Pokud ses nedostal*a na vybranou školu…
25. 5. 2023

Pokud ses nedostal*a na vybranou školu…

Nejsi v tom sám*a!

Nepodařilo se ti dostat se na vybranou školu? Je přirozené, že cítíš například vztek, bezmoc, zklamání, nebo obavu z toho, jak to všechno nakonec dopadne. Nezapomínej, že na žádné ze svých pocitů nejsi sám*a. Vždy jsou tu dospělí, na které se můžeš obrátit, tví spolužáci a spolužačky, kteří prochází podobným obdobím a také odborníci*ce, kteří tě vždy vyslechnou. My pro tebe máme pět tipů na to, jak se v nepříjemné situaci zorientovat.

Co můžu dělat, když jsem se nedostal*a na vybranou školu?

1. Prožívat mix různých emocí je přirozené – hledej způsob, jak je ventilovat.

Můžeš zažívat nepříjemné pocity, protože jsi se opravdu snažil*a a najednou před sebou nemáš plán na nejbližší období a možná si i přestáváš věřit. Je normální, že v takové situaci cítíš zklamání, strach, bezmoc, pocit viny nebo i vztek. Samotných emocí není třeba se bát a určitě se jim nesnaž vyhýbat nebo je vytěsňovat. Mluv o nich s přáteli, s rodinou, zapiš si je do deníku, tvoř, poslouchej hudbu nebo dělej cokoliv dalšího, co tě baví.

2. Uvědom si, že ve stejné situaci se ocitlo hodně mladých lidí a že v tom nejsi sám*a.

Možná, že se ti právě teď poprvé v životě stalo, že výsledek tvého úsilí nebyl závislý na tom, kolik práce jsi do toho vložil*a. A vůbec ti to nepřipadá fér. To je velice nepříjemné, ale neúspěchům se v životě zkrátka nelze vyhnout. Ber to takto: podobné situace se stávat budou a ty se skrze ně můžeš postupně učit je lépe zvládat. Tím pádem tě přístě už tolik nezaskočí a budeš lépe vědět, co a jak.

3. Zorientuj se v situaci a zkus zachovat klid.

S pomocí dospělých zjišťuj informace, kam se můžete obrátit. Udělejte si přehled v tom, jaké další školy můžete obvolat a jaké kroky můžete podniknout, aby vás situace zasáhla co nejméně. Uvažuj také o tom, jaké jsou tvé silné stránky a kde bys je mohl*a uplatnit.

4. Udělej si nový plán na nejbližší období.

Místo výčitek a hledání viníků a míst, kde se stala chyba, se soustřeď na to, co budeš dělat odpoledne, večer, zítra. Orientuj se na krátkodobé cíle, plánuj svůj volný čas. Pokud bys zpětně něco chtěl*a udělat jinak, v duchu si to poznamenej a při další příležitosti se snaž tuto zkušenost co nejlépe uplatnit.

Okénko pro rodiče: Zkuste situaci vzít takovou jaká je, nedělejte z toho drama, pro výčitky nebo moralizování to není vhodný čas. Pro mladého člověka je to možná poprvé, co se ve svém životě potkal s neúspěchem. Samozřejmě, že vás to taky mrzí, protože vám záleží na jeho*její budoucnosti. Opečujte nejdřív sami sebe a pak vyzkoušejte dodat podporu.

5. Udělej si nový plán na nejbližší období.

Svěř se se svými pocity dospělým, kterým důvěřuješ. Pokud cítíš, že to nestačí, není ostuda vyhledat odbornou pomoc. Zavolej na Linku bezpečí, využij chat, nebo požádej o pomoc s vyhledáním psychologické pomoci ve tvém okolí (škola, zdravotnické zařízení, nebo soukromí*é terapeuti*ky).

Kontakty

Děti a dospívající

Linka bezpečí 116 111 – anonymně, zdarma, nonstop, pro děti, mládež a studující

Dětské krizové centrum – 241 484 149 nebo 777 715 215 

Dospělí – rodiče a učitelé

Linka pro rodinu a školu– 116 000 anonymně, zdarma, nonstop

Rodičovská linka – 606 021 021

Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb

Česká asociace pro psychoterapii – adresář psychoterapeutů

Kromě výše zmíněných kontaktů a služeb si můžete do mobilu stáhnout Aplikaci Nepanikař.

Téma
Duševní zdraví a škola Jak se zachovat, když... Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Co můžu jako pedagog*žka dělat, když se ve škole setkám se sebepoškozováním?
12. 5. 2023

Co můžu jako pedagog*žka dělat, když se ve škole setkám se sebepoškozováním?

Nejčastější mýty a otázky, na které lidé chtějí znát odpověď

Je to fenomén, který se týká pouze dětí a mladých lidí?

Ne, sebepoškozování se může vyskytnout v kterémkoli věku. Nejčastěji se ale objevuje právě mezi dospívajícími a mladými dospělými, zkušenost s ním má až 17 % z nich. Čísla ale mohou být vyšší, protože sebepoškozování často provází stud se s obtížemi svěřit. Bránit mohou i předsudky společnosti vedoucí k bohužel stále rozšířenému přesvědčení, že lidé se sebepoškozují, aby získali pozornost, nebo protože chtějí být “zajímaví” a je to trend.

Proč se k tomu někdo uchýlí?

Sebepoškozování je nejčastěji důsledkem silných emocí. Jejich vlivem je zabarveno myšlení a ovlivněn způsob, jakým na ně dotyčný*á reaguje. V některých případech se jedná o formu sebetrestání nebo reakci na traumatickou událost. Dalším důvodem může být stav, kdy dotyčný*á naopak “necítí nic” a sebepoškození slouží k navození pocitu, že “alespoň něco cítí” (emoce, fyzickou bolest).

Jak moc je sebepoškozování nebezpečné? Jaké riziko hrozí?

Sebepoškozování se může stát strategií, jak zvládat stresové situace. Ta však není dlouhodobě udržitelná a hrozí u ní riziko vzniku závislosti. Lidé se zkušeností se sebepoškozováním zmiňují, že jim pomáhá k fyzickému i psychickému uvolnění, na které se se však může (a obvykle se tomu tak děje) vytvořit návyk. Je tedy důležité jednání nezlehčovat a řešit ho již v počátcích. Sebepoškozování nemusí být známkou toho, že si dotyčný chce sáhnout na život, ale některé způsoby mohou být i život ohrožující.

Musí se sebepoškozování nahlásit?

Samotného sebepoškozování se netýká ohlašovací povinnost, týkají se jí problémy, které může sebepoškozování doprovázet. Ohlašovací povinnost se váže např. k šikaně, sexuálnímu zneužívání, týrání. Je však vhodné sebepoškozování řešit se zákonnými zástupci a motivovat je společně s dítětem k vyhledání odborné pomoci. Pokud hrozí bezprostřední riziko ublížení na zdraví nebo na životě, volejte 155.

Co má být cílem intervence ze strany vyučující*ho a proč se o to má zajímat?

Role vyučující*ho není zařídit, aby se sebepoškozování dál neopakovalo a situaci vyřešit, ale podat pomocnou ruku v hranicích svých kompetencí a možností. Pro dotyčného*ou je často náročné o svých obtížích mluvit a je dobré se na takový rozhovor předem připravit. Pokud se na rozhovor necítíte, můžete se obrátit na školní poradenské pracoviště (metodik*čka prevence, výchovný*á poradce*kyně a školní psycholog*žka) a požádat o pomoc.

I pokud je cílem získání pozornosti okolí, jde o volání o pomoc, kdy dotyčný*á nezná či nemá jinou možnost, jak si o ni říct. Nikdy by tedy nemělo být bráno na lehkou váhu.

7 kroků jak postupovat, když chcete ve škole řešit sebepoškozování

1. Pokuste se zachovat klid.

Obvykle se takovou informaci dozvíte z druhé ruky, ale dítě se může svěřit i samo. Je důležité nedělat hned ukvapené závěry a snažit se přistupovat k celé situaci racionálně.

Je přirozené zažívat silné emoce jako je strach nebo vztek či mít potřebu ihned situaci vyřešit. Věnujte pozornost vlastnímu prožívání a vyhněte se vyhrožování, trestům, citovému vydírání, moralizování, apod. Pokud dítě s vámi o tom mluví, znamená to, že k vám cítí důvěru. Pokud dotyčné*mu vynadáte nebo budete příliš tlačit, bude o to těžší si vybudovat vzájemnou důvěru a porozumění, které jsou pro řešení duševních obtíží klíčové. 

Může vás to zatěžovat do takové míry, že si možná i říkáte, že by bylo lepší o některých věcech nevědět. Samozřejmě, je to náročné, takový postoj ovšem není dlouhodobě prospěšný.

Je vždy užitečnější, když se o sebepoškozování dozvíte. Díky tomu se můžete rozhodnout, zda podáte pomocnou ruku vy, nebo najdete jiného dospělého, ke kterému má dítě důvěru, aby se situací zabýval, než aby takové chování přetrvávalo ve skrytosti bez vašeho vědomí.

Můžete doporučit, aby vyzkoušel*a aplikaci Nepanikař.

Tip co říct, když je toho na vás příliš

Pokud cítíte, že vámi „cloumají“ silné emoce, které vám brání konstruktivně řešit situaci, např. cítíte silný vztek, veliký strach, nebo pocity viny, a vnímáte, že nejste ve stavu, kdy můžete podporovat a pomáhat. Neintervenujte za každou cenu.

Uvědomte si, že není vaše povinnost provádět intervenci v takové míře, která přesahuje rámec vašich pedagogických kompetencí a osobních hranic.

Vytvořte síť s jiným dospělým ve škole, ke kterému má dítě důvěru.

Můžete společně s dítětem zavolat na Linku bezpečí, předat hovor, a poodejít stranou.

2. Zajímejte se.

Při podezření na sebepoškozování se pokuste zmapovat informace a navázat starostlivý rozhovor. Základní přístup v podpůrném rozhovoru přibližuje naše infografika “Manuál pro vyučující”.

Nemusíte hned řešit samotné sebepoškozování. Zajímejte se, jak se dítěti celkově daří. Začít můžete např.: “Zdá se mi, že jsi už delší dobu nějaký smutný, děje se něco?”

V informování směrem vůči dalším žákům*yním a rodičům buďte diskrétní, vyhněte se náznakům a situaci neřešte před celou třídou. Je to citlivá záležitost, která by se měla rozebrat transparentně a v bezpečné atmosféře.

Tipy co dělat, když dítě rozhovor odmítá

Dejte mu najevo, že jste tu pro něj*ni i příště, např. “Pokud by sis to rozmyslel*a, můžeš za mnou přijít jindy, jsem tu pro tebe.”

Nasměrujte ho*ji k další dospělé osobě, které důvěřuje, nebo nabídněte možnost popovídat si s metodikem*čkou prevence, výchovným*ou poradcem*kyní nebo školním psychologem*žkou.

Pokud dítě mluvit nechce a nemáte jistotu, že vyhledá někoho dalšího, předejte mu*ji kontakt na Linku bezpečí (116 111, funguje nonstop, je zdarma a anonymní). 

3. Oceňte ho*jí, když se vám svěří.

Můžete říct “Děkuji ti za důvěru, je skvělé, že se snažíš v tak náročné situaci vyhledat pomoc.” nebo “Vážím si toho, že mi to říkáš.”

Pokud vás to nevysiluje, pomoc v rámci svých možností nabízejte opakovaně. Může jít o podpůrný rozhovor, nebo citlivé zajímání se o to, jak se dítě cítí, co má nového a jak se mu průběžně daří. 

4. Zaměřte se na jiné způsoby, jak může zpracovat silné emoce.

Sebepoškozování je symptom, který souvisí se zpracováváním emocí, nikdy se nevyskytuje izolovaně. Situace si proto vyžaduje komplexní řešení, ideálně s pomocí odborníků*ic.

Všechny praktické doporučení a postupy představují spíše rychlou pomoc, jak dítěti nabídnout alternativy. Společně se pokuste zamyslet nad situacemi, které vyvolávají potřebu ublížit si a vymyslete další způsoby, jak mohou energii využít a neobracet ji proti sobě, nebo nabídněte tyto tipy, které lidem obvykle pomáhají zpracovat silné emoce.

Co zkusit místo sebepoškozování?

