Na desátého října připadá Světový den duševního zdraví. Jak preventivně pečovat o svou duši?

Duševní zdraví není černobílé. Ačkoliv ho máme všichni, bohužel se jím často začneme vážně zabývat až ve chvíli, kdy se úzkosti, deprese, nespavost nebo výbuchy nálad stanou součástí našeho života a závažně narušují jeho kvalitu. Tématem Světovou zdravotnickou organizací vyhlašovaným Světovým dnem duševního zdraví se letos stala globální prioritizace duševního zdraví a pohody.

Jak preventivně pečovat o duševní zdraví

Pokud cítíme, že problém zasahuje do našich vztahů a ztěžuje nám práci nebo studium, trpíme zhoršením spánku nebo zažíváme například výkyvy nálad, na které nejsme zvyklí, je možná ta pravá chvíle svěřit se do rukou odborníka a hledat řešení s jeho pomocí. Z našeho průzkumu, který jsme realizovali ve spolupráci s T-Mobile vyplývá, že jako první krok by vyhledání odborníka volila pouze ⅓ respondentů. Mnohem populárnější strategií je vyhledávání informací na internetu či snaha se svépomocí poradit u svých blízkých. 

Nedostatečná informovanost, nedůvěra či stigmatizace potřebných služeb často vede k odkládání vyhledávání příslušné péče a ve chvíli, kdy odborníka nezbytně potřebujeme, často zjišťujeme, že čekací lhůty mohou být otázkou několika měsíců. Z průzkumu přitom vyplývá, že téměř polovina české populace je přesvědčena o dostatku odborníků. Nedostatek dostupnosti péče nás může ve chvíli, kdy jsme na ni odkázání, nepříjemně zaskočit.

O výsledcích výzkumu ve spolupráci s T-Mobile si více přečtěte zde.

Kromě odbornic a odborníků z oblasti psychiatrie, kteří často řeší závažné duševní obtíže, existují i další formy služeb, na které je možné se v případě potřeby obrátit. O duševní zdraví se dá pečovat od útlého věku. Jedná se například o růstové skupiny, nízkoprahové kluby, školní poradenská pracoviště či jiná specializovaná centra, která nabídkou svých služeb pokrývají různorodé spektrum psychických obtíží. Mohou přispět k lepšímu zvládání vztahů, řešení konfliktů v rodině, nebo také v ulehčení od potíží se školní docházkou a studijními obtížemi.

Víte, k čemu slouží krizová centra a kdy se na ně obrátit?

Pečujte o duši svou i o duši svých blízkých

Významnou roli v péči o duševní zdraví hrajeme všichni – jak pro sebe, tak pro druhé. Duševní pohodu můžeme aktivně podpořit u našich partnerů a partnerek, kolegyň a kolegů v práci, přátel a známých, zkrátka u kohokoliv, na kom nám záleží. Duševní pohodu dětí mohou zase významně podpořit všímaví rodiče, vyučující, vedoucí kroužků nebo prarodiče. Buďme vůči svému okolí všímaví, řešme potíže včas a starejme se o svou duši tak, jak si to zaslouží.

Více o duševním zdraví dětí si přečtete zde.

Kam se obrátit?

Dlouhodobě mapujeme systém péče o duševní zdraví a připravujeme pro vás komplexní rozcestník služeb.

Ten naleznete zde.

Stav kvality psychiatrické péče v ČR vedl ke vzniku reformy psychiatrické péče. Strategie byla schválena ministrem zdravotnictví v roce 2013 a dle zkušeností jiných zemí se její průběh odhaduje na 15-20 let. Jedná se o dlouhodobý proces, který se týká celého systému péče o lidi s duševním onemocněním. Mezi cíle reformy psychiatrické péče patří zlepšení kvality života lidí s duševním onemocněním, k čemuž má sloužit zlepšení podmínek v nemocnicích a rozšiřování sítě dostupných služeb v místě, kde žijí.

Reforma usiluje o to, aby péče byla více dostupná v terénu, např. v místě bydliště klienta a v komunitě, kde pacient*ka žije, nikoli pouze ve vzdálených nemocnicích.

Systém lůžkové péče v psychiatrických zařízeních je v České republice dlouhodobě přetížen a často jsou v nich hospitalizovaní pacienti*ky, kteří potřebují psychologickou a psychiatrickou péči, ale jejichž stav nevyžaduje dlouhodobou hospitalizaci. Právě za tímto účelem vznikají Centra duševního zdraví (CDZ), která jim v místě bydliště poskytují dlouhodobou podporu v různých oblastech života (např. psychiatrická péče, sociální poradenství, pomoc při hledání zaměstnání) a napomáhají tak v procesu zotavení.

Reforma a zavádění nových služeb v oblasti péče o duševní zdraví by tak měla pomoci částečně zabránit opakovaným a dlouhým hospitalizacím a snížit riziko sebevraždy těsně po propuštění z nemocniční léčby, které je u některých pacientů*ek se závažnějšími duševními onemocněními velmi vysoké.

Můžeme se setkat i s pojmem komunitní týmy duševního zdraví. V České republice existují týmy zaměřené na péči o dospělé a o děti. Liší se v závislosti na velikosti spádové oblasti, kterou obsluhují, a protože se jedná o pilotní projekt, nepokrývají v tuto chvíli všechny spádové oblasti v ČR. Do budoucna se o to ale bude usilovat. Jedná se totiž o službu, která představuje ověřený model péče o lidi s duševním onemocněním v zahraničí a v Nevypusť duši se aktivně zasazujeme o to, aby tato forma péče byla dostupná čím dál více, zejména pak multidisciplinární týmy pro děti.

poznámka: Ve světě je tato služba více rozšířená a existují tu specializované týmy, které pracují se specifickými potřebami – např. všeobecné týmy, týmy krizové, týmy asertivní (určené pro lidi s vážným duševním onemocněním, kteří nespolupracují s běžnými službami), týmy pro klienty s prvním projevem psychotického onemocnění atd.

Zotavení

Duševní zdraví je spektrum a neexistují pouze 2 póly – nemoc, nebo zdraví. Proto se v souvislosti s léčbou duševních onemocnění používá pojem zotavení. Lidé s duševním onemocněním se s pomocí odborné péče a svých každodenních zkušeností učí porozumět vlastnímu onemocnění, díky čemuž mohou zmírnit jeho příznaky. S pomocí zdrojů, které mají (odborná péče, sociální opora, práce, koníčky a záliby), pak mohou i přes omezení způsobená nemocí žít spokojený a přínosný život. Každý z nás se zotavuje z různých věcí různě a nezáleží to pouze na aktuálním zdravotním stavu, ale na řadě dalších okolností: zkušenostech, temperamentu, charakterových rysech, rodině, přátelích, práci, prostředí, kde žijeme, včetně toho, že na léčbu každý reaguje jinak.

Zotavení je proces, díky kterému může člověk s duševním onemocněním přes všechna omezení způsobená nemocí žít spokojený a přínosný život. Jedná se o komplexní přístup a kromě zmírnění symptomů onemocnění, léků a terapie, je jeho součástí také zapojování do života.

Jak funguje CDZ pro dospělé? 

Péči o dospělé klienty*ky v Centru duševního zdraví pro Brandýsko nám přiblížil Martin Mikula, který je součástí týmu Nevypusť duši jako lektor a v CDZ působí na pozici peer konzultanta.

• Jak je možné se do CDZ dostat

CDZ pro dospělé fungují spádově podle místa bydliště. Obvykle jsou na ně navázaní psychiatři*ičky, kteří službu doporučují např. jako následnou službu po hospitalizaci. Při přijímání nových klientů*ek, kteří si CDZ vyhledávají sami podle webových stránek, se postupuje podle přijímacích kritérií. Tento typ vstupu do služby ale není tak častý.

• Kdo v CDZ pracuje

Multidisciplinární tým je tvořen ze sociálních pracovníků*ic, sester a bratrů, psychologů*žek, doktorů*ek a peer-konzultantů*ek. V týmu může působit i pracovní konzultant*ka. Výhodou multidisciplinárních týmů je garantovaná časová i územní dostupnost, ale i odlehčení lůžkových služeb. V praxi to znamená, že ten, kdo potřebuje čerpat služby, se k nim dostane snadněji, ideálne v místě svého bydliště. Prolínání přístupů a informací z vícero oborů a komplexní přístup odborníků a odbornic snižuje míru opětovné hospitalizace lidí s psychickými obtížemi.

Peer konzultant*ka – člověk s osobní zkušeností s duševním onemocněním a odborným kurzem, který mu umožňuje působit v multidisciplinárním týmu a provázet klienty*ky. Výhodou je sdílení podobných zkušeností, dodávání naděje a podpora klientů*ek se stávajícími psychickými obtížemi v tom, že nejsou sami. Je ideální, pokud je peer konzultantů*ek v centru více.

Pracovní konzultant*ka (IPS = individual placement and support) pomáhá hledat práci, doprovází na pohovory, jedná se zaměstnavateli. Velká část klientů*ek potřebuje podporu na trhu práce, protože ta stávající jim nevyhovuje, nebo usilují o uplatnění na běžném pracovním trhu, který preferují před tzv. chráněným zaměstnáváním (tj. uplatněním na chráněném pracovním místě určeném pro osoby se zdravotním postižením nebo duševními obtížemi). Pracovní konzultant*ka se také snaží bourat mýty a stereotypy a edukovat potenciální zaměstnavatele v tom, že zaměstnat člověka s duševními obtížemi není nebezpečné.

V praxi to vypadá tak, že IPS pracovník*ice má navázanou síť zaměstnavatelů, se kterými spolupracuje a pracuje i se stigmatem ze strany zaměstnavatelů, kteří často mají obavy zaměstnat člověka s duševními obtížemi.

• Jak probíhá péče o klienty*ky

Činnost konkrétního CDZ a nabídka zdravotní a sociální péče je vázaná na personální obsazení a další návazné služby v regionu. Každý klient*ka má svého přiděleného klíčového pracovníka*ci (case manager) – zdravotníka*ci, sestru/bratra, nebo sociálního pracovníka*ci. Klienti*ky docházejí do ambulance, nebo za nimi přidělený klíčový pracovník*ce dojíždí domů nebo do chráněného bydlení. Zakázky klientů*ek se odvíjí od jejich potřeb a stanovení cílů, na kterých se bude pracovat – čeho chtějí dosáhnout, co chtějí změnit, nebo naopak udržet. Na základě jejich zakázky je následně sestaven plán podpory.

Někteří klienti*ky chodí do centra pro medikaci nebo tam mají svého psychiatra*ičku, jiní potřebují více podpory v sociální oblasti (dluhové poradenství, sociální dávky, bydlení, komunikace s opatrovníky). Klienti*ky mohou docházet na terapie k psychologovi*žce nebo do terapeutické skupiny – nabídka služeb jednotlivých zařízení se liší od jejich personálního obsazení.

Pracovníci*e jsou k dispozici v centru každý den, nebo se ve směnách střídají. Kromě ambulantních služeb pracují i terénně a docházejí za klienty domů a do chráněných bydlení. Většina klientů*ek má osobní kontakt 1-2x týdně a podpora může probíhat i telefonicky. Kontakt ale může být i intenzivnější.

Pracovníci*ce v týmu mají kapacity jezdit za klienty*kami častěji např. v případech, kdy dochází k relapsu (zhoršení příznaků onemocnění), ale psychický stav klienta*ky není důvodem k jeho hospitalizaci. Tenhle způsob podpory má za cíl snižovat rehospitalizace a pomáhat klientům*kám zvládat jejich potíže v jejich přirozeném prostředí, pokud je to možné.

• S jakými obtížemi klienti*ky nejčastěji čerpají službu

V rámci přijímacích kritérií se bere v potaz, zda se jedná o SMI (severe mental illness = závažná duševní onemocnění) a jak moc podpory klient*ka v životě potřebuje, jaké má zázemí a volnočasové aktivity. Častou zakázkou je, když je klient*ka zaléčený a je v péči psychiatra*ičky a psychologa*žky, ale selhává v nějaké oblasti života – práce, bydlení, vztahy. Jedná se i o klienty*ky, u kterých dochází ke zhoršení symptomů duševního onemocnění, ovšem ne do takové míry, aby byla nutná hospitalizace.

• S čím vším může být tým CDZ klientovi*ce oporou a kde jsou limity služby

Může se jednat o předepisování a konzultování medikace, terapie, vyřizování sociálních dávek, komunikace s opatrovníky*cemi, pomáhání při řešení dluhů nebo při zapojování do společenského života a pomoc s hledáním práce. Peer konzultanti*ky nabízejí klientům*kám podporu a sdílení. Obvykle se jedná o dlouhodobou podporu v řádu několika let, pouze výjimečně jsou služby na kratší dobu a pak jsou klienti*ky odkázaní na další služby. 

Nejedná se o krizovou intervenci, v CDZ se nenachází lůžka a klienti*ky nedostávají termíny ihned. Není to tak, že by člověk čerpal jen jednu službu, využívá jich více a to dlouhodobě, vždy na základě zakázky (tak, jak jsme popsali u case managera výše).

Dětská CDZ

V pilotním režimu začínají fungovat také dětská CDZ. Své služby poskytují také spádově a v současné chvíli existují v České republice pouze 3. Jejich dostupnost je zatím poměrně omezená a nenaplňuje zcela záměr komunitního působení tak, aby i dětští klienti*ky měli možnost zotavovat se v místě svého bydliště. Narozdíl od CDZ pro dospělé, která poskytují dlouhodobou podporu, poskytují dětská CDZ primárně včasnou intervenci. Právě včasné zachycení duševních obtíží může zamezit rozvoji chronických onemocnění.

Jak vypadá model péče dětských CZD?

• Jak dítě vstupuje do služby

Rodiče vyplní doporučení do péče – jde o základní informace o dítěti, o tom, jaké má potíže atd. Následně tým odborníků zváží, jestli je tento typ péče pro konkrétní dítě vhodný a klíčový pracovník*ce kontaktuje rodiče dítěte. Nejčastěji jím je speciální pedagogog*žka, sociální pracovník*ice, zdravotní sestra/bratr, nebo rodinná poradkyně*ce, protože lékaři a psychologové jsou časově nejvíce vytížení. 

Ideální je, když doporučení do péče posílá jiný odborník*ce, a žádost nepřichází výlučně z iniciativy rodičů. 

Obvykle do 14 dnů od rozhodnutí o přijetí se domluví vstupní setkání (přítomna je zdravotní i sociální složka týmu). Zda se ho zúčastní kompletní rodina, nebo jen jeden rodič, záleží na potřebách dítěte. Probíhá na něm mapování situace, řeší se zakázka a nabídka služeb a domlouvá se termín u lékaře*ky. Pokud mají děti svého psychiatra*ičku pro děti a dorost, je to praktické, vzhledem k tomu, že služba není dlouhodobá.

• Kdo v dětském CDZ pracuje

Speciální pedagog*žka – pracuje se školami i poradnami, když se nastavují podmínky 

Sociální pracovník*ice 

Rodinný poradce*kyně konzultuje s rodinami situaci a vede rodinnou terapii, 

Zdravotní sestra/bratr  – poskytuje individuální konzultaci, krizovou intervenci, arteterapie, edukuje o zdravotním stavu, chodí i na hospitalizace za dětmi

Psycholog*žka – poskytují terapie i diagnostiku

Dětský psychiatr*ička

• Jak probíhá péče o dětské klienty*ky

Odborníci*ce v centru se snaží zmapovat situaci dítěte a pomáhají se základním nastavením kroků, které by bylo dobré, aby dítě dělalo a doporučují další návazné služby. Služba je uzpůsobena na práci s dětmi od 0 do 18 let. Typický klient*ka je adolescent s duševním onemocněním, může se jednat např. o potíže v oblasti úzkostí, deprese nebo sebepoškozování.  Nejedná se pouze o psychiatrickou službu pro děti a dorost, proto je podmínkou, že se s dětmi, které do péče nastoupí, pracuje komplexně a intenzivně.

Při práci s dětmi se kromě psychiatrických a psychologických přístupů využívají kreativní přístupy, např. dramaterapie (terapeutický přístup speciální a léčebné pedagogiky využívající divadlo jako prostředek léčby) a arteterapie, které provádí kvalifikovaní odborníci*ce.

Služby u dětí se poskytují ambulantně i terénně. Jedná se o výjezdy do škol, do nemocnic, nebo za dětmi, které nedokážou vyjít z bytu. Častěji ale děti potřebují přijít do CDZ i kvůli změně prostředí. Protože potíže často zasahují celou rodinu, poskytují CDZ podporu všem jejím členům, rodičům i sourozencům. Poskytují také skupinová setkání na různá témata a mají i rodičovskou skupinu.

