Pokud studujete v době pandemie, možná dobře víte, jak může být stresující:

• nedostatek motivace k učení

• izolace a nedostatek sociálních vazeb s vrstevníky, nemožnost se potkávat

• nejistota ohledně otevření škol

• neustále se měnící termíny, nemožnost cokoliv plánovat

• strach o vlastní zdraví a zdraví svých blízkých

• udržet pozornost na online výuce

• řešení častých konfliktů s rodiči nebo sourozenci

• nedostatečný prostor k soustředění a klidné systematické práci

• řešení technických potíží s připojením, kamerou, mikrofonem

• nechuť věnovat se zálibám, koníčkům a ztráta zájmu o aktivity, které vás dříve těšily

• přemýšlení o tom, že to snad nikdy neskončí a že věci nedávají takový smysl jako předtím

Ať se potýkáte pouze s některými situacemi, nebo jste se našli ve všech, může být nesmírně náročné dlouhodobě udržet určitou strukturu, řád, či dokonce pozitivní myšlení. Jak můžeme vidět všude kolem sebe, koronavirová krize s sebou přinesla řadu změn a omezení v každodenním životě, na které jsme se všichni museli rychle adaptovat. V současné době spojené s pandemií zažívame větší míru stresu a mohou se tak u nás objevit pocity úzkosti, neklidu, či strachu, se kterými jsme se do té doby nesetkali. Je to přirozená reakce našeho těla na situaci, která je úplně nová a nemáme s ní zkušenosti.

U těch, kteří se duševními obtížemi setkávali dříve, může lockdown vést ke zhoršení psychického stavu a k větší náchylnosti k syndromu vyhoření, ale potíže se mohou vyskytovat i u těch z nás, kteří na takovou reakci svého těla a psychiky dosud nebyli zvyklí. Je to přirozená reakce na stresovou situaci.

Výzkumy ukazují, že zvýšený čas trávený před obrazovkami představuje velký stresor, který se syndromem vyhoření úzce souvisí. Dopad může být na fyziologické, kognitivní a emoční úrovni, což zasáhne kvalitu života a každodenní fungování. Z fyzického hlediska je spojen zejména s bolestmi krku, zad a očí.

Pokud u sebe pozorujete větší chybovost, obtížně se soustředíte, prožíváte vyšší míru úzkosti, smutku, jste podráždění a citlivě reagujete na kritiku, zbystřete pozornost.

Můžete si také všímat zvýšenou únavu, častější přejídání, kousání nehtů, svalové napětí, či jiné projevy duševní a fyzické nepohody. Oblast vzdělávání a přechod na distanční výuku, která může být pro mnohé žáky, studenty, učitele a rodiče více stresující, než je výuka prezenční. Je to velmi náročné pro všechny, kteří se připravují na důležité zkoušky, přijímačky, ale i pro ty, kteří doma nemají vytvořený dostatečný prostor pro soustředění a klidnou práci. Psaní testů na dálku, hlídání termínů, přihlašování a příprava ke zkouškám, přijímačkám, maturitám, nejistota, mohou způsobovat úzkost, strach a spoustu dalších nepříjemných myšlenek a pocitů.

V následujícím článku jsme pro studenty připravili spoustu nápadů a praktických tipů z oblasti životosprávy, studijních návyků a volnočasových aktivit, které mohou pomoci předejít syndromu vyhoření a zvládat distanční výuku.

10 tipů pro zdravé distanční studium

1. Vytvořte si klidné, příjemné a uspořádané účební místo

Najděte si místo, kde budete mít možnost soustředit se a nebudete vyrušováni. Můžete mít speciální koutek či stůl, ke kterému usedáte pouze při učení a studiu. Pokud nemáte tolik místa, vyberte si nějakou věc, která, pokud bude na stole, znamená, že je čas studia. Může to být speciální studijní hrníček, knihy, květina apod.

2.  Vytvořte si dokument, kde budete mít pohromadě všechny odkazy na výuku.

Člověk ve všech těch odkazech lehce ztratí. Pokud si připravíte dokument se všemi odkazy, ušetříte si stres před hodinou.

3. Sepište si seznam všech povinností a úkolů spolu s termíny, do kdy je máte splnit.

Vybírejte podle priorit, odhadujte realisticky vlastní možnosti. Využívejte aplikace a zajímejte se o techniky plánování cílů, využívejte budík. Není potřeba dělat všechno najednou, začněte menšími kroky, změňte pro začátek pouze jednu věc.

4. Zapojujte se v hodinách – snažte se pokládat otázky a účastnit se diskusí.

Výuka vám bude dávat větší smysl a při zapamatování poznatků nebude potřeba vynaložit tolik energie. Málokdo z nás se v pasivní poloze těla vydrží soustředit více než několik minut. Přepínání mezi jednotlivými okny naši pozornost velmi vyčerpává a unavuje, proto je lepší nedělat deset věcí najednou.

5. O přestávkách změňte prostředí, polohu těla a typ aktivity.

Protáhněte se, meditujte, praktikujte mindfulness nebo jděte na procházku. Myslete na pohyb – cvičte nebo choďte na procházky.

6.  Učte se s ostatními – uspořádejte si online učební skupinky.

Vyměňte si navzájem tipy, co vám pomáhá se soustředit, motivujte se, sdílejte.

7. Starejte se o své oči – dopřejte jim čas bez obrazovek.

Ideálně vyrazte ven do přírody a dívejte se do zelena. Počítač nemějte blízko u sebe, neusínejte u něj a dávejte pozor na výšku jasu.

8. Vymezte si jasně čas pro školu a odpočinek.

Ve chvílích pro odpočinek neodpovídejte na maily, nepracujte na věcech do školy. Věnujte si čas jenom pro sebe. Dejte si koupel, poslouchejte hudbu, čtěte, meditujte, pište si deník. Jednoduše cokoliv, co vám pomůže zrelaxovat. Udělejte si čas na to, co vás baví, nejen o víkendu! Snažte se takovým aktivitám věnovat alespoň chvíli, každý den, v průběhu celého týdne.

9. Neberte toho na sebe příliš a plánujte s rozvahou.

Pokud máte ke škole ještě práci nebo jiné povinnosti, přemýšlejte, jestli jste všechno schopni zvládnout. Nezapomeňte mít čas pro sebe a na to, co vás baví. Pokud je to možné, komunikujte s učiteli, s rodinou a s nadřízenými o tom, jaké máte kapacity.

10. Pravidelně odpočívejte a dopřejte si kvalitní spánek.

Myslete na pravidelný režim, nepracujte dlouho v kuse a dodržujte spánkovou hygienu. Pomůže vám to s pozorností i pamětí.