Zaměření na smysly a co jimi tady a teď vnímám:

podívat se na oblíbené ilustrace
pozorovat zapálenou svíčku
vytvořit si album s hudbou pro tyto případy a pustit si ho
vařit skořici, upéct sušenky, udělat si popcorn
vychutnat si mátový bonbon, žvýkat žvýkačky
dát si horkou vanu nebo sprchu
mazlit se se psem nebo kočkou
dát si krém na celé tělo
dát si na čelo studený obklad
někoho obejmout

Zaměření na smysly a co jimi tady a teď vnímám:

sport, při kterém se vybiješ
mačkat kostku ledu dokud neroztaje (nebo ji mít v ústech)
bouchat do polštáře
poslouchat hlasitou hudbu
tlačit dlaněmi proti zdi silou celého těla

Zklidnění/rozptýlení:

překřížit si ruce a poklepávat prsty po pažích
napočítat do tisíce
jít na veřejné místo, pryč od možnosti sebepoškodit se
věnovat se kreativní činnosti
vypovídat se či zavolat  blízkému, jít ven s přáteli
uklízet

Dítěti, které se vám svěří s nutkáním se sebepoškodit, můžete například předat následující postup vycházející z technik tzv. dialektické behaviorální terapie (DBT) vytvořené Marshou Linehanovou, zaměřených na regulaci emocí.

5. Neřešte situaci za jeho*jejími zády.

Když se vám dítě svěří, že se sebepoškozuje, kontaktujte zákonné zástupce. Vždy se ale předem domluvte s dítětem na postupu, jinak riskujete ztrátu důvěry. Situace může být velmi náročná, když dítě trvá na tom, že se o tom rodiče nesmí dozvědět. Buďte trpěliví, vyjádřete pochopení, můžete říct, že rozumíte tomu, že má strach. Citlivě tuto možnost nabízejte opakovaně a společně proberte, v čem by to mohlo být prospěšné. Je vhodné zmínit, že se k pomoci pravděpodobně dostane snáz, pokud se s tím svěří důvěryhodné dospělé osobě v rodině.

Doporučte další odbornou péči (psychiatrická či psychologická ambulance, krizové centrum). Vysvětlete, že se s tím potýká množství mladých lidí a že pomoc mohou nalézt u odborníků, kteří se tím zabývají. Aby dotyčný nabral odvahu řešit svou situaci, popište, jak taková služba vypadá a co od něj může očekávat. Pokud si nejste jistí, jejich popis najdete v naší sérii článků Systém péče o duševní zdraví v ČR.

Předejte kontakt na Linku bezpečí 116 111, sdělte, že není jen pro malé děti, ale pro všechny mladé lidi do 26 let a zdůrazněte, že mají i chat, kam se dá psát.

Můžete doporučit, aby vyzkoušel*a aplikaci Nepanikař.

Tip, co říct, když chcete informovat zákonné zástupce

Vážím si tvé důvěry, nemůžu si to ale nechat pro sebe, protože je to závažná informace. Chci ti pomoct a to nepůjde bez toho, abych to řekl*a rodičům. Můžeme se spolu domluvit, jak to uděláme a co jim řekneme. Jestli to zvládneš, můžeš jim to říct sám*a, můžu jim to říct já, a nebo to uděláme společně.”

6. Nezůstávejte na to sami.

Vaším úkolem není vyřešit celou situaci, i když chcete dotyčnému pomoct.

Nestyďte se vyhledat oporu i pro sebe. Obraťte se na pracovníky ze školního poradenského pracoviště nebo na Linku pro rodinu a školu 116 000, (funguje nonstop, zdarma a je anonymní), kde vám mohou poradit, jak postupovat.

7. Nezapomínejte na sebe.

Sebepoškozování je často projevem dlouhodobých obtíží a můžete cítit bezmoc,  pokud se dozvíte, že i po vaši intervenci a předání praktických tipů a kontaktů toto chování nadále přetrvává. Pokud jste sami vyčerpaní a přehlcení, je obtížné být tu jako opora a pomoc pro druhé. 

Pokud máte možnost, využijte supervizi a intervizi. 

V případě nouze se nebojte obrátit na odborníky a zkusit konzultaci u psychologů*žek nebo zavolejte na Linku první psychické pomoci 116 123, funguje nonstop, je zdarma a anonymní. 

Něco navíc

Další kontakty naleznete zde v našem rozcestníku služeb. Užitečné články zaměřené na podporu psychické pohody ve třídě a prevenci syndromu vyhoření najdete zde. Infografiky, které si můžete pověsit do třídy na nástěnku, nebo do kabinetu, najdete zde.

Zdroje

Gillies D, Christou MA, Dixon AC, Featherston OJ, Rapti I, Garcia-Anguita A, Villasis-Keever M, Reebye P, Christou E, Al Kabir N, Christou PA. Prevalence and Characteristics of Self-Harm in Adolescents: Meta-Analyses of Community-Based Studies 1990-2015. J Am Acad Child Adolesc Psychiatry. 2018 Oct;57(10):733-741. doi: 10.1016/j.jaac.2018.06.018. Epub 2018 Aug 21. PMID: 30274648.

PLATZNEROVÁ, Andrea. Sebepoškozování: aktuální přehled diagnostiky, prevence a léčby. Praha: Galén, c2009. ISBN 978-80-7262-606-9.

STOP Skill – Dialectical Behavior Therapy (DBT) Tools. Home – Dialectical Behavior Therapy (DBT) Tools [online]. Copyright © Copyright DBT.tools. Dostupné z: https://dbt.tools/emotional_regulation/stop.php

Příručka pro blízké osob, které se sebepoškozují, Oxford University: https://www.oxfordhealth.nhs.uk/wp-content/uploads/2016/09/copy_of_coping-with-self-harm-brochure_final_copyright.pdf 

Téma
Duševní zdraví a škola Jak se zachovat, když... Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Pro rodiče dětí s psychickými problémy
21. 3. 2022

Pro rodiče dětí s psychickými problémy

Jak poznat, že vaše dítě prožívá psychické obtíže?

Jako rodiče jste v jistém smyslu největšími odborníky na své děti – znáte je nejlépe, víte, jak se od narození vyvíjely, co je pro ně normální chování a co u nich můžete považovat za neobvyklé či zvláštní. Někdy je ale i pro samotného rodiče těžké zaznamenat, že se jeho dítě najednou chová jinak a něco se s ním děje, případně si připustit, pokud si toho všimne někdo jiný z vašeho okolí.

Pokud si uvědomíte, že vaše dítě prožívá psychické problémy, můžete cítit vinu a vztek, že jste to nezaznamenali dřív. Může vás také zaplavit bezmoc a máte o své dítě strach. Tyto pocity jsou přirozené. Zkuste se místo obviňování a výčitek zaměřit na to, jak můžete své dítě podpořit.

Každé dítě je individuální a to, co je norma u jednoho, může být naopak neobvyklé u jiného. Je potřeba vnímat souvislosti, v jakých dítě známe a jak se chovalo předtím. Existují určité signály, které lze považovat za varovné.

1.Výrazné změny chování

Dítě je k nepoznání, působí “divně”. Např. spíše klidné dítě je najednou neposedné, nezvykle aktivní, nevydrží v klidu, střídá aktivity. Aktivní dítě naopak ztrácí zájem o koníčky a oblíbené aktivity, přestává se scházet s kamarády a uchyluje se k pasivním způsobům trávení času.

2.Výrazné změny ve školní docházce a prospěchu

Může jít o náhlé zhoršení známek, problémy se soustředěním, zapamatováním nového učiva, potíže s udržením pozornosti, konflikty s konkrétními učiteli. Dítě častěji nosí domů poznámky a má problémy s kázeňskými přestupky.

3.Velké výkyvy nálad netypické pro něj i jeho vrstevníky

V pubertě jsou výkyvy nálad typické, ale nesmí během nich docházet k sebedestrukci či agresivitě. Zbystřete, pokud se u dítěte nebo mladistvého projevuje nápadný smutek, plačtivost nebo časté výbuchy vzteku, kdy má potíže se ovládat. Může jít o nekontrolovatelné a nečekané reakce, kdy je pro něj těžké se uklidnit, či kdy dokonce ubližuje sobě nebo ostatním.

4.Uzavírání se do sebe, problémy ve vztazích

Potíže se mohou objevit v kontaktu s vrstevníky i s dospělými, doma i ve škole. Může se objevit agresivita, nebo je pro dítě těžké pochopit sociální situace, necítí se oblíbené, přestává komunikovat a straní se kolektivu. Pokud máte podezření na šikanu v kolektivu, začněte situaci řešit. Více informací najdete v článku Šikana ve škole.

5.Výrazný strach netypický pro dítě

U dítěte jsou přítomné obavy a přílišné starosti, které mohou vyústit do úzkostí. Může jít o nepřiměřený strach z určité věci, kdy se dítě opakovaně vyhýbá konkrétní činnosti, předmětu ve škole (tělocvik), osobě nebo situaci. Nejedná se však o strach typický pro děti v určitém věku – např. ze tmy nebo z čertů. Může si také stěžovat na fyzické projevy úzkostí, mít zhoršené usínání nebo zcela odmítá o některých tématech mluvit.

6.Ztráta zájmu o oblíbené činnosti

Dítě může postrádat smysl u oblíbených aktivit, koníčků a činností, které mu dříve přinášeli radost. Přestává se věnovat sportovním nebo tvořivým činnostem, do aktivit se musí nutit a netěší se na ně.

7.Problémy s jídlem

Všimli jste si v poslední době zvýšené, nebo naopak snížené konzumaci a odmítání jídla? Objevuje se u vašeho dítěte častá nevolnost po jídle, odmítání společného jídla, stěžuje si na bolesti žaludku? Pokud se u dítěte objeví problémy související se stravováním, můžete se obrátit na pediatra, který doporučí vyšetření u dalších specialistů.

8.Problémy se spánkem

Mezi časté potíže patří nespavost, noční můry a děsy, dlouhé usínání a časté probouzení, náměsíčnost.

9.Sebepoškozování

Děti a mladí lidé se uchylují k sebepoškozování ve chvílích, které jsou pro ně náročné a kdy nemají jiný způsob, jak si ulevit od negativních emocí a problémů. Pokud se dítě sebepoškozuje, může vás to velmi vyděsit, můžete cítit vztek nebo bezmoc. Nemusí to znamenat, že si chce sáhnout na život. Je potřeba s ním vést klidný rozhovor a hledat bezpečnější způsoby, jak si ulevit od tíživých pocitů, např. bouchat do polštáře, psát si deník, křičet, zkoušet dechová cvičení nebo kontaktovat blízkou osobu a svěřit se jí. Situaci je potřeba řešit s odborníkem a nezůstávat na to sami. Důležité informace jsme pro vás shrnuli v článku Sebepoškozování.

10. Pocity méněcennosti a vyjádření, že je druhým na obtíž

Měli byste zbystřit pozornost, pokud dítě často mluví o tom, že je hloupé, že všechno kazí, že je druhým na obtíž, nebo že by to tady bylo lepší bez něj. Pokud máte podezření, že by se dítě mohlo zabývat myšlenkami na sebevraždu, přečtěte si náš článek Prevence sebevražd u dětí a mladistvých.

Každý problém má své místo a zaslouží si řešení.
Vyhledat odbornou pomoc pro dítě nebo i pro sebe není ostuda.

Kdy a kde vyhledat odbornou pomoc?

Někdy můžete mít pochybnosti, jak moc jsou potíže vašeho dítěte vážné a nechcete se unáhlit. Pokud si nejste jistí, že se s vaším dítětem něco děje, konzultujte situaci s odborníkem. Problémy se mohou řešit hned, když se objeví, nemusíte čekat do poslední chvíle. Můžete se svěřit, konzultovat, probrat možnosti, hledat kroky, jak dál. Odborník nezná vaše dítě tak dobře jako vy, ale má velkou výhodu nezaujatosti a objektivního pohledu a také odborných znalostí, díky kterým může dítěti pomoct.

Může pro vás být obtížné si představit, co všechno může vaše dítě trápit. Vaše role spočívá v tom uznat, že se něco děje a podpořit dítě v řešení.

Pokud se rozhodnete vyhledat odbornou pomoc pro nezletilého, bude k zahájení péče potřeba podepsat informovaný souhlas zákonného zástupce. Obvykle je to rodič, ale může to být i jiná pečující osoba. Je třeba počítat s tím, že čekací lhůty u odborníků, kteří se zabývají dětským duševním zdravím, bývají dlouhé. Nenechte se tím odradit. Pokud potřebujete okamžitou pomoc, kontakty na krizové linky pro dospělé i pro děti najdete na konci článku.

Pokud jste se setkali se špatnou nebo zraňující zkušeností, mohlo to být způsobeno pochybením odborníka, nikoliv služby jako takové. Zkuste vyhledat jiného odborníka, vznést dotaz nebo podat stížnost. Podle zákona o zdravotních službách mohou oprávněné osoby podat stížnost proti postupu poskytovatele zdravotních služeb při poskytování zdravotních služeb (tj. na vlastní odborný postup) a/nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami. Více informací najdete zde.

Nejčastější mýty a obavy rodičů, které brání ve vyhledání odborné pomoci

  • Mému dítěti se to stát nemůže

Duševní zdraví dospělých i dětí je ovlivněno genetickou predispozicí ale také okolím, společenskou situací, vztahy a životním stylem. Data, která máme k dispozici, jednoznačně poukazují na to, že v souvislosti s pandemií riziko rozvoje psychických obtíží stouplo. A je možné předpokládat, že situace s válkou na Ukrajině se na kvalitě našeho psychického zdraví také podepíše.