Dětská klientela čerpá službu cca 3-6 měsíců a následně je odkázána dále. Obvykle se neděje, že by se problém celý vyřešil v rámci CDZ a je potřeba dlouhodobá péče v rámci dalších služeb.

Péče v dětském CDZ je služba, která vyžaduje velkou míru spolupráce ze strany rodičů. Odborníci*ce celou situaci sami nevyřeší, proto je potřeba se do péče zapojovat a intenzivně spolupracovat.

Včasná intervence při nástupu psychických obtíží v mladém věku je z hlediska rozvoje duševních obtíží zásadní. Dostupnost ambulantních specialistů a terapeutických či edukačních programů je nedostačující a důsledkem je nadbytečné množství hospitalizací dětských pacientů a sociální i ekonomická zátěž rodin. Pracovat se samotným dítětem bez podpory celého systému rodiny je zcela neefektivní. Podstatná je potřeba propojení veškerých terapeutických a rehabilitačních intervencí s oblastí vzdělávání a vůbec systém školství. 

Pokud vás budoucnost péče o dětské duševní zdraví zajímá, více se dočtete v Plánu regionální péče od Magistrátu hl.m.Prahy, který se zavázal vytvořit 4 dětská CDZ. 

zde: PLAN_REGIONALNI_PECE_O_DUSEVNI_ZDRAVI_2020_2030_V_PRAZE

Aktualizovanou mapu CDZ a multidisciplinárních týmů, včetně kontaktů a spádových oblastí, najdete ZDE.

Zdroje: ​​

Malý průvodce CDZ

Standard služeb poskytovaných v Centrech duševního zdraví (CDZ) pro osoby se … chronickým duševním onemocněním

https://www.reformapsychiatrie.cz/projekty/centra-dusevniho-zdravi-cdz

Jak poznat, že vaše dítě prožívá psychické obtíže?

Jako rodiče jste v jistém smyslu největšími odborníky na své děti – znáte je nejlépe, víte, jak se od narození vyvíjely, co je pro ně normální chování a co u nich můžete považovat za neobvyklé či zvláštní. Někdy je ale i pro samotného rodiče těžké zaznamenat, že se jeho dítě najednou chová jinak a něco se s ním děje, případně si připustit, pokud si toho všimne někdo jiný z vašeho okolí.

Pokud si uvědomíte, že vaše dítě prožívá psychické problémy, můžete cítit vinu a vztek, že jste to nezaznamenali dřív. Může vás také zaplavit bezmoc a máte o své dítě strach. Tyto pocity jsou přirozené. Zkuste se místo obviňování a výčitek zaměřit na to, jak můžete své dítě podpořit.

Každé dítě je individuální a to, co je norma u jednoho, může být naopak neobvyklé u jiného. Je potřeba vnímat souvislosti, v jakých dítě známe a jak se chovalo předtím. Existují určité signály, které lze považovat za varovné.

1.Výrazné změny chování

Dítě je k nepoznání, působí “divně”. Např. spíše klidné dítě je najednou neposedné, nezvykle aktivní, nevydrží v klidu, střídá aktivity. Aktivní dítě naopak ztrácí zájem o koníčky a oblíbené aktivity, přestává se scházet s kamarády a uchyluje se k pasivním způsobům trávení času.

2.Výrazné změny ve školní docházce a prospěchu

Může jít o náhlé zhoršení známek, problémy se soustředěním, zapamatováním nového učiva, potíže s udržením pozornosti, konflikty s konkrétními učiteli. Dítě častěji nosí domů poznámky a má problémy s kázeňskými přestupky.

3.Velké výkyvy nálad netypické pro něj i jeho vrstevníky

V pubertě jsou výkyvy nálad typické, ale nesmí během nich docházet k sebedestrukci či agresivitě. Zbystřete, pokud se u dítěte nebo mladistvého projevuje nápadný smutek, plačtivost nebo časté výbuchy vzteku, kdy má potíže se ovládat. Může jít o nekontrolovatelné a nečekané reakce, kdy je pro něj těžké se uklidnit, či kdy dokonce ubližuje sobě nebo ostatním.

4.Uzavírání se do sebe, problémy ve vztazích

Potíže se mohou objevit v kontaktu s vrstevníky i s dospělými, doma i ve škole. Může se objevit agresivita, nebo je pro dítě těžké pochopit sociální situace, necítí se oblíbené, přestává komunikovat a straní se kolektivu. Pokud máte podezření na šikanu v kolektivu, začněte situaci řešit. Více informací najdete v článku Šikana ve škole.

5.Výrazný strach netypický pro dítě

U dítěte jsou přítomné obavy a přílišné starosti, které mohou vyústit do úzkostí. Může jít o nepřiměřený strach z určité věci, kdy se dítě opakovaně vyhýbá konkrétní činnosti, předmětu ve škole (tělocvik), osobě nebo situaci. Nejedná se však o strach typický pro děti v určitém věku – např. ze tmy nebo z čertů. Může si také stěžovat na fyzické projevy úzkostí, mít zhoršené usínání nebo zcela odmítá o některých tématech mluvit.

6.Ztráta zájmu o oblíbené činnosti

Dítě může postrádat smysl u oblíbených aktivit, koníčků a činností, které mu dříve přinášeli radost. Přestává se věnovat sportovním nebo tvořivým činnostem, do aktivit se musí nutit a netěší se na ně.

7.Problémy s jídlem

Všimli jste si v poslední době zvýšené, nebo naopak snížené konzumaci a odmítání jídla? Objevuje se u vašeho dítěte častá nevolnost po jídle, odmítání společného jídla, stěžuje si na bolesti žaludku? Pokud se u dítěte objeví problémy související se stravováním, můžete se obrátit na pediatra, který doporučí vyšetření u dalších specialistů.

8.Problémy se spánkem

Mezi časté potíže patří nespavost, noční můry a děsy, dlouhé usínání a časté probouzení, náměsíčnost.

9.Sebepoškozování

Děti a mladí lidé se uchylují k sebepoškozování ve chvílích, které jsou pro ně náročné a kdy nemají jiný způsob, jak si ulevit od negativních emocí a problémů. Pokud se dítě sebepoškozuje, může vás to velmi vyděsit, můžete cítit vztek nebo bezmoc. Nemusí to znamenat, že si chce sáhnout na život. Je potřeba s ním vést klidný rozhovor a hledat bezpečnější způsoby, jak si ulevit od tíživých pocitů, např. bouchat do polštáře, psát si deník, křičet, zkoušet dechová cvičení nebo kontaktovat blízkou osobu a svěřit se jí. Situaci je potřeba řešit s odborníkem a nezůstávat na to sami. Důležité informace jsme pro vás shrnuli v článku Sebepoškozování.

10. Pocity méněcennosti a vyjádření, že je druhým na obtíž

Měli byste zbystřit pozornost, pokud dítě často mluví o tom, že je hloupé, že všechno kazí, že je druhým na obtíž, nebo že by to tady bylo lepší bez něj. Pokud máte podezření, že by se dítě mohlo zabývat myšlenkami na sebevraždu, přečtěte si náš článek Prevence sebevražd u dětí a mladistvých.

Každý problém má své místo a zaslouží si řešení.
Vyhledat odbornou pomoc pro dítě nebo i pro sebe není ostuda.

Kdy a kde vyhledat odbornou pomoc?

Někdy můžete mít pochybnosti, jak moc jsou potíže vašeho dítěte vážné a nechcete se unáhlit. Pokud si nejste jistí, že se s vaším dítětem něco děje, konzultujte situaci s odborníkem. Problémy se mohou řešit hned, když se objeví, nemusíte čekat do poslední chvíle. Můžete se svěřit, konzultovat, probrat možnosti, hledat kroky, jak dál. Odborník nezná vaše dítě tak dobře jako vy, ale má velkou výhodu nezaujatosti a objektivního pohledu a také odborných znalostí, díky kterým může dítěti pomoct.

Může pro vás být obtížné si představit, co všechno může vaše dítě trápit. Vaše role spočívá v tom uznat, že se něco děje a podpořit dítě v řešení.

Pokud se rozhodnete vyhledat odbornou pomoc pro nezletilého, bude k zahájení péče potřeba podepsat informovaný souhlas zákonného zástupce. Obvykle je to rodič, ale může to být i jiná pečující osoba. Je třeba počítat s tím, že čekací lhůty u odborníků, kteří se zabývají dětským duševním zdravím, bývají dlouhé. Nenechte se tím odradit. Pokud potřebujete okamžitou pomoc, kontakty na krizové linky pro dospělé i pro děti najdete na konci článku.

Nejčastější mýty a obavy rodičů, které brání ve vyhledání odborné pomoci

• Mému dítěti se to stát nemůže

Duševní zdraví dospělých i dětí je ovlivněno genetickou predispozicí ale také okolím, společenskou situací, vztahy a životním stylem. Data, která máme k dispozici, jednoznačně poukazují na to, že v souvislosti s pandemií riziko rozvoje psychických obtíží stouplo. A je možné předpokládat, že situace s válkou na Ukrajině se na kvalitě našeho psychického zdraví také podepíše.

20 % dětí a mladých lidí ve věku 13-18 let trpí nějakou formou psychických obtíží.

Děti a mladí lidé jsou velmi zranitelná skupina z hlediska rozvoje psychických obtíží a zavíráním očí před tím, že mohou samy trpět, jim bohužel nepomůžeme. Může být náročné připustit si, že duševními obtížemi prochází vaše dítě. Je ale důležité myslet na to, že včasná intervence je v jeho zájmu a může zabránit rozvoji chronických potíží.

• Je to jenom puberta a musíme to vydržet

Vaše dítě může procházet složitým obdobím, protože dospívání s sebou nese množství fyzických a psychických změn. O duševní onemocnění se může jednat, pokud dlouhodobě přetrvává zhoršená nálada, která se nemění, a pokud dochází k narušení vztahů a zasahuje to závažným způsobem do studia, práce či dalších běžných denních činností a koníčků.

Myslete i na vlastní potřeby. Sdílejte s jinými rodiči, jak takové situace zvládají a najděte si čas pro sebe.

Projevy agrese, mlčení, cynické komentáře, to všechno může být pro rodiče, který o dítě celý život pečuje, velmi zraňující. Je to přirozená fáze, kdy se z dítěte stává mladý člověk, který mimo jiné začíná vnímat nedostatky rodičů a má silnou potřebu se vůči nim vymezovat. Na konci článku najdete spoustu odkazů a inspirace, jak komunikovat s mladistvými a zvládat rizikové situace.

• K psychologovi chodí jenom lidé se závažnými problémy. Moje dítě není blázen.

K psychologovi chodí děti, které mají potíže se začleňováním mezi vrstevníky, s navazováním prvních intimních vztahů, které řeší konflikty s rodiči a se sourozenci, hledají smysl života, trápí je nespavost, nechutenství, noční můry, mají potíže se soustředěním, školní docházkou a zhoršeným prospěchem apod. Může se jednat o nejrůznější dětská trápení a bolístky, ale i o výrazné výkyvy nálad, depresivní myšlenky, úzkosti, panické ataky a celé spektrum duševních onemocnění.

V bezpečném prostředí se mohou děti psychologovi svěřit se vším, co je trápí. Trénují, jak se bránit před šikanou, objevují vlastní silné stránky, zamýšlí se nad hodnotami. Učí se, jak o sebe pečovat a jak zvládat stres.

Aby psychoterapie fungovala, je důvěra dítěte vůči osobě psychologa klíčová. Myslete také na to, že dítě přebírá vaše názory. Výroky typu “naše dítě psychologa nepotřebuje, není přece blázen” mohou vést k pocitům studu, úzkosti a méněcennosti, pokud by se vám chtělo svěřit s tím, co ho trápí, a bránit mu v požádání o pomoc.

• Co si o nás bude myslet zbytek rodiny a učitelé ve škole?

Uvědomte si, že si vaše dítě zaslouží pomoc a má právo na to, aby se jeho potíže řešily. Je přirozené mít strach nebo obavu z reakcí okolí, ale nemělo by to bránit ve vyhledání pomoci. Nemůžete ovlivnit reakce vašeho okolí, můžete však přispět k tomu, aby na okolnosti reagovalo vstřícně. Hledejte ověřené a věrohodné informace o psychických obtížích vašeho dítěte, komunikujte s odborníky a postupujte společně v tom, jak informovat okolí.

Je na vás, kolik informací svému okolí sdělíte.
Na všem se můžete domluvit společně s dítětem.

• Léky mému dítěti změní osobnost

Některé druhy psychických obtíží si vyžadují farmakologickou léčbu. Léky, které se předepisují, jsou šetrné a mohou pomoci zejména, když dítě trpí depresivními či sebevražednými myšlenkami, prožívá velké úzkosti, nebo má potíže se soustředěním. Případné obavy ohledně nežádoucích účinků můžete konzultovat s psychiatrem. Účinnost léků nelze očekávat okamžitě, je potřeba počkat několik týdnů (obvykle 4 až 6), aby bylo možné pozorovat první změny.

Dodržujte doporučení lékaře, případné obavy a nežádoucí účinky konzultujte s psychiatrem a nevysazujte léky svévolně. Zhoršujete tím riziko návratu potíží.

Jak podpořit dítě v řešení duševních obtíží

1.Vyslechněte a opakovaně nabízejte prostor pro rozhovor

Cílem je ukázat naši přítomnost a budovat důvěru s dítětem. Není vhodné se dítěte ptát, proč se cítí tak, jak se cítí. Často to ani nemusí vědět. Společně můžete přijít na to, v čem spočívá příčina obtíží, ale není to nezbytné.

Rozhovor může probíhat i u jiných činností, při společné práci v domácnosti, na kole, při venčení domácího mazlíčka apod. Může být užitečné domluvit si pravidelný společný čas v týdnu, kdy si budete v bezpečném prostředí a soukromí povídat o tom, co je nového, koho co potěšilo, nebo koho co trápí. Můžete společně vyplnit Osobní krizový plán, inspirovat se jednotlivými otázkami, nebo pracovní list vytisknout a dítěti předat.

Dítě potřebuje cítit podporu a možnost přijít za vámi, pokud bude samo chtít. Prostor na rozhovor nabízejte opakovaně, i když ho dítě aktivně nevyužívá.

Je normální, že děti s přechodem do puberty tíhnou k jiné osobě, které se svěřují. Pokud se dítě svěří jiné osobě, může vás to zraňovat, je to ale lepší, než kdyby na své potíže zůstalo samo.

2. Respektujte jeho/její prožívání

Nemusíte rozumět tomu, co přesně se vašemu dítěti děje, můžete mu ale říct, že věříte tomu, co vám říká a tomu, co cítí.

Z čeho může mít vaše dítě obavu

“Nechci rodičům přidělávat další starosti.”
“Bojím se, že mě nepochopí.”
“Moje rodiče nevěří na duševní onemocnění.”
“U nás se o těhle věcech moc nemluví.”
“Nevím, jak bych jim to řekl/a.”
“Nevím, kdy jim to mám říct.”
“Bojím se, že bude máma smutná.”

3. Vytvářejte příležitosti pro zapojení v kolektivu vrstevníků

Umožnit dítěti být aktivní v různých kroužcích a volnočasových aktivitách pomáhá rozvíjet jeho sociální dovednosti – spolupracovat, domluvit se, najít kompromis, naslouchat druhým, zdravě se prosadit nebo řešit konflikty. Je třeba mít realistická očekávání od časových možností a kapacit dítěte. Přemíra aktivit může vést k přesycení a dlouhodobým pocitům vyčerpání. Můžeme dítě citlivě motivovat v překonávání překážek, ale není vhodné dítě do aktivity tlačit, pokud ji odmítá.

4. Nabídněte odbornou pomoc

Je důležité dítě ujistit, že vyhledání odborné pomoci není známkou osobního selhání a nabídnout mu pomocnou ruku ve vyhledání kontaktů. Předejte svým dětem kontakt na Linku bezpečí 116 111. Není to selhání komunikace v rodině, je to prevence a možnost, jak dítěti pomoci, když se nebude cítit na komunikaci s blízkou osobou a bude to potřebovat.

5. Spolupracujte s odborníky

Komunikujte s odborníkem, který poskytuje péči vašemu dítěti, dodržujte jeho doporučení. Pokud je to potřeba, obvykle je při terapeutické práci s dítětem do procesu v různé míře zapojený rodič nebo nejbližší okolí. Spolupracujte na zadaných úkolech a motivujte dítě v léčbě. Někdy i jednorázová konzultace může významně ovlivnit další průběh situace doma, změna ale obvykle nenastaneihned a výsledky potřebují čas. Buďte trpěliví. U medikace se efekt obvykle začne dostavovat po několika týdnech.