Nezapomeňte na zásady psychohygieny

• Dopřejte si dostatek spánku.
• Jezte zdravě a pravidelně a dostatečně pijte.
• Myslete na pohyb – cvičte nebo choďte na procházky.
• Zůstaňte v kontaktu také s přáteli a rodinou. Sledujte společně na dálku filmy, seriály a divadelní hry. Hrajte spolu hry (na internetu najdete i deskovky). Jděte společně do „muzeí a galerií“ (spoustu z nich nabízí online prohlídky). Popovídejte si. Možnosti, jak trávit čas s ostatními tady stále jsou, zkuste si se svými blízkými něco naplánovat.
• Vyplňte si svůj Osobní krizový plán, kde si sepíšete vlastní tipy na psychohygienu, seznam blízkých osob i užitečné kontakty.

5 kroků proti syndromu vyhoření

1. Informujte se o projevech, rozvoji a řešení syndromu vyhoření.

2. Pokud zaznamenáte varovné signály, berte je vážně.

3. Zamyslete se nad tím, jak trávíte dny a upravte svůj časový harmonogram.

4. Dejte si více času na volnočasové aktivity a psychohygienu.

5. Pokud to nepomůže, nebojte se vyhledat pomoc.

Kdy se obrátit o pomoc a kde ji hledat?

Syndrom vyhoření se rozvíjí postupně, a dá se řešit v jakékoliv fázi. 

Pokud máte obavy, pociťujete na sobě některé z příznaků anebo máte pocit, že se u vás syndrom vyhoření rozvíjí či již rozvinul, nemusíte čekat do stádia úplného vyčerpání. Najděte si chvilku a uvažujte, zda není správný čas to řešit právě teď. 

Můžete se obrátit na někoho, kterému důvěřujete (kamaráda, sourozence, spolužáka, rodiče, učitele, nebo jakoukoliv další blízkou osobu) a svěřit se mu s tím, co vás trápí. Můžete také sami, nebo s pomocí blízké osoby vyhledat odborníka.  Pokud je vám méně než 18 let, budete potřebovat informovaný souhlas zákonného zástupce (kromě kontaktování Linky bezpečí).

Ve chvílích, kdy cítíte, že je toho na vás moc, nezvládáte všechny povinnosti, a narušuje vám to běžné fungování, je vyhledání odborné pomoci zcela na místě. Obavy jsou zcela pochopitelné, ale není žádný důvod se bát, tento problém se týká spousty lidí, starších i mladších, studentů i pracujících, v pomáhajících profesích, ale nejen v nich.

Zdroje:

https://bdhs-theroar.org/4141/campus-life/how-to-prevent-burnout-in-online-learning/

https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fpubh.2020.574969/full

https://www.fnu.edu/tips-preventing-student-burnout/

https://collegeinfogeek.com/student-burnout/

https://www.uopeople.edu/blog/what-is-academic-burnout/

https://www.msn.com/en-us/health/wellness/tips-to-help-avoid-remote-learning-burnout-for-parents-and-students/ar-BB1dUypM

Již nějakou dobu se potýkám s tématem stresu, který mi dokáže velice znepříjemnit život, zejména ve zkouškovém období. Ráda bych mluvila s někým, kdo má pochopení a zkušenost s tématem “stresu/úzkostné poruchy/panické poruchy” apod. (studentka Veronika)

Zní vám to povědomě? Poznáváte se v tom? Studium na vysoké škole může přinášet různé situace a každý student je může zvládat po svém. Z chronicky duševně nemocných 75 % onemocní před 24. rokem života. Mladí lidé jsou proto ohroženou skupinou z hlediska prvního výskytu duševních obtíží. Zároveň je největší šance na kvalitní a spokojený život, který není duševními obtížemi závažně zatížen, při včasném záchytu projevů psychických obtíží a vyhledání pomoci. Jste-li student či studentka veřejné vysoké školy a procházíte náročným obdobím nebo hledáte podporu ať už při studiu, nebo při řešení vztahových problémů, můžete zkusit využít služeb poradenských center jednotlivých univerzit nebo jejich konkrétních fakult.

Zákon o vysokých školách č.111/1998 Sb. v § 21, odst. 1, písm. d) ukládá veřejným vysokým školám “poskytovat uchazečům o studium, studentům a dalším osobám informační a poradenské služby související se studiem a s možností uplatnění absolventů studijních programů v praxi”. Toto ustanovení se vztahuje i na vojenské a policejní VŠ, soukromým VŠ zákon tuto povinnost neukládá. Zákon nepředpisuje organizační formy ani způsob a rozsah poskytovaných služeb, každá VŠ je přizpůsobuje svým potřebám a možnostem i cílovým skupinám.

Na služby poradenského centra se můžete obracet v různých situacích

Kromě psychologického poradenství může jít i o krátkodobou psychoterapii (obvykle do 10 sezení), v ojedinělých případech lze docházet i na dlouhodobou psychoterapii. Vždy závisí na konkrétním poradenském centru a službách, které nabízí.

1. Neváhajte vyhledat poradenské centrum, pokud hledáte poradenství v oblasti studijní problematiky, pokud máte potíže s adaptací na VŠ, se soustředěním, nebo s celkovou organizací studia. Možná hledáte efektivní techniky učení, chcete pracovat na svém time managementu, nebo vás trápí prokrastinace. Můžete se zaměřit též na kariérní poradenství, pochybnosti spojené s volbou vhodného oboru a profesní záležitosti spojené se vstupem do praxe a uplatnění v ní.

2. Poradenské centrum může nabízet psychologické intervence, pokud vás trápí psychické obtíže, úzkosti, stres, trpíte nespavostí, nebo procházíte depresivními stavy.

3. Pracovníci poradenského centra mohou být nápomocní při překonávání osobních, či jiných vztahových problémů. V bezpečném prostředí lze řešit nejrůznější konflikty, partnerské problémy, nebo potíže s navazováním vztahů.

4. Poradenské centrum může být místem podpory motivace a osobního růstu. Můžete se zaměřit na podporu sebevědomí, zlepšování sebepoznání. Některá centra nabízí také mentoring a koučování.

5. Pokud hledáte specifickou podporu, můžete zde získat užitečné kontakty a nasměrování na další odborníky a lépe se zorientovat v systému péče o duševní zdraví.

6. Pokud jste uchazeč o vysokoškolské studium, potýkáte se s duševními obtížemi a chcete své budoucí studium případně přijímací řízení konzultovat.

Dobrou zprávou je, že většina škol nabízí po dobu distanční výuky i poradenské služby online.

