, ale někdy nám tyto pocity mohou bránit v tom, abychom vyhledali pomoc, kterou potřebujeme. Tyto obavy můžeme rozptýlit například tím, že budeme vědět, kdo krizovou intervenci poskytuje, jak probíhá a do jaké míry je například anonymní.

Kdo poskytuje pomoc?

V krizi, podobně jako ve stresu, má člověk “zúžené vidění” zaměřené pouze na krizovou situaci. Proto pro nás v takovém momentu může být velmi těžké najít řešení bez pomoci někoho dalšího. Situace se může zdát neřešitelná. Krizový intervent je odborník, který celou situací důstojně provází, pomáhá klientovi vidět dál a hledat řešení. V takových chvílích vám naslouchá, celou situací provází, vhodně podporuje a pomáhá nalézt ve vašem životě zdroje k překonání krize. Těmito zdroji mohou být vztahy s rodinou, přáteli, zájmové činnosti, spiritualita, ale i materiální zdroje.

Hlavním úkolem krizového interventa je stabilizovat klienta

a soustředit se v řešení problému na “tady a teď.

Obvykle je to psycholog, lékař – zejména psychiatr, pedagog či sociální pracovník, který absolvoval odborný výcvik v krizové intervenci, taktéž se může jednat o studenta pomáhající profese s náležitým výcvikem. Mohou se zde uplatňovat i laici, kteří prošli výcvikem krizové intervence a v průběhu své práce se dále vzdělávají a mají pravidelnou supervizi.

Podoby krizové intervence

Krizová pomoc má vícero forem. Probíhá buď tváří v tvář, tedy při osobním setkání klienta v krizi s krizovým interventem, nebo dálkovou formou přes telefon, videohovor nebo chat.

Osobní krizová intervence

Odehrává se většinou v krizovém centru, případně na terénních výjezdech. Krizová centra mohou nabízet ambulantní formu pomoci nebo i denní stacionář a lůžkové oddělení* pro krátkodobou hospitalizaci, pokud je potřeba.

* V současné situaci jsou kvůli opatřením služby omezeny, tedy stacionář a lůžková oddělení není možné využít.

Jak probíhá sezení v krizovém centru?

Krizová intervence tváří v tvář probíhá nejčastěji v krizových centrech. Už samotná skutečnost, že jste “tváří v tvář” s interventem snižuje oproti telefonické krizové intervenci anonymitu, ne vždy to však znamená, že musíte sdělovat osobní informace. Míra sdělení osobních informací se může u jednotlivých zařízení lišit (v některých případech je nutné např. předložit průkaz pojištěnce). 

Intervent se pokusí zorientovat ve vaší situaci a bude se snažit společně s vámi nalézt řešení. Na začátku sezení vás obvykle seznámí s průběhem samotné intervence – jaká bude délka, jaké jsou podmínky mlčenlivosti a jak sezení proběhne.

Jedno sezení trvá obvykle okolo 50 minut, záleží však na konkrétní situaci

a potřebách klienta, a tak se může čas prodloužit či zkrátit.

Intervence tváří v tvář je zaměřena na konkrétní problém a jeho řešení. Pracuje se se “zakázkou”, tedy důvod proč klient vyhledal krizovou intervenci. Společně pak intervent s klientem vytváří plán dalšího postupu. Na závěr může v případě potřeby intervent nabídnout další možnost konzultace, případně možnost krátkodobého pobytu v krizovém centru, pokud to umožňuje. Může také předat kontakty na další služby a fungovat jako rozcestník na poli psychologické pomoci.

Telefonická krizová pomoc

Krizová intervence na linkách důvěry nabízí jednorázovou krátkodobou pomoc. Tato pomoc je časově omezená, na linkách důvěry se odehrává obvykle během několika desítek minut. Protože se jedná o specifickou formu krizové intervence, intervent musí absolvovat výcvik zaměřený na distanční formy krizové intervence.

Výhodou hovorů na linkách důvěry je, že probíhají v naprosté anonymitě*,

která chrání volajícího i interventa.