Je důležité, aby dítě chápalo, že je to pomoc pro něj. Nemusí vědět jak, ale potřebuje rozumět tomu, že se mu odborník ve spolupráci s rodiči snaží pomoct. Výsledek terapie závisí také na podpoře ze strany rodičů.

Komunikujte s pediatrem svého dítěte a proberte s ním jakoukoliv výraznou změnu ve spánkovém, stravovacím režimu, míře aktivity či dalších somatických obtíží. Pokud je dítě nebo mladistvý v péči psychiatra, informujte ho o změnách.

6. Spolupracujte s učiteli

V rámci školy funguje školní poradenské pracoviště, kde působí metodik prevence, výchovný poradce, někdy školní psycholog či speciální pedagog. Pokud má dítě  k někomu z nich důvěru, může dotyčná osoba také poskytnout podporu, nebo pomůže s nasměrováním na další odborné kontakty a služby v okolí. Důvěryhodnou osobou může být i třídní učitel/ka nebo vychovatel/ka v družině.

Pokud je to možné a máte zkušenost s tím, že mají učitelé ve škole k dětem vstřícný přístup, je vhodné komunikovat s nimi. Není třeba sdělovat konkrétně, co se s dítětem děje, ale můžete zmínit, že si nyní prochází náročnějším obdobím a potřebuje více podpory a odborné pomoci a že s ním k odborníkovi docházíte a na celé situaci pracujete. Zvlášť pro třídního učitele to může být důležitá informace. Vzhledem k tomu, že se duševní obtíže dítěte mohou promítat i do školního prostředí, předejdete tím možným nedorozuměním spojeným např. s častější absencí, zhoršeným prospěchem či nepřipraveností do školy.

Kontakty

Děti a dospívající

Linka bezpečí 116 111 – anonymně, zdarma, nonstop, pro děti, mládež a studující

Dětské krizové centrum – 241 484 149 nebo 777 715 215 

Dospělí – rodiče a učitelé

 Linka pro rodinu a školu– 116 000 anonymně, zdarma, nonstop

Rodičovská linka – 606 021 021

Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb

Česká asociace pro psychoterapii – adresář psychoterapeutů

Kromě výše zmíněných kontaktů a služeb si můžete do mobilu stáhnout Aplikaci Nepanikař

Pokud vás na toto téma zajímá víc informací, užitečné a přehledné informace najdete zde: 

Opatruj se

Centrum Locika

Velký rozcestník kontaktů v oblasti duševního zdraví najdete na našem webu:

www.nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc

Materiály z dílny Nevypusť duši – články a videa můžete přeposlat i dítěti, nebo mladistvému, který potřebuje pomoc.

Jak si mám říct o pomoc, když mi ještě nebylo 18 – podpora mladých lidí, aby se nebáli vyhledat pomoc

Jak reagovat, když se ti někdo svěří – článek plný praktických tipů pro mladé lidi, kteří chtějí podpořit své kamarády

Osobní krizový plán – pomůcka pro rozhovor o zvládání

Sebepoškozování – praktické tipy, co zkusit namísto toho a kontakty

První pomoc při úzkosti v nouzovém stavu

Prevence sebevražd u dětí a mladistvých – článek plný praktických tipů, jak vést citlivý rozhovor a kam se obrátit

Podpora psychické odolnosti u dětí – článek pro rodiče a dospělé, kteří chtějí podpořit 

Třída jako bezpečné místo pro všechny – článek pro učitelé, kterým záleží na duševním zdraví jejich žáků

Zdroje:

https://sancedetem.cz/i-deti-mohou-mit-vazne-psychicke-problemy-jak-je-poznat 

Opakovaně můžeme vidět, že tak jako při nástupu pandemie a po přírodní katastrofě na Moravě, se ve společnosti zvedla ohromná vlna solidarity i v návaznosti na situaci na Ukrajině. Všichni kolem pomáhají, zapojuje se naše rodina, kamarádi, sousedé, celá komunita. Nepochybujeme o tom, že pomáhání druhým má smysl a jako jednotlivci a společnost tak vyjadřujeme naši spoluúčast a to, že nejsme lhostejní vůči utrpení jiných lidí.

Každý z nás má jinou míru psychické odolnosti a s událostmi se vypořádává svým vlastním způsobem.

Každý ale na takovou mimořádnou událost reaguje odlišně. Zažívá různé emoce, vyrovnává se s nimi svým způsobem a potřebuje na to jiné množství času. Někdo situaci zpracuje dříve, jiný později, někdo potřebuje klid a ústraní, aby si uspořádal myšlenky a dal průchod svým emocím, další chce být naopak aktivní a v centru dění.

Konáním konkrétních skutků poukazujeme také na naše hodnoty, za které jsme ochotni se postavit. Vyjadřujeme nesouhlas s válečným konfliktem a víme, že tím, jak se zachováme nyní, ovlivňujeme svět, v jakém chceme žít a v jakém budou vyrůstat naše děti.

Dobrovolnické aktivity pomáhají nejen druhým, ale i nám samotným.

Poskytování pomoci je zároveň způsob, který nám všem pomáhá situaci zvládnout a ukotvit se v době, která s sebou přináší jistou míru nejistoty. Místo neustálého přemýšlení a zabývání se katastrofickými scénáři se tak věnujeme něčemu, co dává v danou chvíli smysl našemu životu.

Může se ale stát, že nemáme na nic sílu a chceme alespoň na chvíli před tím vším, co se děje, zavřít oči a nevylézt z postele, kde je bezpečí. Někdy propadáme beznaději, a máme tendence se stranit a izolovat od okolí.

U některých z nás se mohou objevit pocity viny z toho, že v tuto chvíli neděláme dost. Velká vlna solidarity viditelná v blízkém okolí, širší společnosti i médiích, na nás pak může působit jako tlak. Je přirozené, že se takové pocity mohou objevit. V náročných situacích je však důležité postupovat s ohledem na své vlastní psychické i fyzické síly.

Míra ochoty pomoci, forma jakou to uděláme i načasování, je pouze na nás.

Můžeme nabídnout pomoc, ale nemusíme všechno udělat hned.

Každý v takových situacích nakládá se svým časem jinak a je důležité si své síly pro pomoc rozložit, abychom je nevyčerpali během prvních dnů. Určitou formu pomoci je bezesporu potřeba poskytnout okamžitě (např. dobrovolnická a humanitární pomoc na hranicích). Existují ale i jiné její podoby, které budou třeba v průběhu dalších týdnů a měsíců – např. dlouhodobá finanční a administrativní podpora nebo pomoc lidem, kteří utíkají před válkou, se zapojením do společnosti.

Je v pořádku, pokud někdo z jakýchkoliv důvodů nepřispěl na žádnou sbírku. Jistě bude mít možnost zapojit se do pomoci i později, nebo jinak. Zároveň  je přirozené, že se v některých způsobech pomoci nemusíme cítit jistě a necítíme se například na účast na demonstraci. Záleží na každém z nás, zda a jakým způsobem se chceme do pomoci zapojit.

Možností pomoci je mnoho, můžeme udělat to, co je nám blízké a v čem se cítíme jistí.

Někdo rád nabídne materiální pomoc, odvoz, přispěje na sbírku finančně, nebo přinese oblečení či nakoupí potraviny. Další se může zúčastnit demonstrace či dobrovolně nabídnout své služby nad rámec svých běžných pracovních povinností – pomáhající profese, IT specialisté nebo učitelé, kteří ve třídách vedou hodiny zaměřené na práci s informacemi či mluví s dětmi o vztazích v kolektivu, respektu a toleranci vůči dětem z jiných zemí. Být oporou svým blízkým a vyslechnout jejich obavy je také forma pomoci.

Děkujeme všem, kteří se jakýmkoliv způsobem rozhodli pomáhat. Stejně tak ale respektujeme ty, kteří nemohou, nebo se necítí na to, se do pomoci více zapojit. Každý se teprve vyrovnáváme s nečekanou situací, která nás vytrhla z každodenní rutiny.

Nezapomínejme na své duševní zdraví

Ani v takto náročné době nezapomínejte na své duševní zdraví. Abychom byli schopni pomáhat druhým, musíme nejprve “nasadit kyslíkovou masku” sobě.

Nemusíme mít špatný pocit či výčitky, že se dál věnujeme oblíbeným činnostem, u kterých je nám dobře. Načerpat síly je potřeba.

Chodit do kina, sportovat, zajít si do kavárny nebo restaurace a věnovat se svým koníčkům. Odpočinek a načerpání fyzických i psychických sil potřebuje každý, a to i v takto mimořádné situaci, zvláště pak, pokud se rozhodne pomáhat.

Je třeba myslet i na čas, který věnujeme přijímání zpráv.

Je zřejmé, že současná situace je pro nás zcela novou zkušeností, která nás může zneklidňovat a my můžeme pociťovat strach a obavy. Snažíme se být ve spojení s okolním světem. Večer před usnutím a těsně po probuzení spousta z nás pročítá sociální sítě a aktualizuje informace ze zpravodajství. Tento čas  je ale vhodné limitovat.

Podívejte se na naše video o tom, jak přistupovat k velkému množství zpráv a alespoň na chvíli se odpojit od obrazovky.

Pokud cítíte, že je toho na vás moc, vyhledejte odbornou pomoc. To, že nejste přímo zasaženi situací na Ukrajině neznamená, že vás nemůže ovlivnit.

Svěřit se se vším, co vás trápí, můžete zde:

• Linka první psychické pomoci (pro dospělé od 18 let): 116 123
• Linka bezpečí (pro děti, mládež a studující do 26 let): 116 111
• Linka důvěry pro seniory – Senior telefon: 800 157 157
• Sociální klinika – 3 online konzultace nebo krátkodobá psychoterapie
• Terapeutická linka Sluchátko – 3 hovory s terapeutem zdarma
• Adresář psychologické pomoci v ČR pro občany

Rozepsané kontakty z rozcestníku

Celý rozcestník s funkčními odkazy ke stažení v PDF najdete na tomto odkazu  

JSEM DOSPĚLÝ A POTŘEBUJI O VÁLCE MLUVIT S DÍTĚTEM:

JSEM UČITEL

• Linka pro rodinu a školu: 116 000 (nonstop, zdarma a anonymně)
• infografiky a materiály ke stažení – bit.ly/volne_ke_stazeni
• krizová setkání a supervize pro učitele a asistenty pořádané Člověkem v tísni – bit.ly/prehled_terminu
• Příručka pro školy v době katastrofické události od NUDZ a MŠMT: bit.ly/prirucka_pro_skoly

SLUŽBY PRO RUSKÉ A UKRAJINSKÉ OBČANY

• odborná pomoc v mateřském jazyce – bit.ly/cpng_ukraine
• psychiatrická a psychologická pomoc NUDZ – objednání na e-mailu: ambulance@nudz.cz nebo tel. +420 283 088 139
• terapie zdarma od Terapie.cz – bit.ly/therapies_for_free
• krizová linka v Jihomoravském kraji – více informací: bit.ly/south_moravian_region

JAK KRIZI ZVLÁDNOUT CO NEJLÉPE

• web opatruj.se
• instagramové profily: @kpsychologovi   @neveshlavu   @icarecz   @eliska.remesova

__________________

další odkazy

• Psychologická pomoc Ukrajině od České psychologické aliance pro globální změny
• Asistenční infolinka Charita
• Duševní zdraví a pohoda / психическое здоровье и благополучие
• Karlova Univerzita (Pomoc studentům a jejich blízkým)
• aplikace Nepanikař –  poskytuje zdarma rychlou první psychologickou pomoc. Obsahuje moduly: deprese, úzkost/panika, sebepoškozování, myšlenky na sebevraždu, moje záznamy, poruchy příjmu potravy a kontakty na odbornou pomoc.

___________

Materiály z dílny Nevypusť duši, které vám mohou pomoci zvládat současnou situaci

• Teenagerům v nouzovém stavu
• První pomoc při úzkosti v nouzovém stavu
• Dechová cvičení – tipy, jak zvládnout panickou ataku a jak rozdýchat úzkost
• Relaxační techniky – včetně návodů a dalších odkazů
• Třída jako bezpečné místo pro všechny – tipy pro učitele, jak pracovat na dobrém klimatu ve třídě a podpořit duševní zdraví dětí
• Tipy pro rodiče a učitele – co vyzkoušet s dětmi, když jim není dobře
• Naše videa – relaxace, dechová cvičení, psychohygiena, úzkosti u dětí a další

Psychiatrická péče v ČR je opředena spoustou mýtů. Lidé často z filmů a médií získávají zkreslené informace a v důsledku toho se bojí nebo stydí vyhledat odbornou pomoc. Nevědí, co je při návštěvě psychiatra nebo v psychiatrické nemocnici čeká, bojí se odsouzení ze strany nejbližšího okolí a i se závažnými obtížemi na to zůstávají sami, protože nechtějí být považováni za blázny. Mnoho lidí tak v případě duševních obtíží pomoc nevyhledá. Stigma spojené s těmito stavy znamená, že lidé trpící duševními potížemi zažívají sociální vyloučení, odmítání a přehlížení ze strany společnosti, a to dokonce i tehdy, když se odhodlají odbornou pomoc vyhledat.

Psychiatrie je lékařský obor a hospitalizace na psychiatrickém oddělení, klinice či přímo v psychiatrické nemocnici může mnohdy zachránit život.

Zkušenosti s hospitalizací mohou být různé, někdy proběhne v pořádku a bez komplikací a jindy se bohužel stává, že může být zkušenost s hospitalizací méně příjemná. V některých případech i proto, že při některých pobytech v nemocnici stále ještě dochází k porušování lidských práv pacientů. Tato špatná zkušenost pak bohužel může být později hlavní motivací k udržení psychické kondice – pacienti dělají vše proto, aby se do nemocnice už znovu nevrátili (tato motivace ale není nejlepším a nejfunkčnějším “motorem” k zotavení a věříme, že snahy o změnu systému péče o duševní zdraví přispějí k tomu, aby se týkala stále méně a méně pacientů).

Za uplynulá desetiletí se péče o duševní zdraví v mnohém posunula dopředu. Zejména co se týče zlepšování kvality péče má ale v našich podmínkách ještě velký kus cesty před sebou. V článku proto zmiňujeme i Reformu péče o duševní zdraví, která si klade za cíl systémovou změnu v oblasti poskytování péče o duševní zdraví, zlepšovat kvalitu života lidí s duševním onemocněním a podpořit je co nejlépe v jejich zotavení.

Kdy je vhodné obrátit se na psychiatra?

Určitá míra stresu a psychické nepohody k životu patří. Někdy však potíže přerostou do závažných problémů, které znemožňují běžné fungování ve vztazích a v práci. V takových chvílích je užitečné začít řešit psychické obtíže s odborníkem.

Duševními obtížemi se zabývají psychologové a psychiatři. Jejich metody se liší – zatímco psychologové léčí rozhovorem, psychiatři mohou předepisovat léky. Psychologové, psychiatři a další odborníci z oblasti zdravotnictví a sociálních služeb mohou absolvovat také sebezkušenostní terapeutický výcvik, který je opravňuje k tomu, aby vedli psychoterapii.

Lidé vyhledávají psychiatra nejčastěji s těmito obtížemi:

• dlouhodobé narušení spánkového režimu
• úzkosti, které někdy mohou vyústit do panických atak
• neklid, výbušnost, výkyvy nálad
• depresivní myšlenky a myšlenky na sebevraždu
• různé fyzické symptomy nemocí, kdy je vyloučeno jiné onemocnění
• sebepoškozování a ohrožení života

Kde probíhá psychiatrická léčba?

1.Psychiatrické ambulance

Jedná se o ordinace, kam pacienti docházejí. Převážná většina se zaměřuje na dospělé pacienty, vyskytují se i specializované na dětskou psychiatrii (pedopsychiatrii), sexuologii nebo psychiatrii pro seniory (gerontopsychiatrii).

Léky na spaní, proti úzkosti i antidepresiva mohou předepisovat také praktičtí lékaři a další specialisté, např. neurologové a sexuologové. Užívání léků na spaní nebo některých léků proti úzkosti s sebou ale nese riziko vzniku závislosti. Pokud potíže dlouhodobě přetrvávají, je vhodné nespoléhat jenom na léky a začít situaci řešit s pomocí dlouhodobé systematické psychoterapie, zkoumat příčinu vzniku a přetrvávání problému a podpořit léčbu změnou životního stylu.

2.Psychiatrická oddělení běžných nemocnic

Slouží k řešení akutních i chronických problémů a disponují především akutními lůžky. 

3.Psychiatrické nemocnice (dříve se jim říkalo léčebny)

Primárně léčí pacienty, kteří vyžadují dlouhodobější péči. Mají převahu lůžek následné péče, v rámci reformy péče o duševní zdraví ale přibývají i akutní lůžka.