Pokud jste už o systému poradenských center na českých vysokých školách něco slyšeli, možná víte, že může mít i svá úskalí, která jsou velmi často dána nedostatkem financí a tedy i nedostatkem personálu v jednotlivých poradenských centrech. Záleží vždy na konkrétní univerzitě a jejím přístupu k financování těchto služeb a samozřejmě i na konkrétních pracovnících. V Nevypusť duši jsme v kontaktu s Asociací vysokoškolských poradců a spolu s Youth Speak Up! děláme vše proto, aby se situace zlepšovala. Už nyní jsou ale v centrech poradci, kteří vám mohou významně pomoci.

Jaká úskalí může obnášet využití služeb poradenského centra?

1. Objednávací systém se může u jednotlivých škol lišit, studenti mají o tyto služby zájem a ne všechna centra mají volné kapacity. Někdy je potřeba počítat s delší objednací lhůtou v rozmezí i 2 a více měsíců.* V případě akutních obtíží se prosím obraťte na linky důvěry nebo krizová centra. Jejich služby jsou zdarma a non-stop a jsou určeny k okamžité pomoci při krizových situacích.

* Čekací lhůta se může lišit v návaznosti na aktuálně platná nařízení. Situaci je nutno ověřit u konkrétní služby.

2. Může vás překvapit, že v některých poradnách se za účelem statistiky vede databáze o typech problémů, s jakými se studenti na poradenské centrum obrací. Vyplnění dokumentu je anonymní, ale může být potřeba uvést obor studia.

Návštěva poradny nenaplnila moje očekávání, ale nasměrovala mě k hledání pomoci dál. (Anonym)

3. Časová nebo personální kapacita poradenského centra se může napříč jednotlivými školami lišit, vše záleží od konkrétní zakázky, se kterou student přichází a od kvalifikace poradenského pracovníka. Poradenské centrum může být v určitých případech vhodnou dlouhodobou formou psychologické intervence, jindy představuje spíše cenově dostupnou vstupní bránu do systému psychologické péče, kde lze na základě jednorázového kontaktu získat další návazné kontakty na odborníky a služby.
Jako u jiných typů poradenských služeb i zde platí, že důležitým prvkem pro vybudování důvěry je vztah mezi poradcem a klientem. Může se stát, že vám konkrétní poradce “nesedne”, tak, jak se to může stát s jakýmkoliv jiným psychoterapeutem nebo lékařem.

4. Centra pro studenty se specifickými potřebami se primárně zaměřují na studenty se zrakovým či sluchovým postižením, s omezením hybnosti, se specifickými poruchami učení, s poruchou autistického spektra, s narušenou komunikační schopností. Opatření, které centra nabízí, mohou mít podobu půjčování kompenzačních pomůcek, intervenčních, asistenčních a průvodcovských služeb, ale také časové kompenzace. Tyto služby by měly částečně pokrýt i přístup ke studentům s psychickými či jinými obtížemi, většinou ale nelze očekávat psychologickou intervenci v podobě jednotlivých psychologických technik či individuálních sezení. (Ale nebojte, v Nevypusť duši, jak už jsme zmínili dříve, pracujeme na tom, aby studenti s psychickými obtížemi postupně dostávali podporu, která jim, stejně jako studentům s fyzickým znevýhodněním, náleží. Jen to je běh na dlouhou trať.)

Příklad: Pokud trpíte během studia na VŠ depresivními stavy, centrum pro studenty se specifickými potřebami vám může nabídnout např. rozklad ročníku do více semestrů. Pro další specifickou psychologickou intervenci bude vhodné obrátit se na psychologickou poradnu, nebo další odbornou pomoc mimo služby, které nabízí vysoká škola.

Kde hledat informace o fungování poradenského centra na konkrétní škole?

Hledejte na internetových stránkách školy a na sociálních sítích, zeptejte se vyučujících, přihlaste se k odběru newsletteru poradenského centra, nebo se ptejte na reference od spolužáků.

Kompletní seznam poradenských služeb na vysokých školách v ČR od Nevypusť duši najdete ZDE

Dle našich informací většina škol v 1. vlně Covid-19 zvládla přechod na distanční formu a tyto služby dál za určitých omezení nabízela. V současné situaci doporučujeme informovat se o možnostech distančního poradenství u jednotlivých kontaktů uvedených v tabulce.

V současné mimořádné situaci spojené s COVID-19 mohou mnozí z nás zažívat nejistotu, obavy, strach a různé jiné nepříjemné emoce a pocity. Pro všechny je to úplně nová zkušenost, se kterou se ve svém životě dosud nesetkali a neví si s ní rady. Zažívat krize v životě je ale přirozené. Pokud cítíme, že jakákoliv situace je nad naše síly, nemusíme na to být sami. Ve chvílích, kdy mohou nepříjemné pocity překračovat pomyslnou hranici únosnosti, jsou zde krizové služby, na které je možné se obrátit. Sepsali jsme pro vás článek, ve kterém najdete vše podstatné, co se týče krizové intervence. Je určen pro ty, kteří hledají pomoc a nevědí, co od toho čekat, ale také pro všechny, které problematika krizové intervence zajímá a chtěli by se o ní dozvědět více.

Co je krize?

Krize je vždy individuální, subjektivně vnímaná zátěžová situace. Krize není nemoc ani patologický stav. Nevzniká jen tak, a jejímu vzniku předchází obvykle spouštěč, jeden nebo i vícero. Situací, která může spouštět krizi, je například ztráta (zaměstnání, blízké osoby, nebo bydliště), ale i jakákoliv změna nebo volba v životě. To, jak každý z nás krizi vyřeší, závisí nejen na tom, jaké máme osobnostní predispozice, ale odvíjí se to také od našich předešlých životních zkušeností.

Krize je přirozená součást života každého člověka a bývá často 

zároveň i příležitostí k růstu a pozitivní změně.

Zvládnutí krize může být ovlivněno vztahy, které kolem sebe člověk má a jinými zdroji opory v životě. Pokud člověk cítí, že je toho na něj moc, a rozhodne se pro vyhledání odborné pomoci, jsou mu k dispozici služby krizové intervence.

Kvůli čemu lidé nejčastěji vyhledají pomoc?

Mezi typické krize patří ztráta někoho blízkého, rozchod, partnerská krize, ztráta zaměstnání, majetku, ale i odchod do důchodu. Jedná se o velmi subjektivní záležitosti, kterých může být celá řada. Lidé také často řeší psychické potíže, vyhoření, deprese, úzkosti, panické ataky, nutkavé myšlenky, pocity ohrožení, nebo myšlenky na sebevraždu. Každý z nás je jiný a to, co jeden vnímá jako krizi, tak jiný vnímat nemusí.