* Při své práci se krizoví interventi dozvídají celou řadu osobních a citlivých údajů o svých klientech, ale i další informace o jejich životě a soukromí. Čas od času se stane, že intervent při práci s klientem zjistí informace velmi závažné – takové, které naznačují, že byl spáchán trestný čin. V tomto případě má intervent oznamovací povinnost buď za situace, kdy mu vznikne povinnost překazit spáchání výslovně uvedeného trestného činu a faktické překažení není možné, nebo v případech, kdy se intervent dozvěděl o tom, že již byl spáchán trestný čin, na který se oznamovací povinnost výslovně vztahuje.

I za běžných podmínek je tato forma dostupná i těm, pro které je obtížně navštívit krizové centrum, například děti a mládež do 18 let. Na některé linky může zavolat kdokoliv a některé se zaměřují na specifickou cílovou skupinu, například na děti a mládež, na seniory apod., nebo na specifickou problematiku např. závislosti nebo poruchy příjmu potravy. Některé krizové linky bývají zpoplatněny jako volání v běžném tarifu a na některé je možné se dovolat pouze v určité dny a hodiny, níže uvádíme přehled těch, které jsou bezplatné a fungují nonstop nebo denně.

Jak probíhá hovor na lince?

Každý rozhovor bude probíhat trochu jinak podle charakteru krize. V situacích ohrožujících zdraví nebo život je na prvním místě zajistit vaše bezpečí. 

Kromě celostátních linek důvěry existují i regionální linky důvěry. Výhoda ve využití regionální linky je v tom, že konzultanti by měli mít lepší přehled v možnostech a službách dostupných v daném regionu, mohou proto lépe nasměrovat.

Online krizová intervence přes chat

Principy služby chatu jsou velmi obdobné jako u telefonické krizové intervence. Zůstává zachována anonymita klienta i pracovníka chatu.

Konzultant zná pouze nick klienta, pod kterým se do chatu přihlašuje.

V případě chatu provozovaném na veřejném webovém rozhraní se do profilu, jenž se může zobrazovat, z etických důvodů a v rámci respektování principu anonymity, klientovi nenahlíží. Pracovník je pro klienty také anonymní, vystupuje pod jménem organizace nebo týmově domluveným nickem – jako „Konzultant 1” apod. Služby krizového chatu jsou poskytovány zdarma a obvykle nejsou dostupné nonstop, ale mají vyhrazenou provozní dobu.

Je krizová intervence to samé jako psychoterapie?

Krizová intervence je zaměřena na akutní řešení problému (krize), většinou je jednorázová a někdy může samotné psychoterapii předcházet. Cílem krizové intervence je stabilizace člověka v krizi.

Na linky je možné volat opakovaně, ale telefon zvedne jiný odborník, který má zrovna službu. Telefonování na linky proto nemůže nahradit dlouhodobou systematickou péči.

Psychoterapie je naproti tomu dlouhodobější, řeší problém v širším kontextu, jde více do hloubky. Velkou roli hraje terapeutický vztah mezi klientem a terapeutem, je zde možnost širšího zapojení rodiny klienta.

Online krizová intervence přes chat

Náš aktualizovaný seznam služeb, kam se v nouzovém stavu obrátit, najdete zde: https://bit.ly/psychopomoc_nouzovystav

Databázi kontaktů a podrobné informace o fungování služeb včetně adres a provozních dob najdete na našem webu: https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/

Služby, které fungují dlouhodobě

Krizová centra*

* V době COVID-19 mají omezené fungování, všechny informace najdete na jejich stránkách.

• Krizové centrum Praha Bohnice (284 016 110)
• RIAPS Praha (222 586 768)
• Krizové centrum Brno Bohunice
• Krizové centrum Ostrava (596 110 882-3, 732 957 193)

Bezplatné linky*

* V současné době mohou být linky důvěry velmi vytížené, je tedy důležité se připravit na to, že se možná nedovoláte napoprvé, což vás ale nemusí odradit a můžete zkusit zavolat po půl hodině/hodině znovu nebo můžete využít chat.