V psychiatrických nemocnicích jsou hospitalizováni pacienti s celým spektrem duševních onemocnění – pacienti s depresí, úzkostmi, bipolární poruchou, obsedantně-kompulzivní poruchou, ale také s poruchami spánku, psychotickými onemocněními, se závislostmi, s poruchami příjmu potravy, s poruchami osobnosti, s Alzheimerovou chorobou nebo s demencí.

poznámka: Kromě výše zmíněných služeb psychiatři působí i v multidisciplinárních týmech v rámci Center duševního zdraví, které detailně představíme v dalším z článků ze série o službách.

Jak probíhá příjem při hospitalizaci?

Pacient se do psychiatrické nemocnice může dostat několika způsoby. První možností je, že přijde sám bez doporučení. Ideální je, když je pacient už před přijetím v péči ambulantního psychiatra, který usoudí, že lůžkové zařízení poskytuje větší možnosti a svému klientovi tak vypíše doporučení.

Z hlediska spádovosti je psychiatrická nemocnice zdravotnické zařízení s nadregionální působností většinou zřizovaná Ministerstvem zdravotnictví ČR (některé jsou zřizované krajem). V ČR máme možnost svobodné volby lékaře a místa, kde chceme být léčeni. V praxi ale může dojít k tomu, že vámi vybrané psychiatrické zařízení bude právě plně obsazené, nebo v něm bude omezený provoz (např. při rekonstrukci). V takovém případě se doporučuje obrátit se na místo nejblíže bydlišti pacienta.

K přijetí na lůžko do psychiatrické nemocnice musí existovat závažný zdravotní důvod.

poznámka: Nezletilí pacienti a pacienti omezení ve svéprávnosti jsou k hospitalizaci přijímáni se souhlasem jejich opatrovníků či zákonných zástupců. Jejich práva upravuje Doporučení veřejného ochrance práv – Účast dítěte na rozhodování o záležitostech souvisejících s jeho hospitalizací na psychiatrii

• Příjem k plánovaným hospitalizacím je lepší domluvit předem.

• Během pohotovostní služby nemocnice neodkladně přijímá pacienty s akutními projevy duševní nemoci, zejména pokud jsou ve stavu, který vyžaduje okamžitou intervenci a pomoc lékařů a zdravotních sester. Obvykle jde o zhoršení onemocnění,  ohrožení zdraví nebo života dotyčného, nebo jiné osoby a o situace, kdy pacient nemá zázemí vhodné pro léčbu, nebo nejsou podmínky na to, aby se o něj nejbližší okolí postaralo.

• Pacienti se přijímají přes centrální příjem, který funguje 24 hodin denně, během noci je zajištěn službu konajícím lékařem. Ambulance centrálního příjmu neposkytuje klasické ambulantní psychiatrické služby, pro tento typ dlouhodobé péče je vhodné využít služeb lokálních ambulantních psychiatrů.

• Během příjmu lékař provede stručné vyšetření a zváží, zda je hospitalizace indikována. Před přijetím do léčby může doporučit ještě interní, neurologické nebo i jiné odborné vyšetření. V případech s poruchami chování vzniklými akutní intoxikací alkoholem nebo jinými návykovými látkami je doporučeno umístění na regionálních záchytných stanicích.

Paní doktorka si nás posadila ke stolu a začala mi pokládat otázky, na které jsem pravdivě odpovídala. Nakonec jsem jí popsala i své myšlenky na sebevraždu. Nakonec jsem podepsala papír o tom, že se nechávám hospitalizovat ze své vlastní vůle. Bylo to to nejtěžší, ale zároveň to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. (studentka, 22 let)

Pokud je klient nebezpečný sám sobě nebo svému okolí, může se přijetí k hospitalizaci konat i proti vůli klienta.

Jak probíhá nedobrovolná hospitalizace?

• Nedobrovolná hospitalizace představuje závažný zásah do práv pacienta, a je proto možné realizovat ji pouze, pokud nelze hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí odvrátit jiným způsobem.
  
• Zdravotnické zařízení má povinnost oznámit nedobrovolné převzetí pacienta do 24 hodin soudu. Soud pak musí do 7 dní od začátku hospitalizace rozhodnout o tom, zda k nedobrovolnému převzetí došlo v souladu se zákonem a posuzuje setrvání pacienta ve zdravotnickém zařízení.
  
• Máte právo znát veškeré informace obsažené ve vašem soudním spisu a případně udělit osobě (kamarádovi, rodinnému příslušníkovi) plnou moc k nahlížení do spisu a vytváření kopií.
  
• Máte právo nahlížet do své zdravotnické dokumentace a také zplnomocnit kohokoli k tomu, aby nahlížel do vaší zdravotnické dokumentace či si dělal kopie.

Jak probíhá léčba na psychiatrickém oddělení?

Léčba na psychiatrickém oddělení obvykle zahrnuje užívání léků a další terapie. Možnosti péče se v jednotlivých zařízeních liší.

• Po příjmu je klient odeslán na oddělení – které může být otevřené nebo uzavřené, záleží na okolnostech přijetí a závažnosti potíží.
  O umístění pacienta na konkrétní oddělení psychiatrické nemocnice rozhoduje přijímající lékař. Jednotlivá oddělení se zaměřují na odlišné okruhy diagnóz, liší se v možnostech pohybu mimo oddělení a v režimových opatřeních. Personál oddělení (většinou sestry), pacienta seznámí s fungováním oddělení a nechají si od něj podepsat potřebné dokumenty, např. informace o právech a povinnostech.  Jsou provedena základní vyšetření, která mohou zahrnovat i otázky ohledně požadavků klienta na stravu, alergie apod.
  

• Následně je pacient vyšetřen lékařem oddělení.
  Vyšetření zahrnuje zjištění okolností přijetí, aktuální potíže (psychické i tělesné) a také dotazování se na život klienta před přijetím do léčebny. Lékař se potřebuje doptat na informace o rodině,  osobním životě,  nemocech,  vzdělání,  sociální situaci,  zaměstnání, závislostech, předcházející léčbě apod.

• Po lékařském vyšetření následuje léčba na oddělení, která se liší mezi odděleními a i jednotlivými zařízeními
  Léčba obvykle zahrnuje kombinaci psychoterapie a užívání léků, někdy i léčebnou terapii v různých dílnách, např. arteterapie (využití výtvarných technik, pracovní a činnostní terapie nebo výroba dekorativních předmětů).

• Součástí psychiatrické hospitalizace jsou tzv. režimová opatření.
  Jedná se o pravidla a zvyklosti, které významným způsobem regulují pobyt na oddělení, určují, co je komu a za jakých podmínek dovoleno a co zakázáno (kontakt s blízkými, používání elektronických zařízení, kouření). Více informací o režimových opatřeních a právním rámci nedobrovolné hospitalizace najdete v dokumentu Analýza režimových opatření.
  

Co znamená pojem zotavení?

Duševní zdraví je spektrum a neexistují pouze 2 póly – nemoc, nebo zdraví. Proto se v souvislosti s léčbou duševních onemocnění používá pojem zotavení. Každý z nás se zotavuje z různých věcí různě a nezáleží to pouze na aktuálním zdravotním stavu, ale na řadě dalších okolností: zkušenostech, temperamentu, charakterových rysech, rodině, přátelích, práci, prostředí, kde žijeme, včetně toho, že na léčbu každý reaguje jinak.

Zotavení je proces, díky kterému může člověk s duševním onemocněním žít spokojený, přínosný život přes všechna omezení způsobená nemocí.

Lidé s duševním onemocněním se s pomocí odborné péče a svých každodenních zkušeností učí porozumět vlastnímu onemocnění, díky čemuž mohou zmírnit jeho příznaky. S pomocí zdrojů, které mají (odborná péče, sociální opora, práce, koníčky a záliby), pak mohou i přes omezení způsobená nemocí žít spokojený a přínosný život.

První kroky po hospitalizaci

Délka hospitalizace závisí na konkrétní diagnóze, zdravotním stavu pacienta a na sociálně ekonomických podmínkách domácí léčby, do kterých se pacient vrací.

• Před koncem hospitalizace by měl odpovědný pracovník v nemocnici projít pacientovu momentální situaci a zmapovat, do jakého prostředí se bude vracet. Provede psychoedukaci ohledně diagnostikovaného onemocnění a léčby, v které má pacient pokračovat po propuštění z nemocnice.

• Personál nemocnice by měl být schopen alespoň částečně asistovat v návaznosti služeb po propuštění (pomoc při hledání ambulantního psychiatra, pokud ho pacient ještě nemá, zprostředkování kontaktu se sociálními službami a/nebo spádovým CDZ, pomoc se zařízením invalidního důchodu apod.)

Je v zájmu pacienta, aby byla léčba efektivní a neprodlužovala se. Celková doba hospitalizace by neměla přesáhnout několik měsíců. Součástí nové reformy je snaha přesunout těžiště psychiatrické léčby dlouhodobě hospitalizovaných pacientů z nemocnic do komunitní léčby a do péče Center duševního zdraví (CDZ), výjimkou jsou akutní lůžka, která jsou vyhrazená pro pacienty, jejichž zdravotní stav vyžaduje intenzivní péči.

Jak fungují Centra duševního zdraví?

• vytváří potřebné terapeutické a návazné programy (kluby, svépomocné skupiny)
• zajišťují v rámci své spádové oblasti funkční propojení ambulantní a lůžkové péče
• činnost konkrétního CDZ je vázaná na jeho personální obsazení (multidisciplinární tým) a na vzniklé aktivity v daném regionu

Jak fungují multidisciplinární týmy?

• jsou tvořeny profesionály různých odborností, kteří spolu úzce spolupracují – lékař (psychiatr), psychiatrická sestra, psycholog, sociální pracovník, peer konzultant
• vytváří plán komplexní psycho-sociální péče, který je ideálním základem pro zotavení
• pracují formou case managementu – poskytují individualizovanou službu všem potřebným klientům/pacientům ze spádové oblasti bez čekací doby

Co přinese reforma psychiatrické péče?

V psychiatrické péči v ČR se od začátku 90. let 20. století neudála žádná zásadní systémová změna a její fungování je založeno na materiálně i technicky zastaralých psychiatrických nemocnicích.

Cílem reformy psychiatrické péče je zlepšení kvality života lidí s duševním onemocněním, rozšiřování sítě dostupných služeb v komunitě a zlepšení podmínek v nemocnicích.

Reforma psychiatrické péče je dlouhodobý proces, který se týká celého systému péče o lidi s duševním onemocněním. Její strategie byla schválena ministrem zdravotnictví v roce 2013 a dle zkušeností jiných zemí se její průběh odhaduje na 15-20 let.

O jaké změny reforma usiluje?

• Smyslem reformy je přesunout velkou část dlouhodobé psychiatrické léčby z nemocnic do komunity a přirozeného prostředí pacienta. Reforma usiluje o to, aby péče byla více dostupná v terénu, např. v místě bydliště klienta a v komunitě, kde pacient žije, nikoli pouze ve vzdálených nemocnicích. Za tímto účelem vznikají Centra duševního zdraví (CDZ).

• Omezovat se budou lůžka pro dlouhodobě hospitalizované. Naopak akutních lůžka by se měla navyšovat, aby ti, kdo mají závažné potíže a potřebují urgentní léčbu (vzplanutí nemoci, první epizoda, nebo zvládnutí relapsů, zhoršení psychického stavu), měli na léčbu vytvořené optimální podmínky.

• Nemocnice v ČR mohou při léčbě rozhodovat o použití různých omezovací prostředků, např. kurtování, nebo tzv. terapeutickou izolaci. Cílem probíhající reformy je, aby tyto prostředky nebyly nadužívány.

• Nové služby v oblasti péče o duševní zdraví a reforma těch stávajících by měly pomoci částečně zabránit opakovaným a dlouhým hospitalizacím a snížit riziko sebevraždy těsně po propuštění z nemocniční léčby, které je u některých pacientů se závažnějšími duševními onemocněními velmi vysoké.

• Reforma pracuje také na tom, aby byla v zařízeních dodržována Úmluva o právech osob se zdravotním postižením.

Práva pacientů

Odmítnutí léčby

• V případě, že pacient nesouhlasí s léčbou nebo hospitalizací, může ji odmítnout.
• V případě odmítnutí léčby se jedná o tzv. informovaný nesouhlas a lékař je povinen poučit pacienta o možných následcích jeho rozhodnutí, svým negativním reversem pacient všechny tyto následky přijímá.

Podání stížnosti

• Podle zákona o zdravotních službách mohou oprávněné osoby podat stížnost proti postupu poskytovatele zdravotních služeb při poskytování zdravotních služeb (tj. na vlastní odborný postup) a/nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami.

• Stížnost může podat pacient, zákonný zástupce nebo opatrovník pacienta, osoba blízká v případě, že pacient tak nemůže učinit s ohledem na svůj zdravotní stav nebo pokud zemřel a osoba zmocněná pacientem (plná moc).

• Stížnost se podává nejprve poskytovateli, proti kterému směřuje (ředitel nemocnice, praktický lékař, zubní lékař nebo jiný specialista) a musí být vyřízena do 30 dnů, v odůvodněných případech do 60 dnů.

• Se stížností se lze obrátit na Českou lékařskou komoru, Česká stomatologickou komoru a Českou lékárnickou komoru, která je oprávněna vykonávat disciplinární pravomoc vůči svým členům. Členství v těchto komorách je pro lékaře, zubní lékaře a farmaceuty povinné. Podrobnosti výkonu disciplinární pravomoci komory stanoví disciplinární řád.

poznámka: V článku uvádíme pouze stručný výběr práv pacientů. Další informace a znění celého Zákonu o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování najdete na tomto odkazu.

KONTAKTY

• Linka první psychické pomoci 116 123 pro dospělé, anonymně, zdarma, nonstop

• Linka bezpečí 116 111 pro děti a studenty do 26 let, anonymně, zdarma, nonstop

• Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb – seznam zdravotnických zařízení, jejichž služby jsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění (kontakty na nejbližší nemocnice, ambulance, psychiatry, klinické psychology)
• Seznam lůžkových psychiatrických zařízení v ČR podle krajů
• Aktualizovaná mapa CDZ a multidisciplinárních týmů

PŘEHLED DŮLEŽITÝCH DOKUMENTŮ

• Metodické stanovisko Ministerstva zdravotnictví k šetření stížností proti postupu poskytovatele při poskytování zdravotních služeb nebo proti činnostem souvisejícím se zdravotními službami 

• Zpráva z mapování kvality péče ve smyslu naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením v českých psychiatrických nemocnicích

• Analýza režimových opatření

• Malý průvodce reformou psychiatrické péče

• Úmluva o právech osob se zdravotním postižením

další zdroje

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/reforma-psychiatricke-pece-psychiatrie-psychologie-psychoterapie_2201030500_jab

https://www.reformapsychiatrie.cz/

https://www.pnhb.cz/centralni-prijem-cpp

https://bohnice.cz/zakladni-informace/prijeti-do-nemocnice/

http://www.upsychiatra.cz/prijeti-k-hospitalizaci/

http://www.fokusopava.cz/dokumenty/Fokus_Metodika-MT.pdf

https://ferovanemocnice.cz/prava-osob-s-dusevni-nemoci-30/nedobrovolna-hospitalizace-97.html

Pokud cítíme, že je jakákoliv situace nad naše síly, nemusíme na to být sami. Ve chvílích, kdy mohou nepříjemné pocity překračovat hranici toho, co jsme schopni unést, jsou zde krizové služby, na které je možné se obrátit.

Co je krize?

Jedná se o situaci, kterou vnímáme jako zátěžovou. V životě ji můžeme zažít všichni, nejedná se o nemoc ani patologický stav. Krize nevzniká sama od sebe, většinou jí předchází tzv. spouštěč – obvykle je to náročná situace v životě, ale může jich být vícero.

Příklady situací, které mohou spustit krizi:

• ztráta blízké osoby, rozchod, partnerská krize
• ztráta bydliště nebo majetku
• změna zaměstnání, odchod do důchodu
• jakákoliv změna nebo volba v životě
• narození dítěte
• dlouhodobé psychické obtíže, např. vyhoření, deprese, úzkosti, panické ataky, nutkavé myšlenky, pocity ohrožení, myšlenky na sebevraždu

Ačkoliv se to tak na začátku nezdá, a můžeme mít pocit, že to dál nezvládneme, krize má obvykle řešení a může být dokonce dobrou příležitostí, jak nastartovat pozitivní změny v životě. Zvládnutí krize závisí nejen na tom, jaké máme osobnostní predispozice, ale odvíjí se to také od našich předešlých životních zkušeností. Vliv na to, jak si s krizí poradíme mají také vztahy, které kolem sebe máme, náš životní styl nebo koníčky.