20 % dětí a mladých lidí ve věku 13-18 let trpí nějakou formou psychických obtíží.

Děti a mladí lidé jsou velmi zranitelná skupina z hlediska rozvoje psychických obtíží a zavíráním očí před tím, že mohou samy trpět, jim bohužel nepomůžeme. Může být náročné připustit si, že duševními obtížemi prochází vaše dítě. Je ale důležité myslet na to, že včasná intervence je v jeho zájmu a může zabránit rozvoji chronických potíží.

  • Je to jenom puberta a musíme to vydržet

Vaše dítě může procházet složitým obdobím, protože dospívání s sebou nese množství fyzických a psychických změn. O duševní onemocnění se může jednat, pokud dlouhodobě přetrvává zhoršená nálada, která se nemění, a pokud dochází k narušení vztahů a zasahuje to závažným způsobem do studia, práce či dalších běžných denních činností a koníčků.

Myslete i na vlastní potřeby. Sdílejte s jinými rodiči, jak takové situace zvládají a najděte si čas pro sebe.

Projevy agrese, mlčení, cynické komentáře, to všechno může být pro rodiče, který o dítě celý život pečuje, velmi zraňující. Je to přirozená fáze, kdy se z dítěte stává mladý člověk, který mimo jiné začíná vnímat nedostatky rodičů a má silnou potřebu se vůči nim vymezovat. Na konci článku najdete spoustu odkazů a inspirace, jak komunikovat s mladistvými a zvládat rizikové situace.

  • K psychologovi chodí jenom lidé se závažnými problémy. Moje dítě není blázen.

K psychologovi chodí děti, které mají potíže se začleňováním mezi vrstevníky, s navazováním prvních intimních vztahů, které řeší konflikty s rodiči a se sourozenci, hledají smysl života, trápí je nespavost, nechutenství, noční můry, mají potíže se soustředěním, školní docházkou a zhoršeným prospěchem apod. Může se jednat o nejrůznější dětská trápení a bolístky, ale i o výrazné výkyvy nálad, depresivní myšlenky, úzkosti, panické ataky a celé spektrum duševních onemocnění.

V bezpečném prostředí se mohou děti psychologovi svěřit se vším, co je trápí. Trénují, jak se bránit před šikanou, objevují vlastní silné stránky, zamýšlí se nad hodnotami. Učí se, jak o sebe pečovat a jak zvládat stres.

Aby psychoterapie fungovala, je důvěra dítěte vůči osobě psychologa klíčová. Myslete také na to, že dítě přebírá vaše názory. Výroky typu “naše dítě psychologa nepotřebuje, není přece blázen” mohou vést k pocitům studu, úzkosti a méněcennosti, pokud by se vám chtělo svěřit s tím, co ho trápí, a bránit mu v požádání o pomoc.

  • Co si o nás bude myslet zbytek rodiny a učitelé ve škole?

Uvědomte si, že si vaše dítě zaslouží pomoc a má právo na to, aby se jeho potíže řešily. Je přirozené mít strach nebo obavu z reakcí okolí, ale nemělo by to bránit ve vyhledání pomoci. Nemůžete ovlivnit reakce vašeho okolí, můžete však přispět k tomu, aby na okolnosti reagovalo vstřícně. Hledejte ověřené a věrohodné informace o psychických obtížích vašeho dítěte, komunikujte s odborníky a postupujte společně v tom, jak informovat okolí.

Je na vás, kolik informací svému okolí sdělíte.
Na všem se můžete domluvit společně s dítětem.

  • Léky mému dítěti změní osobnost

Některé druhy psychických obtíží si vyžadují farmakologickou léčbu. Léky, které se předepisují, jsou šetrné a mohou pomoci zejména, když dítě trpí depresivními či sebevražednými myšlenkami, prožívá velké úzkosti, nebo má potíže se soustředěním. Případné obavy ohledně nežádoucích účinků můžete konzultovat s psychiatrem. Účinnost léků nelze očekávat okamžitě, je potřeba počkat několik týdnů (obvykle 4 až 6), aby bylo možné pozorovat první změny.

Dodržujte doporučení lékaře, případné obavy a nežádoucí účinky konzultujte s psychiatrem a nevysazujte léky svévolně. Zhoršujete tím riziko návratu potíží.

Jak podpořit dítě v řešení duševních obtíží

1.Vyslechněte a opakovaně nabízejte prostor pro rozhovor

Cílem je ukázat naši přítomnost a budovat důvěru s dítětem. Není vhodné se dítěte ptát, proč se cítí tak, jak se cítí. Často to ani nemusí vědět. Společně můžete přijít na to, v čem spočívá příčina obtíží, ale není to nezbytné.

Rozhovor může probíhat i u jiných činností, při společné práci v domácnosti, na kole, při venčení domácího mazlíčka apod. Může být užitečné domluvit si pravidelný společný čas v týdnu, kdy si budete v bezpečném prostředí a soukromí povídat o tom, co je nového, koho co potěšilo, nebo koho co trápí. Můžete společně vyplnit Osobní krizový plán, inspirovat se jednotlivými otázkami, nebo pracovní list vytisknout a dítěti předat.

Dítě potřebuje cítit podporu a možnost přijít za vámi, pokud bude samo chtít. Prostor na rozhovor nabízejte opakovaně, i když ho dítě aktivně nevyužívá.

Je normální, že děti s přechodem do puberty tíhnou k jiné osobě, které se svěřují. Pokud se dítě svěří jiné osobě, může vás to zraňovat, je to ale lepší, než kdyby na své potíže zůstalo samo.

Tyto věty mohou narušit důvěru dítěte ve vztahu k vám

  • Nemáš důvod být smutný/á.
  • Nerozumím tomu, na co si stěžuješ, vždyť všechno máš a nic ti nechybí.
  • Kdybys dělal/a něco smysluplného, necítil/a by ses takhle.
  • Opravdové starosti pochopíš, až dospěješ.
  • Vem si příklad z…

Zkuste tyto věty jako inspiraci pro budování vztahu a navázání kontaktu s dítětem

  • Věřím ti, že je to pro tebe opravdu těžké.
  • Je mi líto, že se trápíš.
  • Pokud si budeš chtít o tom, co tě trápí, promluvit s odborníkem, rád/a tě podpořím.
  • Co můžu pro tebe udělat?
  • Pojďme spolu vymyslet, co by ti pomohlo.
  • Jsem tady pro tebe, pokud budeš potřebovat mluvit o tom, co tě trápí.

2. Respektujte jeho/její prožívání

Nemusíte rozumět tomu, co přesně se vašemu dítěti děje, můžete mu ale říct, že věříte tomu, co vám říká a tomu, co cítí.

Z čeho může mít vaše dítě obavu

“Nechci rodičům přidělávat další starosti.”
“Bojím se, že mě nepochopí.”
“Moje rodiče nevěří na duševní onemocnění.”
“U nás se o těhle věcech moc nemluví.”
“Nevím, jak bych jim to řekl/a.”
“Nevím, kdy jim to mám říct.”
“Bojím se, že bude máma smutná.”

3. Vytvářejte příležitosti pro zapojení v kolektivu vrstevníků

Umožnit dítěti být aktivní v různých kroužcích a volnočasových aktivitách pomáhá rozvíjet jeho sociální dovednosti – spolupracovat, domluvit se, najít kompromis, naslouchat druhým, zdravě se prosadit nebo řešit konflikty. Je třeba mít realistická očekávání od časových možností a kapacit dítěte. Přemíra aktivit může vést k přesycení a dlouhodobým pocitům vyčerpání. Můžeme dítě citlivě motivovat v překonávání překážek, ale není vhodné dítě do aktivity tlačit, pokud ji odmítá.

4. Nabídněte odbornou pomoc

Je důležité dítě ujistit, že vyhledání odborné pomoci není známkou osobního selhání a nabídnout mu pomocnou ruku ve vyhledání kontaktů. Předejte svým dětem kontakt na Linku bezpečí 116 111. Není to selhání komunikace v rodině, je to prevence a možnost, jak dítěti pomoci, když se nebude cítit na komunikaci s blízkou osobou a bude to potřebovat.

5. Spolupracujte s odborníky

Komunikujte s odborníkem, který poskytuje péči vašemu dítěti, dodržujte jeho doporučení. Pokud je to potřeba, obvykle je při terapeutické práci s dítětem do procesu v různé míře zapojený rodič nebo nejbližší okolí. Spolupracujte na zadaných úkolech a motivujte dítě v léčbě. Někdy i jednorázová konzultace může významně ovlivnit další průběh situace doma, změna ale obvykle nenastaneihned a výsledky potřebují čas. Buďte trpěliví. U medikace se efekt obvykle začne dostavovat po několika týdnech.

Je důležité, aby dítě chápalo, že je to pomoc pro něj. Nemusí vědět jak, ale potřebuje rozumět tomu, že se mu odborník ve spolupráci s rodiči snaží pomoct. Výsledek terapie závisí také na podpoře ze strany rodičů.

Komunikujte s pediatrem svého dítěte a proberte s ním jakoukoliv výraznou změnu ve spánkovém, stravovacím režimu, míře aktivity či dalších somatických obtíží. Pokud je dítě nebo mladistvý v péči psychiatra, informujte ho o změnách.

6. Spolupracujte s učiteli

V rámci školy funguje školní poradenské pracoviště, kde působí metodik prevence, výchovný poradce, někdy školní psycholog či speciální pedagog. Pokud má dítě  k někomu z nich důvěru, může dotyčná osoba také poskytnout podporu, nebo pomůže s nasměrováním na další odborné kontakty a služby v okolí. Důvěryhodnou osobou může být i třídní učitel/ka nebo vychovatel/ka v družině.

Pokud je to možné a máte zkušenost s tím, že mají učitelé ve škole k dětem vstřícný přístup, je vhodné komunikovat s nimi. Není třeba sdělovat konkrétně, co se s dítětem děje, ale můžete zmínit, že si nyní prochází náročnějším obdobím a potřebuje více podpory a odborné pomoci a že s ním k odborníkovi docházíte a na celé situaci pracujete. Zvlášť pro třídního učitele to může být důležitá informace. Vzhledem k tomu, že se duševní obtíže dítěte mohou promítat i do školního prostředí, předejdete tím možným nedorozuměním spojeným např. s častější absencí, zhoršeným prospěchem či nepřipraveností do školy.

Kontakty

Děti a dospívající

Linka bezpečí 116 111 – anonymně, zdarma, nonstop, pro děti, mládež a studující

Dětské krizové centrum – 241 484 149 nebo 777 715 215 

Dospělí – rodiče a učitelé

 Linka pro rodinu a školu– 116 000 anonymně, zdarma, nonstop

Rodičovská linka – 606 021 021

Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb

Česká asociace pro psychoterapii – adresář psychoterapeutů

Kromě výše zmíněných kontaktů a služeb si můžete do mobilu stáhnout Aplikaci Nepanikař

Pokud vás na toto téma zajímá víc informací, užitečné a přehledné informace najdete zde: 

Opatruj se

Centrum Locika

Velký rozcestník kontaktů v oblasti duševního zdraví najdete na našem webu:

www.nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc

Materiály z dílny Nevypusť duši – články a videa můžete přeposlat i dítěti, nebo mladistvému, který potřebuje pomoc.

Jak si mám říct o pomoc, když mi ještě nebylo 18 – podpora mladých lidí, aby se nebáli vyhledat pomoc

Jak reagovat, když se ti někdo svěří – článek plný praktických tipů pro mladé lidi, kteří chtějí podpořit své kamarády

Osobní krizový plán – pomůcka pro rozhovor o zvládání

Sebepoškozování – praktické tipy, co zkusit namísto toho a kontakty

První pomoc při úzkosti v nouzovém stavu

Prevence sebevražd u dětí a mladistvých – článek plný praktických tipů, jak vést citlivý rozhovor a kam se obrátit

Podpora psychické odolnosti u dětí – článek pro rodiče a dospělé, kteří chtějí podpořit 

Třída jako bezpečné místo pro všechny – článek pro učitelé, kterým záleží na duševním zdraví jejich žáků

Zdroje:

https://sancedetem.cz/i-deti-mohou-mit-vazne-psychicke-problemy-jak-je-poznat 

Téma
Duševní obtíže Jak se zachovat, když... Odborná pomoc Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Jak reagovat, když se Ti někdo svěří?
4. 6. 2021

Jak reagovat, když se Ti někdo svěří?