Je v pořádku, pokud zhodnotíte, že určitá situace je pro vás krizová, 

a rozhodnete se vyhledat pomoc.

Nemusí se jednat o to, že vám zemřel někdo blízký, nebo jste byli svědky autonehody. Lidé často mylně předpokládají, že jejich problém není dost velký na to, aby měli “nárok” zavolat na linku, nebo dokonce, že jiní jsou na tom mnohem hůř.

“Můj problém není dost velký na to, abych…” 

“Nejsem na tom až tak zle…”

Přitom platí, že se na krizovou pomoc můžete obrátit ve všech situacích, které vnímáte jako zátěžové, jakkoliv banální by mohli někomu jinému připadat. Mít strach a obavy je přirozené, ale někdy nám tyto pocity mohou bránit v tom, abychom vyhledali pomoc, kterou potřebujeme. Tyto obavy můžeme rozptýlit například tím, že budeme vědět, kdo krizovou intervenci poskytuje, jak probíhá a do jaké míry je například anonymní.

Kdo poskytuje pomoc?

V krizi, podobně jako ve stresu, má člověk “zúžené vidění” zaměřené pouze na krizovou situaci. Proto pro nás v takovém momentu může být velmi těžké najít řešení bez pomoci někoho dalšího. Situace se může zdát neřešitelná. Krizový intervent je odborník, který celou situací důstojně provází, pomáhá klientovi vidět dál a hledat řešení. V takových chvílích vám naslouchá, celou situací provází, vhodně podporuje a pomáhá nalézt ve vašem životě zdroje k překonání krize. Těmito zdroji mohou být vztahy s rodinou, přáteli, zájmové činnosti, spiritualita, ale i materiální zdroje.

Hlavním úkolem krizového interventa je stabilizovat klienta

a soustředit se v řešení problému na “tady a teď.

Obvykle je to psycholog, lékař – zejména psychiatr, pedagog či sociální pracovník, který absolvoval odborný výcvik v krizové intervenci, taktéž se může jednat o studenta pomáhající profese s náležitým výcvikem. Mohou se zde uplatňovat i laici, kteří prošli výcvikem krizové intervence a v průběhu své práce se dále vzdělávají a mají pravidelnou supervizi.

Podoby krizové intervence

Krizová pomoc má vícero forem. Probíhá buď tváří v tvář, tedy při osobním setkání klienta v krizi s krizovým interventem, nebo dálkovou formou přes telefon, videohovor nebo chat.

Osobní krizová intervence

Odehrává se většinou v krizovém centru, případně na terénních výjezdech. Krizová centra mohou nabízet ambulantní formu pomoci nebo i denní stacionář a lůžkové oddělení* pro krátkodobou hospitalizaci, pokud je potřeba.

* V současné situaci jsou kvůli opatřením služby omezeny, tedy stacionář a lůžková oddělení není možné využít.

Jak probíhá sezení v krizovém centru?

Krizová intervence tváří v tvář probíhá nejčastěji v krizových centrech. Už samotná skutečnost, že jste “tváří v tvář” s interventem snižuje oproti telefonické krizové intervenci anonymitu, ne vždy to však znamená, že musíte sdělovat osobní informace. Míra sdělení osobních informací se může u jednotlivých zařízení lišit (v některých případech je nutné např. předložit průkaz pojištěnce). 

Intervent se pokusí zorientovat ve vaší situaci a bude se snažit společně s vámi nalézt řešení. Na začátku sezení vás obvykle seznámí s průběhem samotné intervence – jaká bude délka, jaké jsou podmínky mlčenlivosti a jak sezení proběhne.

Jedno sezení trvá obvykle okolo 50 minut, záleží však na konkrétní situaci

a potřebách klienta, a tak se může čas prodloužit či zkrátit.

Intervence tváří v tvář je zaměřena na konkrétní problém a jeho řešení. Pracuje se se “zakázkou”, tedy důvod proč klient vyhledal krizovou intervenci. Společně pak intervent s klientem vytváří plán dalšího postupu. Na závěr může v případě potřeby intervent nabídnout další možnost konzultace, případně možnost krátkodobého pobytu v krizovém centru, pokud to umožňuje. Může také předat kontakty na další služby a fungovat jako rozcestník na poli psychologické pomoci.

Telefonická krizová pomoc

Krizová intervence na linkách důvěry nabízí jednorázovou krátkodobou pomoc. Tato pomoc je časově omezená, na linkách důvěry se odehrává obvykle během několika desítek minut. Protože se jedná o specifickou formu krizové intervence, intervent musí absolvovat výcvik zaměřený na distanční formy krizové intervence.

Výhodou hovorů na linkách důvěry je, že probíhají v naprosté anonymitě*,

která chrání volajícího i interventa.

* Při své práci se krizoví interventi dozvídají celou řadu osobních a citlivých údajů o svých klientech, ale i další informace o jejich životě a soukromí. Čas od času se stane, že intervent při práci s klientem zjistí informace velmi závažné – takové, které naznačují, že byl spáchán trestný čin. V tomto případě má intervent oznamovací povinnost buď za situace, kdy mu vznikne povinnost překazit spáchání výslovně uvedeného trestného činu a faktické překažení není možné, nebo v případech, kdy se intervent dozvěděl o tom, že již byl spáchán trestný čin, na který se oznamovací povinnost výslovně vztahuje.

I za běžných podmínek je tato forma dostupná i těm, pro které je obtížně navštívit krizové centrum, například děti a mládež do 18 let. Na některé linky může zavolat kdokoliv a některé se zaměřují na specifickou cílovou skupinu, například na děti a mládež, na seniory apod., nebo na specifickou problematiku např. závislosti nebo poruchy příjmu potravy. Některé krizové linky bývají zpoplatněny jako volání v běžném tarifu a na některé je možné se dovolat pouze v určité dny a hodiny, níže uvádíme přehled těch, které jsou bezplatné a fungují nonstop nebo denně.

Jak probíhá hovor na lince?

Každý rozhovor bude probíhat trochu jinak podle charakteru krize. V situacích ohrožujících zdraví nebo život je na prvním místě zajistit vaše bezpečí. 

Kromě celostátních linek důvěry existují i regionální linky důvěry. Výhoda ve využití regionální linky je v tom, že konzultanti by měli mít lepší přehled v možnostech a službách dostupných v daném regionu, mohou proto lépe nasměrovat.

Online krizová intervence přes chat

Principy služby chatu jsou velmi obdobné jako u telefonické krizové intervence. Zůstává zachována anonymita klienta i pracovníka chatu.

Konzultant zná pouze nick klienta, pod kterým se do chatu přihlašuje.

