Příběh je součástí výstavy Příběhy bláznovství, kterou si můžete prohlédnout až do 9. listopadu 2017 ve Skautském institutu na Staromáku..

„Zpočátku se může zdát, že hlavním a jediným problémem je jídlo a dokonalá postava, ale není to tak. Jídlo je pouze sekundárním problémem. Tuto skutečnost si uvědomuji pokaždé, co mě chytne panika z „tloušťky“. Když se začnu při pohledu na sebe stydět, brečet a nenávidět se. To vždy přichází po nějakém neúspěchu, zklamání či přílišné stresové situaci..

Jako je narkoman závislý na drogách, alkoholik na alkoholu já na hladovění. Anorexie a hladovění se tak stalo mým obranným mechanismem. Mám pocit, že dokonale ovládám svůj život, ale opak je pravdou – anorexie ovládá mě..

Snažila jsem se svou nemoc pochopit. Čím více jsem jí rozuměla, tím více jsem ji začala brát za vlastní. Z anorexie se stal můj životní styl. Okolí si myslí, že nechci jíst, protože chci být hubená, protože jen na tom mi záleží. Anorexie je jiná… Primární problém není „být dokonale hubená“, ale je jinde. Pokud hladovím, myslím jen a pouze na jídlo… Možná to je i důvod, proč je tak těžké se anorexie vzdát, jelikož ostatní problémy jdou stranou.“.

Pomoc při poruchách příjmu potravy

Jednou z možností pomoci při poruchách příjmu potravy jsou například služby Centra Anabell, které se specializuje přímo na tento typ diagnóz. Kromě telefonické linky důvěry a e-mailové komunikace nabízejí v některých městech České republiky i osobní konzultace s terapeuty a podporu peer konzultantů..

Kontakty na kontaktní centra Anabell v Praze, Brně a Ostravě naleznete zde: http://www.anabell.cz/cz/pobocky

Vévodkyně Kate se dlouhodobě angažuje v dobročinných aktivitách, které nabádají k tomu, aby se společnost nebála mluvit o duševním zdraví.

V nejnovějším videu vyjadřuje podporu projektu Anna Freud National Centre for Children and Families, jehož heslem je: „Nikdy nejste příliš mladí na to, abyste mohli mluvit o duševním zdraví.“ Jeho cílem je vnést téma duševního zdraví na základní školy.

Velmi se ztotožňujeme s tím, co Kate říká: „Někdy může pomoci i jednoduchá konverzace, aby se věci zlepšily.“ Příští týden se proto můžete těšit na doplněk k našemu Manuálu pro blízké, který právě při těchto rozhovorech může pomoci… Stay tuned! 

Manuál pro blízké najdete zde

10.9., tedy dnes, je světový den prevence sebevražd, jak se můžete dočíst zde v ČLÁNKU.

Jeho letošní oficiální slogan zní: „Take a minute, change a life.“ – v překladu „Obětujte minutu, změňte život.“ Jediná minuta zájmu a podpory totiž opravdu může být klíčem k záchraně života někoho, kdo uvažuje nad spácháním sebevraždy.

Ne všichni lidé, kteří spáchají sebevraždu, jsou duševně nemocní, nicméně duševní onemocnění výrazně zvyšuje riziko sebevraždy.
Celosvětově spáchá ročně sebevraždu přibližne 800 000 lidí, v České republice je sebevražednost nad průměrem Evropské unie. Na každou dokonanou sebevraždu připadá podle WHO 20 pokusů.

Sdílíme článek z ATYP Magazín – popisuje prožívání panické ataky a zahrnuje užitečné tipy, jak se s takovým stavem vypořádat.

My dodáváme pár rad, jak pomoci, když jste s někým, kdo silnou úzkost zrovna prožívá:

1) Zkuste dotyčnému pomoci s pomalými nádechy a výdechy (někdy může trvat delší dobu, než se nervová soustava uklidní).

2) Zkuste ho opatrně rozptýlit, třeba s ním počítejte do stovky, nebo mu pomozte vyjmenovat, co vidí kolem sebe (protože úzkostné myšlenky jsou velmi silné a pravděpodobně zaplňují celou mysl).

3) Klidně mu připomínejte, že hrozba není reálná a že tento stav brzy odezní. Nikdy neuškodí, když také zdůrazníte, že se nemusí cítit zostuzeně a že ho máte stále rádi.
„Buší mi srdce, tlačí mě na hrudi, mám strach, že dostanu infarkt. Jsem celá zpocená, od hlavy až k patě. Příšerně mi třeští hlava a mám pocit, že se nadobro zblázním.“

Linka bezpečí a další povedený blogový příspěvek najdete ZDE!