Všichni potřebujeme mít v životě přátele, na které se můžeme spolehnout, se kterými se můžeme potkávat, zažívat dobrodružství, sbírat zážitky, kterým si můžeme postěžovat, když něco nejde podle představ nebo se společně zasmát tomu, co se nepovedlo. Někdy ale v životě nastávají období, kdy potřebujeme, aby nás ten druhý podržel, nebo vnímáme, že by takovou pomoc potřeboval od nás.

Co dělat v případech, kdy je ten, kdo si prochází těžkým obdobím, náš kamarád?

Může se jednat o náročné období, krizi nebo o dlouhodobé varovné signály toho, že se jedná o něco vážného (pokud si nejsi jistý, zda by nemohlo jít o projevy duševního onemocnění, podívej se na náš  článek).

Možná cítíš, že právě teď může být vhodná chvíle nabídnout pomoc. Pokud se cítíš nejistě, je to přirozené. Je to citlivé téma a záleží Ti na vašem vztahu, tak bys nerad/a něco pokazil/a. Zároveň nechceš dělat, že sis ničeho nevšiml/a, a tak sbíráš odvahu začít. Rozumíme tomu, a tak jsme sepsali pár tipů, kterými se můžeš inspirovat, pokud budeš cítit, že by to mohlo pomoci.

5 tipů, jak pomoct kamarádovi/rodině

  1. Pokud se Ti zdá, že tvůj blízký kamarád nebo někdo z rodiny prochází těžkým obdobím, můžeš se pro začátek zeptat, jak se cítí, jak mu je.
  2. Zkus mluvit nejdřív za sebe a popsat, co vnímáš. „Mně se zdá…“ „Jeví se mi…“ “Vidím, že…“
  3. Nabídni, že jsi tady pro něj, pokud by si chtěl povídat (pokud je to v Tvých silách a možnostech).
  4. Respektuj, pokud s Tebou nechce mluvit.
  5. Pokud máš o něj nadále starost a trápí Tě to, kontaktuj blízkou dospělou osobu, nebo odborníka, aby sis o tom mohl s někým promluvit.

 

Nebojme se oslovit toho, na kom nám záleží, pokud máme obavu, že může prožívat psychické problémy. Nevadí, že někdy nevíme přesně, co říct – náš zájem, pozornost a naše blízkost, kterou nabízíme, je mnohem důležitější.

 

Větší chybou, než říct něco špatně, je ignorovat a přehlížet, co se děje. Můžeme navrhnout a společně probrat možnosti odborné pomoci a respektovat, pokud se blízký rozhodne ji nevyužít. Výjimkou je ohrožení života. Pokud se Ti někdo z Tvého okolí svěří, že má myšlenky na sebepoškozování, nebo sebevraždu, je potřeba co nejdříve vyhledat odbornou pomoc, aby na vše, co ho tíží, nezůstával sám.

Nejdůležitější je naslouchat

Představ si situaci, kdy ses naposledy někomu s něčím svěřil. Možná si přesně nepamatuješ, co Ti k tomu řekl/a, ale víš, jak ses u toho cítil/a. Možná máš zkušenost s tím, že někdy ani nepotřebuješ, aby Ti ten druhý radil, co máš dělat, ale jsi rád, že to vůbec můžeš říct někomu, kdo Tě vyslechne.

 

Proto není důležité, co přesně říkáš, ale jak to říkáš. Je důležité a velmi cenné, že nabídneš svůj čas a svoji pozornost, aby s Tebou Tvůj blízký sdílel, co ho trápí.

 

Někdy pouze být vedle toho druhého ve chvílích, kdy to potřebuje, je nejvíc.

 

Je přirozené, že zřejmě nebudeš mlčet po celou dobu, a tak se hodí vědět, jak citlivě reagovat. Budeš-li chtít, můžeš se inspirovat naší infografikou.

Vytvářej prostor, kde může druhý v bezpečí mluvit. Je skvělé, pokud Tě napadají možná řešení situace, ale zkus si je nechat pro sebe, dokud se druhý sám nezeptá na radu. I dobře míněná nevyžádaná rada může někdy ublížit, protože to, co se nám může jevit jako snadná věc, např. “Jdi se proběhnout” pro toho druhého může být zraňující, protože takové věci několikrát zkoušel a zjistil, že mu to nepomáhá. Každý z nás je jedinečný, problémy neřešíme všichni stejně. Věty jako “Všichni si něco řeší…” “Znám někoho, kdo to má ještě horší…” “Nemáš si na co stěžovat…” “Hoď to za hlavu!” mohou velmi ublížit. Pokud se s tím blízký potřebuje svěřit, nebude to maličkost.

Pokud to půjde, zkus mít pochopení a trpělivost v momentech, kdy Tvůj blízký nenalézá správná slova. Pro něj to také není snadné. Možná potřeboval nabrat odvahu, aby se s tím vším někomu svěřil. Možná sám/a víš, jak je těžké mluvit o svých problémech. Můžeš se cítit v rozpacích, pokud se rozpláče. Pro někoho je příjemné druhého obejmout, někdo se v tom nemusí cítit pohodlně. Můžeš říct, že je Ti to moc líto.

Nemusíš se do ničeho nutit, udělej v takové chvíli to, co je pro tebe přirozené.

 

Možná Tě něco z toho, co vyslechneš, velmi zaskočí. Neboj se přiznat, že Tě něco překvapilo, nebo že nevíš, jak zareagovat. Je v pořádku, že budeš mít na věci jiný názor. Pokud to půjde, zkus respektovat, že ten druhý to může vidět jinak. Není potřeba věci zbytečně přehánět, upozorňovat na rizika, ale možná budeš mít o blízkého strach. Pokud se dozvíš závažné informace, nebo budeš mít starost o toho, na kom ti záleží, můžeš se poradit na Lince bezpečí 116 111. Můžeš svého blízkého podpořit v tom, že požádat o pomoc není známkou slabosti, může to být začátek řešení problémů. Zeptej se, jestli si o tom nechce promluvit také s někým jiným, např. s odborníkem.

Každý z nás má odlišné zkušenosti, odlišné zázemí a jiný okruh blízkých – je v pořádku neříkat všechno, pokud nemáme důvěru v blízkou osobu, ale můžeme se obrátit na odborníka, který nás nebude soudit, nebude nás hodnotit a je zvyklý takové problémy řešit – můžeme to zkusit např. anonymně na některé z linek důvěry. Pokud je těžké hovořit nahlas o tom, co nás trápí, můžeme zkusit e-mail nebo chatové poradenství.

Psychologa můžeš vyhledat také pro sebe, pokud Tě situace s Tvým blízkým velmi trápí a zatěžuje a nemůžeš na to přestat myslet.

 

Na závěr ještě několik slov pro Tebe. Je úžasné, že tady chceš být pro toho, na kom Ti záleží. Musí být super Tě mít za kamaráda. Zkus být laskavý také sám k sobě a vnímej, co se v tobě odehrává. Na to, abys mohl/a pomáhat druhým, opečuj také sebe, abys měl/a dostatek zdrojů, ze kterých můžeš čerpat. Všichni máme právo postarat se také o sebe. Nemusíš mít výčitky svědomí, pokud se zrovna teď necítíš na to, abys někomu pomáhal. Není to sobectví, je to cesta, jak se k sobě (a druhým) více přiblížit.

Je v pořádku, když…

  • Nevíš, co máš říct.
  • Nemusíš najít řešení na problémy jiných lidí.
  • Je v pořádku mlčet.
  • Nemusíš pomáhat na úkor sebe sama, pokud se na to necítíš, za cenu všech sil.
  • Je v pořádku říct, že teď sám nedokážeš nabídnout pomoc.

 

Pokud hledáš pomoc pro sebe, nebo pro někoho blízkého, obrátit se můžeš na tyto služby a kontakty:

 

Zdroj:

https://childmind.org/article/support-friend-with-mental-health-challenges/

Téma
Duševní obtíže Duševní zdraví a škola Jak se zachovat, když... Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Jak si mám říct o pomoc, když mi ještě nebylo 18?
24. 5. 2021

Jak si mám říct o pomoc, když mi ještě nebylo 18?

Pokud jsi žák/yně či student/ka, přechod z distanční výuky na prezenční může být další velkou změnou, se kterou se v životě potýkáš. Možná jsi do toho řešil/a přijímačky na střední školu, čekají Tě různé zkoušky, k tomu se přidružily problémy u vás doma. Každý má za sebou individuální zkušenost v jiném prostředí, možná to poslední dobou bylo těžké, přibylo konfliktů a hádek, ubylo možností trávení volného času a setkávání se s okolím a únava dolehla na všechny členy domácnosti. Někomu naopak vyhovovalo nastavit si svůj pravidelný režim a nemuset cestovat. Mohli jsme zažít střídání nálady v různých obdobích.

Obavy z návratu, z návalu učiva, ze začlenění do kolektivu nebo ze změny životního stylu má spousta žáků. Na povrch mohou vyplouvat problémy, které se hromadily v průběhu celého období ovlivněného covidem, mohou se objevit potíže se spánkem, výrazné změny nálad, úzkostné stavy či podrážděnost, neochota stýkat se s lidmi, plačtivost, zhoršení prospěchu, intenzivní přetrvávající stres nebo může na někoho doléhat nesmyslnost či nejistota, která plyne z neustálých změn.


Právě teď může být ta správná chvíle, kdy si říct o pomoc.

Možností je více. Někdy to chce velkou dávku odvahy, prolomit mlčení a začít hovořit o tom, co nás tíží. Pokud je nablízku dospělá osoba, které se dá důveřovat, dá se na cestu k pomoci vykročit snadněji.

Dospívání je náročné. Můžeš být ve stresu kvůli škole, problémům v rodině, musíš dělat důležitá rozhodnutí např. o tom, kam chceš jít dál studovat. Možná cítíš různé tlaky, které na Tebe okolí klade.

Chceme Ti říct, že…

    • Nemít stále dobrou náladu je přirozené a je to v pořádku.
    • Pokud Tě trápí nějaký duševní problém, rozhodně v tom nejsi sám/a. Každý pátý mladý člověk mezi 13 a 18 lety se potýká s nějakou formou duševních obtíží. Nemusí to znamenat, že mu bylo diagnostikováno duševní onemocnění, ale mohou se u něj vyskytovat vážné obtíže, které mu znemožňují kvalitně studovat, plnohodnotně navazovat vztahy nebo řešit každodenní věci.
    • Duševní obtíže jsou reálná věc, ale mají řešení. Jsou skutečné a mohou být velmi bolestivé, naštěstí se dají řešit. Hledat pomoc můžeš u svých rodičů anebo dalších blízkých dospělých či kamarádů, kterým důvěřuješ, ale můžeš se obrátit také na odbornou pomoc. Duševními obtížemi se zabývá psycholog a psychiatr, ale i další odborníci.
    • Pokud se dlouhodobě cítíš hůř, než je u Tebe obvyklé, požádej o pomoc.
    • Vyhledat pomoc není žádná ostuda. Naopak je to velmi důležité  a je to znakem síly a odvahy. Každý si zaslouží, aby ho vyslechl někdo, kdo ho nebude soudit a s kým může sdílet vše, co ho trápí, aby na své problémy nezůstal sám. 

Do jaké míry jde o pubertu a  jak ji rozlišit od problému?

V naší společnosti se často psychické obtíže dospívajících svádí na pubertu. Faktem je, že 20 % mladých lidí mezi 13. a 18. rokem života se potýká s nějakou formou psychických obtíží.

  • Prožívat intenzivní emoce je normální. O duševní onemocnění se může jednat, pokud dlouhodobě přetrvává zhoršená nálada, která se nemění, a pokud dochází k narušení vztahů a zasahuje to závažným způsobem do studia, práce či dalších běžných denních činností a koníčků.
  • Mezi další varovné signály patří: výrazné změny nálad, podrážděnost, plačtivost, změna v sociálních vztazích (izolace), může jít také o náhlé zhoršení školního prospěchu, nesoustředěnost, ztrátu motivace, mohou se objevit změny v životním stylu – potíže se spánkem, nechutenství nebo naopak nadměrné přejídání

Naše duševní zdraví není ovlivněno pouze genetickou predispozicí, ale také okolím, v jakém se nacházíme, a životním stylem. Pokud se u Tebe v rodině vyskytuje predispozice k duševním obtížím, např. někdo z blízkých trpí depresí, může, ale nemusí se to u Tebe projevit. Do velké míry tomu můžeme předcházet tím, že budeme pečovat o své tělo a o svou psychiku. 

Možná budeš potřebovat pomoc svého okolí, nebo pomoc odborníků, pokud se u tebe tyto potíže objevují.


Kdy je čas vyhledat odborníka?