V případě chatu provozovaném na veřejném webovém rozhraní se do profilu, jenž se může zobrazovat, z etických důvodů a v rámci respektování principu anonymity, klientovi nenahlíží. Pracovník je pro klienty také anonymní, vystupuje pod jménem organizace nebo týmově domluveným nickem – jako „Konzultant 1” apod. Služby krizového chatu jsou poskytovány zdarma a obvykle nejsou dostupné nonstop, ale mají vyhrazenou provozní dobu.

Je krizová intervence to samé jako psychoterapie?

Krizová intervence je zaměřena na akutní řešení problému (krize), většinou je jednorázová a někdy může samotné psychoterapii předcházet. Cílem krizové intervence je stabilizace člověka v krizi.

Na linky je možné volat opakovaně, ale telefon zvedne jiný odborník, který má zrovna službu. Telefonování na linky proto nemůže nahradit dlouhodobou systematickou péči.

Psychoterapie je naproti tomu dlouhodobější, řeší problém v širším kontextu, jde více do hloubky. Velkou roli hraje terapeutický vztah mezi klientem a terapeutem, je zde možnost širšího zapojení rodiny klienta.

Online krizová intervence přes chat

Náš aktualizovaný seznam služeb, kam se v nouzovém stavu obrátit, najdete zde: https://bit.ly/psychopomoc_nouzovystav

Databázi kontaktů a podrobné informace o fungování služeb včetně adres a provozních dob najdete na našem webu: https://nevypustdusi.cz/kde-hledat-pomoc/

Služby, které fungují dlouhodobě

Krizová centra*

* V době COVID-19 mají omezené fungování, všechny informace najdete na jejich stránkách.

• Krizové centrum Praha Bohnice (284 016 110)
• RIAPS Praha (222 586 768)
• Krizové centrum Brno Bohunice
• Krizové centrum Ostrava (596 110 882-3, 732 957 193)

Bezplatné linky*

* V současné době mohou být linky důvěry velmi vytížené, je tedy důležité se připravit na to, že se možná nedovoláte napoprvé, což vás ale nemusí odradit a můžete zkusit zavolat po půl hodině/hodině znovu nebo můžete využít chat.

• Linka první psychické pomoci – dospělí v krizi
  • 116 123 (nonstop, zdarma)
  • chat (každý den 12:00 – 17:00)
• Linka bezpečí – děti, mládež a studující do 26 let
  • 116 111 (nonstop, zdarma)
  • chat (každý den 9:00 – 21:00)
• Linka pro rodinu a školu –pro dospělé, kteří mají starost o dítě
  • 116 000 (nonstop, zdarma)
  • chat (každý den 15:00 – 18:00)
• Linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí
  • 116 006 (nonstop, zdarma) 
• Diecézní charita Brno – SOS centrum 
  • 800 567 567 (9:00 – 20:00, zdarma)
  • chat poradna (9.00 – 20.00)
  • Skype konzultace (po – pá mezi 9.00 – 20.00) adresa sos.centrum, lze se objednat na t.č. 777 734 173 a 222 514 040
• Linka EDA * – linka pro rodiče a blízké dětí s postižením 
  • 800 405 060 (po-pá 9:00 – 15:00, zdarma)
  • chat
  • *Aktuálně je služba rozšířená, a určena pro dospělé, děti a pracovníky v první linii, kteří potřebují hovořit o svém prožívání současné situace a všeho s ní spojené
• Zelená linka (Anděl Strážný) – pro seniory 800 603 030 (nonstop, zdarma) 
• Život 90 – pro seniory 800 157 157 (nonstop, zdarma)
• Nonstop linka pro pražské seniory 800 160 166 (zdarma)
• Linka seniorů od neziskové organizace Elpida 800 200 007 (denně, 8-20 h, zdarma)

Služby, které vznikly v reakci na nouzový stav COVID-19 (seznam k 16. 4. 2020)

• Psychoterapeutická linka Anténa (pro ty, které trápí karanténa- včetně pomáhajících profesionálů i dobrovolníků, kromě krizové intervence poskytují také psychoterapii) UPDATE: Linka Anténa byla přejmenována na Terapeutická linka Sluchátko, které funguje na stejné telefonním čísle.
  • 212 812 540 (denně 8:00 – 22:00)
• Linka kolegiální podpory pro pracovníky ve zdravotnictví
  • 607 400 591, 720 219 618 (nonstop)
• Linka první psychické pomoci – pro všechny, na které doléhá aktuální situace, ti, jež cítí strach z nemoci, či nákazy, obtížně zvládají karanténu, mají pocity bezmoci, těžce nesou izolaci, potřebují podporu při zvládnutí akutního stresu, cítí hněv nebo zklamání v souvislosti se současnou situací, kterou prožívají
  • 1212, volba 5 (denně 7:00 – 24:00, zdarma)
• Terap.io – online terapeutická sezení, která v nouzovém stavu nabízí půlhodinové tzv. Krátké krizové intervence ZDARMA
• Dělám, co můžu – zprostředkování psychologické online konzultace zdarma po dobu trvání epidemické krize
• Psychoterapeutická linka – 212 812 540 (denně 08-22)
• Psychologická poradna studentů UP v období nouzového stavu v ČR (pro všechny studenty a pedagogy Univerzity Palackého v Olomouci, ale také ostatní občany České republiky prožívající těžkosti v souvislosti s momentální pandemií, poskytována studenty vyšších ročníků katedry psychologie FF UP)
  • up.intervence@gmail.com 
  • Skype (účet UP Intervence)

Zdroje: 

1. Špatenková, N. a kol.(2011). Krizová intervence pro praxi. 1. vyd.. Praha : Grada Publishing
2. Vodáčková,D. a kol.(2007). Krizová intervence. Praha: Portál.
3. Poznámky z kurzu Krizová intervence pro 21. století (Lektor4U)
4. https://www.bohnice.cz/krizova-pomoc/
5. http://www.socialniprace.cz/zpravy.php?oblast=2&clanek=915

Život vysokoškolského studenta je typický tím, že se v něm střídají období vysokého pracovního nasazení s obdobím relativního klidu. Studium, zejména ve zkouškovém období, klade vysoké nároky na systematickou práci a na samostatnou organizaci času. Duševní činnost si zpravidla vyžaduje hlubokou koncentraci a to všechno může způsobovat velkou psychickou zátěž. 

V šíleném kolotoči povinností je velmi snadné zapomenout na pravidelný odpočinek a na psychohygienu. Sepsali jsme tipy pro všechny vysokoškoláky, aby zvládali své studium ve větší duševní pohodě.

Kam se můžete obrátit v případě nouze?