To, co jeden vnímá jako krizi, někdo jiný jako krizi vnímat nemusí.

Občas můžeme mít tendence srovnávat se s lidmi z našeho okolí, kteří zvládají podobné situace lépe, a s vyhledáním pomoci začít váhat. Od vyhledání odborné pomoci nás někdy může zrazovat i naše okolí. Ne všichni ale vnímají jako krizi stejnou situaci a rozhodnutí, že je vhodný čas vyhledat odbornou pomoc je pouze na nás. Obrátit se na odborníka není známkou slabosti. Je to rozhodnutí, které může vést ke spokojenějšímu životu. Pokud se nacházíme v situaci, kterou sami nezvládáme, můžeme využít služby tzv. krizové intervence.

Krizová intervence není to samé jako psychoterapie

Zatímco psychoterapie je zpravidla dlouhodobější forma podpory, kde terapeutický vztah pomáhá nastartovat změny v různých oblastech života, krizová intervence je zaměřena na akutní řešení problému (krize) a většinou je krátkodobá a časově ohraničená. Cílem krizové intervence je stabilizace člověka v krizi.

Klient na začátku dostává prostor pro vyprávění svého příběhu. Je zcela v pořádku, pokud u toho prožívá intenzivní emoce a dává jim volný průběh. Slzy k tomu často patří a není potřeba se za ně stydět. Intervent je v takových chvílích bezpečnou oporou, která provází krizí, a pomáhá vytvořit krátkodobý plán.

Kdo je to intervent? Obvykle se jedná o psychologa, lékaře – zejména psychiatra, pedagoga či sociálního pracovníka, který absolvoval odborný výcvik v krizové intervenci. Může se jednat také o studenta pomáhající profese s náležitým výcvikem. Mohou se zde uplatňovat i laici, kteří prošli výcvikem krizové intervence a v průběhu své práce se dále vzdělávají a mají pravidelnou supervizi.

Existuje více forem pomoci v krizi a některá zařízení mohou nabízet i více z nich současně:

• Pokud potřebujeme okamžitou pomoc a je pro nás důležitá anonymita, můžeme se obrátit na některou z linek důvěry. O tom, jak funguje telefonická a internetová krizová pomoc, jste se mohli dočíst v našem článku Linky důvěry.

• Pro krizová centra je typická ambulantní (docházková) forma. Jedná se o individuální přístup tváří v tvář ve chvílích, kde nehrozí bezprostřední ohrožení života. Probíhá jako sezení v krizovém centru, ambulanci nebo v jiném zařízení.

• Pokud by setrvání v přirozeném prostředí mohlo být pro klienta ohrožující, např. hrozí ublížení na zdraví či životě jednotlivce či další osoby, je možné přistoupit k hospitalizaci. Jedná se o pobyt na lůžku po dobu nezbytnou na stabilizaci psychického stavu.

• V případě, že klient není schopen vyhledat odbornou pomoc sám (např. z důvodu závažného psychického stavu, nebo jiných překážek, které mu znesnadňují přístup do zařízení), může ho krizový intervent navštívit v jeho prostředí. Jedná s o tzv. terénní pomoc. Více o tom, jak může vypadat terénní pomoc, se dozvíte v dalším z našich článků, kde přiblížíme působnost multidisciplinárních týmů v rámci Center duševního zdraví. Obdobou terénní pomoci je i první psychická pomoc, která se využívá při výjezdech záchranných složek (např. u dopravních nehod) nebo při zásahu a intervenci u živelních a jiných katastrof.

Krizová centra

Krizová centra spadají pod zdravotní nebo sociální služby a nabízí pomoc lidem, u kterých došlo k závažnému zhoršení psychického stavu v důsledku náhlé životní události. Své služby poskytují klientům v rámci sociálních služeb nebo hrazeného zdravotního pojištění zdarma a to buď ve stanovené pracovní době, nebo nonstop.

Bezodkladná péče v krizovém centru může probíhat různou formou:

• krizová intervence tváří v tvář
• psychologické poradenství
• krátkodobá psychoterapie
• krátkodobý pobyt na lůžku v případě, kdy je nutná psychiatricko-psychologická intervence, ale není nutná hospitalizace
• některá centra mohou nabízet skupinové psychoterapeutické programy, nebo pobyt ve stacionáři

V České republice fungují pouze 4 krizová centra pro dospělé s nonstop provozní dobou, kam můžete přijít kdykoliv, během svátků, víkendů i v noci, a to bez předešlého objednání. Obvykle zde mají k dispozici i krizová lůžka, záleží však na naplnění jejich kapacity.

• Krizové centrum RIAPS – 222 586 768

  Chelčického 39, Praha 3

• Centrum krizové intervence – 284 016 110

  Ústavní 91, Praha 8

• Krizové centrum Brno Bohunice – 532 232 078

  Jihlavská 20, Brno (pavilon G – Krizové centrum)

• Krizové centrum Ostrava – 596 110 882-3, 732 957 193

  Ruská 94/29, Ostrava

  • • Součástí krizového centra je i terapeutická práce zaměřená na dětské oběti trestného činu a děti zasažené traumatizující událostí, ve věku od 5 do 18 let.
    • telefon:  720 951 708, e-mail: terapiedeti@kriceos.cz

Kromě těchto krizových center existuje celá řada dalších zařízení napříč regiony celé ČR, která mají v názvu “krizové centrum”, a své služby nabízí v omezené pracovní době. Je vhodnější se do nich předem objednat, pokud to situace dovolí – může se stát, že pracovníci na místě budou aktuálně vytížení a budou věnovat svůj prostor jiným klientům. Odkazy na tyto služby najdete na konci článku.

poznámka: Krizová centra neposkytují služby osobám, se kterými v důsledku jejich stavu nelze pracovat metodami krizové intervence (např. osobám nespolupracujícím, agresivním nebo pod vlivem omamných látek).

Jak probíhá sezení v krizovém centru?

Samotná skutečnost, že jste v osobním kontaktu s interventem snižuje oproti telefonické krizové intervenci anonymitu, ne vždy to však znamená, že musíte sdělovat osobní informace. Míra sdělení osobních informací se ale může u jednotlivých zařízení lišit – u některých center se může jednat o službu, která bude zcela anonymní, jiná zařízení mohou vyžadovat identifikaci průkazem pojištěnce.

Pracovník centra se pokusí zorientovat ve vaší situaci a bude se snažit společně s vámi soustředit na konkrétní aktuální problém a nalézt řešení.

Pokud pociťujete krizi, můžete přijít do centra sami, nebo v doprovodu blízké osoby. V nonstop krizovém centru s vámi bude na začátku mluvit pracovník, který má službu, např. zdravotní sestra, v jiných centrech to může být třeba sociální pracovník, který dál domlouvá sezení u krizového interventa – psychologa, apod.

Na začátku samotného sezení s krizovým interventem obvykle proberete průběh samotné intervence – jaká bude délka, jaké jsou podmínky mlčenlivosti a jak sezení proběhne. Jedno sezení trvá obvykle okolo 50 minut, záleží však na konkrétní situaci a potřebách klienta, a tak se může čas prodloužit či zkrátit.

Pracuje se se “zakázkou”, tedy důvodem, proč klient vyhledal krizovou intervenci. Společně pak intervent s klientem vytváří plán dalšího postupu. Na závěr může v případě potřeby intervent nabídnout další možnost konzultace, případně možnost krátkodobého pobytu v krizovém centru, pokud to umožňuje. Může také předat kontakty na další služby a fungovat jako rozcestník na poli psychologické pomoci.

Dětské krizové centrum

Služba je určena pro děti a dospívající, kteří se nachází v náročné situaci, nebo mají problémy. Může se jednat o problematiku:

• • • • týrání (fyzické i psychické)
      • zneužívání (sexuální týrání a experimentování)
      • zanedbávání (pokud se rodiče o výchovu nezajímají a nenaplňují potřeby dítěte
      • ublížení (pro oběti nebo svědky trestných činů a násilí)
      • ohrožení na zdravém vývoji doma a ve škole (např. násilí, konflikty, nebo časté hádky rodičů, závislosti v rodině, rozvod, úmrtí, šikana, problémy s vrstevníky)

Služba je poskytována zdarma a je možné zůstat zcela v anonymitě. V provozní době zařízení mohou děti přijít samy či v doprovodu rodičů, kamarádů a jiných osob.

Adresa:  V Zápolí 1250/21, 141 00 Praha 4

Telefon ambulantní služby: +420 241 480 511, +420 777 664 672

E-mail: ambulance@ditekrize.cz

www.ditekrize.cz

Děti a dospívající mohou pracovníky kontaktovat z jakéhokoliv místa ČR také písemně nebo telefonicky.

• • • • Nonstop Linka důvěry: 241 484 149 , 777 715 215
      • Internetové poradenství: problem@ditekrize.cz
      • Online chat: https://elinka.internetporadna.cz/
      • Telefon pro problematiku rizik kyberprostoru: +420 778 510 510

poznámka: V závažných případech krizové centrum spolupracuje s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), nebo Policií ČR.

Ze seriálu, kde představujeme služby v oblasti duševního zdraví, dosud vyšlo:

Linky důvěry – jak probíhá telefonická krizová pomoc + seznam kontaktů na linky

Psychoterapie – přehled informací pro ty, kdo hledají dlouhodobou podporu + tipy, jak vyhledat vhodného psychoterapeuta

Pokud chcete být oporou pro svého blízkého, který si prochází psychickými obtížemi, přečtěte si náš Manuál pro blízké

Kde hledat krizovou pomoc (podle krajů v ČR)

Hl.m.Praha

Acorus – krizová pomoc osobám ohroženým domácím násilím

SOS Centrum – Diakonie ČCE – SKP v Praze

Dům Přemysla Pittra pro děti, Praha

krizová pomoc a sociální rehabilitace pro děti od 0 do 18 let, které jsou ohrožené nedostatkem péče, které jsou týrané nebo zneužívané a jsou ohrožena jejich lidská práva

Terapeutické centrum Modré Dveře – Praha, Říčany

Středočeský kraj

Centrum krizové intervence Kutná Hora

Jihomoravský kraj

Krizová pomoc SPONDEA Brno

pro všechny od 3 do 65 let věku, kdo se ocitli v tíživé životní situace

Krizové centrum pro děti a dospívající Brno

Charitní krizová pomoc Blansko

ambulantní i terénní krizová pomoc, sociální a terapeutická pomoc

Královéhradecký kraj

Poradna pro oběti násilí Nomia Hradec Králové

oběti trestné činnosti, rodiny, manželské a partnerské páry

Dětské krizové centrum Nomia Hradec Králové

pomoc dětem a rodinám ohroženým traumatem

Intervenční centrum Hradec Králové

osoby ohrožené domácím násilím od 16 let věku

Olomoucký kraj

Krizová pomoc Charita Olomouc

pomoc dospělým jednotlivcům, párům i rodinám, počet návštěv není omezen, služba je anonymní, bezplatná, má ambulantní, terénní a pobytovou formu

Intervenční centrum Olomouc

pomoc a podporu osobám ohroženým domácím násilím a osobám ohroženým nebezpečným pronásledováním v souvislosti s domácím násilím, psychologická pomoc, sociální a právní poradenství 

Moravskoslezský kraj

Fénix – Krizová pomoc Opava

osoby od 16 do 80 let

Krizové centrum pro děti – CSS Ostrava

ambulantní a terénní krizová pomoc pro děti do 18 let a jejich rodinné příslušníky

Pardubický kraj

Krizové centrum J.J.Pestalozziho – Svitavy, Žamberk, Chrudim

krizová intervence, individuální a skupinová psychoterapie, psychologické, právní a sociální poradenství

SKP – Centrum Pardubice

přístřeší, psychická a materiální podpora pro ženy a matky s dětmi, které se ocitly v krizové situaci 

K-Centrum Pardubice

sociální a adiktologické služby pro uživatele drog a jejich blízké poskytované ambulantní formou.

Krizová pomoc Žamberk

pro ženy, rodiče s dětmi a rodiny

Zlínský kraj

Intervenční centrum Zlín, Vsetín, Kroměříž, Uherské Hradiště

osoby starší 16 let, ohrožené nebo vystavené fyzickému, psychickému, sexuálnímu či ekonomickému násilí

Dětské centrum Zlín, p.o. Krizové centrum

731 404 418, 577 436 110 (730 166 862 – Pohotovostní linka)

Určeno pro děti a rodiny v akutní krizi, která ohrožuje vývoj či zdraví dítěte Služba je anonymní a bezplatná 

Ústecký kraj

Centrum krizové intervence Spirála Ústí nad Labem

pro dospělé, ambulantní služba, krizová lůžka, terénní krizový tým, bezplatné právní poradenství, poradna pro osoby ohrožené domácím násilím

TRIANGL – Krizové centrum pro děti Ústí nad Labem

nonstop linka pomoci, osobní konzultace i bez doporučení a objednání každý čtvrtek od 10:00-18:00

Karlovarský kraj

Krizové centrum Res Vitae Karlovy Vary

pro dospělé, i bez předešlého objednání

Krizová pomoc Cheb

pro dospělé a děti (v doprovodu osoby starší 18 let) v nepříznivé sociální situaci, krátkodobé bydlení, psychologická intervence

Plzeňský kraj

Intervenční centrum Plzeňského kraje

ambulantní a terénní pomoc osobám ohroženým domácím násilím

SOS Domažlice

ambulantní a terénní pomoc osobám ohroženým náročnou životní situací a sociálním vyloučením

Kraj Vysočina

Krizové centrum J.J.Pestalozziho Jihlava

krizová intervence, individuální a skupinová psychoterapie, psychologické a sociální poradenství

Intervenční centrum Jihlava

krizová pomoc pro osoby ohrožené domácím násilím

Jihočeský kraj

THEiA – Krizové centrum České Budějovice

ambulantní a terénní krizová pomoc

Liberecký kraj

Intervenční centrum pro pomoc obětem domácího násilí Liberec

https://prorodinu.olomouc.eu/poradna/krizova-centra-a-tisnove-linky

https://psychoportal.cz/krizova-centra-a-sluzby/

Občas v životě prožíváme období, kdy se nám nedaří, není nám dobře, a běžné způsoby, jak takové situace zvládat, nefungují. Mohli jsme být zasaženi nečekanou událostí (rozchod, změna práce, nemoc blízkého apod.), trápí nás psychické obtíže nebo se nám opakují nepříjemné situace, ve kterých si nevíme rady. Možná zjišťujeme, že nám nestačí, když se svěříme někomu blízkému, anebo ani nevíme, komu bychom se mohli svěřit. Potřebovali bychom najít někoho, kdo nás neodsoudí, s pochopením vyslechne a pomůže nám najít způsob, jak z toho ven.

ROZHODUJI SE PRO PSYCHOTERAPII

Je normální, pokud máme obavy a s vyhledáním odborné pomoci váháme. Může být těžké udělat první krok. Brání nám v tom předsudky nás samotných, nebo to, co slýcháme od jiných lidí. Pokud vidíme, že lidé kolem nás problémy zvládají sami, můžeme o sobě začít pochybovat a zjednodušovat vlastní potíže. Naši blízcí nám také mohou dávat dobře míněné rady, které nás mohou zraňovat, např. “Jdi si zaběhat”, “Pořádně se z toho vyspi”, “Zkus na to nemyslet”, “To znám, to se mi děje taky, nic to není.”…

Rozhodnutí, kdy je vhodná doba začít chodit na psychoterapii, je pouze na nás.

Tato hranice je individuální a vodítkem pro nás může být to, do jaké míry nám obtíže narušují běžný život. Pokud cítíme, že problém zasahuje do našich vztahů a ztěžuje nám práci nebo studium, trpíme zhoršením spánku nebo zažíváme například výkyvy nálad, na které nejsme zvyklí, je možná ta pravá chvíle svěřit se do rukou odborníka a hledat řešení s jeho pomocí.

ZJIŠŤUJI MOŽNOSTI PSYCHOTERAPIE

Psychoterapeuta můžeme najít ve zdravotnickém zařízení, v soukromé ordinaci nebo v terapeutickém centru.

Zatímco do krizové intervence přichází člověk v krizi, kdy sám nemá zdroje na to, aby situaci zvládal a s pomocí odborníka nachází stabilitu, ze které může čerpat sílu a poté učinit další kroky, psychoterapie je dlouhodobější forma podpory, kde terapeutický vztah pomáhá nastartovat změny v různých oblastech života.

Ke klinickému psychologovi ve zdravotnickém zařízení se může hodit žádanka od praktického lékaře či jiného specialisty, ale není to nezbytné. Služba je hrazena zdravotním pojištěním, nevýhodou je obvykle delší objednací lhůta.