Může se stát, že si u sebe zaznamenal výrazné změny nálady (jsi více náladový, častěji pláčeš), nedokážeš se radovat ze života jako předtím, chybí Ti chuť žít  a nebaví Tě koníčky, které Tě bavily dřív. Zhoršil se Ti spánek (spíš málo, nebo nadměrně), máš nechuť k jídlu, nebo se naopak více přejídáš, necítíš se dobře mezi lidmi a v takových situacích prožíváš úzkost a velký stres. Možná Tě obtěžují vlastní myšlenky a máš často pocit, že nad nimi nemáš žádnou kontrolu. Nevíš, jaké to je, mít doma klidné a bezpečné prostředí, nebo jsi možná dokonce svědkem či obětí domácího násilí. Možná nezvládáš školu a horší se Ti známky. Můžeš být nespokojený se svým tělem, nadměrně se zabývat cvičením, držet přísné diety, nebo se neustále zabývat jídlem. Možná se u Tebe objevují depresivní stavy, kdy se cítíš smutně a beznadějně, nebo máš pocit, že necítíš nic, proto častěji zapíjíš své problémy alkoholem, nebo vyhledáváš drogy.

Říkají Ti, že to je puberta, a že se z toho vyspíš, ale ty víš, že spánek nepomáhá a i když jsi vyzkoušel všechno, není Ti líp.

Je v pořádku hledat pomoc, pokud těžce neseš problémy ve vztazích, nebo procházíš těžkým rozchodem, pokud prožíváš zmatek ohledně sexuální orientace a dostáváš se kvůli tomu do nepříjemných situací, máš potíže v kolektivu, nerozumíš si se spolužáky nebo zažíváš šikanu. Závažným projevem jsou myšlenky na sebevraždu, nebo tendence ublížit sobě či jiným – to je rozhodně signál, že bys s tím neměl zůstávat sám. A také kdykoliv, pokud si s něčím nevíš rady, trápí Tě spousta věcí a rád bys měl vedle sebe někoho, kdo by Tě vyslechl a nesoudil.

Psychologa můžeš navštívit i tehdy, pokud je někdo v Tvém okolí duševně nebo jakkoliv jinak vážně nemocný, nebo máš o někoho starost a na Tebe je to příliš velká zátěž, už si nevíš rady nebo Tě to dlouhodobě vyčerpává.

Co dělat, pokud máš pocit, že už nejsi schopný/á zvládnout své problémy a pocity?

V tom případě je dobré svěřit se někomu, komu důvěřuješ a popsat mu, co Tě tíží. Můžete si najít klidné místo, kde se cítíš v bezpečí, sednout si spolu, nebo se procházet a postupně probrat všechno, co potřebuješ. V určitých situacích je lepší vyhledat a navštívit odborníka osobně.


Chci zkusit péči u odborníka

Kdo se mi bude věnovat?

Duševnímu zdraví se věnuje psycholog (léčí rozhovorem a dělá diagnostiku), nebo psychiatr (ten může navíc předepisovat i léky – je to lékař s vystudovanou medicínou a atestací z psychiatrie). Psychoterapeut je psycholog, psychiatr, nebo jiný odborník z pomáhající profese, pokud projde dlouhodobým terapeutickým výcvikem.


Kde vyhledat psychologa?

  1. u vás na škole, pokud tam působí (pokud studuješ na VŠ, zkus se obrátit na poradenské centrum, více informací najdeš v našem článku)
  2. v krizovém centru
  3. přes databázi psychoterapeutů
  4. přes doporučení praktického lékaře

Tvůj blízký Ti může pomoct s vyhledáním odborníka, nebo Tě může doprovodit na první sezení.

Pokud Ti je méně než 18 let, budeš potřebovat informovaný souhlas zákonného zástupce, odborník Ti jistě vše ochotně vysvětlí.


Co možná nevíš o psychologické péči

U některých psychologů hradí návštěvy zdravotní pojišťovna, takže v těchto případech nemusíš platit nic. Existují však psychologové, kteří u pojišťoven zaregistrovaní nejsou a fungují takříkajíc “sami na sebe”. V těchto případech musíš za každou návštěvu uhradit určitý poplatek, který se pohybuje v řádu stokorun. Proto je dobré si předem zjistit, kteří psychologové v tvém okolí nabízí služby hrazené Tvou zdravotní pojišťovnou a kteří ne. 

Existuje rozdíl v kvalitě psychologického poradenství poskytovaného zdarma a placeného?

Obecně se to říct rozhodně nedá, jelikož v obou případech existují kvalitní i méně kvalitní odborníci. Může být pro Tebe těžké svěřit se někomu, komu nedůvěřuješ a není Ti sympatický. Stává se, že Ti konkrétní psycholog nemusí z nějakého důvodu vyhovovat.

Každému vyhovuje osobnostně trochu někdo jiný, a proto se může někomu zdát určitý odborník nesympatický a naopak někomu může plně vyhovovat. Máš právo na to, vybrat si takového odborníka, kterému budeš důvěřovat a kterému se rád svěříš.

Pokud si to uvědomíš, měl/a bys začít hledat někoho jiného. Hledání za to ale stojí, protože vhodný člověk Ti může velmi pomoci. V případě, že máš strach danému odborníkovi říct, že Ti nevyhovuje, neboj se. Pokud se jedná o profesionála, pochopí to a neurazí se, protože si uvědomuje, že jeho metody nevyhovují každému a nedokáže pomoct všem.


Jak popsat svým blízkým, čím procházím?

Je těžké dát univerzální radu, protože každý vyrůstá v jiném prostředí, a nachází se v jiné situaci. Někdo může mít podporující rodinu, kde spolu všichni komunikují o všem, někdo jiný doma nemusí cítit bezpečné prostředí a nedokáže si ani představit říct, co se mu děje. Je ale jisté, že hovořit o tom, co nás trápí, může být velmi náročné v obou případech.

Máme pro Tebe tipy, jak celou situaci zvládnout o něco lépe. 

  1. Na vyhledání pomoci není nic špatného. Pokud si o pomoc řekneš, můžeš cestu urychlit, a to za to stojí.
  2. Myšlenky si můžeš nejdříve sepsat sám/a pro sebe, aby se Ti lépe formulovaly.
  3. Najdi vhodný čas a místo, kde můžeš hovořit v soukromí tak, jak Ti to je co nejpříjemnější (bez sourozenců, u sebe v pokoji, nebo někde venku při klidné odpočinkové aktivitě).
  4. Začni tím, že popíšeš, co se Ti poslední dobou děje, např. “Je pro mě těžké zapojovat se do výuky. Moc se snažím, ale nejde to, cítím se špatně, prožívám velký stres a chodit do školy je pro mě každý den těžší. Stál/a bych o to promluvit si s někým, kdo by mi mohl pomoci.”
  5. Možná bude potřeba to rodičům říkat opakovaně. Může se stát, že ve snaze podpořit Tě, Ti rodiče začnou dávat rady, jak na to, nebo Ti řeknou něco ve smyslu, že je to možná jen období, které určitě přejde. Na to jim můžeš říct, že jsi si jistý, že situace je vážnější, než se může zdát.

Pokud máš ve svém okolí alespoň jednu blízkou osobu, nemusíš na to být sám. Promluv  si s ním o tom, jaká slova zvolit, jaký další postup – může to být učitel, prarodič, vedoucí kroužku, rodinný známý, školní psycholog, kamarád, nebo jakákoliv osoba, které důvěřuješ. 

Někomu může pomoct dát rodičům knížku/odbornou literaturu/článek, kde se tato problematika popisuje. Můžeš se obrátit např. na Linku bezpečí, nebo na chatovou poradnu IPčko, a poradit se, jak o svých potížích hovořit s blízkými.

Na Linku bezpečí 116 111 můžeš zatelefonovat, nebo využít chat a e-mail. Tato služba je anonymní, zdarma a nonstop. Nemusíš říkat své jméno, a můžeš se svěřit s tím, co tě trápí. Konzultanti na lince jsou zvyklí naslouchat, nebudou tě soudit, a můžete společně hledat řešení. Může se stát, že se napoprvé nedovoláš, protože v tu chvíli je pomoc poskytována někomu jinému, kdo se dovolal před tebou, ale nevzdávej to, zkoušej to po chvíli znova. Pokud tě zajímá, jak to na krizových linkách funguje, můžeš si přečíst článek o Krizové intervenci. 

Kontakty, které by se ti mohly hodit:

Linka bezpečí 116 111 (zdarma, nonstop) je určena dětem a mladým lidem do 26 let.

Centrum pro zneužívané a týrané děti SPONDEA 541 235 511 nebo 608 118 088

IPčko https://ipcko.sk/chatova-poradna/

Další možnosti odborné pomoci najdeš zde.

Články, které by se ti mohly hodit: 

Manuál pro blízké

Osobní krizový plán

Zdroje: https://childmind.org/article/how-to-talk-to-your-parents-about-getting-help-if-you-think-you-need-it

Téma
Duševní obtíže Duševní zdraví a škola Jak se zachovat, když... Odborná pomoc Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Prevence sebevražd u dětí a mladistvých
12. 4. 2021

Prevence sebevražd u dětí a mladistvých

Pomoc pro děti, mládež a studujícíLinka bezpečí 116 111

Pokud se cítíš smutně, myslíš si, že jsi pro všechny jenom zátěž a nikomu bys nechyběl nebo se cítíš velmi osamoceně, i když máš kolem sebe rodinu a přátele, a nevidíš jiné východisko, můžeš nepřetržitě ve dne i v noci zavolat na Linku bezpečí  116 111 (lze využít také chat nebo napsat mail). Pokud mají zrovna obsazeno, poskytují pomoc dalšímu dítěti, zkoušej to po chvíli znovu a opakovaně.

Pomoc pro dospěléLinka první psychické pomoci 116 123

Pokud jste dospělý, trápí vás vtíravé myšlenky na sebevraždu a neumíte si představit žádné jiné možné východisko pro vaše problémy, zavolejte na Linku první psychické pomoci 116 123.

Myšlenky na sebevraždu mohou potkat kohokoliv během života. I děti mohou trpět nejrůznějšími psychickými obtížemi a stejně jako u dospělých se i u nich mohou v určitém období života vyskytovat myšlenky na to, že by bylo možná lepší nebýt. Důvody mohou být různé. Šikana ve škole, konflikt v rodině, ztráta blízké osoby, potíže se školním prospěchem, týrání či zneužívání, nejistota v oblasti sexuální orientace, ale i osamělost a pocit nepochopení ze strany okolí mohou sehrávat roli. Když se díváme na dítě v našem okolí, někdy pro nás může být těžké představit si, jaká všechna trápení a potíže si může v sobě nést a jako dospělí můžeme situaci nevědomě zlehčovat tím, že má jednoduše “špatný den” nebo se “cítí hůř”. Přitom pro někoho, koho takové myšlenky napadají, je důležité, aby se měl na koho obrátit a ten mu v určité chvíli pomohl, třeba i tím, že vyslechne, co ho tak velmi tíží. 

Pokud se budeme zajímat o podrobnosti a nabídneme svůj upřímný zájem a čas pro citlivý podpůrný rozhovor, můžeme snížit riziko a pomoci dětem a mladým lidem posílit jejich psychickou odolnost.


Varovné signály u dítěte nebo mladého člověka

Verbální/písemné vyjádření

    • hovoří o tom, že je všem jen na přítěž, že by nikomu nechyběl/a, nebo že nemá pro co žít
    • také může prohlašovat věty jako „kéž bych se nikdy nenarodil/a“ nebo „kéž bych umřel/a“ apod.
    • sděluje, že si připadá jako v pasti, ze které není úniku 
    • píše básně, písně nebo dopisy na téma smrti a odloučení 
    • loučí se se svými blízkými a přáteli stylem, jako by se už nikdy neměli vidět

Tvrzení, že lidé, kteří o sebevraždě mluví, ji nakonec nespáchají, není pravdivé.

Změny v chování a náladě

    • chování může být celkově podrážděné, agresivní nebo úzkostné
    • může také působit velmi pasivně, vyčerpaně
    • časté jsou také výrazné změny nebo extrémní výkyvy nálad
    • stažení se ze společenského života a snaha být často o samotě
    • zároveň se může přestat zajímat o své koníčky
    • v úvahách o smrti tráví nadměrné množství času
    • u starších dětí a teenagerů může docházet k užívání a nadužívání alkoholu nebo drog
    • změny rutiny, týká se to například spánku a stravování, takže mohou spát nezvykle mnoho nebo naopak velmi málo a to samé platí pro jídlo
    • mohou vyhledávat způsoby a prostředky, jak sebevraždu vykonat (online vyhledávání informací, hromadění léků apod.)

Jak navázat kontakt, pokud může hrozit riziko sebevraždy

Pokud se dítě nebo teenager projevuje způsobem, který naznačuje, že se nachází v krizi a může dojít k ohrožení života, nepokoušejte se situaci řešit sami a ihned vyhledejte pomoc – kontaktujte odborníky (záchrannou službu, psychiatrickou ambulanci, krizové centrum). Nenechávejte jej o samotě a odstraňte všechny potencionálně nebezpečné předměty.