• Studenti do 26 let mohou telefonovat na Linku bezpečí: 111 116, která je k dispozici zdarma a nonstop. Lze využít také e-mail nebo chat. Více o fungování linky ZDE.
• Všichni dospělí se mohou obracet na Linku první psychické pomoci: 116 123, která je k dispozici zdarma, denně od 8 hod do 18 hod. Provozuje také e-mail a chat. Více o fungování linky ZDE.

Kam můžete zajít v případě nouze?

Zákon o vysokých školách č.111/1998 Sb. v § 21, odst. 1, písm. d) ukládá veřejným vysokým školám “poskytovat uchazečům o studium, studentům a dalším osobám informační a poradenské služby související se studiem a s možností uplatnění absolventů studijních programů v praxi”. Toto ustanovení se vztahuje i na vojenské a policejní VŠ, soukromým VŠ zákon tuto povinnost neukládá. Zákon nepředpisuje organizační formy ani způsob a rozsah poskytovaných služeb, každá VŠ je přizpůsobuje svým potřebám a možnostem i cílovým skupinám.

Poradenské centrum může být zaměřené na studijní problematiku (adaptace na VŠ, uplatnění absolventů na pracovním trhu), ale mnohá vysokoškolská poradenská centra nabízejí také psychologické poradenství. Studenti se na ně mohou obrátit s nejrůznějšími obtížemi, jak v oblasti mezilidských vztahů, řešení konfliktů, tak v případě, že prožívají úzkostné stavy, trápí je stres, nespavost nebo deprese. Patří sem také studijní obtíže spojené zejména se zkouškovým obdobím, zvládání trémy, prokrastinace, ale také podpora motivace a osobního růstu.

Přibližně polovina vysokých škol v České republice má zřízené poradenské centrum, nebo specializované centrum podpory studentů se specifickými potřebami, mezi ně patří všechny 3 největší univerzity v ČR. Kromě celouniverzitních poradenských center mohou mít svá menší centra zřízeny i jednotlivé fakulty.

Univerzita Karlova v Praze – Centrum Carolina 

Adresa: Ovocný trh 560/5, Praha 1

Poskytované služby: podpora studentů a uchazečů o studium se speciálními potřebami a socioekonomickým znevýhodněním, psychologické poradenství (také v angličtině), podpora studentských spolků

Více informací najdete ZDE.

České vysoké učení technické v Praze – Centrum informačních a poradenských služeb (CIPS)

Adresa: Ovocný trh 560/5, Praha 1

Poskytované služby: podpora studentů a zaměstnanců ČVUT při řešení studijních, osobních, rodinných a právních problémů. Pro studenty organizují akce zaměřené na osobní rozvoj.

Více informací najdete ZDE.

Masarykova univerzita v Brně – Poradenské centrum

Adresa: Žerotínovo náměstí 617/9, Brno

Poskytované služby: studijní a psychologické poradenství

Více informací najdete ZDE.

Univerzita Palackého v Olomouci – Psychologická poradna pro studenty a zaměstnance UP

Poskytované služby: psychologické poradenství primárně pro studenty filozofické fakulty, v případě volné kapacity i dalších fakult

UP provozuje také Kariérní centrum, Podporu studentů se specifickými potřebami, Studentskou právní poradnu, atd.

Více informací najdete ZDE.

Další tipy pro duševní zdraví

Kontakty na další vysokoškolská poradenská centra v celé ČR najdete na stránkách Asociace vysokoškolských poradců.  

Poradenská centra a informace o jejich fungování někdy nejsou dobře viditelné, proto doporučujeme nebát se zeptat na konkrétní škole a kontaktovat pro více informací například studijní oddělení. Dobrou zprávou je, že zřízení poradenského centra plánují i další vysoké školy, které ho dosud svým studentům nenabízely.

Na duševní zdraví dětí má vliv celkové klima školy, které vytváří celý školní kolektiv – ředitel, učitelé, další pracovníci školy a také spolužáci. Pokud se jedná o případy, které si vyžadují individuální péči, je možné obrátit se na konkrétní odborníky a zařízení. Proto se další článek ze série Duševní zdraví ve škole týká toho, na jaké odborníky se mohou obracet učitelé, rodiče i samotní žáci.

Každá škola musí ze zákona mít zřízené Školní poradenské pracoviště, kam patří výchovný poradce a metodik prevence. Tento tým je mnohdy posílen o pozici školního psychologa, jehož role ale není ve školách legislativně ukotvená. Školního psychologa tedy bohužel v každé škole nepotkáte.

Co je náplní jednotlivých profesí a s čím se na ně můžete obrátit?

Výchovný poradce

• učitel se speciálním postgraduálním vzděláním
• věnuje se žákům se speciálními vzdělávacími potřebami
• řeší výchovné problémy žáků
• poskytuje kariérové poradenství, pomáhá v profesní orientaci a směřování žáků
• komunikuje s dalšími poradenskými zařízeními (měl by vědět, kam poslat, když nastane problém)

Školní metodik prevence

• učitel se speciálním postgraduálním vzděláním
• věnuje se primární prevenci a řešení sociálně patologických jevů (např. šikana, návykové látky, záškoláctví)
• koordinuje preventivní programy ve třídách anebo je vytváří

Školní psycholog

• absolvent pětiletého VŠ studia oboru psychologie
• poskytuje poradenství, pomáhá řešit výchovné, kázeňské problémy a osobní problémy žáků
• u nezletilých žáků je k zahájení péče potřebný individuální informovaný souhlas zákonného zástupce
• provádí krizovou intervenci a může vést seberozvojové programy pro malé skupiny žáků (podpora koncentrace u dětí s ADHD, nácvik sociálních dovedností)
• poskytuje metodickou pomoc a podporu učitelům při vedení hodin
• nestranně pomáhá v případě nedorozumění či konfliktu zúčastněných stran
• v případě, že prošel sebezkušenostním psychoterapeutickým výcvikem, může poskytovat terapii
• je vázán mlčenlivostí (kromě závažných případů, kdy má ohlašovací povinnost)
• spolupracuje s dalšími odborníky, na které může v případě potřeby odkázat (kliničtí psychologové, pedopsychiatři)

Problematice žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se věnují také další odborníci:

Speciální pedagog

• absolvent pětiletého VŠ studia oboru speciální pedagogika
• jeho hlavní náplní je vedení nápravných cvičení s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami

Asistent pedagoga

• absolvent kvalifikačního kurzu asistenta pedagoga
• pro vykonávání přímé pedagogické činnosti ve třídě musí mít asistent pedagoga střední vzdělání s maturitou a odpovídající pedagogické vzdělání (SŠ, VOŠ nebo VŠ zaměřenou na pedagogiku)
• pomáhá integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami
• pomáhá učiteli při výuce, při komunikaci žáka s učitelem
• dětem se speciálními vzdělávacími potřebami pomáhá s přípravou na výuku
• u dětí se zdravotním postižením pomáhá při sebeobsluze

Učitel, výchovný poradce, psycholog, nebo speciální pedagog mohou na škole plnit také funkci koordinátora pro inkluzi. Ten má v náplni práce zajišťovat a vyhodnocovat podpůrná opatření a koordinovat komunikaci mezi jednotlivými aktéry (škola – žák – rodič – školské poradenské zařízení) a zajišťovat veškerou organizaci a administrativu.