K soukromému psychoterapeutovi nebudete pro objednání potřebovat žádné doporučení. Termín zřejmě dostanete dřív, ale každé sezení si budete hradit. U soukromých terapeutů se cena za sezení obvykle pohybuje od 700 – 2000 Kč. Cena nehraje roli co se týče kvality poskytované služby a neplatí, že levný terapeut bude poskytovat horší péči než jeho dražší kolega. Ohledně kvality je důležitá spíše osobnost terapeuta a jeho zkušenosti. Někteří terapeuté jsou ochotni ceník upravit na míru po individuální dohodě s klientem, který se nachází v situaci, kdy nedokáže hradit plnou výši.

Existuje více forem psychoterapie podle charakteru obtíží: 

• Individuální psychoterapie
  (setkávání jednoho klienta s terapeutem)

• Párová psychoterapie
  (zaměřuje se na řešení problémů a rozvoj osobnosti v konkrétním partnerském vztahu, obvykle dochází partneři na sezení společně)

• Skupinová psychoterapie
  (pravidelné setkávání uzavřené skupiny, účastníci se obvykle sdružují podle typu obtíží, patří tam stacionární programy pro pacienty, růstové sebezkušenostní skupiny apod.)

• Rodinná psychoterapie
  (zaměřuje se na celou rodinu a systém vztahů a vazeb, na sezení bývají při práci s rodinou přítomni dva terapeuti)
  

Ideální může být, pokud se služba, kterou hledáme, nachází v místě našeho bydliště. V praxi toto ale bývá problém a mnohé služby nejsou snadno dostupné.

TIPY:

• Pokud nechceme za psychoterapií docházet desítky kilometrů, v současnosti mnoho terapeutů nabízí své služby online. To může být užitečné, pokud se nacházíme v lokalitě, kde je nedostatek služeb v oblasti péče o duševní zdraví.
• Pokud řešíme spíše finanční stránku, mnoho služeb je nabízených zdarma přes různé projekty. Ty ale ale mohou být spádové (tj. regionální, určené pro vybranou skupinu zájemců o službu) nebo časově omezené. 

ZAČÍNÁM HLEDAT

Můžeme si rozmyslet základní představu o tom, co od terapie očekáváme, ale není nutné mít všechno promyšlené do detailů. Pokud se rozhodneme svěřit do rukou odborníka, je důležité ověřit si jeho vzdělání a profesní kvalifikaci. 

Je nezbytné, aby psychoterapeut, ke kterému potřebujeme mít důvěru, pracoval průběžně na svém dalším vzdělávání a dodržoval etický kodex.

Mezi terapeutické přístupy, se kterými se můžeme jako klienti setkat, patří kognitivně-behaviorální terapie (KBT), gestalt psychoterapie, psychoanalýza a mnohé další. Odlišují se například v míře vedení ze strany terapeuta, který zadává různá cvičení či domácí úkoly, nebo průběh sezení zcela přizpůsobuje klientovi a nechává rozhovor plynout.

Hledáme-li toho pravého terapeuta, nemusíme se orientovat ve všech směrech a podle toho vybírat. V případě, že si s konkrétním terapeutem nesedneme, vždy můžeme zkusit odlišný přístup u jiného odborníka.

Jako klienti máme právo změnit terapeuta, pokud s průběhem terapie nejsme spokojeni. Vyplatí se dát tomu šanci, protože změny se nedějí okamžitě. Pokud ovšem vystřídáme několik odborníků a nikdo z nich nám nevyhovuje, může být užitečné zamyslet se nad tím, proč se to opakovaně nedaří a jaká jsou naše očekávání.

CO JE DOBRÉ O PSYCHOTERAPII VĚDĚT

1.Terapie často bývá časovou investicí

Některé směry mají jasnou strukturu a počet sezení, v jiných se vztah buduje několik měsíců i let. Záleží také na tom, zda se jedná o akutní potíže v životě, nebo jde o seberozvojová, růstová témata. Klienti často již po prvním sezení, které proběhlo dobře, zmiňují pocit úlevy. Konečně někomu řekli, co v sobě dlouho tajili a co je velmi trápilo, a terapeut je vyslechl s pochopením a neodsoudil. Na změnu postojů, nebo zvládnutí potíží bude potřeba více času, protože výsledky nepřicházejí hned.

2. Na terapii můžeme docházet po dobu nezbytnou pro zvládnutí potíží, nebo dlouhodobě.

Na terapii můžeme chodit týdny, měsíce, nebo ji po určitém období, kdy cítíme, že to zvládneme sami, můžeme po domluvě s terapeutem přerušit, a pokud to bude potřeba, navázat znovu po delší době. Všechno záleží na individuální dohodě s terapeutem, nebo na našich možnostech či očekávání. S časovým odstupem několika měsíců, či let, můžeme zkusit i jiného terapeuta, pokud v budoucnosti opět budeme cítit, že potřebujeme pomoc odborníka.

3. Vstup do terapie může mít svá úskalí

Na psychoterapeuty se obrací množství lidí se svými potížemi, proto se stává, že mají plno a nové klienty nepřijímají do péče. Není neobvyklé, že zájemci o psychoterapii ve zdravotnickém zařízení / klinické ambulanci vyplňují dotazník, jsou zařazeni do pořadníku a na termín čekají i několik týdnů či měsíců, dokud se terapeut neozve, že má volné místo a termín. To může zaskočit nebo dokonce odradit, přitom lidé s osobní zkušeností s duševními obtížemi, kteří úspěšně prošli léčbou, někdy říkají, že je mrzí, že se pomoc nerozhodli vyhledat dřív. Trpělivost se vyplácí a možností pomoci je víc, i když na některé je potřeba si déle počkat a cesta k pomoci často bývá během na dlouhou trať.

TIP:  Pokud čekáte na termín u svého terapeuta dlouho, můžete využít jiné formy podpory:

• Dospělí mohou využít Linku první psychické pomoci 116 123 (anonymně, zdarma, nonstop)
• Pro děti a studenty do 26 let funguje Linka bezpečí 116 111 (anonymně, zdarma, nonstop)
• Služba Terapeutická linka Sluchátko nabízí nárok na 3x 50minutové sezení. Samotná služba je zdarma, volání je zpoplatněno dle tarifu operátora jako běžný hovor.

4. Terapie může být náročná a bolestivá, ale stojí za to.

Psychoterapeut není kouzelník, který zařídí, aby najednou vše v životě klapalo tak, jak má. V terapii se vytváří bezpečný prostor, kde je možné zkoumat vlastní myšlenky a emoce, vracet se k důležitým událostem z minulosti, zkoušet nové dovednosti. Někdy můžeme postrádat motivaci, nebo mít pochybnosti o tom, zda to má smysl, mohou se objevit různé překážky, může to být náročné, pokud narazíme na citlivá témata.  Naše ochota ke spolupráci je proto velmi důležitá.

Docházet na psychoterapii není selhání, je to známka odvahy vzít život do vlastních rukou a hledat cestu ke spokojenému a smysluplnému životu, protože nikdo jiný to za nás neudělá.

5. Terapeutický vztah je postavený na důvěře

Na začátku terapie se vytváří pracovní spojenectví klienta a terapeuta a tak jako kdekoliv jinde v mezilidském kontaktu i zde se vytváří určitý typ vztahu. Jeho kvalita se odvíjí od toho, jak si klient s terapeutem lidsky sednou. Roli může hrát i to, s jakou zakázkou klient přichází, nebo jak se průběh terapie v čase postupně odvíjí.

Terapie nám může dát mnohem více, pokud svému terapeutovi věříme. Je přirozené cítit obavy a strach, zejména ze začátku, ale po několika dalších sezeních se můžeme zamyslet nad tím, zda terapie přináší první výsledky a jak se naplňuje naše očekávání. 

Budování terapeutického vztahu obvykle nějaký čas trvá a tak je přirozené, že hned u prvního sezení nemusíme být otevřeni sdílet vše (dokonce ani po několika sezeních). Komunikovat upřímně o tom, co se v nás odehrává, pomůže terapeutovi lépe porozumět našemu vnímání situace a může to mít velký přínos pro vzájemný vztah a další postup.

6. Pokud cítíme, že v terapii nejsme spokojeni, je vhodné to se svým terapeutem otevřít.

Můžeme společně dojít k tomu, že bude vhodné terapii ukončit a zkusit jiného odborníka, nebo jiný typ služby. Vysvětlení, proč terapie nefunguje tak, jak by měla, může být vícero a někdy to může být pouze o tom, že si klient a terapeut spolu lidsky nesednou.

Může se stát, že jsme se setkali se špatnou nebo zraňující zkušeností. To ale mohlo být pochybením odborníka, nikoliv psychoterapie jako takové. Klient má právo vznést dotaz nebo podat stížnost. 

Individuální docházení k více terapeutům najednou se nedoporučuje, jejich přístupy se navzájem nemusí shodovat a to může nadělat zmatek a způsobit mnohá nedorozumění. Naopak, někdy může být prospěšné doplnit rodinnou nebo párovou terapii docházením na individuální terapii toho z aktérů, který potřebuje víc individuální podpory, než umožňuje společná práce.

7. Psychoterapie nemusí stačit

Pokud se stav zhoršuje, nebo prožíváme obtíže, které nám vážným způsobem zasahují do osobního, pracovního života či studia, s ohrožením našeho zdraví, životního stylu a vztahů, doporučuje se kontaktovat psychiatra. Pokud terapeut zaznamená, že by taková léčba mohla pomoci, může sám vyšetření u psychiatra doporučit. U většiny duševních onemocnění jsou prokázané výsledky z výzkumů, že kombinace léků a psychoterapie je to, co v obtížích pomůže nejlépe. Panuje mýtus, že psychoterapie není efektivní u závažných duševních onemocnění, i tam ale může mít pozitivní dopad a podílet se na zlepšení kvality života při zotavení.

Podpora blízkého

Může se stát, že terapeuta nebudeme hledat pro sebe, ale budeme chtít podpořit svého blízkého v tom, aby se nebál obrátit se na odbornou pomoc. Pokud se jedná o neplnoletého klienta, bude potřeba informovaný souhlas rodičů / zákonného zástupce. 

Jak blízkého podpořit ve vyhledání psychoterapie:

• Přemýšlel si nad tím, jak bys tuto situaci řešil?

• S kým dalším bys to mohl probrat/ se svěřit?

• Je skvělé, že chceš pro sebe vyhledat pomoc. 

• Mohu pro tebe něco udělat?

• Pokud budeš chtít, pomůžu ti někoho vyhledat.

• Pokud bys chtěl/a, mohu tě doprovodit na první sezení.

Další články z dílny Nevypusť duši zaměřené na psychoterapii

• Pokud hledáte inspiraci, jak podpořit osobu, která si prochází psychickými obtížemi, přečtěte si náš článek Manuál pro blízké.
• Více o tom, jak probíhá první návštěva u psychoterapeuta, najdete v článku Jak to vypadá při návštěvě u psychoterapeuta.
• Konkrétní tipy, jak může dítě nebo mladý člověk vyhledat odbornou pomoc, jsme sepsali do článku Jak si říct o pomoc, když mi ještě nebylo 18. 

Kontakty

Česká asociace pro psychoterapii (seznam certifikovaných psychoterapeutů)

Česká psychoterapeutická společnost (adresář psychoterapeutů)

Národní registr poskytovatelů zdravotních služeb

Seznam může sloužit pro vyhledání psychiatra, klinického psychologa, psychoterapeuta a dalších odborníků. Jejich služby jsou hrazené ze zdravotního pojištění.

Sociální klinika (více poboček po ČR)

Finančně dostupné terapeutické služby v 16 městech ČR pro ty, kteří se nachází v náročné životní situaci a nemohou si terapii dovolit.

Terapeutický přístav (Praha)

Finančně dostupná psychoterapie, kterou poskytují terapeuti – studenti, kteří aktuálně procházejí vzděláváním v psychoterapii.

Meetina (Praha)

Konzultace, na které vám psychologové poskytnou, nebo doporučí takovou službu, která by vám co nejvíce vyhovovala. Máte možnost se zeptat, co vás ohledně péče o duši zajímá a kde lze najít odbornou pomoc.

Terap.io (online terapie)

Online terapie a poradenství pro všechny, kteří řeší nějaké životní problémy a chtějí pomoci od odborníka. Terap.io garantuje adekvátní vzdělání svých terapeutů.

Terapeutická linka Sluchátko, z.ú.

Bezplatná telefonní linka pro ty, kteří hledají cestu k psychoterapii

Seznam dalších užitečných kontaktů

Opatruj.se

Seznam užitečných kontaktů na odborníky, ambulance, organizace a instituce.

K psychologovi

Projekt, který pomáhá lidem najít vhodného psychologa.

Jak funguje psychoterapie

Článek o tom, co v terapeutickém vztahu funguje, bez ohledu na konkrétní školu a směr.

Jak vybrat terapeuta 

Přehled otázek, jaké si položit při výběru terapeuta.

Terapeutické metody

Přehled nejvíce rozšířených terapeutických směrů.

Ochrana klientů

Informace o ochraně klientů, jak vznést dotaz nebo podat stížnost.

Všichni si v životě procházíme situacemi, ve kterých si nevíme rady. Zaručené způsoby, jak situaci řešit, nefungují, dobře míněné rady okolí nepomáhají, je toho na nás moc a jsme uvězněni ve vlastních myšlenkách a pocitech. Někdy nemusí jít přímo o nás, můžeme mít strach o svého blízkého, kterému bychom chtěli pomoci, ale nevíme jak. Přesně pro takové chvíle jsou zde linky důvěry (krizové linky), na které můžeme volat, a svěřit se s čímkoliv, co nás trápí, tíží, s čím si nevíme rady. Na některé z nich se můžeme obrátit i o půlnoci, včetně víkendů a svátků, z kteréhokoliv místa. Možná nejdříve potřebujeme někoho, kdo nás nebude soudit a bude nám naslouchat s pochopením. Poté s jeho pomocí můžeme objevovat nové úhly pohledu či naplánovat konkrétní kroky, co je potřeba v těžké situaci udělat nejdříve. Z rozhovoru může také vyplynout, že by pro nás byla vhodná další služba, na kterou nám mohou dát kontakt a srozumitelně vysvětlit, co od toho očekávat.

Zvednout telefon a vytočit číslo na některou z krizových linek není ostuda. Může to být bezpečný prostor, kde najdete podporu a vyslechnutí v tom, co vás tíží, nebo první krok k vyhledání dostupné pomoci a začátek nové cesty.

 

Zdaleka v tom nejste sami. Podle České asociace pracovišť linek důvěry se v ČR uskuteční 400 000 kontaktů ročně.

Kdo na druhé straně zvedá telefon? 

Konzultanti na linkách jsou profesionálové se specializací na krizovou telefonickou intervenci a průběžně pracují dál na svém vzdělávání. Jsou zvyklí naslouchat, nesoudit a nehodnotit a bezpečně provázet v těžkých situacích, které život přinese. S veškerými informacemi nakládají citlivě a ctí anonymitu klientů. Jsou však situace, kdy potřebuje konzultant znát více informací, např. při ohrožení zdraví a života volajícího a může díky tomu kontaktovat záchranné složky, které mohou přijet na místo.

Na linky důvěry se dá volat i opakovaně, ale pokaždé to zvedne jiný odborník, který je zrovna ve službě. Čas strávený hovorem na lince, nebo psaním do chatu může být časově omezený, na tyto limity vás konzultant upozorní předem. Protože se jedná o krizovou intervenci, odborníci vás budou provázet v čase nezbytném pro zvládnutí akutní krize. Pro návaznou dlouhodobou péči bude vhodné vyhledat jiný typ služby, např. psychoterapeuta a/nebo psychiatra.

Celostátní krizové linky

Krizové linky jsou důležitým pilířem v rámci péče o duševní zdraví české populace. Z hlediska rovného přístupu totiž představují nejvíce dostupný typ služby, který pokrývá celou republiku a často představuje nejlépe dostupnou službu v konkrétním regionu, kde je podpůrná síť odborné péče nedostačující.

Níže jsou kontakty na největší krizové linky s celostátní působností, které jsou dostupné nonstop, anonymně a zdarma. Nenechte se odradit tím, pokud se vám nepodaří ihned dovolat. Na tyto linky se obrací mnoho volajících a v některých případech tak mohou být všichni konzultanti obsazení, proto je potřeba zkoušet vytočit číslo opakovaně.

TIP: Pro ty, kdo si neumí představit, že by o svých potížích nahlas mluvili, je zde možnost využít chat nebo e-mail. Odpověď na váš poradenský e-mail nepřijde obratem, může to trvat několik dní. Provozní doby chatových poraden najdete na webu jednotlivých linek.