Pokud chceme s mladým člověkem, u kterého se objevují suicidální myšlenky nebo myšlenky na sebepoškozování, navázat kontakt a podpořit ho ve vyhledání pomoci, můžeme nabídnout, že jsme tady pro něj a zkusit naslouchat. Je potřeba se držet několika zásad, abychom pomohli vytvořit bezpečnou atmosféru pro sdílení.

Jedním z důvodů, proč se o tomto tématu bojíme mluvit, je strach, že tím právě upozorníme na tuto možnost nebo samotný akt vyprovokujeme. Studie ale naznačují, že tomu tak není a pokud chceme riziko snížit, je důležité o sebevraždách mluvit nebo se na to přímo někoho zeptat. Začít a vést takový rozhovor není nic lehkého a chce velkou dávku odvahy se do něho pustit. 

Vždy je lepší poradit se s odborníkem, určité možnosti pomoci a podpory má také rodič, učitel nebo kdokoliv dospělý, komu záleží na dítěti a má o něj starost.

    • Buďte pozorní k varovným signálům – pokud usuzujete, že se něco děje, je čas si s danou osobou promluvit.

    • Vyjádřete svou vlastní autentickou formou vaše obavy a pocity, například: „V poslední době mám pocit, že se s tebou něco děje, nechceš si o tom promluvit?“ nebo „V poslední době se mi zdáš hodně podrážděný/úzkostný/naštvaný a trochu se obávám, že by sis mohl chtít ublížit.“

    • Ptejte se s citem, ale přímo, např.: „Nepřemýšlíš někdy nad tím, že by ses na to prostě vykašlal?“, „Přemýšlíš někdy o tom, že by sis ublížil/a?“, „Už jsi si někdy ubližoval/a anebo pokusil/a o sebevraždu?“ nebo „Přemýšlela jsi o tom, jak konkrétně to udělat?“

    • Respektujte jejich pocity. Nedramatizujte a nezlehčujte je. Myslete na to, že co je v pořádku pro nás samotné, nemusí být v pořádku pro někoho jiného.

    • Naslouchejte a rozhodně nevytvářejte pocit viny.

    • Vyhněte se větám typu „Víš, jaké máš v životě štěstí, že…“, „Máš všechno, co k životu můžeš chtít“ nebo “Lidé se mají mnohem hůř než ty…“

    • Dle svých možností nabídněte pomoc a podporu (rozhovor, společnou aktivitu, další kroky, společné vyplnění Osobního krizového plánu), neslibujte ale vyřešení jejich situace a myslete na to, že nemůžete zastoupit odborníka.

    • Vysvětlete, jak může fungovat odborná pomoc a podpořte osobu ve vyhledání odborné pomoci (anonymní linky, obvodní lékař, psychiatr, psycholog…) Tuto podporu vyjádřete bez odsuzování typu „Ty opravdu potřebuješ psychiatra!“. Místo toho zkuste „Přemýšlel/a jsi o tom, že bys zkusil/a jít psychologovi? Můžu ti pomoct najít nějaké kontakty, kdybys chtěl/a“.

Pokud se dítě nebo teenager projevuje způsobem, který naznačuje, že se nachází v krizi a může dojít k ohrožení života, nepokoušejte se situaci řešit sami a ihned vyhledejte pomoc.

Zjištění, že někdo z vašich blízkých přemýšlí nad sebevraždou, vás může velmi znepokojit. Můžete být smutní a naštvaní, můžete cítit vinu nebo bezmoc. Tato situace může být velmi vyčerpávající pro něj i pro vás. 

Pokud byste začali křičet a vyčítat mu to, pravděpodobně se ještě více uzavře a nebude už o tom chtít mluvit. To ale neznamená, že o tom dál nepřemýšlí. Lepší je pokusit se o přijetí a pokud se vám někdo svěří, nezastrašit ho a myslet na to, že tím, že se svěřil a je ochotný o tom mluvit, vytvořil prostor pro řešení.

Pokud cítíte, že vás obava o dítě, žáka nebo blízkého zatěžuje a nevíte si s tím rady, je správné vyhledat odbornou pomoc i pro sebe.


Kdo potřebuje naši pozornost

V současné době počty lidí potýkajících se s mentálními obtížemi narůstají a ze šetření Národního ústavu duševního zdraví vyplývá, že v průběhu vyhlášení nouzového stavu  v důsledku pandemie došlo k trojnásobnému zvýšení případů osob, které splňují diagnostická kritéria pro některé z duševních onemocnění i riziko sebevraždy. Co se týče dětí, zatím nemáme dostatečně kvalitní data, ale z různých zdrojů můžeme usoudit, že tato situace  negativně ovlivňuje i duševní zdraví dětí. Například Linka bezpečí uvádí 21% nárůst sebevražedných tendencí u svých klientů za období COVIDu. 

Dospělí, blízcí, pečující nebo odborníci by měli věnovat více pozornosti zejména dětem, které jsou ohrožené z hlediska závažných stresových nebo traumatických událostí. 

Mezi situace, které jsou z tohoto hlediska rizikové a mohou vést k pocitům beznaděje a myšlenkám na sebevraždu, patří například:

    • rozpad rodiny
    • nestabilní rodinné zázemí
    • sexuální zneužívání
    • zanedbávání
    • fyzické či psychické týrání
    • změna prostředí a vyčlenění z kolektivu
    • šikana a kyberšikana
    • finanční a existenční ohrožení rodiny
    • hraní her s ústřední tematikou smrti a sebevraždy
    • necitlivé informování o sebevraždě v médiích

* Pokud pracujete v médiích nebo jakkoliv informujete o duševním zdraví, doporučujeme držet se manuálu pro novináře, který zpracoval Národní ústav duševního zdraví: Media Guide

Ohroženou skupinou jsou děti a mladí lidé s nízkou úrovní sociálních dovedností, kteří mají potíže s navazováním a udržováním vztahů, objevují se u nich časté kázeňské přestupky a dostávají se často do konfliktu s autoritami nebo s vrstevníky. Je také potřeba citlivě vnímat psychickou pohodu či nepohodu dětí a adolescentů, kteří procházejí duševním onemocněním nebo mají duševní onemocnění v rodinné anamnéze a v okruhu rodiny nebo blízkých přátel a známých sebevraždu nebo pokus o ní. Dále těch, kteří překonali závažnou ztrátu milované osoby nebo prožívají potíže a nejistotu v oblasti sexuální orientace a identity

U dětí a mladých lidí může být těžké podchytit léčbu duševního onemocnění, protože projevy nemusí být zcela viditelné. Sebevražda není vždy spojována s duševním onemocněním. Odhaduje se, že 60-90 procent dospělých osob s dokonanou sebevraždou v čase smrti trpělo duševním onemocněním, u mnohých z nich nebylo diagnostikováno a nebylo adekvátně léčeno. Obzvlášť rizikovou kombinací je užívání návykových látek u osob s bipolární poruchou, emočně nestabilní poruchou osobnosti a depresí a předpokládá se, že u adolescentů a mladých lidí je toto riziko ještě vyšší.


Co může udělat každý z nás pro zmírnění rizika?

Svou roli v prevenci sehrává nejen rodina, ale také škola, okruh blízkých a známých osob a také celá společnost. Může být nesmírně těžké všimnout si náznaků toho, že dítě prochází vážnými psychickými obtížemi, ale vzájemná komunikace rodiny, školy, resp. odborníků, a vytvoření sítě podpory, má velký potenciál v pomoci pro konkrétní dítě. Již brzy vám v dalším článku představíme další způsoby, jak mohou rodiče, učitelé nebo jiné dospělé osoby posilovat psychickou odolnost dětí.

V první řadě se můžeme starat o svou psychickou pohodu, být všímaví ke svému okolí, sdílet zdroje zaměřené na prevenci duševních potíží a onemocnění, např. Opatruj se a další články a infografiky od Nevypusť duši. Další možností může být také finanční podpora některé z linek důvěry, aby se k pomoci dostalo více dětí, mladých lidí i dospělých.


Kdy a kde vyhledat pomoc

Je důležité o tom s někým mluvit, nebýt na to sám a nesnažit se to zvládnout bez pomoci – navštivte psychologa, psychiatra nebo psychoterapeuta. Odborníci jsou zvyklí tyto problémy řešit, ať už se to týká vás, vašeho dítěte, nebo vašich blízkých.

    • Na některou z linek důvěry se můžete obrátit i ve chvílích, kdy nejste v bezprostředním ohrožení, ale tyto myšlenky vás znepokojují a rádi byste si o nich promluvili s někým, kdo vás vyslechne a nebude vás soudit.
    • Vyplňte si spolu krizový plán, ke kterému se může dítě nebo teenager vrátit, když mu nebude dobře. Vyplňte si jeden také pro sebe.

Osobní krizový plán od Nevypusť duši ke stažení a vyplnění ZDE

Pomoc pro děti, mládež a studujícíLinka bezpečí 116 111

Pokud se cítíš smutně, myslíš si, že jsi pro všechny jenom zátěž a nikomu bys nechyběl nebo se cítíš velmi osamoceně, i když máš kolem sebe rodinu a přátele, a nevidíš jiné východisko, můžeš nepřetržitě ve dne i v noci zavolat na Linku bezpečí  116 111 (lze využít také chat nebo napsat mail). Pokud mají zrovna obsazeno, poskytují pomoc dalšímu dítěti, zkoušej to po chvíli znovu a opakovaně.

Pomoc pro dospěléLinka první psychické pomoci 116 123

Pokud jste dospělý, trápí vás vtíravé myšlenky na sebevraždu a neumíte si představit žádné jiné možné východisko pro vaše problémy, zavolejte na Linku první psychické pomoci 116 123.


Přehled dalších kontaktů, kam se můžete v případě potřeby obrátit pro pomoc: 

Děti

Centrum pro zneužívané a týrané děti SPONDEA – 541 235 511 nonstop, 608 118 088

Dětské krizové centrum 241 484 149 nebo 777 715 215

Dospělí – rodiče a učitelé

Linka pro rodinu a školu116 000 nonstop

Rodičovská linka – 606 021 021

Pražská linka důvěry Tel.: 222 580 697 nonstop

Linka důvěry Centra krizové intervence PN Bohnice – Tel.: 284 016 666 nonstop

Linka naděje Brno – Tel.: 547 212 333 nonstop

Linka důvěry Ostrava – Tel.: 737 267 939, 596 618 908 nonstop

Modrá linka – 549 241 010 (pevná linka), 608 902 410 (mobil) od 9.00-21.00, chat

Terapeutická linka Sluchátko 212 812 540

Krizové centrum RIAPS Praha

Centrum krizové intervence PN v Bohnicích

Krizové centrum Psychiatrické kliniky FN Brno

Krizové centrum Ostrava, o.s.

Kromě výše zmíněných kontaktů a služeb si můžete do mobilu stáhnout Aplikaci Nepanikař

Pokud vás na toto téma zajímá víc informací, užitečné a přehledné informace najdete zde: 

Opatruj se

Centrum Locika

Podcast Linky bezpečí

Zdroje

https://www.nudz.cz/files/pdf/tz-2020-09-08.pdf 

http://centrumlocika.cz/koronavirus

https://www.linkabezpeci.cz/poradna/smutek,-depka,-vztek,-strach,-nejistota,-sebeposko/nechci-tady-byt/

https://narovinu.org/sebevrazdy-info/#myslenky

https://www.opatruj.se/fileadmin/user_upload/14bodu.pdf 

https://www.opatruj.se/fileadmin/user_upload/pdf/mental-health/priznaky_sebevrazdy.png 

http://www.icctc.org/August2013/PMM%20Handouts/Youth%20Suicide%20Prevention%20Toolkit.pdf

https://www.suicidecallbackservice.org.au/resource/discussing-suicide-how-to-talk-to-somebody-about-suicide/ 

https://www.who.int/docs/default-source/mental-health/depression/life-worth-living-03-handouts-depression.pdf?sfvrsn=a4fb25b5_2

https://afsp.org/risk-factors-and-warning-signs#suicide-risk-factors 

https://www.bbc.com/future/article/20140112-is-it-bad-to-talk-about-suicide

https://jamanetwork.com/journals/jama/fullarticle/200641

https://www.nimh.nih.gov/health/publications/suicide-faq/index.shtml

https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/suicide/in-depth/suicide/art-20048230

https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/suicide/in-depth/suicide/art-20048230 https://narovinu.org/sebevrazdy-info/#myslenky

https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/suicide/symptoms-causes/syc-20378048 

https://www.healthline.com/health/mental-health/how-to-help-a-suicidal-friend#if-theyre-thinking-about-it

https://afsp.org/risk-factors-and-warning-signs

https://suicidepreventionlifeline.org/how-we-can-all-prevent-suicide/

https://www.facebook.com/Linkabezpeci/photos/a.149095939370/10159038872899371/

Téma
Duševní hygiena a prevence Duševní obtíže Jak se zachovat, když... Odborná pomoc Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Jak se ukotvit při akutním stresu?
2. 4. 2021

Jak se ukotvit při akutním stresu?

