O životě s bipolární afektivní poruchou – příběh Barči

Kolik je ti let a jaké je tvé současné povolání?

Je mi 27 let a pracuji jako lékařka na neurologickém oddělení.

S jakým duševním onemocněním se léčíš?

Léčím se s bipolární afektivní poruchou.

Jak a v kolika letech se tvoje duševní obtíže poprvé projevily?

Poprvé jsem onemocněla v 16 letech. První fáze byla depresivní a trvala asi tři čtvrtě roku. Nebyla to jen smutná nálada, bylo to jako by mi v těle vyhasla veškerá síla. Mé pocity beznaděje byly tak intenzivní, že jsem nechtěla být na světě. Vůbec jsem neměla radost ze života. Pořád jsem chtěla spát, protože jen ve spánku jsem si odpočinula od té nesnesitelné prázdnoty, která mě pohltila, mou mysl i duši.

Měly podle tebe tyhle obtíže nějaký spouštěč?

Před propuknutím onemocnění jsem zažila velký psychický otřes poté, co mi po sobě umřely dvě blízké osoby. Myslím však, že je více faktorů, které onemocnění spustily, byl to mimo jiné stres z nástupu na gymnázium, roli může hrát také genetická predispozice.

BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA

Bipolární afektivní porucha (BAP) je onemocnění, během kterého dochází k periodickým změnám nálady v tzv. cyklech. Během této poruchy prochází člověk obdobím nadměrně zlepšené (manické) nálady, obdobím deprese a obdobím, kdy je nálada v normě. U každého je průběh onemocnění individuální a během života se může lišit a dosahovat různé intenzity. Jedná se o dlouhodobé onemocnění, které se nejefektivněji řeší kombinací psychoterapie a farmakologie. S jejich pomocí lze i s bipolární poruchou žít kvalitní život.

Jaký nejhorší zážitek máš se svojí diagnózou?

Při mánii byl nejhorší rozvoj paranoidního bludu, kdy jsem si myslela, že mě zabije spolužák. Když jsem pochopila, že jsem mimo realitu a vše se odehrává v mé hlavě, bylo toto prozření děsivé. Na doporučení mého psychiatra jsem poté byla hospitalizovaná v psychiatrické nemocnici. 

Kdy jsi vyhledala pomoc odborníka*ice?

Již při první atace deprese mě rodiče zavedli k psychiatričce. Tenkrát diagnostika bipolární afektivní poruchy nebyla možná. Projevovala jsem se pouze depresivně. Poté, co u mě propukla mánie a hypománie, jsem dostala správnou diagnózu.

Bereš léky a/nebo chodíš na terapii?

Ano, užívám stabilizátor nálady, antidepresivum a antipsychotikum. Psychoterapie mi nesmírně pomáhá. Chodím na ní pravidelně již několik let, stejně tak mám pravidelné kontroly u svého psychiatra.

Co ti nejvíce pomohlo/pomáhá?

Je obtížné vybrat jednu věc. Myslím, že velmi pomohla psychoterapie se správným nastavením psychofarmakologické léčby. Bez podpory rodiny a mého manžela bych s nemocí sama bojovala těžko. Pro mě je zásadní pravidelný dostatečný spánek a pobyt v přírodě.

Stabilizátory nálady, antipsychotika a antidepresiva jsou tři různé skupiny léků používaných v psychiatrii:

Stabilizátory nálady pomáhají udržovat stabilní náladový stav pacienta*ky tím, že regulují hladiny neurotransmiterů v mozku. Jsou často používány k léčbě bipolární afektivní poruchy.

Antipsychotika působí na receptory neurotransmiterů, které jsou spojeny s regulací psychotických symptomů. Tyto léky jsou často používány k léčbě psychotických poruch, jako je schizofrenie, a také mohou být používány k léčbě bipolární poruchy.

Antidepresiva díky svému mechanismu pomáhají zvyšovat hladiny neurotransmiterů v mozkových synapsích, díky čemuž pomáhají zlepšovat náladu a snižovat symptomy deprese aa úzkostných poruch. Jsou předepisovány k léčbě depresivních poruch a někdy jsou také používány k léčbě úzkostných poruch, obsedantně-kompulzivní poruchy a dalších podobných obtíží.

Jak se ti změnil život od té doby, co se u tebe poprvé projevily duševní obtíže?

V depresi jsem  pesimistická, ztrácím naději, že zase bude líp. Nejraději celé dny ležím v posteli. Nemám energii vůbec na nic. Učení na zkoušky mne počas deprese hodně vyčerpávalo. Zároveň se přidaly úzkosti, jak vše zvládnu a co budu dělat, když medicínu nedokončím. V mánii naopak nepotřebuji skoro spát, mám strašně moc nápadů, přeskakuji od jedné činnosti k druhé, jsem roztěkaná, podrážděná a někdy hádavá. Mám tak dobrou náladu, že se musím pořád usmívat. Život se mi tedy mění podle fáze onemocnění. 

Musela jsi učinit nějakou zásadní změnu?

Ano, musela jsem přestat sloužit noční služby v nemocnici, protože mi můj stav zhoršovaly. Dostatečný a pravidelný spánek je v prevenci relapsu nemoci velmi důležitý. Dlouhodobý stres během zkouškového období na vysoké škole způsoboval, že se projevy nemoci objevovaly znovu. Až po nějakém čase jsem si uvědomila, že když se budu pouze učit a nebudu o sebe pečovat a dodržovat základy psychohygieny, nemoc dá o sobě opět vědět. Musela jsem tedy zvolnit, trávit více času v přírodě, nemít na sebe tak velké nároky a více odpočívat. 

Co pro tebe může udělat tvoje okolí/ kamarádi, když si procházíš horším obdobím?

Být tady pro mne, obejmout mě, nedávat nevyžádané rady, naslouchat, jak se cítím. Nenutit mne během deprese do aktivit. Když u mne propukne mánie, upozornit mne co nejdříve na změny v mém chování. Já si většinou zhoršení neuvědomím. Proto je důležité mě přimět ke kontrole u mého psychiatra, aby mi mohla být upravena léčba. 

Co ti duševní obtíže vzaly? Co ti naopak daly?

Bipolární  porucha mi komplikuje život, ale naštěstí žádná deprese netrvá věčně. Mánie zatěžuje zejména moje nejbližší, protože jsem vznětlivější a je nutné mě přesvědčit, že se mi nemoc vrátila a není to jen dobrá nálada. Díky maniodepresi jsem velmi vděčná za období, kdy se cítím dobře bez projevu poruchy. Myslím, že jsem díky ní vice empatická k pacientům, kteří mají psychické problémy. 

Co ti dělá v životě největší radost?

Mým největším štěstím je můj muž, který se mnou prožil těžké období, deprese i mánie a jehož podpory si nesmírně cením. Radost mi dělá třeba obyčejná procházka v lese. 

Co bys vzkázala lidem, které trápí podobné problémy jako tebe?

Nechte si pomoci, bojovat sám s BAP je strašně těžké. V případě, že se nasadí medikace, ji užívejte podle doporučení. Upravujte dávkování jen po poradě s lékařem. 

Je něco, co bys chtěla, aby lidé o tvojí nemoci věděli?

Že úsudek v mánii může být zhoršený. 

Pokud si i vy myslíte, že je prevence důležitá a že může pomoct spoustě dětem, podpořte nás a naše programy.