Krizové linky s celostátní působností, které jsou dostupné nonstop, anonymně a zdarma.

TIP PRO UČITELE: Mějte číslo na Linku bezpečí viditelně pověšené na nástěnce ve třídě a číslo na Linku pro rodinu a školu ve sborovně, nebo na nástěnce v kabinetu.

Zjistila jsem, že žáci v 6. třídě neznají číslo na Linku bezpečí. Zaměřili jsme na to třídnickou hodinu a číslo si vyvěsili na nástěnku, aby všichni věděli, kam se mohou obrátit, pokud budou potřebovat pomoc. (učitelka ZŠ, 59 let)

Jaký je rozdíl mezi celostátními a regionálními krizovými linkami?

Vedle výše uvedených celostátních linek, které jsou dostupné zdarma a nonstop, existují v ČR i celostátní linky, které mají částečně omezenou provozní dobu a volání na ně vás může stát jako běžný hovor podle vašeho tarifu. Jedná se například o Rodičovskou linku (606 021 021), která je určená pro dospělé, kteří mají starost o děti.

U regionálních linek můžete narazit na omezenou provozní dobu, výhodou však může být znalost a přímá propojenost služeb v daném regionu. Část linek je k dispozici zdarma, u některých dalších je hovor na linku zpoplatněn dle běžného tarifu operátora. Takovou linkou je například Linka naděje Brno (547 212 333).

Přehled dalších linek najdete na stránkách České asociace pracovníků Linek důvěry.

Specializované linky

Kromě toho existují i linky zaměřené na konkrétní formu psychických obtíží, na kterých vám zvedne telefon pracovník, který je odborníkem v dané oblasti a orientuje se v problematice. Obracet se na ně mohou osoby v krizi nebo jejich blízcí, ale nabízí zde také poradenství a další informace o službách.

Linka důvěry dětského krizového centra +420 241 484 149, +420 777 715 215 – pomoc obětem šikany, domácího násilí, zneužívání, týrání

Linka Anabell 774 467 293 – pro osoby s poruchou příjmu potravy nebo jejich blízké

ProFem 777 012 555 – infolinka pro oběti sexuálního násilí

Nejčastější mýty o linkách důvěry:

“Ještě na tom nejsem tak zle, abych musel volat na linku.”

“Nechci blokovat linku někomu, kdo to potřebuje víc než já.”

“Nevím, jak začít. Bojím se, že nenajdu správná slova, nebo budu brečet.”

“Stydím se mluvit o svých problémech s někým cizím, koho ani nevidím.”

Mezi nejčastější důvody, proč se lidé bojí nebo stydí zavolat na linku, patří strach, předsudky a mýty. Pokud jste na své trápení sami a potřebujete pomoc, nezáleží na tom, co vás tíží. Žádný problém není zanedbatelný a naopak, konzultanti na linkách jsou vyškoleni v tom, jak své klienty provázet v nejrůznějších situacích. Nikdo se vám nebude smát, ani se pohoršovat nad tím, co zažíváte. Nebojte se zavolat. 

Na linku důvěry se můžeme obrátit, pokud se nacházíme v zátěžové situaci my, nebo naši blízcí, ať už se jedná o rodinného příslušníka, kolegu, či dítě, o které máme starost. Není ostudou obrátit se na specializovanou linku ani v případech, kdy pomoc a podporu hledá odborník.

„V situaci, kdy jsem si nevěděla rady, jak postupovat v situaci s ohroženým dítětem, se kterým nebyla v tu chvíli možná osobní schůzka, jsem zavolala na Linku pro rodinu a školu, kde jsem se setkala s velmi vstřícným a profesionálním přístupem. Díky tomu jsem si ujasnila, jak naložit s informacemi, jaké kroky podniknout a nic jsem nepodcenila.“  (psycholožka, 28 let)

Jako každý jiný typ služby i linky mohou mít své limity. Pokud konzultace na lince nesplnila vaše očekávání a přinesla spíše zklamání, zkuste to nevzdávat. Vyzkoušejte volat opakovaně, třeba budete mít lepší zkušenost s jiným konzultantem, nebo vytočte číslo na jinou linku.

Kdo linky důvěry financuje?

V České republice existuje v současnosti systém linek důvěry, který vznikl z iniciativy neziskového sektoru. Jejich dostupnost a provoz je vázán na financování, které spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí a financování z jednotlivých krajů, měst a obcí.

Z dostupných statistik je zřejmé, že linky jsou dlouhodobě podfinancované a hrozí jim nejistota ohledně finančních prostředků do dalších let. Také práce na lince je podmíněna specializací – výcvikem v telefonické krizové intervenci, který si uchazeči hradí z vlastních nákladů. Aby linky mohly fungovat v dostatečném provozu, část z jejich financování si zabezpečují prostřednictvím vlastních aktivit nebo s pomocí dárců.

Pokud Vás zajímá, jak může probíhat hovor na krizové lince, přečtěte si náš článek >>>> Krizová intervence je pro všechny. 

Pokud jsi žák/yně či student/ka, přechod z distanční výuky na prezenční může být další velkou změnou, se kterou se v životě potýkáš. Možná jsi do toho řešil/a přijímačky na střední školu, čekají Tě různé zkoušky, k tomu se přidružily problémy u vás doma. Každý má za sebou individuální zkušenost v jiném prostředí, možná to poslední dobou bylo těžké, přibylo konfliktů a hádek, ubylo možností trávení volného času a setkávání se s okolím a únava dolehla na všechny členy domácnosti. Někomu naopak vyhovovalo nastavit si svůj pravidelný režim a nemuset cestovat. Mohli jsme zažít střídání nálady v různých obdobích.

Obavy z návratu, z návalu učiva, ze začlenění do kolektivu nebo ze změny životního stylu má spousta žáků. Na povrch mohou vyplouvat problémy, které se hromadily v průběhu celého období ovlivněného covidem, mohou se objevit potíže se spánkem, výrazné změny nálad, úzkostné stavy či podrážděnost, neochota stýkat se s lidmi, plačtivost, zhoršení prospěchu, intenzivní přetrvávající stres nebo může na někoho doléhat nesmyslnost či nejistota, která plyne z neustálých změn.

---

Právě teď může být ta správná chvíle, kdy si říct o pomoc.

Možností je více. Někdy to chce velkou dávku odvahy, prolomit mlčení a začít hovořit o tom, co nás tíží. Pokud je nablízku dospělá osoba, které se dá důveřovat, dá se na cestu k pomoci vykročit snadněji.

Dospívání je náročné. Můžeš být ve stresu kvůli škole, problémům v rodině, musíš dělat důležitá rozhodnutí např. o tom, kam chceš jít dál studovat. Možná cítíš různé tlaky, které na Tebe okolí klade.

Chceme Ti říct, že…

• • Nemít stále dobrou náladu je přirozené a je to v pořádku.
  • Pokud Tě trápí nějaký duševní problém, rozhodně v tom nejsi sám/a. Každý pátý mladý člověk mezi 13 a 18 lety se potýká s nějakou formou duševních obtíží. Nemusí to znamenat, že mu bylo diagnostikováno duševní onemocnění, ale mohou se u něj vyskytovat vážné obtíže, které mu znemožňují kvalitně studovat, plnohodnotně navazovat vztahy nebo řešit každodenní věci.
  • Duševní obtíže jsou reálná věc, ale mají řešení. Jsou skutečné a mohou být velmi bolestivé, naštěstí se dají řešit. Hledat pomoc můžeš u svých rodičů anebo dalších blízkých dospělých či kamarádů, kterým důvěřuješ, ale můžeš se obrátit také na odbornou pomoc. Duševními obtížemi se zabývá psycholog a psychiatr, ale i další odborníci.
  • Pokud se dlouhodobě cítíš hůř, než je u Tebe obvyklé, požádej o pomoc.
  • Vyhledat pomoc není žádná ostuda. Naopak je to velmi důležité  a je to znakem síly a odvahy. Každý si zaslouží, aby ho vyslechl někdo, kdo ho nebude soudit a s kým může sdílet vše, co ho trápí, aby na své problémy nezůstal sám. 

---

Do jaké míry jde o pubertu a  jak ji rozlišit od problému?

V naší společnosti se často psychické obtíže dospívajících svádí na pubertu. Faktem je, že 20 % mladých lidí mezi 13. a 18. rokem života se potýká s nějakou formou psychických obtíží.

• Prožívat intenzivní emoce je normální. O duševní onemocnění se může jednat, pokud dlouhodobě přetrvává zhoršená nálada, která se nemění, a pokud dochází k narušení vztahů a zasahuje to závažným způsobem do studia, práce či dalších běžných denních činností a koníčků.
• Mezi další varovné signály patří: výrazné změny nálad, podrážděnost, plačtivost, změna v sociálních vztazích (izolace), může jít také o náhlé zhoršení školního prospěchu, nesoustředěnost, ztrátu motivace, mohou se objevit změny v životním stylu – potíže se spánkem, nechutenství nebo naopak nadměrné přejídání

Naše duševní zdraví není ovlivněno pouze genetickou predispozicí, ale také okolím, v jakém se nacházíme, a životním stylem. Pokud se u Tebe v rodině vyskytuje predispozice k duševním obtížím, např. někdo z blízkých trpí depresí, může, ale nemusí se to u Tebe projevit. Do velké míry tomu můžeme předcházet tím, že budeme pečovat o své tělo a o svou psychiku. 

Možná budeš potřebovat pomoc svého okolí, nebo pomoc odborníků, pokud se u tebe tyto potíže objevují.

---

Kdy je čas vyhledat odborníka?

Může se stát, že si u sebe zaznamenal výrazné změny nálady (jsi více náladový, častěji pláčeš), nedokážeš se radovat ze života jako předtím, chybí Ti chuť žít  a nebaví Tě koníčky, které Tě bavily dřív. Zhoršil se Ti spánek (spíš málo, nebo nadměrně), máš nechuť k jídlu, nebo se naopak více přejídáš, necítíš se dobře mezi lidmi a v takových situacích prožíváš úzkost a velký stres. Možná Tě obtěžují vlastní myšlenky a máš často pocit, že nad nimi nemáš žádnou kontrolu. Nevíš, jaké to je, mít doma klidné a bezpečné prostředí, nebo jsi možná dokonce svědkem či obětí domácího násilí. Možná nezvládáš školu a horší se Ti známky. Můžeš být nespokojený se svým tělem, nadměrně se zabývat cvičením, držet přísné diety, nebo se neustále zabývat jídlem. Možná se u Tebe objevují depresivní stavy, kdy se cítíš smutně a beznadějně, nebo máš pocit, že necítíš nic, proto častěji zapíjíš své problémy alkoholem, nebo vyhledáváš drogy.

Říkají Ti, že to je puberta, a že se z toho vyspíš, ale ty víš, že spánek nepomáhá a i když jsi vyzkoušel všechno, není Ti líp.

Je v pořádku hledat pomoc, pokud těžce neseš problémy ve vztazích, nebo procházíš těžkým rozchodem, pokud prožíváš zmatek ohledně sexuální orientace a dostáváš se kvůli tomu do nepříjemných situací, máš potíže v kolektivu, nerozumíš si se spolužáky nebo zažíváš šikanu. Závažným projevem jsou myšlenky na sebevraždu, nebo tendence ublížit sobě či jiným – to je rozhodně signál, že bys s tím neměl zůstávat sám. A také kdykoliv, pokud si s něčím nevíš rady, trápí Tě spousta věcí a rád bys měl vedle sebe někoho, kdo by Tě vyslechl a nesoudil.

Psychologa můžeš navštívit i tehdy, pokud je někdo v Tvém okolí duševně nebo jakkoliv jinak vážně nemocný, nebo máš o někoho starost a na Tebe je to příliš velká zátěž, už si nevíš rady nebo Tě to dlouhodobě vyčerpává.

Co dělat, pokud máš pocit, že už nejsi schopný/á zvládnout své problémy a pocity?

V tom případě je dobré svěřit se někomu, komu důvěřuješ a popsat mu, co Tě tíží. Můžete si najít klidné místo, kde se cítíš v bezpečí, sednout si spolu, nebo se procházet a postupně probrat všechno, co potřebuješ. V určitých situacích je lepší vyhledat a navštívit odborníka osobně.

---

Chci zkusit péči u odborníka

Kdo se mi bude věnovat?

Duševnímu zdraví se věnuje psycholog (léčí rozhovorem a dělá diagnostiku), nebo psychiatr (ten může navíc předepisovat i léky – je to lékař s vystudovanou medicínou a atestací z psychiatrie). Psychoterapeut je psycholog, psychiatr, nebo jiný odborník z pomáhající profese, pokud projde dlouhodobým terapeutickým výcvikem.

Kde vyhledat psychologa?

1. u vás na škole, pokud tam působí (pokud studuješ na VŠ, zkus se obrátit na poradenské centrum, více informací najdeš v našem článku)
2. v krizovém centru
3. přes databázi psychoterapeutů
4. přes doporučení praktického lékaře

Tvůj blízký Ti může pomoct s vyhledáním odborníka, nebo Tě může doprovodit na první sezení.

Pokud Ti je méně než 18 let, budeš potřebovat informovaný souhlas zákonného zástupce, odborník Ti jistě vše ochotně vysvětlí.

---

Co možná nevíš o psychologické péči

U některých psychologů hradí návštěvy zdravotní pojišťovna, takže v těchto případech nemusíš platit nic. Existují však psychologové, kteří u pojišťoven zaregistrovaní nejsou a fungují takříkajíc “sami na sebe”. V těchto případech musíš za každou návštěvu uhradit určitý poplatek, který se pohybuje v řádu stokorun. Proto je dobré si předem zjistit, kteří psychologové v tvém okolí nabízí služby hrazené Tvou zdravotní pojišťovnou a kteří ne. 

Existuje rozdíl v kvalitě psychologického poradenství poskytovaného zdarma a placeného?

Obecně se to říct rozhodně nedá, jelikož v obou případech existují kvalitní i méně kvalitní odborníci. Může být pro Tebe těžké svěřit se někomu, komu nedůvěřuješ a není Ti sympatický. Stává se, že Ti konkrétní psycholog nemusí z nějakého důvodu vyhovovat.

Každému vyhovuje osobnostně trochu někdo jiný, a proto se může někomu zdát určitý odborník nesympatický a naopak někomu může plně vyhovovat. Máš právo na to, vybrat si takového odborníka, kterému budeš důvěřovat a kterému se rád svěříš.

Pokud si to uvědomíš, měl/a bys začít hledat někoho jiného. Hledání za to ale stojí, protože vhodný člověk Ti může velmi pomoci. V případě, že máš strach danému odborníkovi říct, že Ti nevyhovuje, neboj se. Pokud se jedná o profesionála, pochopí to a neurazí se, protože si uvědomuje, že jeho metody nevyhovují každému a nedokáže pomoct všem.

---

Jak popsat svým blízkým, čím procházím?

Je těžké dát univerzální radu, protože každý vyrůstá v jiném prostředí, a nachází se v jiné situaci. Někdo může mít podporující rodinu, kde spolu všichni komunikují o všem, někdo jiný doma nemusí cítit bezpečné prostředí a nedokáže si ani představit říct, co se mu děje. Je ale jisté, že hovořit o tom, co nás trápí, může být velmi náročné v obou případech.

Máme pro Tebe tipy, jak celou situaci zvládnout o něco lépe. 

1. Na vyhledání pomoci není nic špatného. Pokud si o pomoc řekneš, můžeš cestu urychlit, a to za to stojí.
2. Myšlenky si můžeš nejdříve sepsat sám/a pro sebe, aby se Ti lépe formulovaly.
3. Najdi vhodný čas a místo, kde můžeš hovořit v soukromí tak, jak Ti to je co nejpříjemnější (bez sourozenců, u sebe v pokoji, nebo někde venku při klidné odpočinkové aktivitě).
4. Začni tím, že popíšeš, co se Ti poslední dobou děje, např. “Je pro mě těžké zapojovat se do výuky. Moc se snažím, ale nejde to, cítím se špatně, prožívám velký stres a chodit do školy je pro mě každý den těžší. Stál/a bych o to promluvit si s někým, kdo by mi mohl pomoci.”
5. Možná bude potřeba to rodičům říkat opakovaně. Může se stát, že ve snaze podpořit Tě, Ti rodiče začnou dávat rady, jak na to, nebo Ti řeknou něco ve smyslu, že je to možná jen období, které určitě přejde. Na to jim můžeš říct, že jsi si jistý, že situace je vážnější, než se může zdát.

Pokud máš ve svém okolí alespoň jednu blízkou osobu, nemusíš na to být sám. Promluv  si s ním o tom, jaká slova zvolit, jaký další postup – může to být učitel, prarodič, vedoucí kroužku, rodinný známý, školní psycholog, kamarád, nebo jakákoliv osoba, které důvěřuješ. 