Pamatujete si ještě na naši infografiku s rozdíly mezi psychiatrem, psychologem a psychoterapeutem?
Tento článek shrnuje nejen u koho můžete psychologickou pomoc vyhledat, ale také čtyři nejčastější důvody, proč se lidé zdráhají odborníky navštívit.
Přečtěte si proč – „Mám přeci svou hrdost“, „Nejsem na tom tak špatně“, „Co tomu řeknou ostatní“ a „Nejsem přeci blázen“ – nejsou ty nejlepší argumenty.

Psychoterapii jako jednu z možností odborné pomoci při duševních obtížích často a rádi doporučujeme. Zároveň se také snažíme přinášet informace o tom, jak proces terapie vypadá a co od něj můžeme očekávat.

Sdílíme dnes proto skvělý dvoudílný rozhovor pořadu Diagnóza F, ve kterém si zde můžete přečíst či poslechnout, jak o terapii uvažuje profesor Zbyněk Vybíral. Jako bývalý poradce, terapeut a vedoucí katedry psychologie v Brně přibližuje svět terapie odborným, ale jednoduchým jazykem. Ponořte se na chvíli do čtení o tématech, jakými jsou například hranice terapeutického vztahu, platby za terapii, poskytování rad, práce s mlčením, či vzájemné (ne)sympatie terapeuta a klienta.

Druhou část rozhovoru (2/2) lze nalézt na tomto odkazu

Jaké to je žít s mentální bulimií? Pavlína Kubásková popisuje zde svůj příběh. Třeba jak musela vynakládat veškerou svou energii na to, aby našla místo a čas, kde by se mohla přejídat a zvracet a nikdo ji při tom neviděl. Svůj stav tajila tři roky, než se rozhodla vyhledat pomoc. Teď je už osm let zdravá a jako peer konzultantka v centru Anabell pomáhá ostatním lidem, kteří spadnou do osidel poruch příjmu potravy. Jaký mají média vliv na rozvoj poruch příjmu potravy a co je třeba udělat pro úzdravu? To všechno se dozvíte v dnešním článku!

Psychologickou pomoc v oblasti poruch příjmu potravy poskytuje v České republice právě Centrum Anabell – pomoc lidem s poruchami příjmu potravy (anorexie a bulimie)

Člověk s duševními obtížemi zpravidla může vyhledat odbornou pomoc. Jeho blízcí to mohou udělat také, nicméně když už to dělají, častěji proto aby pomohli tomu, komu je v tu chvíli těžko na duši, a na sebe mají tendenci zapomínat.

Párový terapeut Honza Vojtko mluví v ČLÁNKU o sociální fobii, obsedantně kompulzivní poruše (OCD), ale hlavně o tom, jak důležitá je péče o blízké těch, kteří nějakou duševní poruchou trpí.

Jak říkáme v našem manuálu pro blízké – je potřeba nasadit kyslíkovou masku nejprve sobě. Staráte-li se, ať už jakkoli intenzivně, o někoho, kdo má duševní obtíže, myslete na sebe. I vy můžete vyhledat pomoc a proaktivně se zabezpečit.
Manuál najdete zde.

Je tomu rok, co členové britské královské rodiny založili iniciativu Heads Together, jejímž cílem je bojovat proti stigmatu a povzbuzovat širokou veřejnost k tomu, mluvit o duševním zdraví a nebát se vyhledat pomoc při psychických obtížích. Kampaň připomíná i to, že duševními problémy může trpět kdokoli.

Sám princ Harry v ČLÁNKU promluvil například o tom, jak mělo potlačování smutku ze smrti jeho matky obrovský negativní dopad na jeho duševní zdraví a pohodu. Jak říká, rozhodnutí mluvit o problémech s psychoterapeutem mu pomohlo pracovat s vlastními pocity a začít žít spokojenější život.

„Bylo to, jako kdyby ve mně někdo zhasínal.“

Příběh Kamila Fily na webu Radio Wave vám velmi dobře přiblíží, jak vlastně může vypadat taková deprese, její vývoj, léčba i život s diagnózou.

Popisuje například to, že u deprese mnohdy nejde jen o psychický, ale i fyzický stav. Skvěle přibližuje i to, jak mohou vypadat různé spouštěče této časté duševní nemoci. Zdůrazňuje i rozdíly mezi odbornou pomocí a „babskými radami“ a detailně popisuje způsob léčby.

V tomhle příběhu najdete opravdu vše.