Ve škole můžete potkat také osobního asistenta, který ale není zaměstnancem školy a jeho úkolem je pracovat s konkrétním žákem. Pomáhá žákovi při zajištění sebeobslužných činností, osobní hygieně, stravování, doprovází ho do a ze školy a při přesunech na další mimoškolní aktivity.

Školská poradenská zařízení

Kdo v nich pracuje?

Psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci. Pokud je třeba, mohou za dítětem přijít do školy.

Jak pracují a s čím se na ně můžete obrátit?

Pedagogicko-psychologická poradna

• zaměřuje se na pedagogickou nápravu různých potíží, diagnostiku poruch učení a chování
• pracuje s žáky zpravidla ve věku od 3 do 19 let, podle spádovosti
• mohou se na ně obracet učitelé, i rodiče žáků – podmínkou je souhlas rodičů s vyšetřením dítěte
• do PPP jsou rodiče posíláni s dětmi kvůli přesnější diagnostice obtíží a hlavně pro nastavení podpůrných opatření, které žák potřebuje ke vzdělávání

Speciálně pedagogické centrum

• je zaměřené na pomoc dětem se zdravotním postižením
• jsou rozdělena podle typu postižení (zrakové, sluchové, mentální, tělesné, s vadami řeči, atd.)
• pomáhají s integrací dítěte do běžné školy, provádí diagnostiku a dlouhodobé vedení klientů, vydávají doporučení pro školu na vytvoření individuálního vzdělávacího plánu

Středisko výchovné péče

• zaměřuje se na prevenci a terapii sociálně patologických jevů dětí a mládeže a na poradenství v této oblasti (záškoláctví, šikana, kriminalita, návykové látky)
• provádí psychoterapeutické intervence, individuální, skupinovou i rodinnou psychoterapii, preventivní programy, pedagogickou práci s problémovými jedinci

Kromě školských poradenských zařízení a školních poradenských pracovišť se také o duševní zdraví stará síť dětských psychologů, psychoterapeutů a pedopsychiatrů. U jednotlivých zařízení je většinou potřeba počítat s delší čekací dobou. Určitě se vyplatí počkat a v případě, že se spolupráce nedaří, zkusit třeba navázat kontakt s dalším odborníkem. Nejdůležitější ze všeho je nebát se odbornou pomoc vyhledat a využít všechny dostupné služby, pokud je to potřeba

Zdroje:

VÁGNEROVÁ, Marie. Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1074-4.

http://www.nuv.cz/projekty/rspp/vzdelavani

http://www.asistentpedagoga.cz

http://www.inkluzevpraxi.cz/kategorie-pedagog/1117-koordinator-inkluze-klicovy-clovek

“Chodím na terapii” – přiznání, které se často dost špatně sděluje. Ale proč vlastně? Stydí se někdo za docházení k očaři, urologovi nebo zubaři? Svěřujete se těžko kamarádovi s bolestí břicha? Mám dojem, že nic z toho nám těžkou hlavu nedělá. Všechno to jsou části těla, kterých se můžeme dotknout, a většina z nás už někdy pocítila bolest s nimi spjatou.

Zatímco na duši si nesáhneme. Nevíme, jaký zvuk vydá, když se zlomí. Nevíme ani, jak vypadá. Její léčení může zabrat několik měsíců či let. Ne jako se zánětem v osmičce jen pár sezení na zubařském křesle. A především, nemocná duše může mít tisíce různých příčin, tisíce různých příběhů od tisíce různých lidí. Každý z nich tu bolest, strach, bezmoc, vztek nebo smutek vnímá tisíce různými způsoby. Proto je každý průběh a délka zotavení individuální.

Duše tu ale je, máme ji všichni. A i když ji nevidíme, neměli bychom na ni zapomínat. Psychoterapie může být cestou, jak se zase naučit být se svou hlavou kamarád.

Jak takovou cestu začít a jak asi bude vypadat?

První kontakt – objednání

Pokud si psychologa hledáte sami bez doporučení, na internetu byste určitě měli najít kontaktní informace. Pokud jste dostali doporučení od svého lékaře nebo někoho z vašich blízkých, kontakt vám mohli poskytnout oni. Doporučení konkrétního psychoterapeuta od kamaráda sice není zárukou, že bude vyhovovat i vám, ale pokud s ním již někdo má pozitivní zkušenosti, stojí to za zkoušku.

S psychoterapeutem se můžete domluvit na první schůzku telefonicky nebo třeba e-mailem. Objedná vás buď zdravotní sestra, recepční nebo přímo psycholog, se kterým se dohodnete na přesném datu a hodině. Při objednávání nemusíte do detailů popisovat důvod vaší návštěvy, někdy se vás na něj dokonce ani nikdo neptá. Pokud k tomu dojde, stačí říct třeba jen “Necítím se dobře” nebo “Potřebuji si promluvit s odborníkem”.

První sezení

Někteří psychoterapeuti mají ke svým ordinacím připojenou čekárnu a z ní si vás také v určený čas vyzvednou (například v situaci, kdy má vícero psychologů ordinace poblíž sebe v jedné budově), jiní spoléhají na dochvilnost svých klientů a čekají na ně v domluveném čase přímo ve své ordinaci. Dostavit se včas na schůzku je důležité především pro vás, jelikož je sezení časově omezeno a pravděpodobně jsou po vás objednaní další lidé. Pozdním příchodem byste se zbytečně okrádali o svůj čas, který můžete věnovat terapii. Ovšem nečekané události se dějí, pokud se na domluvenou schůzku nemůžete dostavit, dejte psychoterapeutovi včas vědět.