Někomu může pomoct dát rodičům knížku/odbornou literaturu/článek, kde se tato problematika popisuje. Můžeš se obrátit např. na Linku bezpečí, nebo na chatovou poradnu IPčko, a poradit se, jak o svých potížích hovořit s blízkými.

Na Linku bezpečí 116 111 můžeš zatelefonovat, nebo využít chat a e-mail. Tato služba je anonymní, zdarma a nonstop. Nemusíš říkat své jméno, a můžeš se svěřit s tím, co tě trápí. Konzultanti na lince jsou zvyklí naslouchat, nebudou tě soudit, a můžete společně hledat řešení. Může se stát, že se napoprvé nedovoláš, protože v tu chvíli je pomoc poskytována někomu jinému, kdo se dovolal před tebou, ale nevzdávej to, zkoušej to po chvíli znova. Pokud tě zajímá, jak to na krizových linkách funguje, můžeš si přečíst článek o Krizové intervenci. 

Kontakty, které by se ti mohly hodit:

Linka bezpečí 116 111 (zdarma, nonstop) je určena dětem a mladým lidem do 26 let.

Centrum pro zneužívané a týrané děti SPONDEA 541 235 511 nebo 608 118 088

IPčko https://ipcko.sk/chatova-poradna/

Další možnosti odborné pomoci najdeš zde.

Články, které by se ti mohly hodit: 

Manuál pro blízké

Osobní krizový plán

Zdroje: https://childmind.org/article/how-to-talk-to-your-parents-about-getting-help-if-you-think-you-need-it

Myšlenky na sebevraždu mohou potkat kohokoliv během života. I děti mohou trpět nejrůznějšími psychickými obtížemi a stejně jako u dospělých se i u nich mohou v určitém období života vyskytovat myšlenky na to, že by bylo možná lepší nebýt. Důvody mohou být různé. Šikana ve škole, konflikt v rodině, ztráta blízké osoby, potíže se školním prospěchem, týrání či zneužívání, nejistota v oblasti sexuální orientace, ale i osamělost a pocit nepochopení ze strany okolí mohou sehrávat roli. Když se díváme na dítě v našem okolí, někdy pro nás může být těžké představit si, jaká všechna trápení a potíže si může v sobě nést a jako dospělí můžeme situaci nevědomě zlehčovat tím, že má jednoduše “špatný den” nebo se “cítí hůř”. Přitom pro někoho, koho takové myšlenky napadají, je důležité, aby se měl na koho obrátit a ten mu v určité chvíli pomohl, třeba i tím, že vyslechne, co ho tak velmi tíží. 

Pokud se budeme zajímat o podrobnosti a nabídneme svůj upřímný zájem a čas pro citlivý podpůrný rozhovor, můžeme snížit riziko a pomoci dětem a mladým lidem posílit jejich psychickou odolnost.

---

Varovné signály u dítěte nebo mladého člověka

Verbální/písemné vyjádření

• • hovoří o tom, že je všem jen na přítěž, že by nikomu nechyběl/a, nebo že nemá pro co žít
  • také může prohlašovat věty jako „kéž bych se nikdy nenarodil/a“ nebo „kéž bych umřel/a“ apod.
  • sděluje, že si připadá jako v pasti, ze které není úniku 
  • píše básně, písně nebo dopisy na téma smrti a odloučení 
  • loučí se se svými blízkými a přáteli stylem, jako by se už nikdy neměli vidět

Tvrzení, že lidé, kteří o sebevraždě mluví, ji nakonec nespáchají, není pravdivé.

Změny v chování a náladě

• • chování může být celkově podrážděné, agresivní nebo úzkostné
  • může také působit velmi pasivně, vyčerpaně
  • časté jsou také výrazné změny nebo extrémní výkyvy nálad
  • stažení se ze společenského života a snaha být často o samotě
  • zároveň se může přestat zajímat o své koníčky
  • v úvahách o smrti tráví nadměrné množství času
  • u starších dětí a teenagerů může docházet k užívání a nadužívání alkoholu nebo drog
  • změny rutiny, týká se to například spánku a stravování, takže mohou spát nezvykle mnoho nebo naopak velmi málo a to samé platí pro jídlo
  • mohou vyhledávat způsoby a prostředky, jak sebevraždu vykonat (online vyhledávání informací, hromadění léků apod.)

• • 

---

Jak navázat kontakt, pokud může hrozit riziko sebevraždy

Pokud se dítě nebo teenager projevuje způsobem, který naznačuje, že se nachází v krizi a může dojít k ohrožení života, nepokoušejte se situaci řešit sami a ihned vyhledejte pomoc – kontaktujte odborníky (záchrannou službu, psychiatrickou ambulanci, krizové centrum). Nenechávejte jej o samotě a odstraňte všechny potencionálně nebezpečné předměty.

Pokud chceme s mladým člověkem, u kterého se objevují suicidální myšlenky nebo myšlenky na sebepoškozování, navázat kontakt a podpořit ho ve vyhledání pomoci, můžeme nabídnout, že jsme tady pro něj a zkusit naslouchat. Je potřeba se držet několika zásad, abychom pomohli vytvořit bezpečnou atmosféru pro sdílení.

Jedním z důvodů, proč se o tomto tématu bojíme mluvit, je strach, že tím právě upozorníme na tuto možnost nebo samotný akt vyprovokujeme. Studie ale naznačují, že tomu tak není a pokud chceme riziko snížit, je důležité o sebevraždách mluvit nebo se na to přímo někoho zeptat. Začít a vést takový rozhovor není nic lehkého a chce velkou dávku odvahy se do něho pustit. 

Vždy je lepší poradit se s odborníkem, určité možnosti pomoci a podpory má také rodič, učitel nebo kdokoliv dospělý, komu záleží na dítěti a má o něj starost.

• • Buďte pozorní k varovným signálům – pokud usuzujete, že se něco děje, je čas si s danou osobou promluvit.

• • Vyjádřete svou vlastní autentickou formou vaše obavy a pocity, například: „V poslední době mám pocit, že se s tebou něco děje, nechceš si o tom promluvit?“ nebo „V poslední době se mi zdáš hodně podrážděný/úzkostný/naštvaný a trochu se obávám, že by sis mohl chtít ublížit.“

• • Ptejte se s citem, ale přímo, např.: „Nepřemýšlíš někdy nad tím, že by ses na to prostě vykašlal?“, „Přemýšlíš někdy o tom, že by sis ublížil/a?“, „Už jsi si někdy ubližoval/a anebo pokusil/a o sebevraždu?“ nebo „Přemýšlela jsi o tom, jak konkrétně to udělat?“

• • Respektujte jejich pocity. Nedramatizujte a nezlehčujte je. Myslete na to, že co je v pořádku pro nás samotné, nemusí být v pořádku pro někoho jiného.

• • Naslouchejte a rozhodně nevytvářejte pocit viny.

• • Vyhněte se větám typu „Víš, jaké máš v životě štěstí, že…“, „Máš všechno, co k životu můžeš chtít“ nebo “Lidé se mají mnohem hůř než ty…“

• • Dle svých možností nabídněte pomoc a podporu (rozhovor, společnou aktivitu, další kroky, společné vyplnění Osobního krizového plánu), neslibujte ale vyřešení jejich situace a myslete na to, že nemůžete zastoupit odborníka.

• • Vysvětlete, jak může fungovat odborná pomoc a podpořte osobu ve vyhledání odborné pomoci (anonymní linky, obvodní lékař, psychiatr, psycholog…) Tuto podporu vyjádřete bez odsuzování typu „Ty opravdu potřebuješ psychiatra!“. Místo toho zkuste „Přemýšlel/a jsi o tom, že bys zkusil/a jít psychologovi? Můžu ti pomoct najít nějaké kontakty, kdybys chtěl/a“.

Pokud se dítě nebo teenager projevuje způsobem, který naznačuje, že se nachází v krizi a může dojít k ohrožení života, nepokoušejte se situaci řešit sami a ihned vyhledejte pomoc.

Zjištění, že někdo z vašich blízkých přemýšlí nad sebevraždou, vás může velmi znepokojit. Můžete být smutní a naštvaní, můžete cítit vinu nebo bezmoc. Tato situace může být velmi vyčerpávající pro něj i pro vás. 

Pokud byste začali křičet a vyčítat mu to, pravděpodobně se ještě více uzavře a nebude už o tom chtít mluvit. To ale neznamená, že o tom dál nepřemýšlí. Lepší je pokusit se o přijetí a pokud se vám někdo svěří, nezastrašit ho a myslet na to, že tím, že se svěřil a je ochotný o tom mluvit, vytvořil prostor pro řešení.

Pokud cítíte, že vás obava o dítě, žáka nebo blízkého zatěžuje a nevíte si s tím rady, je správné vyhledat odbornou pomoc i pro sebe.

---

Kdo potřebuje naši pozornost

V současné době počty lidí potýkajících se s mentálními obtížemi narůstají a ze šetření Národního ústavu duševního zdraví vyplývá, že v průběhu vyhlášení nouzového stavu  v důsledku pandemie došlo k trojnásobnému zvýšení případů osob, které splňují diagnostická kritéria pro některé z duševních onemocnění i riziko sebevraždy. Co se týče dětí, zatím nemáme dostatečně kvalitní data, ale z různých zdrojů můžeme usoudit, že tato situace  negativně ovlivňuje i duševní zdraví dětí. Například Linka bezpečí uvádí 21% nárůst sebevražedných tendencí u svých klientů za období COVIDu. 

Dospělí, blízcí, pečující nebo odborníci by měli věnovat více pozornosti zejména dětem, které jsou ohrožené z hlediska závažných stresových nebo traumatických událostí. 

Mezi situace, které jsou z tohoto hlediska rizikové a mohou vést k pocitům beznaděje a myšlenkám na sebevraždu, patří například:

• • rozpad rodiny
  • nestabilní rodinné zázemí
  • sexuální zneužívání
  • zanedbávání
  • fyzické či psychické týrání
  • změna prostředí a vyčlenění z kolektivu
  • šikana a kyberšikana
  • finanční a existenční ohrožení rodiny
  • hraní her s ústřední tematikou smrti a sebevraždy
  • necitlivé informování o sebevraždě v médiích

* Pokud pracujete v médiích nebo jakkoliv informujete o duševním zdraví, doporučujeme držet se manuálu pro novináře, který zpracoval Národní ústav duševního zdraví: Media Guide

Ohroženou skupinou jsou děti a mladí lidé s nízkou úrovní sociálních dovedností, kteří mají potíže s navazováním a udržováním vztahů, objevují se u nich časté kázeňské přestupky a dostávají se často do konfliktu s autoritami nebo s vrstevníky. Je také potřeba citlivě vnímat psychickou pohodu či nepohodu dětí a adolescentů, kteří procházejí duševním onemocněním nebo mají duševní onemocnění v rodinné anamnéze a v okruhu rodiny nebo blízkých přátel a známých sebevraždu nebo pokus o ní. Dále těch, kteří překonali závažnou ztrátu milované osoby nebo prožívají potíže a nejistotu v oblasti sexuální orientace a identity. 

U dětí a mladých lidí může být těžké podchytit léčbu duševního onemocnění, protože projevy nemusí být zcela viditelné. Sebevražda není vždy spojována s duševním onemocněním. Odhaduje se, že 60-90 procent dospělých osob s dokonanou sebevraždou v čase smrti trpělo duševním onemocněním, u mnohých z nich nebylo diagnostikováno a nebylo adekvátně léčeno. Obzvlášť rizikovou kombinací je užívání návykových látek u osob s bipolární poruchou, emočně nestabilní poruchou osobnosti a depresí a předpokládá se, že u adolescentů a mladých lidí je toto riziko ještě vyšší.

---

Co může udělat každý z nás pro zmírnění rizika?

Svou roli v prevenci sehrává nejen rodina, ale také škola, okruh blízkých a známých osob a také celá společnost. Může být nesmírně těžké všimnout si náznaků toho, že dítě prochází vážnými psychickými obtížemi, ale vzájemná komunikace rodiny, školy, resp. odborníků, a vytvoření sítě podpory, má velký potenciál v pomoci pro konkrétní dítě. Již brzy vám v dalším článku představíme další způsoby, jak mohou rodiče, učitelé nebo jiné dospělé osoby posilovat psychickou odolnost dětí.

V první řadě se můžeme starat o svou psychickou pohodu, být všímaví ke svému okolí, sdílet zdroje zaměřené na prevenci duševních potíží a onemocnění, např. Opatruj se a další články a infografiky od Nevypusť duši. Další možností může být také finanční podpora některé z linek důvěry, aby se k pomoci dostalo více dětí, mladých lidí i dospělých.

---

Kdy a kde vyhledat pomoc

Je důležité o tom s někým mluvit, nebýt na to sám a nesnažit se to zvládnout bez pomoci – navštivte psychologa, psychiatra nebo psychoterapeuta. Odborníci jsou zvyklí tyto problémy řešit, ať už se to týká vás, vašeho dítěte, nebo vašich blízkých.

• • Na některou z linek důvěry se můžete obrátit i ve chvílích, kdy nejste v bezprostředním ohrožení, ale tyto myšlenky vás znepokojují a rádi byste si o nich promluvili s někým, kdo vás vyslechne a nebude vás soudit.
  • Vyplňte si spolu krizový plán, ke kterému se může dítě nebo teenager vrátit, když mu nebude dobře. Vyplňte si jeden také pro sebe.

Osobní krizový plán od Nevypusť duši ke stažení a vyplnění ZDE

Přehled dalších kontaktů, kam se můžete v případě potřeby obrátit pro pomoc: 

Děti

Centrum pro zneužívané a týrané děti SPONDEA – 541 235 511 nonstop, 608 118 088

Dětské krizové centrum – 241 484 149 nebo 777 715 215

Dospělí – rodiče a učitelé

Linka pro rodinu a školu– 116 000 nonstop

Rodičovská linka – 606 021 021

Pražská linka důvěry – Tel.: 222 580 697 nonstop

Linka důvěry Centra krizové intervence PN Bohnice – Tel.: 284 016 666 nonstop

Linka naděje Brno – Tel.: 547 212 333 nonstop

Linka důvěry Ostrava – Tel.: 737 267 939, 596 618 908 nonstop

Modrá linka – 549 241 010 (pevná linka), 608 902 410 (mobil) od 9.00-21.00, chat

Terapeutická linka Sluchátko 212 812 540

Krizové centrum RIAPS Praha

Centrum krizové intervence PN v Bohnicích

Krizové centrum Psychiatrické kliniky FN Brno

Krizové centrum Ostrava, o.s.

Kromě výše zmíněných kontaktů a služeb si můžete do mobilu stáhnout Aplikaci Nepanikař

Pokud vás na toto téma zajímá víc informací, užitečné a přehledné informace najdete zde: 

Opatruj se

Centrum Locika

Podcast Linky bezpečí

Zdroje

https://www.nudz.cz/files/pdf/tz-2020-09-08.pdf 

http://centrumlocika.cz/koronavirus

https://www.linkabezpeci.cz/poradna/smutek,-depka,-vztek,-strach,-nejistota,-sebeposko/nechci-tady-byt/

https://narovinu.org/sebevrazdy-info/#myslenky

https://www.opatruj.se/fileadmin/user_upload/14bodu.pdf 

https://www.opatruj.se/fileadmin/user_upload/pdf/mental-health/priznaky_sebevrazdy.png 

http://www.icctc.org/August2013/PMM%20Handouts/Youth%20Suicide%20Prevention%20Toolkit.pdf

https://www.suicidecallbackservice.org.au/resource/discussing-suicide-how-to-talk-to-somebody-about-suicide/ 

https://www.who.int/docs/default-source/mental-health/depression/life-worth-living-03-handouts-depression.pdf?sfvrsn=a4fb25b5_2

https://afsp.org/risk-factors-and-warning-signs#suicide-risk-factors 

https://www.bbc.com/future/article/20140112-is-it-bad-to-talk-about-suicide

https://jamanetwork.com/journals/jama/fullarticle/200641

https://www.nimh.nih.gov/health/publications/suicide-faq/index.shtml

https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/suicide/in-depth/suicide/art-20048230

https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/suicide/in-depth/suicide/art-20048230 https://narovinu.org/sebevrazdy-info/#myslenky

https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/suicide/symptoms-causes/syc-20378048 

https://www.healthline.com/health/mental-health/how-to-help-a-suicidal-friend#if-theyre-thinking-about-it

https://afsp.org/risk-factors-and-warning-signs

https://suicidepreventionlifeline.org/how-we-can-all-prevent-suicide/

https://www.facebook.com/Linkabezpeci/photos/a.149095939370/10159038872899371/