Všichni se nyní můžeme ocitnout v situacích, kdy prožíváme strach o sebe a své blízké, bezmoc, frustraci z přetrvávající rutiny. Celkově můžeme říct, že prožíváme velkou míru stresu, která nás dokáže zcela paralyzovat. Někdy naše tělo velí útok, napínáme zbytky sil na to, abychom se s hrozbou vypořádali, jindy se jako nejlepší strategie jeví schovat se do bezpečí a přečkat hrozbu. 

Nacházíme se v období, kdy jedna změna střídá druhou a může být těžké vyznat se v tom, co se děje, ale také vyznat se sám v sobě.

Nemůžeme mít pod kontrolou vývoj epidemie, kroky vlády a často ani ekonomickou situaci. Také nemáme pod kontrolou své emoce, protože úzkost a strach mohou být velmi silné. Nemůžeme mít pod kontrolou dokonce ani všechny své myšlenky, a máme zkušenost s tím, že zabývání se věcmi, které nás frustrují a přivádí do zoufalství, nám vůbec nepomáhá. Proto má větší smysl zaměřit se na to, co máme pod kontrolou – a to je naše reakce, náš konkrétní způsob chování. 

Pokud v náročných situacích trénujeme dovednost zastavit se a dokážeme zaměřit pozornost kromě myšlenek, které se nám víří hlavou, také na pocity, smysly a tělesné vjemy, jsme lépe připraveni rozhodnout se pro další krok a dělat to, na čem nám záleží.

Můžeme trénovat dovednost uvědomit si, kde se nacházíme. Můžeme zkusit pojmenovat to, co se v nás děje. Můžeme přesměrovat plnou pozornost k tomu, co děláme.

Není dobré vyhýbat nepříjemným pocitům a odvádět pozornost od všeho, co se odehrává v našich myšlenkách a v našem těle. Potlačování všeho nepříjemného obvykle nepřináší dlouhodobou úlevu.


Krátké cvičení pro ukotvení při akutním stresu

1. Zkoumejte své myšlenky a pocity

  • zaujměte přístup jako zvědavý vědec, který pouze pozoruje, co se děje
  • pojmenujte to, čeho si všimnete “Prožívám pocit smutku…”, “Pozoruji úzkost…”, “Moje mysl se zabývá obavami…”

2.  Vraťte se zpět ke svému tělu

  • položte chodidla na zem
  • napřimte záda, nebo se opřete o opěradlo
  • pomalu dýchejte

3. Ponořte se plně do toho, co děláte – zapojte všechny smysly

  • zaměřte svou pozornost na to, co můžete vidět, slyšet, cítit, nahmatat
  • pozorujte okolí


Další tipy na relaxační techniky najdete v našem článku Dechová cvičení.

Konkrétní postup při práci s úzkostí jsme rozepsali v článku První pomoc proti úzkosti v nouzovém stavu.

Pokud cítíte, že se nacházíte v situaci, která je nad vaše síly, obraťte se na odborníky. 

 

Zdroj:

Harris, R. (2020) FACE COVID [ebook].

Téma
Duševní hygiena a prevence Duševní obtíže Homeoffice a nouzový stav Jak se zachovat, když... Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Jak nevypustit duši při distančním studiu
17. 3. 2021

Jak nevypustit duši při distančním studiu

Pokud studujete v době pandemie, možná dobře víte, jak může být stresující:

  • nedostatek motivace k učení

  • izolace a nedostatek sociálních vazeb s vrstevníky, nemožnost se potkávat

  • nejistota ohledně otevření škol

  • neustále se měnící termíny, nemožnost cokoliv plánovat

  • strach o vlastní zdraví a zdraví svých blízkých

  • udržet pozornost na online výuce
  • řešení častých konfliktů s rodiči nebo sourozenci

  • nedostatečný prostor k soustředění a klidné systematické práci

  • řešení technických potíží s připojením, kamerou, mikrofonem

  • nechuť věnovat se zálibám, koníčkům a ztráta zájmu o aktivity, které vás dříve těšily
  • přemýšlení o tom, že to snad nikdy neskončí a že věci nedávají takový smysl jako předtím

Ať se potýkáte pouze s některými situacemi, nebo jste se našli ve všech, může být nesmírně náročné dlouhodobě udržet určitou strukturu, řád, či dokonce pozitivní myšlení. Jak můžeme vidět všude kolem sebe, koronavirová krize s sebou přinesla řadu změn a omezení v každodenním životě, na které jsme se všichni museli rychle adaptovat. V současné době spojené s pandemií zažívame větší míru stresu a mohou se tak u nás objevit pocity úzkosti, neklidu, či strachu, se kterými jsme se do té doby nesetkali. Je to přirozená reakce našeho těla na situaci, která je úplně nová a nemáme s ní zkušenosti.

U těch, kteří se duševními obtížemi setkávali dříve, může lockdown vést ke zhoršení psychického stavu a k větší náchylnosti k syndromu vyhoření, ale potíže se mohou vyskytovat i u těch z nás, kteří na takovou reakci svého těla a psychiky dosud nebyli zvyklí. Je to přirozená reakce na stresovou situaci.

Výzkumy ukazují, že zvýšený čas trávený před obrazovkami představuje velký stresor, který se syndromem vyhoření úzce souvisí. Dopad může být na fyziologické, kognitivní a emoční úrovni, což zasáhne kvalitu života a každodenní fungování. Z fyzického hlediska je spojen zejména s bolestmi krku, zad a očí.

Pokud u sebe pozorujete větší chybovost, obtížně se soustředíte, prožíváte vyšší míru úzkosti, smutku, jste podráždění a citlivě reagujete na kritiku, zbystřete pozornost.

Můžete si také všímat zvýšenou únavu, častější přejídání, kousání nehtů, svalové napětí, či jiné projevy duševní a fyzické nepohody. Oblast vzdělávání a přechod na distanční výuku, která může být pro mnohé žáky, studenty, učitele a rodiče více stresující, než je výuka prezenční. Je to velmi náročné pro všechny, kteří se připravují na důležité zkoušky, přijímačky, ale i pro ty, kteří doma nemají vytvořený dostatečný prostor pro soustředění a klidnou práci. Psaní testů na dálku, hlídání termínů, přihlašování a příprava ke zkouškám, přijímačkám, maturitám, nejistota, mohou způsobovat úzkost, strach a spoustu dalších nepříjemných myšlenek a pocitů.

V následujícím článku jsme pro studenty připravili spoustu nápadů a praktických tipů z oblasti životosprávy, studijních návyků a volnočasových aktivit, které mohou pomoci předejít syndromu vyhoření a zvládat distanční výuku.


10 tipů pro zdravé distanční studium

1. Vytvořte si klidné, příjemné a uspořádané účební místo

Najděte si místo, kde budete mít možnost soustředit se a nebudete vyrušováni. Můžete mít speciální koutek či stůl, ke kterému usedáte pouze při učení a studiu. Pokud nemáte tolik místa, vyberte si nějakou věc, která, pokud bude na stole, znamená, že je čas studia. Může to být speciální studijní hrníček, knihy, květina apod.

2.  Vytvořte si dokument, kde budete mít pohromadě všechny odkazy na výuku.

Člověk ve všech těch odkazech lehce ztratí. Pokud si připravíte dokument se všemi odkazy, ušetříte si stres před hodinou.

3. Sepište si seznam všech povinností a úkolů spolu s termíny, do kdy je máte splnit.

Vybírejte podle priorit, odhadujte realisticky vlastní možnosti. Využívejte aplikace a zajímejte se o techniky plánování cílů, využívejte budík. Není potřeba dělat všechno najednou, začněte menšími kroky, změňte pro začátek pouze jednu věc.

4. Zapojujte se v hodinách – snažte se pokládat otázky a účastnit se diskusí.

Výuka vám bude dávat větší smysl a při zapamatování poznatků nebude potřeba vynaložit tolik energie. Málokdo z nás se v pasivní poloze těla vydrží soustředit více než několik minut. Přepínání mezi jednotlivými okny naši pozornost velmi vyčerpává a unavuje, proto je lepší nedělat deset věcí najednou.

5. O přestávkách změňte prostředí, polohu těla a typ aktivity.

Protáhněte se, meditujte, praktikujte mindfulness nebo jděte na procházku. Myslete na pohyb – cvičte nebo choďte na procházky.

6.  Učte se s ostatními – uspořádejte si online učební skupinky.

Vyměňte si navzájem tipy, co vám pomáhá se soustředit, motivujte se, sdílejte.

7. Starejte se o své oči – dopřejte jim čas bez obrazovek.

Ideálně vyrazte ven do přírody a dívejte se do zelena. Počítač nemějte blízko u sebe, neusínejte u něj a dávejte pozor na výšku jasu.

8. Vymezte si jasně čas pro školu a odpočinek.

Ve chvílích pro odpočinek neodpovídejte na maily, nepracujte na věcech do školy. Věnujte si čas jenom pro sebe. Dejte si koupel, poslouchejte hudbu, čtěte, meditujte, pište si deník. Jednoduše cokoliv, co vám pomůže zrelaxovat. Udělejte si čas na to, co vás baví, nejen o víkendu! Snažte se takovým aktivitám věnovat alespoň chvíli, každý den, v průběhu celého týdne.

9. Neberte toho na sebe příliš a plánujte s rozvahou.

Pokud máte ke škole ještě práci nebo jiné povinnosti, přemýšlejte, jestli jste všechno schopni zvládnout. Nezapomeňte mít čas pro sebe a na to, co vás baví. Pokud je to možné, komunikujte s učiteli, s rodinou a s nadřízenými o tom, jaké máte kapacity.

10. Pravidelně odpočívejte a dopřejte si kvalitní spánek.

Myslete na pravidelný režim, nepracujte dlouho v kuse a dodržujte spánkovou hygienu. Pomůže vám to s pozorností i pamětí.


Nezapomeňte na zásady psychohygieny

  • Dopřejte si dostatek spánku.
  • Jezte zdravě a pravidelně a dostatečně pijte.
  • Myslete na pohyb – cvičte nebo choďte na procházky.
  • Zůstaňte v kontaktu také s přáteli a rodinou. Sledujte společně na dálku filmy, seriály a divadelní hry. Hrajte spolu hry (na internetu najdete i deskovky). Jděte společně do „muzeí a galerií“ (spoustu z nich nabízí online prohlídky). Popovídejte si. Možnosti, jak trávit čas s ostatními tady stále jsou, zkuste si se svými blízkými něco naplánovat.
  • Vyplňte si svůj Osobní krizový plán, kde si sepíšete vlastní tipy na psychohygienu, seznam blízkých osob i užitečné kontakty.

5 kroků proti syndromu vyhoření

1. Informujte se o projevech, rozvoji a řešení syndromu vyhoření.

2. Pokud zaznamenáte varovné signály, berte je vážně.

3. Zamyslete se nad tím, jak trávíte dny a upravte svůj časový harmonogram.

4. Dejte si více času na volnočasové aktivity a psychohygienu.

5. Pokud to nepomůže, nebojte se vyhledat pomoc.

Kdy se obrátit o pomoc a kde ji hledat?

Syndrom vyhoření se rozvíjí postupně, a dá se řešit v jakékoliv fázi. 

Pokud máte obavy, pociťujete na sobě některé z příznaků anebo máte pocit, že se u vás syndrom vyhoření rozvíjí či již rozvinul, nemusíte čekat do stádia úplného vyčerpání. Najděte si chvilku a uvažujte, zda není správný čas to řešit právě teď. 

Můžete se obrátit na někoho, kterému důvěřujete (kamaráda, sourozence, spolužáka, rodiče, učitele, nebo jakoukoliv další blízkou osobu) a svěřit se mu s tím, co vás trápí. Můžete také sami, nebo s pomocí blízké osoby vyhledat odborníka.  Pokud je vám méně než 18 let, budete potřebovat informovaný souhlas zákonného zástupce (kromě kontaktování Linky bezpečí).

Ve chvílích, kdy cítíte, že je toho na vás moc, nezvládáte všechny povinnosti, a narušuje vám to běžné fungování, je vyhledání odborné pomoci zcela na místě. Obavy jsou zcela pochopitelné, ale není žádný důvod se bát, tento problém se týká spousty lidí, starších i mladších, studentů i pracujících, v pomáhajících profesích, ale nejen v nich.

Školní psycholog nebo Poradenské centrum

Informujte se o tom, zda na Vaší škole nabízí služby školní psycholog.

Pokud studujete na VŠ, obraťte se na poradenské centrum – hledejte více informací a konkrétní kontakty v našem článku Duševní zdraví na vysoké škole, Pro koho jsou VŠ poradny a co čekat od jejich návštěvy, nebo v seznamu kontaktů na našem webu pod záložkou VŠ poradny.