Při prvním sezení se psychoterapeut více zaměřuje na to, s čím k němu přicházíte, jaký je váš problém nebo starost a co od jeho pomoci očekáváte – kam byste se chtěli posunout, případně co je vaším cílem. Je pouze na vás, co všechno terapeutovi sdělíte a co si zatím necháte pro sebe. Důležité je, abyste se cítili bezpečně a do ničeho se nenutili. Psychoterapeut vám následně může sdělit, jakou formu pomoci nabízí, jaký je jeho způsob práce a co od něj můžete očekávat. Je opět pouze na vás, zda budete chtít pokračovat a domluvíte si další sezení s tímto terapeutem nebo zjistíte, že přístup, který právě tento psychoterapeut využívá, vám nesedí a zkusíte si najít terapeuta jiného. Pokud jste dospěli k závěru, že vám dotyčný psychoterapeut vyhovuje, pokusíte se společně dohodnout na krocích, které by vás mohly posunout blíž k cíli, k místu, ke kterému byste se rádi s pomocí terapie dostali. Někdy je potřeba pár sezení, jindy roky spolupráce. Je to velmi individuální.

Časté obavy oddalující první návštěvu psychologa

Odsouzení – psycholog nikdy svého klienta neodsuzuje, nehodnotí, přijímá ho takového, jaký je. Každé sezení bude jen o vás. O vašem smutku, radostech, vzteku, strachu, lásce, bolesti. Člověk naproti vám bude doopravdy poslouchat a snažit se všechno to, co se ve vás odehrává, pochopit. Psychoterapeut je člověk, který se na vás nedívá skrz prsty.

Zjednodušování problému – jak bylo již zmíněno v předešlém bodě, psychoterapeut své klienty nesoudí, neodsuzuje a nezesměšňuje. Ať už za ním přijdete s čímkoliv, tráví s vámi čas proto, aby vám pomohl, ne aby se vám smál do očí. I kdyby vám samotným připadala vaše starost jako hloupost.

Prozrazení – povinností každého psychoterapeuta je zachovávat mlčenlivost. Výjimkou je terapeutův supervizor (psycholog pro psychologa) a v případě psychoterapeuta placeného zdravotní pojišťovnou je to dokumentace ve zdravotnictví. I na tyto situace a informace se ovšem vztahuje mlčenlivost. Záleží pouze na vás, zda se někomu svěříte s tím, že docházíte na terapii.

Špatná volba psychoterapeuta – konečně se odhodláte k objednání se k psychoterapeutovi, máte za sebou první sezení, možná i víc, a zjišťujete, že vám nevyhovuje tak, jak byste si přáli. Samozřejmě, i to se může stát. V našem životě se setkáváme se spoustou lidí, se kterými si nepadneme do noty a ve vztahu s psychoterapeutem to může být stejně. Neznamená to, že je dotyčný psychoterapeut špatný. To, že nevyhovuje vám, není zárukou toho, že nebude vyhovovat někomu jinému. Někteří si se svým prvním psychoterapeutem skvěle rozumí, jiní najdou “toho správného” třeba až na pátý pokus. Nenechte se odradit a vyzkoušejte jiného terapeuta. Děláte to pro sebe, později si za to poděkujete.

Dejte tomu šanci a bude dobře. Za pár měsíců, let. Možná jen na chvíli a možná se taky budete potřebovat po ukončení psychoterapie za nějakou dobu vrátit. Každému z nás pomůže něco jiného. Stejně tak má každý z nás jinde postavené hranice, jiné potřeby, překážky, hodnoty, pocity. Nikdo není do puntíku stejný jako my sami, proto se zkusme nesrovnávat, protože to, že já potřebuji více času než člověk, kterému z něj stačí jen polovina, neznamená, že se nesnažím, nebo že jsem něco míň. Znamená to, že jsme prostě každý sám sebou.

Autorka: Lucie Hermannová

Příběh je součástí výstavy Příběhy bláznovství, kterou si můžete prohlédnout až do 9. listopadu 2017 ve Skautském institutu na Staromáku..

„Zpočátku se může zdát, že hlavním a jediným problémem je jídlo a dokonalá postava, ale není to tak. Jídlo je pouze sekundárním problémem. Tuto skutečnost si uvědomuji pokaždé, co mě chytne panika z „tloušťky“. Když se začnu při pohledu na sebe stydět, brečet a nenávidět se. To vždy přichází po nějakém neúspěchu, zklamání či přílišné stresové situaci..

Jako je narkoman závislý na drogách, alkoholik na alkoholu já na hladovění. Anorexie a hladovění se tak stalo mým obranným mechanismem. Mám pocit, že dokonale ovládám svůj život, ale opak je pravdou – anorexie ovládá mě..

Snažila jsem se svou nemoc pochopit. Čím více jsem jí rozuměla, tím více jsem ji začala brát za vlastní. Z anorexie se stal můj životní styl. Okolí si myslí, že nechci jíst, protože chci být hubená, protože jen na tom mi záleží. Anorexie je jiná… Primární problém není „být dokonale hubená“, ale je jinde. Pokud hladovím, myslím jen a pouze na jídlo… Možná to je i důvod, proč je tak těžké se anorexie vzdát, jelikož ostatní problémy jdou stranou.“.

Pomoc při poruchách příjmu potravy

Jednou z možností pomoci při poruchách příjmu potravy jsou například služby Centra Anabell, které se specializuje přímo na tento typ diagnóz. Kromě telefonické linky důvěry a e-mailové komunikace nabízejí v některých městech České republiky i osobní konzultace s terapeuty a podporu peer konzultantů..

Kontakty na kontaktní centra Anabell v Praze, Brně a Ostravě naleznete zde: http://www.anabell.cz/cz/pobocky

Linka bezpečí a další povedený blogový příspěvek najdete ZDE!

Pamatujete si ještě na naši infografiku s rozdíly mezi psychiatrem, psychologem a psychoterapeutem?
Tento článek shrnuje nejen u koho můžete psychologickou pomoc vyhledat, ale také čtyři nejčastější důvody, proč se lidé zdráhají odborníky navštívit.
Přečtěte si proč – “Mám přeci svou hrdost”, “Nejsem na tom tak špatně”, “Co tomu řeknou ostatní” a “Nejsem přeci blázen” – nejsou ty nejlepší argumenty.

Psychoterapii jako jednu z možností odborné pomoci při duševních obtížích často a rádi doporučujeme. Zároveň se také snažíme přinášet informace o tom, jak proces terapie vypadá a co od něj můžeme očekávat.

Sdílíme dnes proto skvělý dvoudílný rozhovor pořadu Diagnóza F, ve kterém si zde můžete přečíst či poslechnout, jak o terapii uvažuje profesor Zbyněk Vybíral. Jako bývalý poradce, terapeut a vedoucí katedry psychologie v Brně přibližuje svět terapie odborným, ale jednoduchým jazykem. Ponořte se na chvíli do čtení o tématech, jakými jsou například hranice terapeutického vztahu, platby za terapii, poskytování rad, práce s mlčením, či vzájemné (ne)sympatie terapeuta a klienta.

Druhou část rozhovoru (2/2) lze nalézt na tomto odkazu