• Linka první psychické pomoci – dospělí v krizi
  • 116 123 (nonstop, zdarma)
  • chat (každý den 12:00 – 17:00)
• Linka bezpečí – děti, mládež a studující do 26 let
  • 116 111 (nonstop, zdarma)
  • chat (každý den 9:00 – 21:00)
• Linka pro rodinu a školu –pro dospělé, kteří mají starost o dítě
  • 116 000 (nonstop, zdarma)
  • chat (každý den 15:00 – 18:00)
• Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí
  • 116 006 (nonstop, zdarma) 
• Diecézní charita Brno – SOS centrum 
  • 800 567 567 (9:00 – 20:00, zdarma)
  • chat poradna (9.00 – 20.00)
  • Skype konzultace (po – pá mezi 9.00 – 20.00) adresa sos.centrum, lze se objednat na t.č. 777 734 173 a 222 514 040
• Linka EDA * – linka pro rodiče a blízké dětí s postižením 
  • 800 405 060 (po-pá 9:00 – 15:00, zdarma)
  • chat
  • *Aktuálně je služba rozšířená, a určena pro dospělé, děti a pracovníky v první linii, kteří potřebují hovořit o svém prožívání současné situace a všeho s ní spojené
• Zelená linka (Anděl Strážný) – pro seniory 800 603 030 (nonstop, zdarma) 
• Život 90 – pro seniory 800 157 157 (nonstop, zdarma)
• Nonstop linka pro pražské seniory 800 160 166 (zdarma)
• Linka seniorů od neziskové organizace Elpida 800 200 007 (denně, 8-20 h, zdarma)

Služby, které vznikly v reakci na nouzový stav COVID-19 (seznam k 16. 4. 2020)

• Psychoterapeutická linka Anténa (pro ty, které trápí karanténa- včetně pomáhajících profesionálů i dobrovolníků, kromě krizové intervence poskytují také psychoterapii) UPDATE: Linka Anténa byla přejmenována na Terapeutická linka Sluchátko, které funguje na stejné telefonním čísle.
  • 212 812 540 (denně 8:00 – 22:00)
• Linka kolegiální podpory pro pracovníky ve zdravotnictví
  • 607 400 591, 720 219 618 (nonstop)
• Linka první psychické pomoci – pro všechny, na které doléhá aktuální situace, ti, jež cítí strach z nemoci, či nákazy, obtížně zvládají karanténu, mají pocity bezmoci, těžce nesou izolaci, potřebují podporu při zvládnutí akutního stresu, cítí hněv nebo zklamání v souvislosti se současnou situací, kterou prožívají
  • 1212, volba 5 (denně 7:00 – 24:00, zdarma)
• Terap.io – online terapeutická sezení, která v nouzovém stavu nabízí půlhodinové tzv. Krátké krizové intervence ZDARMA
• Dělám, co můžu – zprostředkování psychologické online konzultace zdarma po dobu trvání epidemické krize
• Psychoterapeutická linka – 212 812 540 (denně 08-22)
• Psychologická poradna studentů UP v období nouzového stavu v ČR (pro všechny studenty a pedagogy Univerzity Palackého v Olomouci, ale také ostatní občany České republiky prožívající těžkosti v souvislosti s momentální pandemií, poskytována studenty vyšších ročníků katedry psychologie FF UP)
  • up.intervence@gmail.com 
  • Skype (účet UP Intervence)

Zdroje: 

1. Špatenková, N. a kol.(2011). Krizová intervence pro praxi. 1. vyd.. Praha : Grada Publishing
2. Vodáčková,D. a kol.(2007). Krizová intervence. Praha: Portál.
3. Poznámky z kurzu Krizová intervence pro 21. století (Lektor4U)
4. https://www.bohnice.cz/krizova-pomoc/
5. http://www.socialniprace.cz/zpravy.php?oblast=2&clanek=915