Linky důvěry

Pro všechny, kteří hledají pomoc a podporu v těžkých chvílích:

Linka bezpečí 116 111 (nonstop, zdarma, anonymně, pro děti a studující do 26 let)

Linka první psychické pomoci 116 123 (nonstop, zdarma, anonymně)

Terapeutická linka Sluchátko 212 812 540 (konzultace v rozsahu až 3 telefonáty v délce do 50 minut zdarma, anonymně)

Více kontaktů na užitečné služby, včetně organizací poskytujících psychoterapii, najdete zde.

Články & infografiky

Shrnutí benefitů psychoterapie najdete zde.

Pro všechny pracující z domova jsme sepsali článek Syndrom vyhoření na home office

 
Zdroje:

https://bdhs-theroar.org/4141/campus-life/how-to-prevent-burnout-in-online-learning/

https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpubh.2020.574969/full

https://www.fnu.edu/tips-preventing-student-burnout/

https://collegeinfogeek.com/student-burnout/

https://www.uopeople.edu/blog/what-is-academic-burnout/

https://www.msn.com/en-us/health/wellness/tips-to-help-avoid-remote-learning-burnout-for-parents-and-students/ar-BB1dUypM

 

Téma
Duševní hygiena a prevence Duševní zdraví a škola Homeoffice a nouzový stav Jak se zachovat, když... Odborná pomoc Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Jak podpořit žáky při návratu do školy po COVID-19 – tipy pro učitele
30. 8. 2020

Jak podpořit žáky při návratu do školy po COVID-19 – tipy pro učitele

Začátek školního roku představuje období, kdy dochází k velkému množství změn. Žáci se po prázdninách vrací zpátky do školy ke svým studijním povinnostem. Zvládnout zahájení školního roku je také výzvou pro pedagogy, protože důležitost role učitele spočívá kromě výuky také ve vedení žáku, v kultivování jejich osobnosti, v rozvoji sociálních dovedností a mezilidských vztahů. 

Po dlouhém období prázdnin, kterému předcházelo uzavření škol v souvislosti s opatřeními ohledně COVID-19, lze předpokládat, že adaptace na běžný školní režim potrvá o něco déle než tomu bývá obvykle. Rozhodli jsme se proto zaměřit především na tipy, jak pracovat se školní třídou i s jednotlivými žáky tak, aby přechod z domácí výuky zpátky do školního prostředí proběhl hladce, a to vše při respektování individuality žáků. Všechno, co laskavý a trpělivý pedagog investuje od začátku tohoto období do vytváření bezpečného prostředí, se následně může odrazit nejen na klimatu třídy a na vztazích, které se ve třídě obnoví, ale také na efektivitě výuky.

Učitelé, kteří se se třídou potkávají, znají své žáky nejlépe a mohou posoudit, jaké aktivity jsou pro daný kolektiv vhodné z hlediska věku a problematiky. Lze využít například aktivity zaměřené na mapování emočního zázemí nebo aktivity zaměřené na komunikaci. Obzvlášť obohacující může být sdílení různých úhlů pohledu na probíhající situaci.

Několik zásad, které se mohou učiteli hodit při práci se třídou 

1. Každé dítě má jedinečnou zkušenost

Schopnost zvládat náročné situace a poradit si se stresem se u jednotlivých dětí může velmi lišit. U žáků proto lze očekávat různorodé emoční reakce (radost z návratu do školy, zvýšená úzkost a obavy, zda to dobře zvládnou, výbuchy vzteku, apatii a rezignaci), proto je důležité být vůči tomu otevřený. Zároveň má každé dítě za sebou jinou zkušenost z období uzavření škol (jiné zázemí apod.).

2. Žáci budou od vás potřebovat podporu

Pro některé žáky mohlo být období spojené s Covid-19 mimořádně náročné. Může se jednat např. o děti, které vyrůstají v nepříznivém domácím prostředí a nyní trávily doma mnohem více času než obvykle. Tyto děti budou potřebovat mnohem více přijetí, aktivního naslouchání a pochopení, než jejich spolužáci, zejména v případech kdy byly vystaveny traumatickým událostem. Abyste mohli být oporou svým žákům, potřebujete pečovat také sami o sebe. Inspirací vám může být náš Kalendář sebepéče pro učitele.

3. Vztahy jsou důležité

Role učitele je mimořádně důležitá ve formování vztahů ve školních kolektivech. Kromě zaměření na výuku má velký smysl podpořit zdravé klima ve třídě a týmovou spolupráci i o přestávkách, nebo při různých volnočasových aktivitách v rámci školy i mimo ni.

4. Učení může chvíli počkat

Nejen žáci, ale i učitelé mohou prožívat zvýšený stres a vnímat tlak na to, aby se zameškaná látka probrala co nejdříve, aby se žáci řádně připravili na důležité testy, zkoušky, přijímačky, maturitu. I když je potřeba mnoho věcí dohnat, proces adaptace probíhá postupně. Vyplatí se věnovat víc času vytvoření bezpečného prostředí pro žáky a psychické přípravě, aby mohl vzdělávací proces probíhat plnohodnotně.

5. Můžete být první, kdo zachytí varovné signály

Pečlivé sledování toho, co se děje ve třídě může žákům ulehčit nalezení odborné pomoci. Mezi varovné signály toho, že žák prochází krizí a potýká se s vážnými problémy patří například: výrazná změna v náladách trvající déle než pár dní, nízká energie, sociální izolace, problémy se soustředěním, plačtivost, výrazná změna ve váze dolů i nahoru, únava trvající déle než několik dní, výbuchy vzteku vymykající se charakteru dítěte, vyhýbavé chování (např. tělocvik, „aby nebyl vidět“ nebo obědy), jakékoliv znaky sebepoškozování nebo sebepoškozujícího chování (řezné rány nebo škrábance na kůži). Učitel také může být první dospělou osobou, které se dítě se svými potížemi svěří. Jak reagovat a jak vést podpůrný rozhovor jsme pro vás sepsali zde.

6. Jste součástí týmu – můžete se poradit.

Buďte v pravidelném kontaktu se školním psychologem, výchovným poradcem a/nebo metodikem prevence, scházejte se s kolegy, plánujte intervizní schůzky, domluvte se na týmové supervizi. Společně můžete projít celým procesem adaptace snáz.

7. Pomoc můžete najít i mimo školu.

Pro podporu učitelů a jejich žáků existují různé odborné služby, kde lze najít pomoc. 

Jak na to?

Pokud si nejste jistí, jaký postup zvolit od prvních okamžiku, kdy se žáci ocitnou zpátky v lavicích, můžete se inspirovat následujícími kroky. 

1. Uznejte, co se stalo

Otevřete témata související s probíhající situací, mluvte o tom, čím jsme si všichni prošli. Může se stát, že někteří žáci nebudou od svých rodičů dobře informovaní o tom, co se přesně dělo. Můžete si připravit krátké shrnutí aktuální situace a stručně popsat informace a opatření nezbytné pro běžnou docházku do školního prostředí. 

2. Nechte žáky mluvit

Návrat do škol může být první kontakt s ostatními dětmi ze třídy. Vaši žáci také mohou mít mnoho otázek a myšlenek, podnětů. U mladších ročníků lze zapojit jednoduché seznamovací aktivity, aby žáci mezi sebou mohli opětovně navázat bližší kontakt.

3. Pomozte žákům vidět pozitiva

Můžete zkusit ve třídě např. rozpoutat diskuzi o tom, co bylo na této mimořádné situaci pozitivní. Žáci mohou pracovat v menších skupinách, psát odpovědi na flipcharty, prezentovat nápady. U mladších žáků lze využít umělecké ztvárnění toho, co se jim povedlo, co nového se naučili, co jim v období uzavření škol přinášelo radost.

4. Umožněte žákům vyjádřit emoce

Lze využít např. umění – spojení s hudbou, vizuálním, nebo dramatickým uměním může být užitečné pro začátek diskuze.

5. Budujte kontakty

Pro podporu návratu žáků do kolektivu lze plánovat např. různé školní i mimoškolní aktivity v rámci možností konkrétní školy a aktuálních hygienických opatření (týmové aktivity, různé kreativní aktivity, …).

6. Umožněte žákům mluvit s vámi individuálně

Žáci mohou přijít s tématy, o kterých nechtějí mluvit před třídou. Pokud máte osobní a časovou kapacitu a možnosti postupně si domluvit individuální schůzky s každým žákem, který potřebuje individuální přístup, vaši žáci to určitě ocení, pokud se to vzhledem ke vztahům ve třídě hodí. Můžete si vyhradit ze začátku školního roku speciální prostor na individuální rozhovory. Tuto možnost lze opakovaně nabízet i v průběhu školního roku. Pokud se pro tuto možnost rozhodnete, nezapomínejte na péči o vlastní duševní zdraví. Náročné situace a rozhovory, které mohou otevřít hluboká témata, můžete konzultovat na supervizi, nebo na linkách určených pro podporu pedagogů (seznam na konci článku).

7. Zařaďte do života třídy pravidelnou péči o duševní zdraví

Lze využít relaxační techniky – krátké imaginace, dechová cvičení, nebo cvičení na podporu všímavosti či koncentrace. Pokud vás zajímá, jaké techniky zaměřené na péči o duševní zdraví lze využít při práci se třídou, můžete se přihlásit také na naše otevřené kurzy Duševní zdravovědy pro učitele, nebo si nás můžete pozvat do sborovny.

Nemusíte být na všechno sami

Pokud procházíte náročným obdobím, nebo potřebujete konzultovat situaci ohledně svého žáka, můžete využít těchto služeb.

Zavolejte:

Linka bezpečí

☎ 116 123 zdarma, nonstop

  • určena dětem a mladým lidem do 26 let

Linka pro rodinu a školu 

116 000 zdarma, nonstop

  • můžete zde sdílet obavy, konzultovat postup ohledně žáka, ale také najít metodickou podporu v náročných situacích

Rodičovská linka

606 021 021 můžete volat opakovaně, anonymně, každé pondělí až čtvrtek od 13:00 do 21:00, pátek od 9:00 do 17:00

  • pro všechny dospělé, kteří mají starost o dítě

Linka první psychické pomoci 

☎ 116 123 zdarma, nonstop

  • pro dospělé, kteří procházejí náročným obdobím

Inspirováno Mental health foundation UK

Další zdroje, kde lze čerpat inspiraci:

Až se sejdeme ve škole – množství inspirace a metodických tipů v podrobně rozpracovaném materiálu. Publikace je určena pro mateřské, základní a střední školy a věnuje se návratu dětí do škol po izolaci, spojené s pandemií onemocnění COVID-19. Text vznikl ve spolupráci mateřské školy a jeslí Bambíno a základní školy Square, za podpory Poradny Vigvam. Záštitu nad dokumentem převzaly Odborná společnost pro prevenci rizikového chování, OSPRCH, z.s., Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání, ČOSIV, z.s., Asociace Montessori ČR, Asociace malých inovativních škol a Férová škola.

The Anna Freud Centre video (v angličtině) – popisuje, že každý dospělý ve škole si může všimnout, že dítě prožívá duševní obtíže a může ho vyslechnout a pomoci. Ve videu se dozvíte o základních principech podpůrného rozhovoru, tzv. CARE.

Téma
Duševní zdraví a škola Homeoffice a nouzový stav Jak se zachovat, když... Pomoc a podpora
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články

Co dělat při panické úzkostné atace
20. 8. 2017

Co dělat při panické úzkostné atace

Sdílíme článek z ATYP Magazín – popisuje prožívání panické ataky a zahrnuje užitečné tipy, jak se s takovým stavem vypořádat.

My dodáváme pár rad, jak pomoci, když jste s někým, kdo silnou úzkost zrovna prožívá:

1) Zkuste dotyčnému pomoci s pomalými nádechy a výdechy (někdy může trvat delší dobu, než se nervová soustava uklidní).

2) Zkuste ho opatrně rozptýlit, třeba s ním počítejte do stovky, nebo mu pomozte vyjmenovat, co vidí kolem sebe (protože úzkostné myšlenky jsou velmi silné a pravděpodobně zaplňují celou mysl).

3) Klidně mu připomínejte, že hrozba není reálná a že tento stav brzy odezní. Nikdy neuškodí, když také zdůrazníte, že se nemusí cítit zostuzeně a že ho máte stále rádi.
„Buší mi srdce, tlačí mě na hrudi, mám strach, že dostanu infarkt. Jsem celá zpocená, od hlavy až k patě. Příšerně mi třeští hlava a mám pocit, že se nadobro zblázním.“

Téma
Duševní obtíže Jak se zachovat, když... Úzkosti a deprese
Líbil se vám článek?
Pošlete ho dál
Facebook

Přečtěte si další zajímavé články